ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.1719.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 1719/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce P. B. , proti žalovaným 1) L. P. , zastoupené JUDr. Milošem Tomsem, advokátem se sídlem v Praze 1, Celetná č. 11 a 2) K. A. R. , zastoupenému opatrovníkem JUDr. Jindřichem Zadinou, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská č. 1662/35, o určení dědického práva, o žalobě na obnovu řízení podané žalovanou 1) proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. ledna 2006, č. j. 8 C 96/2001-154, ve znění usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. června 2007, č. j. 8 C 96/2001-190, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. března 2008, č. j. 64 Co 476/2007-292, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 25 C 253/2008, o dovolání žalované 1) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. října 2009, č. j. 64 Co 227/2009-29, takto:
I. Dovolání žalované 1) se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Dovolání žalované 1/ proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15.10.2009, č.j. 64 Co 227/2009-29, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16.2.2009, č.j. 25 C 253/2008-16, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu na obnovu řízení proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25.1.2006, č.j. 8 C 96/2001-154, ve znění usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13.6.2007, č.j. 8 C 96/2001-190, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6.3.2008, č.j. 64 Co 476/2007-292, není přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by bylo odvolacím soudem zrušeno) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Odvolací soud při posouzení důvodnosti žaloby na obnovu řízení v daném případě aplikoval a interpretoval ustanovení §228 odst. 1 písm. a) o.s.ř. v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. např. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26.7.1973, sp. zn. 9 Co 468/73, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 19, ročník 1975; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 12.7.2005, sp. zn. 22 Cdo 1303/2005, uveřejněné ve Sborníku civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod č. C 3418, ročník 2007; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.7.2005, sp. zn. 22 Cdo 2936/2004, uveřejněné ve Sborníku civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod č. C 4241, ročník 2007), a rozhodnutí odvolacího soudu nemá tedy po právní stránce zásadní význam.
K námitce žalované 1/, že soud prvního stupně nenařídil ve věci jednání, „ačkoliv tak podle zákona učinit musí“ a že „tuto procesní vadu nelze napravit tím, že ústní jednání nařídí odvolací soud“, nemohl dovolací soud přihlédnout (byť by byla důvodná), neboť žalovaná 1/ tak uplatňuje zmatečnostní vadu podle ustanovení §229 odst. 3 o.s.ř. Zmatečnosti však nejsou podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2001 - jak vyplývá z ustanovení §241a odst. 2 a 3 o.s.ř. - způsobilým dovolacím důvodem. Dovolací soud sice smí ke zmatečnostem podle ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř. přihlédnout (a to i když nebyly v dovolání uplatněny), avšak - jak vyplývá z ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o.s.ř. - jen tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.12.2005, sp. zn. 21 Cdo 496/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 82, ročník 2006).
Dovolání žalované 1/ není přípustné ani v části směřující proti „nákladovému“ výroku usnesení odvolacího soudu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.1.2002, sp.zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2003 a v časopise Soudní judikatura pod č. 88, ročník 2002).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované 1/ podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalovaná 1/ s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a ostatním účastníkům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. listopadu 2011
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu