ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.1834.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 1834/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce S. Z. , zastoupeného Vladimírem Lacinou, advokátem se sídlem ve Slaném, Wilsonova č. 622, proti žalovanému R. D., zastoupenému JUDr. Jaroslavou Šafránkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Mezibranská č. 19, o 119.471,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 35 C 371/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2009 č.j. 14 Co 348/2009-154, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst.2 o.s.ř.) :
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27.11.2009 č.j. 14 Co 348/2009-154, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22.6.2009 č.j. 35 C 371/2005-142 ve výroku o věci samé, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 50.200,- Kč s úroky z prodlení, podal žalovaný včasné dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po přezkoumání napadeného pravomocného rozsudku odvolacího soudu, které provedl bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky [§237 odst.2 písm.a) o.s.ř.].
I když v projednávané věci odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé ohledně částky 50.200,- Kč jedním výrokem, rozhodoval jím současně o dvou samostatných nárocích s odlišným skutkovým základem, a to o nároku na náhradu mzdy z důvodu překážky v práci na straně zaměstnavatele podle ustanovení §130 odst. 1 zák. práce ve výši 26.846,- Kč a o nároku na náhradu mzdy z neplatného rozvázání pracovního poměru podle ustanovení §61 zák. práce ve výši 23.354,- Kč. Protože se jedná o dva samostatné nároky, které mají odlišnou povahu s rozdílnými předpoklady jejich vzniku, je přípustnost dovolání z hlediska ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. třeba zkoumat ve vztahu ke každému z nich samostatně bez ohledu na to, že byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.6.1999, sp.zn. 2 Cdon 376/96, uveřejněný pod č. 9 v časopise Soudní judikatura, ročník 2000). Vzhledem k tomu, že jak u nároku na náhradu mzdy z důvodu překážky v práci na straně zaměstnavatele, tak u nároku na náhradu mzdy z neplatného rozvázání pracovního poměru, které jsou předmětem dovolacího řízení, bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50.000,- Kč, není dovolání žalovaného do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu o věci samé podle hledisek uvedených v ustanovení §237 o.s.ř. přípustné. Protože zákon v takovém případě - jak vyplývá z ustanovení §237 odst. 2 o.s.ř - nepřipouští dovolání ani na základě rozhodnutí dovolacího soudu (přípustnost nezakládá nesprávné poučení o dovolání udělené v závěru rozhodnutí odvolacího soudu bez přihlédnutí k uvedenému zákonnému omezení), je nepochybné, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalovaný, který z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. července 2011
JUDr. Zdeněk N o v o t n ý, v. r.
předseda senátu