ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.1877.2011.1
sp. zn. 21 Cdo 1877/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Romana Fialy ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných a) J. P. , zastoupené JUDr. Miroslavem Nippertem, advokátem se sídlem v Praze 1, Spálená č. 29, b) Ing. D. R. , c) H. T. a d) P. O. proti povinnému M. R. , zastoupenému JUDr. Zdeňkem Juřinou, advokátem se sídlem v Praze 9, Krausova č. 605/6, pro 1.680,000,- Kč s příslušenstvím prodejem nemovitostí povinného, za účasti Ing. H. R., zastoupené JUDr. Zdeňkem Juřinou, advokátem se sídlem v Praze 9, Krausova č. 605/6, a Okresního soudu v Kolíně v Kolíně III, Kmochova č. 144, o žalobě pro zmatečnost podané povinným proti usnesením Okresního soudu v Kolíně ze dne 25.11.2005 č.j. 41 E 595/97-395, ze dne 28.6.2006 č.j. 41 E 595/97-540 a ze dne 8.8.2006 č.j. 41 E 595/97-551, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 15 C 4/2007, o dovolání Ing. H. R. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. listopadu 2009 č.j. 54 Co 367/2009-122, takto:
I. Dovolání Ing. H. R. se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kolíně usnesením ze dne 25.11.2005 č.j. 41 E 595/97-395 určil, že "cena nemovitostí povinného, a to domu č.p. 43 v Kolíně s pozemkem č. 428/1, vše zapsáno na LV č. 5451 pro k.ú. Kolín u KÚ pro Středočeský kraj se sídlem v Praze, Katastrální pracoviště Kolín, s příslušenstvím", se určuje částkou 9.399.170,- Kč, že cena věcného břemene "nerušeného, bezplatného a doživotního užívání bytu v nemovitosti pro B. T., které prodejem v dražbě nezanikne", se určuje částkou 85.150,- Kč a že výsledná cena uvedených nemovitostí činí 9.314.020,- Kč.
Okresní soud v Kolíně poté usnesením ze dne 28.6.2006 č.j. 41 E 595/97-540 udělil příklep vydražiteli JUDr. B. J., I. J., R. T. a L. T. "k nemovitostem, a to budově č.p. 43 v obci Kolín, v části obce Kolín IV, postavené na stavební parcele č. 428/1, v k.ú. Kolín, zapsaným na LV č. 5451 u KÚ pro Středočeský kraj se sídlem v Praze, Katastrální pracoviště Kolín, a k jejich příslušenství," a rozhodl, že vydražiteli se na nejvyšší podání ve výši 9.300.000,- Kč započítává složená jistota ve výši 4.500.000,- Kč a že vydražitel je povinen zaplatit ČR - Okresnímu soudu v Kolíně na nejvyšší podání 4.800.000,- Kč do dvou měsíců od právní moci usnesení o příklepu.
Odvolání, které povinný podal proti tomuto usnesení o příklepu, Okresní soud v Kolíně usnesením ze dne 8.8.2006 č.j. 41 E 595/97-551 pro opožděnost podle ustanovení §208 odst. 1 o.s.ř. odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Proti těmto usnesením podal povinný žalobu pro zmatečnost. Zdůvodnil ji zejména tím, že mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, neboť Okresní soud v Kolíně mu nesprávně doručil první dvě usnesení ("formou fikce doručení po uplynutí úložní doby"), s čímž povinný "zásadně nesouhlasí".
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 10.3.2009 č.j. 15 C 4/2007-99 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že ve věcech výkonu rozhodnutí je žaloba pro zmatečnost přípustná, jen byla-li podána proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, že v posuzovaném případě žaloba pro zmatečnost směřovala proti usnesením soudu prvního stupně, že tedy nebyla splněna zákonná podmínka, a že proto žaloba proti těmto rozhodnutím musela být zamítnuta. Za účastníky řízení považoval - jak vyplývá ze záhlaví usnesení - povinného jako "žalobce", Ing. H. R. jako "vedlejšího účastníka na straně žalobce" a Českou republiku - Okresní soud v Kolíně jako "žalovanou".
K odvolání povinného a Ing. H. R. Městský soud v Praze usnesením ze dne 13.11.2009 č.j. 54 Co 367/2009-122 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že "v řízení o žalobě pro zmatečnost měli být účastníky řízení všichni oprávnění, v jejichž prospěch je vedeno řízení o výkon rozhodnutí před Okresním soudem v Kolíně pod sp. zn. 41 E 595/97, neboť výsledkem řízení o žalobě pro zmatečnost mohou být všichni oprávnění dotčeni", že "však žalobce označil za účastníka tohoto řízení Českou republiku - Okresní soud v Kolíně, která není účastníkem řízení o výkon rozhodnutí a která tedy nemá ani legitimaci účastnit se řízení o žalobě pro zmatečnost"; protože "žalobce v žalobě neoznačil za účastníka toho, koho se řízení týká, ale jiný subjekt, který není účastníkem řízení o výkon rozhodnutí, musela být žaloba zamítnuta". Stejně jako soud prvního stupně považoval za účastníky řízení povinného jako "žalobce", Ing. H. R. jako "vedlejšího účastníka na straně žalobce" a "Českou republiku - Okresní soud v Kolíně" jako "žalovanou".
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali povinný a Ing. H. R. dovolání. Namítají opětovně porušování procesních práv povinného ze strany soudů v průběhu vykonávacího řízení a v řízení o žalobě pro zmatečnost, nesouhlasí s tím, že by oprávněný v žalobě pro zmatečnost neoznačil za účastníka řízení toho, koho se řízení týká, zdůraznili, že "žaloba pro zmatečnost byla podána proti usnesení, kterým byl udělen příklep, a že proti tomuto usnesení podal povinný odvolání, které bylo odmítnuto", a domnívají se, že soudy vycházely při rozhodování "z neplatného znění občanského soudního řádu (do 31.12.2000), když měly již postupovat podle znění účinného od 1.1.2001". Ing. H. R. ani "neobdržela usnesení, kterým byla stanovena cena nemovitostí, ani vlastní projednání znaleckého posudku, podle kterého byla provedena dražba dne 28.6.2006 na základě usnesení 41 E 595/97-498 ze dne 23.5.2006". Soud prvního stupně nedal "právnímu zástupci Ing. R. prostor, aby mohl doplnit případně rozšířit žalobu podle ustanovení §229 odst. 1 písm. a) a c) o.s.ř. ve spolupráci s povinným, a tím došlo k porušení základních práv toho, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný a byla také hrubým způsobem porušena ustanovení občanského soudního řádu". Podle názoru dovolatelů je třeba, aby "soud při rozhodování vycházel i z obecných ustanovení §1, 2 a 3 o.s.ř., která zdůrazňují postup soudů směrem k zajištění spravedlivé ochrany práv a oprávněných zájmů fyzických a právnických osob, jakož i k výchově v plnění povinností a úctě k právům jiných osob, a aby tak bylo občanské soudní řízení zárukou zákonnosti", a aby "soudy nerozhodovaly toliko podle subjektivního právního názoru Krajského soudu v Praze, který se opíral o chybové rozhodnutí s ustanovením občanského soudního řádu výkonu rozhodnutí na úkor práv a právem chráněných zájmů obou dovolatelů". Navrhli, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a aby věc "přidělil jinému soudu prvního stupně k dalšímu řízení".
Okresní soud v Kolíně navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto. Ztotožnil se s právním názorem odvolacího soudu, že "vymezení účastníků řízení je zcela v dispozici žalobce a že ten za něj též nese odpovědnost" a že "za situace, kdy žaloba pro zmatečnost směřuje proti subjektu, který nebyl nikdy účastníkem původního řízení, nemůže být v žádném případě úspěšná".
Obvodní soud pro Prahu 1 poté usnesením ze dne 9.8.2010 č.j. 15 C 4/2007-142 dovolání povinného (kterého označil jako "žalobce") a Ing. H. R. (kterou označil jako "vedlejší účastnici na straně žalobce") odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů "řízení o dovolání před soudem prvního stupně". Dospěl k závěru, že povinný podal dovolání u soudu prvního stupně opožděně a že "vedlejšímu účastníkovi zákon nedává oprávnění podat dovolání". K odvolání Ing. H. R. Městský soud v Praze usnesením ze dne 12.11.2010 č.j. 54 Co 458/2010-149 uvedené usnesení soudu prvního stupně ve vztahu k Ing. H. R. (označené jako "vedlejší účastnici") zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu k dalšímu řízení. Dovodil, že o odmítnutí dovolání z důvodu, že bylo podáno osobou k němu neoprávněnou, není příslušný soud prvního stupně, ale výlučně dovolací soud.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání Ing. H. R. proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou objektivní přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení §238a odst. 1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst. 1 a 3 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost [§238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst.1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm.b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [§238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Ing. H. R. dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost. Podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání Ing. H.R. proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení 238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam skutečně má.
V projednávané věci řešily soudy mimo jiné právní otázku, kdo je účastníkem řízení o žalobě pro zmatečnost. Vzhledem k tomu, že posouzení uvedené otázky bylo pro rozhodnutí projednávané věci významné (určující), a že ji odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenou judikaturou soudů, představuje napadené usnesení odvolacího soudu rozhodnutí, které má po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu je podle ustanovení §238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné.
Účastníky řízení jsou žalobce a žalovaný (§90 o.s.ř.).
Účastníky řízení jsou také navrhovatel a ti, které zákon za účastníky označuje (§94 odst. 2 o.s.ř.).
Žaloba pro zmatečnost musí vedle obecných náležitostí uvedených v ustanovení §42 odst. 4 o.s.ř. obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu je napadá, důvod žaloby (důvod zmatečnosti), vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že je žaloba podána včas, označení důkazů, jimiž má být důvodnost žaloby prokázána, jakož i to, čeho se ten, kdo podal žalobu, domáhá (srov. §232 odst. 1 o.s.ř.). Rozsah, v jakém se rozhodnutí napadá, a důvod žaloby (důvod zmatečnosti) mohou být měněny jen po dobu trvání lhůt k žalobě (§232 odst. 2 o.s.ř.).
Účastníky řízení o žalobě pro zmatečnost jsou - jak vyplývá z povahy této žaloby jakožto mimořádného opravného prostředku - ti, kdo byli účastníky původního řízení, v němž bylo vydáno žalobou napadené rozhodnutí, popřípadě jejich právní nástupci z důvodu universální nebo singulární sukcese (žalobu pro zmatečnost může podat jen účastník původního řízení, popřípadě jeho právní nástupce, přičemž také ostatní účastníci řízení nemohou být osobami odlišnými od účastníků řízení, proti němuž žaloba pro zmatečnost směřuje, popřípadě jejich právních nástupců); uvedenému odpovídá, že zákon (srov. §232 odst.1 o.s.ř.) ani nepožaduje, aby žaloba pro zmatečnost obsahovala označení účastníků řízení (srov. právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.11.2010 sp. zn. 21 Cdo 4629/2009 nebo v obdobné věci v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.10.2003 sp. zn. 29 Odo 558/2001, které bylo uveřejněno pod č. 43 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004). Definice účastníků je tedy u žaloby pro zmatečnost dána ustanovením §94 odst. 2 o.s.ř. Účastníci řízení si také v řízení o tomto opravném prostředku zachovávají stejné procesní postavení, jaké měli v původním řízení.
Účastníky řízení jsou při výkonu rozhodnutí oprávněný a povinný (§255 odst.1 o.s.ř.); oprávněným se tu rozumí jak ten, kdo podal u soudu návrh na nařízení výkonu rozhodnutí a vyjádřil v něm vůli vystupovat v řízení jako osoba domáhající se nuceného uspokojení svého práva, tak i ten, jehož návrh se pokládá jen za přistoupení k návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (tzv. další oprávněný). Jsou-li nařízeným výkonem rozhodnutí postiženy majetkové hodnoty nebo práva patřící do společného jmění manželů (v době do 31.7.1998 do bezpodílového spoluvlastnictví manželů) je účastníkem řízení, pokud jde o tyto hodnoty, i manžel povinného (§255 odst.2 o.s.ř.).
Řízení o výkon rozhodnutí netvoří jednolitý celek a v určitých jeho fázích zákon přiznává procesní práva a povinnosti nejen oprávněnému (dalšímu oprávněnému) a povinnému, popřípadě manželu povinného, ale i dalším osobám, například plátci mzdy, peněžnímu ústavu nebo jinému dlužníku povinného, dražitelům, spoluvlastníkům prodávané movité věci, nemovitosti nebo podniku, věřitelům povinného, oprávněným z vespolného zástavního práva a dalším. Tyto osoby se proto rovněž stávají účastníky řízení o výkon rozhodnutí, nikoliv však v plném rozsahu, ale pouze těch jeho úseků, v nichž jim právní úprava přiznává procesní práva, popřípadě jim ukládá procesní povinnosti.
Účastníkem řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti je rovněž věřitel povinného, který svou pohledávku přihlásil do řízení podle ustanovení §336f o.s.ř. Věřitel povinného není ovšem účastníkem celého vykonávacího řízení o prodej nemovitostí, ale jen té jeho části, v níž jde o jím přihlášenou pohledávku, tedy řízení o rozvrhu rozdělované podstaty (§337 až 337h o.s.ř.).
V projednávané věci bylo žalobou pro zmatečnost napadeno jednak usnesení o ceně prodávané nemovitosti (§336a o.s.ř.), jednak usnesení o příklepu (§336j a §336k o.s.ř.) a usnesení o odmítnutí odvolání podaného proti usnesení o příklepu vydané okresním soudem (§254 odst.1 a §208 o.s.ř.).
Dovolatelka Ing. H. R. nemá - jak se mylně domnívá - v původním řízení o výkon rozhodnutí (vedeném u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 41 E 595/97) postavení tzv. další oprávněné. Z obsahu spisu je totiž nepochybné, že výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí povinného byl pravomocně nařízen dnem 2.3.1998 a že Ing. H. R. podala svůj návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem stejných nemovitostí povinného u soudu dne 3.8.1998, přičemž o tomto návrhu nebylo do 31.12.2000 pravomocně rozhodnuto (usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 18.7.2000 č.j. E 1652/98-10, kterým bylo řízení o návrhu Ing. H. R. zastaveno, bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 1.11.2000 č.j. 25 Co 497/2000-23 zrušeno a věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení). Vzhledem k tomu, že za přistoupení k řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti (dnem 1.1.2001) se považuje návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem téže nemovitosti podaný v době do 31.12.2000 jen tehdy, byl-li podán u soudu dříve, než soud pravomocně rozhodl o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti, nebo bylo-li o tomto návrhu pravomocně rozhodnuto v době do 31.12.2000 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I bod 20 zákona č. 30/2000 Sb.), nemůže Ing. H. R. požívat postavení tzv. dalšího oprávněného, neboť svůj návrh podala u soudu sice v době do 31.12.2000, ale až poté, co již bylo (v řízení vedeném u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 41 E 595/97) pravomocně rozhodnuto o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem těchže nemovitostí povinného, a o jejím návrhu již nebylo v době do 31.12.2000 vůbec rozhodnuto.
Z uvedeného vyplývá, že dovolatelka Ing. H. R. se může v původním vykonávacím řízení (v řízení vedeném u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 41 E 595/97) své pohledávky za povinným domáhat jen z důvodu přihlášení pohledávky ve smyslu ustanovení §336f o.s.ř. Uvedené postavení z ní ovšem - jak uvedeno již výše - nečiní účastníka řízení ani ve fázi určení ceny prodávané nemovitosti (§336a o.s.ř.), ani ve fázi rozhodování o udělení příklepu (§336j a §336k o.s.ř.) či rozhodování o odmítnutí odvolání podaného proti usnesení o příklepu vydaného okresním soudem.
Protože Ing. H. R. nebyla (ve vztahu k usnesením, napadeným žalobou pro zmatečnost) účastníkem původního vykonávacího řízení (řízení vedeného u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 41 E 595/97), nemohla se stát ani účastníkem v projednávané věci (řízení o žalobě pro zmatečnost). Nejvyšší soud proto dovolání Ing. H. R. - aniž by mohl přihlédnout k dalším okolnostem - podle ustanovení §243b odst.5 věty první a §218 písm.b) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst.5 věty první, §224 odst.1 a §151 odst.1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť dovolatelka Ing. H. R. na náhradu svých nákladů nemá právo a ostatním účastníkům žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. září 2011
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu