ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.1493.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 1493/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce J. K., zastoupeného JUDr. Alešem Janů, advokátem se sídlem v Táboře, Čelkovická č. 445, proti žalované Střední odborné škole a Střednímu odbornému učilišti, Hněvkovice 1, příspěvkové organizaci se sídlem v Týně nad Vltavou - Hněvkovice na levém břehu Vltavy č. 1, IČO 00073130, zastoupené JUDr. Stanislavem Flaškou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, U Černé věže č. 3/66, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 30 C 359/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12.listopadu 2009 č.j. 8 Co 2266/2009-66, takto:
I. Dovolání žalobce se zamítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.860,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Stanislava Flašky, advokáta se sídlem v Českých Budějovicích, U Černé věže č. 3/66.
Odůvodnění:
Dopisem ze dne 27.4.2009 žalovaná sdělila žalobci, že mu dává výpověď z pracovního poměru podle §52 písm. f) zák. práce. Důvod k tomuto opatření spatřovala v tom, že zaměstnanec „nesplňuje odbornou kvalifikaci pro přímou pedagogickou činnost dle zákona č. 563/2004 Sb. pro výkon sjednané práce učitele řízení motorových vozidel“.
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedená výpověď je neplatná. Žalobu odůvodnil zejména tím, že jako učitel řízení motorových vozidel „splňuje podmínky dané zákonem č. 563/2004 Sb.“ a je také „držitelem kvalifikace pro tuto práci požadované“. Má praxi delší než 3 roky, středoškolské vzdělání s maturitou na Střední průmyslové škole v Mladé Boleslavi, obdržel „Zmocnění k provádění zkoušek řidičů motorových vozidel A+C pod e. č. 1/1992“, vlastní „koncesi – potvrzenou průkazem zkušebního komisaře č. 001702 vydanou Dopravním inspektorátem Policie České republiky 1.6.1993“. Bylo mu rovněž vydáno Ministerstvem dopravy a spojů ČR dne 24.1.2002 „Profesní osvědčení pod číslem evidenčním AA 005694 pro skupiny A-C+E skupin ŘO“. Tuto kvalifikaci nabyl před účinností zákona č. 563/2004 Sb.
Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 17.6.2009 č.j. 30 C 359/2009-33 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 8.400,- Kč „k rukám zástupce žalované“. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že výpověď daná žalobci z důvodu podle ustanovení §52 písm. f) zák. práce „byla důvodná, neboť žalobce nesplňuje předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce učitele“. Žalobce sice prokázal svou „odbornou způsobilost v oboru řízení motorových vozidel“, avšak neprokázal ani netvrdil, že by měl i pedagogické vzdělání ve smyslu ustanovení §9 zák. č. 563/2004 Sb., „nedisponuje tedy potřebnou odbornou kvalifikací pro výkon práce, na kterou má uzavřenu pracovní smlouvu“. Soud prvního stupně zároveň dovodil, že na žalobce se nevztahuje ani výjimka uvedená v ustanovení §32 zák. č. 563/2004 Sb., neboť zejména neprokázal, že by nejméně po dobu 15-ti let vykonával přímou pedagogickou činnost „na příslušném druhu nebo typu školy“, i když „v letech 1973-1975 působil při základní vojenské službě jako instruktor a učitel řidičů“, ale – jak soud dále dovozuje - „armádu nelze rozhodně považovat za školu, navíc příslušného druhu nebo typu“. Podle názoru soudu prvního stupně žalobce ani „nepodnikl kroky k doplnění nutné kvalifikace pro výkon práce učitele“, přestože „byl v tomto směru žalovaným opakovaně vyzýván, aby v běžící 5leté lhůtě zahájil příslušné studium pedagogiky a bylo tak využito zákonné výjimky“ ve smyslu ustanovení §32 písm. b) zák. č. 563/2004 Sb.
K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 12.11.2009 č.j. 8 Co 2266/2009-66 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení 9.996,- Kč k rukám advokáta JUDr. Stanislava Flašky. Podle názoru odvolacího soudu „žalobce ani před účinností zákona nesplňoval podmínky pro výkon přímé pedagogické činnosti dle vyhlášky č. 139/1997 Sb., a proto se neocitl v režimu §30 zákona č. 563/2004 Sb.“, neboť u něj „pedagogická způsobilost absentuje“. K námitkám žalobce odvolací soud uvedl, že „pedagogický pracovník bez potřebné kvalifikace je chráněn §32 písm. b) zákona pouze tehdy, pokud lze k datu doručení výpovědi z pracovního poměru s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu důvodně usuzovat na to, že zahájí a ukončí příslušné studium“ do pěti let od data 1.1.2005, toto ustanovení se však na žalobce nevztahuje, neboť – jak odvolací soud dovodil – žalobce „po účinnosti zákona nezahájil jakékoliv studium, kterým by si doplnil svoji chybějící pedagogickou způsobilost“, a lze také „důvodně předpokládat, že ve stanovené lhůtě takové studium ani nedokončí“.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, neboť podle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a v tomto směru „spatřuje v něm zásadní význam“. Zejména namítá, že zákon č. 563/2004 Sb. nabyl účinnosti dne 1.1.2005, a proto s ohledem na ustanovení §32 písm. b) „mohl vykonávat pedagogickou činnost až do 1.1.2010“. Výpověď z pracovního poměru, „kdy žalobci zbývalo 8 měsíců pro možné naplnění předmětného předpokladu pro výkon pedagogické činnosti“, je tak podle názoru žalobce „předčasná“. Odvolací soud – jak dovolatel dále namítá – nesprávně aplikoval vyhlášku č. 139/1997 Sb., neboť v příloze č. 1 vyhlášky „je třeba správně položku podmínek pro mistra odborného výcviku vykládat tak, že pro mistra odborného výcviku není stanovena podmínka pedagogické způsobilosti resp. tato je omezena na nejméně roční praxi“, a požadavek vzdělání „pro učitele předmětu praxe je třeba vztahovat pouze na sloupec odborné způsobilosti, kde se u učitele předmětu praxe hovoří o „vzdělání“, v kolonce pedagogické způsobilosti není pojem „vzdělání“ použit. Žalobce je tedy přesvědčen, že splňoval jak podmínky stanovené vyhláškou č. 139/1997 Sb. pro pedagogického pracovníka, a podle ustanovení §30 zák. č. 563/2004 Sb. též podmínky tohoto zákona, a navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil.
Žalovaná uvedla, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce nesplňuje podmínky pro výkon přímé pedagogické činnosti a ani podmínky odborné a pedagogické způsobilosti podle vyhlášky č. 139/1997 Sb. Zákon nicméně takovým zaměstnancům umožňuje, aby se souhlasem zaměstnavatele vykonávali přímou pedagogickou činnost po zákonem stanovenou dobu. Tito zaměstnanci nadále ovšem nesplňují předpoklady odborné kvalifikace a lze jim dát výpověď.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., a že je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř., neboť v projednávané věci řešená právní otázka výkladu ustanovení §30 a §32 zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, dosud nebyla v judikatuře Nejvyššího soudu České republiky ve všech souvislostech vyřešena, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání žalobce není opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat – vzhledem k tomu, že předmětem řízení je výpověď z pracovního poměru ze dne 27.4.2009 (doručená žalobci téhož dne), podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 13.9.2009 (tj. přede dnem, kdy nabyl účinnosti zákon č. 320/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – srov. §364 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce) – dále jen „zák. práce“, a podle zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění do 27.12.2009 (tj. do dne, než nabyl účinnosti zákon č. 223/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o volném pohybu služeb) - dále též jen „zákon o pedagogických pracovnících“.
Podle ustanovení §52 písm. f) první věta před středníkem zák. práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, nesplňuje-li zaměstnanec předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce nebo nesplňuje-li bez zavinění zaměstnavatele požadavky pro řádný výkon této práce.
Pro podání výpovědi podle ustanovení §52 písm. f) zák. práce není významné, zda ke stanovení předpokladů došlo právním předpisem již před vznikem pracovního poměru nebo teprve v době jeho trvání. Lze tedy dát úspěšně výpověď zaměstnanci, který nesplňuje předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce, i když tyto předpoklady byly právním předpisem stanoveny teprve v době trvání pracovního poměru zaměstnance a při vzniku tohoto pracovního poměru nebyly ještě právním předpisem vyžadovány (srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.2.1998, sp. zn. 2 Cdon 1683/97, který byl uveřejněn pod č. 1 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1999). Právními předpisy, které stanoví předpoklady pro výkon sjednané práce, se v první řadě rozumí obecně závazné právní předpisy.
V projednávané věci bylo mimo jiné zjištěno (skutková zjištění soudů dovolatel nenapadá), že žalobce byl v pracovním poměru u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 31.8.2007 jako „učitel řízení motorových vozidel“ (ujednáno bylo kromě jiného – „doplnit vzdělání pro výkon funkce dle zákona 563/2004 Sb.). Dnem 1.1.2005 nabyl účinnosti zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, který stanovil předpoklady pro výkon činnosti pedagogických pracovníků, jejich další vzdělávání a kariérní systém. Předpoklad odborné kvalifikace pro přímou pedagogickou činnost stanovený tímto zákonem pro výkon funkce pedagogického pracovníka žalobce nesplňoval a do doby, kdy mu byla dána výpověď, nezahájil studium, kterým by potřebný předpoklad získal. Dopisem ze dne 27.4.2009 sdělila žalovaná žalobci, že mu dává výpověď z pracovního poměru „pro nesplnění odborné kvalifikace pro přímou pedagogickou činnost“ stanovenou výše uvedeným zákonem pro výkon sjednané práce.
Žalobce v dovolání namítá, že ke dni dání výpovědi splňoval podmínky stanovené vyhláškou č. 139/1997 Sb. pro pedagogického pracovníka, neboť „pro mistra odborného výcviku zde není stanovena podmínka pedagogické způsobilosti, resp. tato je omezena na nejméně roční praxi“, a vztahovalo se tedy na něj i ustanovení §30 zákona o pedagogických pracovnících.
Pedagogickým pracovníkem je ten, kdo koná přímou vyučovací, přímou výchovnou, přímou speciálně pedagogickou nebo přímou pedagogicko-psychologickou činnost přímým působením na vzdělávaného, kterým uskutečňuje výchovu a vzdělávání na základě zvláštního právního předpisu (§2 část první věty před středníkem zákona o pedagogických pracovnících). Podle ustanovení §30 zákona o pedagogických pracovnících se za pedagogické pracovníky podle tohoto zákona považují též pedagogičtí pracovníci, kteří ke dni účinnosti tohoto zákona splňují předpoklady pro výkon činnosti pedagogického pracovníka podle dosavadních právních předpisů.
Z uvedeného vyplývá, že podmínkou pro to, aby zaměstnanec, který nesplňuje předpoklady pro výkon činnosti pedagogického pracovníka podle právní úpravy účinné od 1.1.2005, mohl být považován za pedagogického pracovníka ve smyslu ustanovení §30 zákona o pedagogických pracovnících, je, aby se jednalo - jak uvádí odvolací soud – o zaměstnance, kteří před účinností zákona č. 563/2004 Sb. „vykonávali přímou pedagogickou činnost na základě splněných předpokladů podle vyhlášky č. 139/1997 Sb., o podmínkách odborné a pedagogické způsobilosti pedagogických pracovníků a o předpokladech kvalifikace výchovných poradců“, a kteří by podle nové právní úpravy předpoklady pro výkon činnosti pedagogického pracovníka nadále nesplňovali. Účelem a smyslem tohoto přechodného ustanovení tedy bylo upravit právní postavení pedagogických pracovníků, kteří v průběhu trvání svého pracovního poměru přestali od 1.1.2005 objektivně splňovat předpoklady stanovené novým právním předpisem pro výkon sjednané práce.
O jiný případ se jedná u zaměstnanců, kteří vstupovali do pracovního poměru za účinnosti nové právní úpravy, jako tomu bylo v případě žalobce. Na tyto osoby již nebylo možné ustanovení §30 zákona o pedagogických pracovnících vztáhnout a jejich právní postavení se zcela řídilo novým právním předpisem, včetně předpokladů a podmínek, které museli splňovat. Jedním z předpokladů, aby se fyzická osoba za nové právní úpravy mohla stát pedagogickým pracovníkem, bylo, aby měla odbornou kvalifikaci pro přímou pedagogickou činnost, kterou vykonává [srov. §3 odst. 1 písm. b) zákona o pedagogických pracovnících]. Podle přechodného ustanovení §32 písm. b) zákona o pedagogických pracovnících, fyzická osoba, která nesplňuje předpoklad podle §3 odst. 1 písm. b), může vykonávat přímou pedagogickou činnost po dni nabytí účinnosti tohoto zákona nejdéle po dobu pěti let, pokud v této době nezahájí studium, kterým potřebný předpoklad získá, a toto studium úspěšně ukončí.
Citované ustanovení tedy vychází z toho, že osoba, která nesplňuje předpoklad odborné kvalifikace, nemůže ode dne účinnosti zákona o pedagogických pracovnících nadále vykonávat přímou pedagogickou činnost. Z tohoto pravidla stanoví výjimku, která těmto osobám umožňuje vykonávat přímou pedagogickou činnost ještě nejdéle po dobu pěti let, ovšem za předpokladu, že v této době (v době pěti let od účinnosti zákona o pedagogických pracovnících) zahájí studium, kterým potřebný předpoklad získá, a toto studium úspěšně ukončí. I když v textu ustanovení §32 písm. b) zákona o pedagogických pracovnících je výslovně použita záporná forma slova zahájit („nezahájí studium“), je zjevné, že se jedná toliko o „formulační lapsus“. Jak totiž vyplývá z důvodové zprávy k ustanovení §32 zákona o pedagogických pracovnících, „ustanovení umožňuje výkon přímé pedagogické činnosti fyzickým osobám, které nesplňují předpoklad odborné kvalifikace, pokud ve stanovené lhůtě zahájí a úspěšně ukončí studium potřebné k získání odborné kvalifikace“ (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12.3.2009 sp. zn. 21 Cdo 1278/2008).
V projednávané věci žalobce namítal, že „oprávnění vykonávat přímou pedagogickou činnost osoba ztratí teprve uplynutím 5leté lhůty stanovené v ust. §32 písm. b) zákona o pedagogických pracovnících, tj., teprve uplynutím dne 31.12.2009“, že „mu tak zbývalo 8 měsíců pro možné naplnění předmětného předpokladu pro výkon pedagogické činnosti“ a že výpověď daná v dubnu 2009 proto „byla v každém případě předčasná“. Uvedený názor však nebere náležitě v úvahu okolnost, že smyslem uvedeného ustanovení není, aby byl osobám bez náležité kvalifikace umožněn po dobu pěti let výkon přímé pedagogické činnosti bez této kvalifikace, nýbrž, že jde o výjimku, která těmto osobám sice umožňuje vykonávat přímou pedagogickou činnost ještě nejdéle po dobu pěti let, ovšem za splnění další podmínky, že v této době (v době pěti let od účinnosti zákona o pedagogických pracovnících) jednak zahájí studium ke získání potřebného předpokladu, a jednak toto studium také v uvedené době úspěšně ukončí a potřebný předpoklad získají. Vzhledem k tomu odvolací soud správně uzavřel, že, nezahájil-li žalobce „po účinnosti zákona jakékoliv studium, kterým by si doplnil svoji chybějící pedagogickou způsobilost, a lze-li s ohledem na uvedenou skutečnost a další okolnosti případu důvodně předpokládat, že ve stanovené lhůtě takové studium ani nedokončí, není žalobce před výpovědí z pracovního poměru chráněn výjimkou §32 psím. b) zákona“.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný. Protože nebylo zjištěno (ani dovolatelem tvrzeno), že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen některou z vad, uvedených v ustanovení §229 odst.1 o.s.ř., §229 odst.2 písm.a) a b) o.s.ř. nebo v §229 odst.3 o.s.ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
V dovolacím řízení vznikly žalované náklady, které spočívají v odměně za zastupování advokátem ve výši 3.750,- Kč [srov. §7 písm. c), §10 odst. 3, §16 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č.110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrad výdajů ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.), celkem ve výši 4050,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalované advokát JUDr. Stanislav Flaška osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004 sp. zn. 21 Cdo 1556/2004, který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005) k nákladům řízení, které žalované za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad (srov. §137 odst. 1 a 3 a §151 odst.2 větu druhou o.s.ř.) ve výši 810 ,- Kč. Protože dovolání žalobce bylo zamítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. uložil, aby žalované tyto náklady nahradil. Žalobce je povinen náhradu nákladů řízení v celkové výši 4.860,- Kč zaplatit k rukám advokáta, který žalovanou v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. září 2011
JUDr. Zdeněk Novotný , v. r.
předseda senátu