ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.666.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 666/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné České pojišťovny, a. s. , se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, identifikační číslo osoby 452 72 956, zastoupené JUDr. Karlem Valdaufem, advokátem se sídlem v Praze – Vinohradech, Národní dům na Vinohradech, nám. Míru 9, proti povinnému A. L. , zastoupenému Mgr. Ladislavem Malečkem, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Nerudova 22, pro 3.734,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 17 Nc 5031/2008, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 9. 2008, č. j. 12 Co 486/2008-35, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Oprávněná je povinna zaplatit povinnému náklady řízení ve výši 2.160,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Ladislava Malečka.
Odůvodnění:
Okresní soud v Litoměřicích usnesením ze dne 5. 2. 2008, č. j. 17 Nc 5031/2008-3, nařídil podle rozhodčího nálezu ze dne 25. 4. 2007, č. j. P/2007/02482, vydaného rozhodcem JUDr. J. B. v sídle Společnosti pro rozhodčí řízení, a. s., k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 3 734,- Kč s vyčísleným příslušenstvím, pro náklady předcházejícího řízení a pro náklady exekuce, exekuci na majetek povinného, jejímž provedením pověřil soudního exekutora Mgr. Davida Koncze.
Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl (výrok I.), oprávněné uložil zaplatit povinnému na nákladech řízení před soudy obou stupňů 4 284,- Kč (výrok II.) a zároveň oprávněné uložil zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce 7 735,- Kč (výrok III.). Dospěl k závěru, že rozhodčí nález nebyl povinnému řádně doručen, neboť byl doručován opatrovníkovi, který byl ustanoven správcem Seznamu rozhodců Společnosti pro rozhodčí řízení, což je nepřípustné. Uvedl, že opatrovníka může ustanovit rozhodce nebo soud, a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 10 Co 759/2006 (správně patrně rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem).
Oprávněná v dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), a vytýká odvolacímu soudu, že nesprávně aplikoval §44 odst. 2 a §38 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 31. 10. 2009 (dále též jen „zákon č. 120/2001 Sb.“). Namítá, že v odvolání nelze úspěšně namítat skutečnosti, které nemohly být známy soudu prvního stupně v době rozhodování o nařízení exekuce. Proto nelze zpochybňovat vykonatelnost exekučního titulu pouhým odkazem na vyjádření povinného, že se v době jeho doručování v místě doručování nezdržoval. Podle jejího názoru nelze v odvolacím řízení přezkoumávat správnost posouzení rozhodce, který povinnému v rozhodčím řízení ustanovil opatrovníka pro zastupování, a tedy pro doručení exekučního titulu. Navrhla proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Povinný ve vyjádření k dovolání uvedl, že mu nebyl exekuční titul řádně doručen a odkázal mimo jiné na judikaturu Nejvyššího soudu např. rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 1612/2006 nebo sp. zn. 20 Cdo 2726/2006, vztahující se k doručování rozhodčích nálezů. Navrhl proto, aby dovolací soud dovolání odmítl.
Dovolací soud rozhodl o věci podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (srovnej čl. 11 Přechodných ustanovení, bod 12, část první zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání, přípustné podle §237 odst. 1 písm. a), §238a odst. l písm. c), odst. 2 o. s. ř., ve spojení s §130 zákona č. 120/2001 Sb., není důvodné.
Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.) i k vadám podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takové vady však z obsahu spisu nevyplývají.
Právní posouzení je ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §19 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon č. 216/1994 Sb.“), se strany mohou dohodnout na postupu, kterým mají rozhodci vést řízení. Otázky řízení mohou být rozhodnuty předsedajícím rozhodcem, jestliže k tomu byl zmocněn stranami nebo všemi rozhodci.
Podle §30 zákona č. 216/1994 Sb. nestanoví-li zákon jinak, užije se na řízení před rozhodci přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Usnesením ze dne 19. 2. 2007, sp. zn. P/2007/02482, ustanovil JUDr. Petr Jurák jako správce Seznamu rozhodců Společnosti pro rozhodčí řízení, a. s. povinnému opatrovníka Mgr. Š. M. Tohoto opatrovníka mu ustanovil na základě žádosti rozhodce o jmenování opatrovníka k přijímání písemností podle §8 odst. 9 Jednacího řádu (Společnosti pro rozhodčí řízení, a. s.).
Předpokladem formální vykonatelnosti rozhodčího nálezu je jeho účinné doručení. Nejvyšší soud již například ve svém rozhodnutí ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 20 Cdo 1592/2006, uzavřel, že do okruhu procesních otázek, jejichž úprava je v dispozici stran (rozhodců), doručování rozhodnutí nepatří. Proto předmětem dohody účastníků ve smyslu §19 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb. nemůže být ani postup pro případ, že se účastníkovi nepodaří doručit podle §45 a násl. o. s. ř. (ve znění účinném do 30. 6. 2009). V takovém případě, nepodařilo-li se účastníku doručit písemnosti, je možné mu ustanovit opatrovníka podle §29 odst. 3 o. s. ř., jenž účastníka zastupuje a jemuž se rovněž písemnosti doručují (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 20 Cdo 2103/2007). V souzené věci však povinný takovým způsobem zastoupen nebyl, protože mu byl ustanoven pouze opatrovník pro přijímání písemností, kterého nelze považovat ani za zástupce pro doručování ve smyslu §45e o. s. ř. Již z tohoto důvodu je zřejmé, že rozhodčí nález nebyl povinnému řádně doručen.
Závěr odvolacího soudu, že rozhodčí nález nebyl povinnému řádně doručen (byť odvolací soud uzavřel, že usnesení o ustanovení opatrovníka může vydat pouze rozhodce a nikoliv Správce Seznamu rozhodců Společnosti pro rozhodčí řízení a. s.), je tedy správný.
Nejvyšší soud proto dovolání jako nedůvodné zamítl (§243b odst. 2, část věty před středníkem, o. s. ř.).
Dovolání oprávněné bylo zamítnuto, povinnému vzniklo podle ustanovení §142 odst. 1, §224 odst. 1 a §243b odst. 5, věty první, o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Podle obsahu spisu mu soud přiznal náhradu nákladů v souvislosti s podáním vyjádření jeho právního zástupce ze dne 21. 1. 2009, tvořenou odměnou advokáta ve výši 1.500,- Kč (§3 odst. 1 bod 2., §12 odst. 1 písm. a/ vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů, po snížení podle §18 odst. 1 téže vyhlášky), paušální náhradou hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů) a částkou 360,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 20 %, kterou bude advokát povinen z odměny a z náhrad odvést a která podle ustanovení §137 odst. 3 o. s. ř. rovněž patří k nákladům řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. ledna 2011
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.
předsedkyně senátu