ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.969.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 969/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné IMMOGARD s.r.o. , se sídlem v Libavském Údolí čp. 44, PSČ 357 53, identifikační číslo osoby 252 21 141, zastoupené JUDr. Martinem Grubnerem, advokátem se sídlem v Praze 1, Washingtonova 1599/17, proti povinné LIBATEX s.r.o. , se sídlem v Libavském Údolí 44, okres Sokolov, PSČ 357 53, identifikační číslo osoby 453 49 860, zastoupené Mgr. Michalem Magliou, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Bělehradská 14, pro 56.808.191,74 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 17 Nc 7006/2007, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. ledna 2008, č. j. 15 Co 11/2008 - 108, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Sokolově usnesením ze dne 16. 8. 2007, č. j. 17 Nc 7006/2007 - 41, nařídil podle vykonatelných notářských zápisů sp. zn. NZ 223/98, N 233/98 ze dne 26. 10. 1998 a sp. zn. NZ 105/2002, N 108/2002 ze dne 6. 5. 2002, sepsaných JUDr. Otakarem Pánkem, exekuci k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 56.808.191,74 Kč s 3 % úrokem od 1. 1. 2005 do zaplacení, pro náklady exekuce a pro náklady oprávněného, které budou v průběhu řízení stanoveny.
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 30. 1. 2008, č. j. 15 Co 11/2008 - 108, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh oprávněné na nařízení exekuce zamítl, a rozhodl o nákladech exekuce a nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Proti usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dne 3. 6. 2008 dovolání, doručené soudu prvního stupně dne 4. 6. 2008.
Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl po přezkoumání věci k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Podle §240 odst. 1 o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení.
Podle §240 odst. 2 o. s. ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u dovolacího nebo odvolacího soudu.
Podle obsahu spisu bylo usnesení odvolacího soudu zástupci oprávněné soudem prvního stupně doručeno dvakrát, a to nejprve dne 11. 3. 2008 a opětovně dne 10. 4. 2008, neboť se soudu nevrátila doručenka prokazující první doručení. Soud prvního stupně sice z tohoto důvodu rozhodnutí odvolacího soudu doručil oprávněné znovu, současně však zahájil reklamační řízení, na základě jehož výsledků následně uzavřel, že rozhodnutí odvolacího soudu bylo oprávněné řádně doručeno již dne 11. 3. 2008 a proto usnesením ze dne 8. 10. 2008, č. j. 17 Nc 7006/2007 - 140, dovolání oprávněné jako opožděné odmítl. Toto usnesení bylo usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 2. 2009, č. j. 18 Co 36/2009 - 161, změněno tak, že se dovolání oprávněné neodmítá, a to s odůvodněním, že druhopis dodejky „nelze považovat za řádný doklad doručení, neboť neobsahuje ani povinné údaje ve smyslu článku 23 a 38 poštovních podmínek České pošty při reklamacích dodání“ a že tedy nebylo jednoznačně prokázáno doručení písemnosti zástupci oprávněné již 11. 3. 2008.
Nejvyšší soud z obsahu spisu - zejména druhopisu dodejky od rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s kopií příslušné části poštovního podacího archu - zjistil, že oprávněné bylo usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 1. 2008, č. j. 15 Co 11/2008 - 108, zasláno na adresu Praha 6, Pod Kaštany 183/3 (tj. předchozí adresu sídla advokátní kanceláře JUDr. Grubnera), že dne 10. 3. 2008 bylo (jak uvedeno ve sdělení pošty na l. č. 136 spisu) Poštou Praha 6 dosláno na Poštu Praha 1 k doručení na adresu Praha 1, Washingtonova 17, tj. na adresu aktuálního sídla advokátní kanceláře JUDr. Grubnera, a že pracovnice advokátní kanceláře JUDr. Grubnera potvrdila převzetí uvedené zásilky dne 11. 3. 2008 na poštovním podacím archu svým podpisem s uvedením svého jména (Fischerová) a připojením razítka „podatelna“ a razítka advokátní kanceláře JUDr. Grubnera. V této souvislosti je třeba poukázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 6. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1532/1997, publikované v časopise Soudní judikatura č. 18/98 pod SJ 127/98, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že jestliže doručenka nemá předepsané náležitosti (jak je tomu i v posuzovaném případě), soud musí vyšetřit, zda bylo doručeno v souladu se zákonem. V usnesení ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 658/2008, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. sešitu 7-8/2010 pod č. 11, pak Nejvyšší soud uvedl, že doručenka byla podle právní úpravy účinné do 30. 6. 2009 listinou, která má povahu veřejné listiny; to platilo i tehdy, neměla-li doručenka všechny náležitosti, které podle zákona musí obsahovat, přičemž každý údaj, který byl na doručence uveden, se považuje za pravdivý, nebyl-li dokázán opak. Z uvedeného vyplývá, že při zjišťování, zda bylo doručeno v souladu se zákonem, nemusí soud vycházet striktně pouze z údajů uvedených v doručence, jak se nesprávně domnívá oprávněná (ve svém odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně o odmítnutí dovolání pro opožděnost). Takovýto postup by byl naopak přepjatým formalismem. Z obsahu spisu je přitom v posuzovaném případě zřejmé, že okresní soud právě takovéto šetření provedl a dovolací soud se ztotožňuje s jeho závěrem, že usnesení odvolacího soudu bylo oprávněné řádně doručeno již dne 11. 3. 2008. Na základě předložení originálu poštovního podacího archu okresního soudu vyhotovil doručující orgán (Pošta Praha 1) druhopis dodejky, z nějž je ve spojení s přiloženou kopií poštovního podacího archu naprosto nepochybné, že oprávněná (prostřednictvím pověřené pracovnice svého zástupce) usnesení odvolacího soudu dne 11. 3. 2008 převzala. Dovolání proti usnesení odvolacího soudu však oprávněná podala k poštovní přepravě až dne 3. 6. 2008.
Pouze pro úplnost dovolací soud poznamenává, že argumentace oprávněné (obsažená v odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž tento dovolání odmítl jako opožděné) v tom směru, že doručení písemnosti lze prokázat pouze „zápisem v protokolu, doručenkou, datovou zprávou adresáta, opatřenou elektronickým podpisem či prohlášením adresáta v písemném podání soudu či ústním prohlášením do protokolu“, je s ohledem na výše citovanou judikaturu Nejvyššího soudu nesprávná. Předložené doklady (i v kontextu obsahu celého spisu) dostatečným způsobem prokazují, že oprávněná (prostřednictvím k tomu oprávněné pracovnice svého zástupce) zásilku převzala. Ostatně oprávněná (v citovaném odvolání) ani nenamítala, že by např. podpis na poštovním podacím archu nepatřil pracovnici advokátní kanceláře (P. F.), resp. že se případně ani nejednalo o pracovnici advokátní kanceláře oprávněnou zásilku převzít, naopak poukazovala pouze na formální nedostatky druhopisu dodejky. Uvedená pracovnice navíc, jak z obsahu celého spisu vyplývá, poštu určenou advokátní kanceláři průběžně přebírala (viz doručenky na č.l. 41, 59, 114, 141 a 156 spisu).
V dané věci tedy běžela lhůta k podání dovolání ode dne doručení usnesení odvolacího soudu povinnému (nebylo vydáno opravné usnesení), tj. od 11. 3. 2008, a skončila dne 12. 5. 2008 (pondělí). Je tedy zřejmé, že dvouměsíční lhůta dodržena nebyla, neboť dovolání oprávněné bylo k poštovní přepravě podáno až po marném uplynutí zákonné lhůty k dovolání (dne 3. 6. 2008). Proto bylo dovolání podle §243b odst. 5, věty první a §218a o. s. ř. odmítnuto.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věta první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť oprávněná nemá na náhradu nákladů právo a povinné v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. února 2011
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu