ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.1842.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 1842/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce M. D. , zastoupeného JUDr. Františkem Kosíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova č. 30, proti žalované AAA Realitní fond, a.s. se sídlem v Praze 1, Masarykovo nábřeží č. 235/28, IČO 27413934, zastoupené JUDr. MUDr. Martinem Kalistou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Panská č. 1, o 270.000,- Kč s úrokem z prodlení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 30/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. listopadu 2009 č.j. 55 Co 424/2009-144, takto:
Rozsudek městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby mu žalovaná zaplatila dlužnou mzdu za měsíce únor a březen 2007, za každý měsíc 30.000,- Kč (celkem 60.000,- Kč), a náhradu mzdy za období od dubna do října 2007, za každý měsíc 30.000,- Kč (celkem 210.000,- Kč), vše spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že dne 5.2.2007 uzavřel se žalovanou pracovní smlouvu, podle které se zavázal vykonávat práci ředitele výkupů nemovitostí s nástupem do práce dne 5.2.2007, a smlouvu o mzdě, v níž účastníci sjednali základní mzdu žalobce ve výši 30.000,- Kč měsíčně, že žalobce práci vykonával až do dne 30.3.2007, aniž by mu žalovaná vyplatila mzdu, a že po tomto dni mu žalovaná odmítla práci nadále přidělovat a nevpouští ho na pracoviště. Žalobce dne 5.2.2007 uzavřel pracovní smlouvu a smlouvu o mzdě také se společností AAA BYTY.CZ a.s., která je "svým personálním obsazením téměř shodná se žalovanou", a to na práci vedoucího oddělení rodinných domků. S touto společností byl jeho pracovní poměr zrušen ve zkušební době písemně dne 30.3.2007 ke dni 31.3.2007 a při převzetí této písemnosti mu bylo sděleno členem představenstva Ing. Illetškem, který také jednal jménem žalované, že pracovní poměr založený pracovní smlouvou se žalovanou "se tím rovněž považuje za skončený". Protože mu žalovaná nezaplatila mzdu za práci, kterou pro ni vykonával v měsících únoru a březnu 2007, i když jí k tomu vyzval, a protože s ním nebyl ukončen pracovní poměr, žalobce požaduje zaplacení dlužné mzdy a náhradu mzdy z titulu překážky v práci na straně žalované.
Žalovaná namítla, že sice uzavřela se žalobcem pracovní smlouvu, avšak žalobce ve sjednaný den 5.2.2007 do práce nenastoupil (a pro žalovanou žádnou práci nevykonával), neboť v tento den začal pracovat pro jiného zaměstnavatele AAA BYTY.CZ a.s., u něhož na plný úvazek vykonával funkci vedoucího oddělení rodinných domků. Žalovaná proto od pracovní smlouvy ve smyslu ustanovení §36 odst.2 zákoníku práce odstoupila.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 21.4.2009 č.j. 27 C 30/2008-119 žalované uložil, aby zaplatila žalobci 265.350,- Kč spolu s úroky z prodlení, které vyčíslil, žalobu o zaplacení dalších 4.650,- Kč s vyčísleným úrokem z prodlení zamítl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 62.684,- Kč. Z provedeného dokazování zjistil, že žalobce uzavřel se žalovanou (zastoupenou generálním ředitelem Ing. P. I.) jednak pracovní smlouvu "na dobu neurčitou s druhem práce ředitel výkupů nemovitostí, místem výkonu práce Praha a dnem nástupu do práce 5.2.2007", jednak smlouvu o mzdě, podle níž měla základní měsíční mzda žalobce činit 30.000,- Kč, a že žalobce současně uzavřel pracovní smlouvu na dobu neurčitou také se společností AAA BYTY.CZ a.s., kterou také zastupoval Ing. P. I.o jako generální ředitel, "s místem výkonu práce Praha, dnem nástupu do práce 5.2.2007, a s druhem práce vedoucí oddělení rodinných domků", a i s touto společností uzavřel smlouvu o mzdě, v níž byla dohodnuta základní mzda žalobce ve výši 20.000,- Kč měsíčně; návrhy těchto pracovních smluv a smluv o mzdě byly žalobci poslány elektronicky v pátek dne 2.2.2007 a k jejich podpisu došlo hned následující pondělí dne 5.2.2007. Žalovaná se zabývá investicemi do nemovitostí (včetně jejich výkupu), je majetkově propojena se společností AAA BYTY.CZ a.s., která je "klasickou realitní kanceláří zabývající se zprostředkováním obchodů s nemovitostmi", na adrese svého sídla fakticky nesídlí a její činnost je zajišťována zaměstnanci společnosti AAA BYTY.CZ a.s. na adrese Václavské nám. č. 62, Praha 1, kde má žalovaná svoji doručovací adresu a kde sídlí a vykonává činnost i společnost AAA BYTY.CZ a.s. Pracovní poměr žalobce u společnosti AAA BYTY.CZ a.s. byl ukončen zrušením ve zkušební době dne 30.3.2007 ke dni 31.3.2007 a současně bylo žalobci sděleno, že "tímto byl ukončen také pracovní poměr k žalované" a že "nebude nadále již práce žalobci přidělována". Dne 26.6.2007 žalobce požádal žalovanou o zaplacení dlužné mzdy za měsíce únor a březen 2007 a o přidělování práce od 1.4.2007. Dopisem ze dne 18.7.2007 mu žalovaná sdělila, že jeho nároky považuje za neoprávněné, neboť ve sjednaný den nástupu do práce 5.2.2007 do práce k žalované nenastoupil, a že proto využila svého práva a od předmětné pracovní smlouvy odstoupila; tento úkon v písemné podobě zaslala žalobci na jeho adresu dne 20.7.2007. Soud prvního stupně dále z provedených důkazů dovodil, že "žalobci byla od počátku února 2007 přidělována práce spadající jak do pracovní náplně vedoucího prodeje rodinných domků, tak do pracovní náplně ředitele výkupů nemovitostí", že "žalobci jako řediteli výkupů nemovitostí nechala žalovaná natisknout navštívenky se svým logem", že "žalobce pro žalovanou zpracoval ekonomickou analýzu činžovních domů na adrese Praha 3, Biskupcova 1865/83, Praha 2, Lublaňská 652/53 a Ostrava, 28. října 190/38 a tyto zpracované kalkulace nemovitostí dne 20.2.2007 zaslal svému nadřízenému Břetislavu Cieslarovi", a že žalobce "zpracoval pro žalovanou i analýzy dalších nemovitostí", a uzavřel, že "od počátku zde byla nepochybně na obou stranách vůle založit dva souběžné pracovní poměry žalobce" a, "jestliže žalobce v řádný den nastoupil do práce ke společnosti AAA BYTY.CZ a.s., musel tak nepochybně ve sjednaný den nastoupit i k žalované, neboť ta jiné prostory k výkonu své činnosti nevyužívala". Protože žalobce nastoupil k žalované ve sjednaný den do práce a protože řádně pro ni vykonával práci, žalovaná nemohla platně od pracovní smlouvy odstoupit. Soud proto přiznal žalobci nárok na mzdu za měsíc únor 2007 ve výši 27.000,- Kč (za odpracovaných 18 dnů), za měsíc březen 2007 ve výši 30.000,- Kč (za plný počet odpracovaných dní) a dále stanovil náhradu mzdy za měsíc duben 2007 ve výši 29.925,- Kč, za měsíc květen 2007 ve výši 32.775,- Kč, za měsíc červen 2007 ve výši 29.925,- Kč, za měsíc červenec 2007 ve výši 31.350,- Kč, za měsíc srpen 2007 ve výši 32.775,- Kč, za měsíc září 2007 ve výši 28.500,- a za měsíc říjen 2007 ve výši 32.775,- Kč. S ohledem "na vázanost žalobním návrhem za jednotlivé měsíce" soud prvního stupně přiznal náhradu mzdy jen v celkové výši 265.350,- Kč.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3.11.2009 č.j. 55 Co 424/2009-144 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, kterým bylo žalobě vyhověno, změnil tak, že žalobu o zaplacení 265.350,- Kč s příslušenstvím zamítl, a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 104.375,- Kč k rukám advokáta JUDr. MUDr. Martina Kalisty, Ph.D. Na základě soudem prvního stupně zjištěného skutkového stavu dovodil, že pracovní smlouva ze dne 5.2.2007, která měla založit pracovní poměr účastníků, v jejímž v záhlaví je jako zaměstnavatel uvedena společnost AAA Realitní fond, a.s. se sídlem Praha 1, Masarykovo nábř. 28, IČO 63999234, zastoupená na základě plné moci Ing. P. I., generálním ředitelem, a která je podepsána tak, že k nečitelnému podpisu je připojeno razítko společnosti AAA BYTY.CZ a.s. se sídlem Praha 1, Masarykovo nábř. 28, IČO 63999234, je podle ustanovení §37 odst. 1 občanského zákoníku ve spojení s ustanoveními §18 a 20 zákoníku práce absolutně neplatná "pro neurčitost subjektu na straně zaměstnavatele, když v záhlaví smlouvy je jako zaměstnavatel sice uvedena společnost AAA Realitní fond, a.s., avšak připojené IČO 63999234 není identifikačním číslem přiděleným uvedené společnosti, ale jedná se o identifikační číslo společnosti AAA BYTY.CZ a.s., a razítko společnosti AAA BYTY.CZ. a.s. s uvedením adresy sídla a DIČ je navíc připojeno v místě podpisu zaměstnavatele". Protože na základě neplatné pracovní smlouvy nevznikl pracovní poměr účastníků, nemá žalobce na požadovaná plnění nárok.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Vytýká odvolacímu soudu, že hodnotil "obsah uzavřené pracovní smlouvy zcela odděleně od dalších důkazů" a že "z pouze částečně nesprávných údajů dovodil její absolutní neplatnost jako celku". Žalovaná navíc nikdy uzavření pracovní smlouvy mezi účastníky nezpochybnila, řadou právních úkonů vznik pracovního poměru mezi ní a žalobcem potvrdila a od pracovní smlouvy by žalovaná neodstupovala, kdyby nebyla uzavřena. V řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že žalobce vykonával pro žalovanou na základě pracovní smlouvy ze dne 5.2.2007 práci, že žalovaná "vytiskla žalobci na základě této pracovní smlouvy vizitky, které měl žalobce používat v kontaktu s obchodními partnery žalované", a že žalovaná prostřednictvím svého ředitele Ing. I. při jednání dne 4.12.2008 uzavření pracovní smlouvy se žalobcem přímo několikrát potvrdila. Samotná skutečnost, že pracovní smlouva obsahuje nesprávné identifikační číslo a v dolní části otisk razítka společnosti AAA BYTY.CZ a.s., nemůže být důvodem neplatnosti smlouvy; chyby v označení žalované v pracovní smlouvě byly způsobeny žalovanou a neměly by jít k tíži žalobce. Žalobce navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení), ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., a že jde o rozsudek, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba posuzovat - s ohledem na to, že pracovní smlouva mezi žalobcem a žalovanou, kterou odvolací soud shledal absolutně neplatnou, byla uzavřena dne 5.2.2007 - podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění zákona č. 585/2006 Sb., tedy podle zákoníku práce ve znění účinném do 31.7.2007 (dále jen "zákoník práce" nebo "zák. práce") a v rozsahu vyplývajícím z ustanovení §4 zák. práce též podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění zákonů č. 58/1969 Sb., č. 131/1982 Sb., č. 94/1988 Sb., č. 188/1988 Sb., č. 87/1990 Sb., č. 105/1990 Sb., č. 116/1990 Sb., č. 87/1991 Sb., č. 509/1991 Sb., č. 264/1992 Sb., č. 267/1994 Sb., č. 104/1995 Sb., č. 118/1995 Sb., č. 89/1996 Sb., č. 94/1996 Sb., č. 227/1997 Sb., č. 91/1998 Sb., č. 165/1998 Sb., č. 159/1999 Sb., č. 363/1999 Sb., č. 27/2000 Sb., č. 103/2000 Sb., č. 227/2000 Sb., č. 367/2000 Sb., č. 229/2001 Sb., č. 317/2001 Sb., č. 501/2001 Sb., č. 125/2002 Sb., č. 135/2002 Sb., č. 136/2002 Sb. a č. 320/2002 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 476/2002 Sb., zákonů č. 88/2003 Sb., č. 37/2004 Sb. a č. 47/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 278/2004 Sb., zákonů č. 480/2004 Sb., č. 554/2004 Sb., č. 359/2005 Sb., č. 56/2006 Sb., č. 57/2006 Sb., č. 107/2006 Sb., č. 115/2006 Sb., č. 160/2006 Sb., č. 264/2006 Sb., č. 315/2006 Sb. a č. 443/2006 Sb., tedy podle občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2007 (dále jen "obč. zák.").
Pracovní smlouva musí obsahovat druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat, místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být sjednaný druh práce vykonáván, a den nástupu do práce (srov. §34 odst.1 zák. práce). Zaměstnavatel je povinen uzavřít pracovní smlouvu písemně (§34 odst.3 zák. práce) a jedno vyhotovení písemné pracovní smlouvy vydat zaměstnanci (srov. §34 odst.4 zák. práce).
Pracovní smlouva (stejně jako ostatní pracovněprávní úkony) musí být učiněna svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatná (§18 zák. práce, §37 odst.1 obč. zák.). O obsahu pracovněprávního úkonu mohou - tak, jako tomu bylo v projednávané věci - vzniknout pochybnosti. Pro takový případ se v ustanovení §18 zák. práce a §35 odst.2 a 3 obč. zák. uvádí pravidla, pomocí kterých lze neurčitost nebo nesrozumitelnost pracovněprávních úkonů odstranit. Závěru o tom, že pracovněprávní úkon je neurčitý nebo nesrozumitelný (a že tedy je pracovněprávní úkon pro neurčitost nebo nesrozumitelnost neplatný), musí vždy předcházet výklad projevu vůle. Pracovněprávní úkon je totiž neurčitý nebo nesrozumitelný, jen jestliže ani jeho výkladem nelze odstranit všechny pochybnosti o jeho obsahu. Výklad pracovněprávního úkonu však vždy musí směřovat k objasnění toho, co bylo skutečně projeveno; pomocí výkladu projevu vůle nelze "nahrazovat" nebo "doplňovat" vůli, kterou jednající v rozhodné době neměl nebo kterou sice měl, ale kterou neprojevil (srov. též právní názor vyjádřený například v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14.10.1996 sp. zn. 3 Cdon 946/96,který byl uveřejněn pod č. 29 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1997).
Nebyl-li pracovněprávní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákoník práce, je neplatný, jen stanoví-li to výslovně zákoník práce (srov. §21 odst.1 větu první zák. práce).
I když zákoník práce požaduje, aby byla pracovní smlouva uzavřena písemně, nespojuje s nedodržením předepsané písemné formy výslovně neplatnost tohoto pracovněprávního úkonu. Platná je proto pracovní smlouvy nejen tehdy, byla-li uzavřena písemně, ale i v případě, že byla sjednána ústně, popřípadě jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost, co chtěli zaměstnanec a zaměstnavatel projevit (konkludentně).
Jde-li o důvod neplatnosti pracovněprávního úkonu, považuje se pracovněprávní úkon za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti nedovolá; to neplatí v případě pracovněprávního úkonu směřujícího ke vzniku pracovního poměru nebo k uzavření dohody o práci konané mimo pracovní poměr (srov. §20 větu první zák. práce).
V projednávané věci odvolací soud dospěl k závěru, že písemná pracovní smlouva ze dne 5.2.2007 je neplatná "pro neurčitost subjektu na straně zaměstnavatele", když v záhlaví smlouvy je jako zaměstnavatel uvedena společnost AAA Realitní fond, a.s., avšak připojené IČO 63999234 patří společnosti AAA BYTY.CZ a.s., a v místě podpisu zaměstnavatele na smlouvě je připojeno razítko společnosti AAA BYTY.CZ. a.s. s uvedením adresy sídla a DIČ. S odvolacím soudem lze souhlasit v tom, že obsah písemné pracovní smlouvy ze dne 5.2.2007 vzbuzuje jisté pochybnosti o tom, kdo ji uzavřel jako zaměstnavatel (zda žalovaný nebo společnost AAA BYTY.CZ a.s.), je třeba mu však vytknout, že se pochybnost o obsahu písemné pracovní smlouvy ze dne 5.2.2007 nepokusil odstranit pomocí výkladu pracovněprávního úkonu, provedeného podle ustanovení §18 zák. práce a §35 odst.2 obč. zák. Písemnou pracovní smlouvu totiž lze pokládat - jak uvedeno výše - pro neurčitost nebo nesrozumitelnost za neplatnou, jen kdyby se ani jejím výkladem nepodařilo odstranit pochybnosti o tom, kdo v ní vystupoval jako zaměstnavatel.
Pracovní smlouva je dvoustranným pracovněprávním úkonem spočívajícím v souhlasném projevu vůle zaměstnance a zaměstnavatele uzavřít pracovní poměr. Podstatnými náležitostmi pracovní smlouvy jsou - jak uvedeno již výše - sjednání druhu práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat, místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být sjednaný druh práce vykonáván, a den nástupu do práce; pracovní smlouva je uzavřena vždy, dohodnou-li se účastníci na všech těchto náležitostech.
I kdyby byla písemná pracovní smlouva ze dne 5.2.2007 vskutku pro neurčitost v označení osoby zaměstnavatele neplatná, měl vzít odvolací soud rovněž v úvahu, že pracovní smlouva může být vždy sjednána ústně, popřípadě též konkludentně. Dovolatel v této souvislosti správně poukazuje na to, že mezi účastníky nebyly v dosavadním řízení žádné pochybnosti o tom, že by dne 5.2.2007 sjednali pracovní smlouvu, a že také žalovaná z této skutečnosti ve svých pracovněprávních vztazích vůči žalobci vycházela (vyplývá to mimo jiné z toho, že svou procesní obranu založila na tvrzení, že od pracovní smlouvy ve smyslu ustanovení §36 odst.2 zák. práce odstoupila). Vzhledem k tomu, že se odvolací soud nezabýval tím, zda mezi účastníky nedošlo k uzavření pracovní smlouvy ústně nebo konkludentně, je jeho právní posouzení věci neúplné a tudíž nesprávné.
Protože rozsudek odvolacího soudu není správný, Nejvyšší soud České republiky jej podle ustanovení §243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. června 2011
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu