ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.708.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 708/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné VŠEOBECNÉ ZDRAVOTNÍ POJIŠŤOVNY , se sídlem v Praze 3, Vinohradech, Orlická 2020/4, proti povinné A. T. , zastoupené JUDr. Josefem Kašparem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Jáchymovská 27, pro 37.053,- Kč, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 24 Nc 2033/2008, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni z 27.6.2008, č.j. 13 Co 320/2008-14, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud s poukazem na ustanovení §44 odst. 10 exekučního řádu (ve znění do 31. 10. 2009) odmítl odvolání povinné proti usnesení ze 7.1.2008, č.j. 24 Nc 2033/2008-4, jímž okresní soud nařídil na majetek povinné exekuci; své rozhodnutí krajský soud odůvodnil závěrem, že odvolání neobsahuje skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř, uplatňuje povinná dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. a jejich prostřednictvím namítá, že „nemá plnou faktickou způsobilost k právním úkonům“, a že „právo oprávněné se promlčelo, resp. prekludovalo v pětileté lhůtě“ ve smyslu ustanovení §16 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění.
Oprávněná navrhla odmítnutí dovolání.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. - jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení (a o takové – posuzováno obsahově – jde, byť je formálně vyjádřeno odmítajícím výrokem podle §44 odst. 10 exekučního řádu /srov. bod XI. stanoviska k výkladu exekučního řádu, sp. zn. Cpjn 200/2005, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4, ročník 2006, pod poř. č. 31/) odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Dovolacím důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je tudíž (vyjma případu – o který však v dané věci, nejde – kdy by samotná vada podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., pokud by jí řízení trpělo, splňovala podmínku zásadního právního významu) pouze důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelka zpochybnila – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Dovolatelka napadenému rozhodnutí sice přisuzuje zásadní právní význam, hodnocením námitek obsažených v dovolání však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.
Přípustnost dovolání podle citovaných ustanovení není způsobilá založit ani námitka povinné, že právo oprávněné „se promlčelo resp. prekludovalo “ podle §16 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. Ta byla vznesena teprve v dovolání, jde tedy – z hlediska ustanovení §241a odst. 4 o.s.ř. – o nepřípustné novum (v odvolání ze dne 28.5.2008 /č.l. 8/ povinná námitku promlčení ani prekluze nevznesla).
Námitka (vznesená rovněž teprve v dovolání, tedy jako nepřípustné novum) vady řízení, jež měla podle názoru povinné spočívat v jejím „natolik špatném zdravotním stavu, že v řízení nemohla a rovněž nevykonávala řádně svá práva,“ je uplatnitelná pouze prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.; ten je však k založení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (viz výše) nezpůsobilý. O situaci, že by tento dovolací důvod směřoval k podmínce existence právní otázky zásadního významu, se přitom v souzené věci nejedná (srov. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006).
Poněvadž tedy dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (hlava VI. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. února 2011
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu