ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.1433.2011.1
sp. zn. 21 Cdo 1433/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D. a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyň a) M. K. a b) P. M. , obou zastoupených Mgr. Lucií Stejskalovou, advokátkou se sídlem v Brně, Heršpická č. 5, za účasti J. K. , zastoupeného JUDr. Janem Vokálem, advokátem se sídlem v Brně, Bratislavská č. 12, o zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí vkladem, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 35 C 3/2010, o dovolání žalobkyň proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. listopadu 2010 č.j. 1 Co 167/2010-126, takto:
Rozsudek vrchního soudu se zrušuje a věc se vrací Vrchnímu soudu v Olomouci k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně [žalobkyně a) zastoupena svou matkou jako zákonnou zástupkyní] jako obdarované a účastník J. K. jako dárce uzavřeli dne 15.1.2004 darovací smlouvu, kterou J. K. daroval žalobkyním (každé z nich stejným dílem) svůj spoluvlastnický podíl o velikosti ideální 1/2 k "bytové jednotce č. 496/3, nacházející se v domě čp. 496, postaveném na pozemku parc.č. 903, se spoluvlastnickým podílem o velikosti ideálních 10027/43437 ke společným částem domu čp. 496 na pozemku parc.č. 903, to vše v katastrálním území Vyškov, část obce Vyškov - Předměstí a obci Vyškov".
Žalobkyně se návrhem podaným u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrálního pracoviště Vyškov, dne 6.10.2009 domáhaly, aby byl podle této darovací smlouvy povolen vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí v jejich prospěch "v rozsahu spoluvlastnického podílu ideální 1/4 k bytové jednotce č. 496/3, nacházející se v domě čp. 496, postaveném na pozemku parc.č. 903, se spoluvlastnickým podílem o velikosti ideálních 10027/43437 ke společným částem domu čp. 496 na pozemku parc.č. 903, to vše v katastrálním území Vyškov, část obce Vyškov - Předměstí a obci Vyškov".
Katastrální úřad pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Vyškov, rozhodnutím ze dne 3.12.2009 č.j. V-4647/2009-712 návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí zamítl. Uzavřel, že předmět převodu není v darovací smlouvě ze dne 15.1.2004 označen správně, neboť převáděnou bytovou jednotku je třeba označit mimo jiné jejím číslem (č. 496/3); ve smlouvě je však jako předmět převodu označen "byt č. 3", toto označení je v rozporu s ustanovením §5 odst. 1 písm. e) zákona č. 344/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) a vklad nelze ve smyslu ustanovení §5 odst. 1 písm. a) zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) povolit. Vzhledem k tomu, že za tehdy nezletilou žalobkyni a) uzavřela darovací smlouvu jako zákonná zástupkyně její matka H. K., smlouva vyžadovala schválení soudu podle ustanovení §28 občanského zákoníku a §179 o.s.ř., k čemuž nedošlo. Darovací smlouva ze dne 15.1.2004 je proto "absolutně neplatným právním úkonem" a tuto neplatnost nelze zhojit tím, že žalobkyně a) po dosažení své zletilosti "ke smlouvě přistoupila", neboť platné právo "neumožňuje zpětnou konvalidaci (zhojení) vad právních úkonů absolutně neplatných". Pro vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí proto není splněna ani podmínka uvedená v ustanovení §5 odst. 1 písm. g) zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). Povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí brání rovněž to, že matka nezletilé žalobkyně a), jež za ni darovací smlouvu uzavřela, byla v době uzavření darovací smlouvy sama spoluvlastníkem převáděné bytové jednotky, čímž "byl dán možný střet zájmů" mezi rodiči a nezletilou žalobkyní a) a při uvedeném právním úkonu žalobkyně a) měla být - jak vyplývá z ustanovení §37 odst. 1 a 2 zákona o rodině - zastoupena kolizním opatrovníkem.
Žalobkyně se žalobou podanou u Krajského soudu v Brně dne 15.1.2010 domáhaly, aby jejich návrhu na vklad vlastnického práva bylo vyhověno. Žalobu odůvodnily zejména tím, že darovací smlouvu ze dne 15.1.2004 sice za tehdy nezletilou žalobkyni a) uzavřela její matka, aniž by byla schválena "opatrovnickým soudem", že však po dosažení zletilosti (po 28.7.2005) se "souhlas soudu se smlouvou stal nemožným" a s darováním žalobkyně a) vyslovila souhlas, když na listinu dne 1.6.2009 připojila svůj podpis. Ze skutečnosti, že ještě v době nezletilosti žalobkyně a) nebyl "k darovací smlouvě udělen souhlas soudu s právním úkonem", nelze dovozovat neplatnost smlouvy. Vkladu vlastnického práva ve prospěch žalobkyň nebrání ani to, že J. K. od darovací smlouvy odstoupil, neboť k tomu neměl důvod. Převáděná bytová jednotka je podle žalobkyň označena dostatečně určitě tak, že "je nezaměnitelná s jinou", a to označením "byt č. 3", uvedením budovy, v níž se nachází, a pozemku, na němž tato budova stojí, včetně podrobnější specifikace (uvedením podlaží, velikosti jednotky a výměr jednotlivých místností). Překážky shledané katastrálním úřadem, které by měly bránit povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, proto nejsou dány.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 29.3.2010 č.j. 35 C 3/2010-85 rozhodl, že "řízení o žalobě, aby soud zrušil rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrálního pracoviště Vyškov ze 3.12.2009 č.j. V-4647/2009-712, jímž bylo rozhodnuto o zamítnutí návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, se zastavuje", že se zamítá žaloba, aby "soud nahradil rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrálního pracoviště Vyškov, ze 3.12.2009 č.j. V-4647/2009-712 tak, že vklad práva vlastnického, dle návrhu žalobkyň (obdarovaných) na povolení vkladu vlastnického práva ze dne 6.10.2009, dle darovací smlouvy, kterou uzavřeli pan J. K., jako otec a dárce na straně jedné a paní P. K., paní M. K., jako dcery a obdarované na straně druhé, a kterou dárce daroval svým dcerám, a to paní P. K. a paní M. K. id. 1/4 bytové jednotky č. 496/3 (ve smlouvě označené jako byt č. 3 v domě čp. 496), která se nachází ve 2. podlaží obytného domu v části obce Vyškov - Předměstí čp. 496, č. or. 22 na ul. Smetanovo nábřeží ve Vyškově, postaveného na pozemku parc.č. 903, zapsaného na LV č. 5684 pro obec a k.ú. Vyškov, dále pak spoluvlastnický podíl o velikosti id. 10027/86874 na společných částech budovy v části obce Vyškov - Předměstí čp. 496, stojící na pozemku parc.č. 903, zapsané na LV. č. 4614 pro obec a k.ú. Vyškov, to vše u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Vyškov, se povoluje, s právními účinky ke dni 6.10.2009", a že žalobkyně jsou povinny zaplatit J. K. na náhradě nákladů řízení společně a nerozdílně 7.440,- Kč k rukám advokáta JUDr. J. V. Dospěl k závěru, že označení bytové jednotky v darovací smlouvě ze dne 15.1.2004 "samo o sobě zápisu vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí na překážku nebylo, neboť obsahuje dostatečné identifikační znaky", a že u darování žalobkyni b) "nebylo zapotřebí souhlasu soudu podle ustanovení §28 občanského zákoníku a §179 občanského soudního řádu, neboť byla v době uzavření darovací smlouvy zletilá a k tomuto právnímu úkonu způsobilá". Pro zápis vlastnického práva vkladem však nebyla splněna podmínka podle ustanovení §5 odst. 1 písm. e) zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), neboť v době uzavření darovací smlouvy byla bytová jednotka "součástí společného jmění manželů H. a J. K. a účastník řízení J. K. jako dárce nebyl oprávněn sám disponovat s předmětnou nemovitostí", když "její darování nelze považovat za běžnou záležitost a obvyklou správu majetku (§145 odst. 2 občanského zákoníku)". U darování žalobkyni a) je navíc dán důvod pro zamítnutí návrhu na vklad jejího vlastnického práva do katastru nemovitostí podle ustanovení §5 odst. 1 písm. g) zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), neboť v době uzavření smlouvy byla ještě nezletilá, "požadavek schválení soudem nebyl splněn a z toho vyplývající absolutní neplatnost právního úkonu žalobkyně a) nebyla zhojena jejím přistoupením ke smlouvě po uplynutí více než 5 let od jejího uzavření".
K odvolání žalobkyň (podanému proti zamítavému výroku ve věci samé rozsudku soudu prvního stupně a výroku o náhradě nákladů řízení) Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 24.11.2010 č.j. 1 Co 167/2010-126 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně; jinak jej potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně uzavřel, že vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí ve prospěch žalobkyň "bránila skutečnost, že dárce J. K. nebyl oprávněn sám disponovat s nemovitostí" [§5 odst. 1 písm. e) zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů)] a "nedostatek schválení darovací smlouvy soudem za žalobkyni a)" [§5 odst. 1 písm. g) zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů)]".
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podaly žalobkyně dovolání. Namítají, že J. K. byl oprávněn darovat svůj spoluvlastnický podíl na bytové jednotce, zejména když jeho tehdejší manželka rovněž darovací smlouvu jménem nezletilé žalobkyně a) uzavřela, takže "sama smlouva představuje souhlas druhého manžela s uvedenou majetkovou dispozicí". Navíc, účinnost darovací smlouvy ze dne 15.1.2004 byla vázána na odkládací podmínku, že se dárce J. K. stane podílovým (spolu)vlastníkem převáděné bytové jednotky v rozsahu převáděného spoluvlastnického podílu, a k převodu tohoto podílu (id. 1/2) tak "dochází až v situaci, kdy převodce je již výlučným vlastníkem"; proto darovací smlouva nemohla být z uvedeného důvodu neplatná. Žalobkyně dále nesouhlasí se závěrem, že by darovací smlouva vyžadovala za žalobkyni a) schválení soudem. Z odůvodnění rozsudků soudů není "zřejmé, z jakého zákonného ustanovení taková povinnost vyplývala", neboť soudy "jen příkladmo odkázaly" na ustanovení §28 občanského zákoníku, jež se zde však neuplatní, neboť při uzavření smlouvy "nešlo o správu majetku žalobkyně a)" - předmětnou bytovou jednotku v době uzavření smlouvy nevlastnila - a "nešlo tudíž o její majetek, tím spíše o nakládání s jejím majetkem". V době nabytí účinnosti darovací smlouvy žalobkyně a) byla již zletilá, a tedy plně způsobilá k právním úkonům. Rovněž nelze úspěšně dovozovat, že by zájmy matky žalobkyně a), jež za žalobkyni a) darovací smlouvu jako její zákonná zástupkyně uzavřela, a u níž je nepochybné, že s darováním předmětných nemovitostí souhlasila, a žalobkyně a) mohly být v rozporu "ve smyslu ustanovení §22 odst. 2 občanského zákoníku". Proto by šel požadavek na schválení smlouvy za žalobkyni a) soudem podle ustanovení §28 občanského zákoníku soudem "k tíži" samotné žalobkyně a), "již má chránit". Přípustnost dovolání žalobkyně dovozují z §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a navrhují, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Účastník J. K. navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobkyň jako nepřípustné odmítl. Ztotožnil se se závěrem soudů o tom, že nebyl oprávněn při uzavření darovací smlouvy sám disponovat předmětnou nemovitostí, neboť byla předmětem jeho společného jmění manželů s H. K. a darování "nelze považovat za běžnou záležitost a obvyklou správu majetku". "Výslovný a kvalifikovaný souhlas" H. K. s touto dispozicí nebyl prokázán, darovací smlouva (jejímž předmětem byl spoluvlastnický podíl o velikosti id. 1/2 k bytové jednotce) "byla absolutně neplatným právním úkonem, a to jednak pro rozpor se zákonem, zejména ustanovením §145 odst. 2 občanského zákoníku, jednak pro samotnou nemožnost plnění, když šlo o majetek ve společném jmění manželů a z logiky věci bezpodílový". Soudy rovněž správně uzavřely, že podle ustanovení §28 občanského zákoníku darovací smlouva podléhala u žalobkyně a) schválení "opatrovnickým soudem", která byla v době jejího uzavření nezletilá. Darovací smlouva je rovněž "ve zřejmém rozporu s ustanovením §37 odst. 1 zákona o rodině". Bytová jednotka nebyla ve smlouvě označena dostatečně určitě a v předcházejícím řízení u katastrálního úřadu byl již návrh na vklad vlastnického práva žalobkyň k bytové jednotce podle totožné smlouvy pravomocně zamítnut, což vytváří překážku věci pravomocně rozsouzené. Účastník rovněž od smlouvy odstoupil. K podání projednávaného návrhu na zápis vlastnického práva žalobkyň došlo "až po více než třech letech po podpisu darovací smlouvy", kdy podle ustanovení §47 odst. 1 a 2 občanského zákoníku platí, že, "nebyl-li návrh na vklad podán do tří let od podpisu smlouvy, platí, že účastníci od této smlouvy odstoupili".
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníky řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkami přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Žalobkyně dovoláním napadají rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobkyň proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží [§237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Pro rozhodnutí projednávané věci bylo mimo jiné významné vyřešení právních otázek, zda účastník J. K. byl oprávněn "sám" jako dárce uzavřít smlouvu o převodu spoluvlastnického podílu o velikosti id. 1/2 k bytové jednotce na žalobkyně, když bytová jednotka byla v době uzavření smlouvy předmětem jeho společného jmění manželů s H. K. jestliže účinnost smlouvy byla vázána na podmínku, že se J. K. v budoucnu stane podílovým spoluvlastníkem bytové jednotky v rozsahu převáděného spoluvlastnického podílu, a zda vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí ve prospěch žalobkyně a) bránilo to, že darovací smlouva ze dne 15.1.2004 nebyla za tehdy nezletilou žalobkyni a) schválena soudem péče o nezletilé, když žalobkyně a) poté, co nabyla zletilosti (a tím plné způsobilosti k právním úkonům), sama - až po uplynutí 5 let od jejího uzavření - se smlouvou vyslovila souhlas. Uvedené právní otázky dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny ve všech souvislostech. Vzhledem k tomu, že jejich posouzení bylo pro rozhodnutí projednávané věci významné (určující), představuje napadený rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalobkyň proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm. c) o.s.ř.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243a odst.1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
V projednávané věci bylo soudy mimo jiné zjištěno (správnost těchto skutkových zjištění dovolatelky nezpochybňují), že k darovací smlouvě ze dne 15.1.2004 došlo za situace, kdy dárce J. K. uzavřel se svou manželkou (a matkou obou žalobkyň) H. K. smlouvu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů pro dobu po rozvodu manželství, na základě níž se stane podílovým spoluvlastníkem označené bytové jednotky, včetně podílu na společných částech "budovy čp. 496 na pozemku p.č. 903" o velikosti id. 115/1000, a to v rozsahu spoluvlastnického podílu o velikosti id. 1/2, a že darovací smlouva ze dne 15.1.2004, kterou J. K. daroval žalobkyním uvedený spoluvlastnický podíl (každé z nich v rozsahu spoluvlastnického podílu id. 1/4), nabude podle ujednání jejích účastníků "účinnosti pátým dnem" poté, co se J. K. stane (spolu)vlastníkem darované bytové jednotky v rozsahu uvedeného spoluvlastnického podílu. Za tehdy nezletilou žalobkyni a) uzavřela darovací smlouvu ze dne 15.1.2004 její matka H. K. a žalobkyně a) ji následně, po dosažení své zletilosti, dne 1.6.2009 podepsala s uvedením textu "souhlasím". J. K. a H. K. uzavřeli dne 13.1.2004 dohodu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů pro dobu po rozvodu jejich manželství, v níž vypořádali předmětnou bytovou jednotku tak, že připadá do jejich podílového spoluvlastnictví, každému z nich v rozsahu spoluvlastnického podílu o velikosti id. 1/2, a jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 14.1.2004 č.j. 6 C 1223/2003-21, který nabyl právní moci dnem 14.1.2004. Protože podle dohody J. K. a H. K. ze dne 13.1.2004 nebylo vypořádání vlastnictví k předmětné bytové jednotce vloženo do katastru nemovitostí, bylo na základě ohlášení H. K. ze dne 21.7.2008 o vzniku podílového spoluvlastnictví k bytové jednotce pro uplynutí doby tří let od právní moci rozsudku o rozvodu v katastru nemovitostí záznamem zapsáno podílové spoluvlastnictví H. K. a J. K. k předmětné bytové jednotce, každého z nich v rozsahu spoluvlastnického podílu o velikosti id. 1/2; v době podání návrhu na vklad vlastnického práva podle darovací smlouvy ze dne 15.1.2004 (tj. ke dni 6.10.2009) byl J. K. zapsán v katastru nemovitostí jako spoluvlastník předmětné bytové jednotky se spoluvlastnickým podílem o velikosti id. 1/2.
K nemovitostem evidovaným v katastru nemovitostí České republiky se zapisuje vlastnické právo, zástavní právo, právo odpovídající věcnému břemeni a předkupní právo s účinky věcného práva [§1 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů)].
Práva uvedená v §1 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) se zapisují do katastru nemovitostí zápisem vkladu práva nebo výmazu vkladu práva, pokud tento zákon nestanoví jinak [§2 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů)] a vznikají, mění se nebo zanikají dnem vkladu do katastru, pokud občanský zákoník nebo jiný zákon nestanoví jinak [§2 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů)]. Právní účinky vkladu vznikají na základě pravomocného rozhodnutí o jeho povolení ke dni, kdy návrh na vklad byl doručen katastrálnímu úřadu [§2 odst. 3 věta první zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů)].
Podle konstantní judikatury soudů katastrální úřad zkoumá v řízení ve věci vkladu práva do katastru nemovitostí právní úkon, na jehož podkladě má být právo do katastru zapsáno, jen z hledisek vypočtených v ustanovení §5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). Předmětem zkoumání katastrálního úřadu proto nejsou všechny aspekty platnosti posuzovaného právního úkonu (srov. zejména §37 a násl. občanského zákoníku), ale jen ty z nich, které jsou uvedeny v ustanovení §5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). Podmínky taxativně vymezené ustanovením §5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), jejichž splnění je předpokladem povolení vkladu [§5 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů)], zkoumá katastrální úřad ke dni podání návrhu na vklad [§5 odst. 1 věta druhá zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů)]. K tomuto dni se pak také váží účinky vkladu (srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.6.2000 sp. zn. Cpjn 38/98, které bylo uveřejněno pod č. 44 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2000, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.1.2009 sp. zn. 21 Cdo 39/2008, které bylo uveřejněno pod č. 110 v časopise Soudní judikatura, roč. 2009). Jestliže jsou podmínky vkladu splněny, katastrální úřad rozhodne, že se vklad povoluje; v opačném případě návrh zamítne [§5 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů)].
Podle ustanovení §36 odst. 1 věty první občanského zákoníku vznik, změnu nebo zánik práva či povinnosti lze vázat na splnění podmínky. Podle ustanovení §36 odst. 2 věty první občanského zákoníku je podmínka odkládací, jestliže na jejím splnění závisí, zda právní následky úkonu nastanou.
V projednávané věci soudy zahrnuly pod podmínku pro povolení vkladu vlastnického práva podle ustanovení §5 odst. 1 písm. e) zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) rovněž posuzování toho, zda dárce J. K. byl oprávněn uzavřít darovací smlouvu ze dne 15.1.2004, tedy - řečeno jinak - zda mu svědčilo oprávnění darovat spoluvlastnický podíl k bytové jednotce o velikosti id. 1/2 žalobkyním. S názorem soudů, podle nichž mu takové oprávnění nesvědčilo, dovolací soud nesouhlasí.
Při řešení uvedené otázky soudy v první řadě náležitě nepřihlédly k tomu, že darovací smlouva ze dne 15.1.2004 byla sice uzavřena v době, kdy předmětná bytová jednotka byla ve společném jmění dárce J. K. a jeho manželky H. K., že však její účinnost byla vázána - také s ohledem na dohodu o vypořádání vzájemných majetkových práv a povinností pro dobu po rozvodu manželství, sjednanou dne 13.1.2004 v probíhajícím rozvodovém řízení - na splnění sjednané odkládací podmínky spočívající v tom, že se dárce stane podílovým spoluvlastníkem bytové jednotky v (nejméně) převáděném rozsahu spoluvlastnického podílu o velikosti id. 1/2, jakož i ke zjištění, že ke dni podání návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí (tj. ke dni 6.10.2009) J. K. již byl takovým podílovým spoluvlastníkem převáděné bytové jednotky (i když nikoliv podle dohody o vypořádání vzájemných majetkových práv a povinností pro dobu po rozvodu manželství ze dne 13.1.2004, ale na základě zákonné domněnky uvedené v ustanovení §150 odst. 4 občanského zákoníku).
Darovací smlouva může mít podle ustanovení §628 odst. 1 občanského zákoníku také formu tzv. smlouvy konsensuální, podle níž dárce pouze slibuje poskytnout nějaký majetkový prospěch obdarovanému, který tento slib přijímá; k předání a převzetí předmětu darování dochází později. Z takové smlouvy (tzv. darovací slibu) vzniká závazek dárce odevzdat ve stanovenou dobu věc obdarovanému a převést na něj vlastnictví. V takovém případě musí být darovací smlouva uzavřena písemně, i když nešlo o věc nemovitou. Smlouvou je založen závazkový právní vztah mezi dárcem a obdarovaným. Je-li předmětem daru nemovitost, obdarovaný nabývá vlastnictví vkladem do katastru nemovitostí podle zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). V uvedeném případě tedy převodu vlastnictví předchází uzavření darovací smlouvy.
V posuzovaném případě byl J. K. k okamžiku splnění odkládací podmínky sjednané v darovací smlouvě ze dne 15.1.2004 spoluvlastníkem předmětné bytové jednotky v rozsahu spoluvlastnického podílu ideální 1/2, když mu toto spoluvlastnictví vzniklo na základě zákonné domněnky vypořádání společného jmění podle ustanovení §150 odst.4 občanského zákoníku. J. K. tedy neuzavíral darovací smlouvu ze dne 15.1.2004 se žalobkyněmi ohledně (nevypořádaného) předmětu svého společného jmění manželů, ale ohledně svého (budoucího) spoluvlastnického podílu, k němuž účinnost darovací smlouvy byla vázána na splnění odkládací podmínky. Protože ustanovení §145 odst. 2 občanského zákoníku se takového právního úkonu nedotýká, není správný názor, že by J. K. nemohl žalobkyním platně darovat spoluvlastnický podíl k bytové jednotce, byť jím v době uzavření darovací smlouvy (zatím) nedisponoval. V době, kdy byla darovací smlouva uzavřena, bylo reálně možné, že se J. K. stane spoluvlastníkem předmětné bytové jednotky, a právě proto byla také účinnost darovací smlouvy vázána na odkládací podmínku. Splněním této podmínky se jinak platná darovací smlouva stala účinnou. Nelze proto úspěšně dovozovat, že by darovací smlouva ze dne 15.1.2004 byla absolutně neplatným právním úkonem z důvodů uvedených v ustanoveních §39 nebo §37 odst. 2 občanského zákoníku (srov. též obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.12.2002 sp.zn. 22 Cdo 981/2001).
Katastrální úřad zkoumá skutečnosti uvedené v ustanovení §5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. ke dni podání návrhu na vklad. K tomuto okamžiku byl J. K. oprávněn nakládat s předmětem převodu (darování), když mu svědčilo spoluvlastnictví předmětné bytové jednotky (§137 odst. 1 občanského zákoníku).
Dovolací soud nesouhlasí ani se závěrem soudů, podle kterého bránil vkladu vlastnického práva "nedostatek schválení darovací smlouvy soudem za žalobkyni a)".
V projednávané věci byla žalobkyně a) v době uzavření darovací smlouvy nezletilá a neměla proto plnou způsobilost k právním úkonům (§9 občanského zákoníku); darovací smlouvu za ni uzavřela její matka jako zákonná zástupkyně (§27 odst. 1 občanského zákoníku, §31 odst. 1 zákona o rodině), která byla nositelkou rodičovské zodpovědnosti k ní.
Uzavření darovací smlouvy nezletilým ohledně nemovitosti (bytové jednotky), byť v postavení obdarovaného, představuje významnou majetkoprávní dispozici, jež má do jeho majetkové sféry podstatný dopad. S vlastnictvím takového předmětu daru je totiž pravidelně spojena celá řada právních vztahů, ať už povahy soukromoprávní (např. spojených s jeho údržbou a opravou, užíváním), nebo povahy veřejnoprávní (např. daně a poplatky spojené s vlastnictvím a užíváním). Uzavření darovací smlouvy se proto týká oblasti správy majetku nezletilého dítěte a nelze je považovat za pouhou běžnou záležitost, jež by svou povahou patřila do běžné správy jeho majetku (za běžné hospodaření s jeho majetkem). Podle ustanovení §28 občanského zákoníku a §179 o.s.ř. platí, že, jedná-li zákonný zástupce v podstatné záležitosti týkající se nakládání s majetkem nezletilého, vyžaduje se "k platnosti" právního úkonu souhlas soudu péče o nezletilé; ten jej schválí tehdy, jestliže je to v zájmu nezletilého. Předmětná darovací smlouva ze dne 15.1.2004 nepochybně vyžadovala za nezletilou žalobkyni a) schválení soudu (soudu péče o nezletilé). Takové schválení bylo podmínkou perfekce tohoto právního úkonu; jeho nedostatek proto neměl za následek, že by šlo o právní úkon (absolutně) neplatný (byť ustanovení §179 o.s.ř. užívá pojem "k platnosti" úkonu), ale to, že šlo o úkon (dosud) právně neperfektní. Nedostatek takového souhlasu představuje současně obecně nesplnění podmínky pro povolení vkladu obsažené v ustanovení §5 odst. 1 písm. g) zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů).
Ke schválení právního úkonu za nezletilého ve smyslu ustanovení §28 občanského zákoníku a §179 o.s.ř. může dojít jak předem (ještě dříve, než bude učiněn), tak i následně (až v době, kdy již byl učiněn). Vždy se samozřejmě vyžaduje, aby schvalovaný úkon byl dostatečně určitým způsobem označen (popsán) tak, aby z rozhodnutí soudu bylo nepochybné, jaký za nezletilého učiněný úkon byl soudem schválen. Následné schválení již učiněného úkonu za nezletilého (a s tím spojené dovršení jeho perfekce) není omezeno žádnou lhůtou; dovrší-li však dítě zletilosti (a má proto nadále plnou způsobilost k právním úkonům), závisí již jen na jeho rozhodnutí, zda schválí (učiní perfektním) právní úkon učiněný v době jeho nezletilosti, jenž (jinak) podléhá schválení soudu. Smyslem schvalování právního úkonu za nezletilého jako podmínky jeho perfekce podle ustanovení §28 občanského zákoníku a §179 o.s.ř. je chránit zájmy nezletilého, který - s ohledem na svou omezenou způsobilost k právním úkonům - není sám schopen projevit právně relevantním způsobem svou vůli. Pro takovou ochranu ovšem není důvodu v případě, že fyzická osoba již takové schopnosti nabyla (získala způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu) a může sama plnohodnotně právně jednat.
Soudy v projednávané věci nedostatečně zohlednily právní význam okolnosti, že žalobkyně a) po nabytí plné způsobilosti k právním úkonům (zletilostí dnem 28.7.2005) vyslovila dne 1.6.2009 s darovací smlouvou souhlas , a to - s ohledem na to, že předmětem daru byla bytová jednotka - kvalifikovaným způsobem (písemně na téže listině - srov. §46 odst. 1 a 2 občanského zákoníku), že se tím darovací smlouva ze dne 15.1.2004 stala [v části týkající se žalobkyně a)] perfektní a že tuto vlastnost měla také ke dni podání návrhu na vklad vlastnického práva žalobkyně a) do katastru nemovitostí. Soudům je třeba současně vytknout, že zkoumání uvedené podmínky vkladu vlastnického práva se týká toliko povolení vkladu vlastnického práva ve prospěch žalobkyně a) a že nedopadá na účinky darovacího vztahu (vzniklého na základě darovací smlouvy ze dne 15.1.2004 splněním odkládací podmínky) mezi účastníkem J. K. a žalobkyní b), neboť tyto části darovací smlouvy jsou relativně samostatné a oddělitelné.
Řízení před odvolacím soudem navíc trpí vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí [§241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.], neboť odvolací soud potvrdil (podle obsahu výrokové části svého rozsudku) rozsudek soudu prvního stupně rovněž ve výroku o zastavení řízení, ačkoliv odvoláním žalobkyň nebyl napaden a nestal se proto předmětem odvolacího řízení (srov. §206 odst. 2 o.s.ř., §212 o.s.ř.).
Z uvedeného vyplývá, že napadený rozsudek odvolacího soudu není správný. Nejvyšší soud České republiky jej proto podle ustanovení §243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. listopadu 2011
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu