ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.2120.2009.1
sp. zn. 21 Cdo 2120/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyň a) E. V. , zastoupené Mgr. Miroslavem Pytlíkem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Holubova č. 746, b) S. B. , zastoupené E. H., proti žalované M. Š. , zastoupené Mgr. Pavlem Střelečkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Na Střezině č. 943, o určení dědického práva, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 11 C 53/2007 a 20 C 58/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. prosince 2008, č.j. 20 Co 335/2008-130, takto:
Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 10. června 2008, č. j. 11 C 53/2007-99, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení .
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Okresního soudu v Hradci Králové dne 1.3.2007 se žalobkyně a) domáhala určení, že žalovaná není závětním dědicem po A. H., zemřelém dne 2.4.2006 (dále též jen „zůstavitel“). Uvedla, že „v dědickém řízení po zůstaviteli, vedeném u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp.zn. 34 D 232/2006, vyšlo najevo, že zůstavitel zanechal závěť sepsanou ve formě notářského zápisu JUDr. Olgy Medunové, notářky v Náchodě, dne 22.3.2006 pod NZ 98/2006 za účasti dvou svědků, a to Ing. J. K. a S. S.“; že „v závěti zůstavitel ustanovil dědičkou spoluvlastnického podílu o velikosti 1/8 na tam přesně specifikovaných pozemcích v kat. území Slezské Předměstí, obec Hradec Králové, svoji dceru S. H. a dále dědičku veškerého svého ostatního majetku, jak je rovněž v závěti specifikován, svoji družku M. Š., tedy žalovanou“; že „obě dvě pozůstalé dcery zůstavitele, tedy žalobkyně E. V. i S. H., popřely platnost závěti označené v čl. II. této žaloby s odůvodněním, že zůstavitel v době pořízení závěti trpěl duševní poruchou, která jej činila k tomuto právnímu úkonu nezpůsobilým“; že „na tomto závěru nic nemění ani již zmíněné pořízení závěti formou notářského zápisu za účasti dvou zmiňovaných svědků“; že „již v samém úvodu notářského zápisu o závěti je konstatováno, že zůstavitel ze zdravotních důvodů nemůže číst ani psát“; že „tento fakt vyplýval z toho, že zůstavitel v době prakticky desíti dnů před úmrtím se nacházel ve velmi špatném zdravotním stavu“; že „byl dlouhodobě vážně nemocen v důsledku závažného onkologického onemocnění a k tlumení bolestí, které měl, mu bylo aplikováno morfium“; že „podle ošetřujícího lékaře zcela minimálně vnímal svoje okolí, v posledních zhruba dvou týdnech byl prakticky v agónii a bylo zcela vyloučeno, že by byl schopen plně vnímat a posuzovat i daleko méně zásadní věci, než jakou je sepisování závěti s podrobnou specifikací majetku v ní“. Navrhla, aby soud určil, že „závětní dědička M. Š., není dědičkou zůstavitele A. H., zemřelého dne 2.4.2006“.
Rovněž žalobkyně b) se žalobou podanou u Okresního soudu v Hradci Králové dne 8.3.2007 (změněnou se souhlasem soudu) domáhala určení, že žalovaná není závětním dědicem po zůstaviteli.
Okresní soud v Hradci Králové usnesením ze dne 20.7.2007, č.j. 11 C 53/2007-21, spojil řízení o obou žalobách ke společnému projednání.
Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 10.6.2008, č.j. 11 C 53/2007-99, určil, že „podle závěti ze dne 22.3.2006 sepsané ve formě notářského zápisu notářkou JUDr. Olgou Medunovou pod sp.zn. NZ 98/2006, žalovaná není závětním dědicem po zůstaviteli A. H., zemřelém dne 2.4.2006“ (výrok I.); současně uložil žalované zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobkyni a) částku 15.288,50 Kč (výrok II.), žalobkyni b) částku 500,- Kč (výrok III.) a České republice na účet Okresního soudu v Hradci Králové částku 12.300,- Kč (výrok VI.); dále rozhodl, že se žalobkyni a) vrací přeplatek soudního poplatku v částce 500,- Kč (výrok IV.) a že se žalobkyni b) vrací přeplatek soudního poplatku v částce 500,- Kč (výrok V.). Uvedl, že „každá ze žalobkyň podala svoji samostatnou žalobu jen vůči žalované, aniž by ji podaly i vůči sobě navzájem“; že „za situace, kdy soud obě řízení spojil, došlo k odstranění nedostatku spočívajícího v tom, že řízení se zpočátku neúčastnili všichni tři účastníci dědického řízení“; že „žalobkyním nemůže být v tomto řízení na újmu, že každá podala svoji žalobu jen za sebe vůči žalované, tj. že žalobu nepodaly formou společného podání“; že „nelze žaloby zamítnout bez dalšího a jen z procesních důvodů“; že „nevzal za prokázané, že zůstavitel A. H. k datu pořízení závěti trpěl duševní poruchou, která by jej činila nezpůsobilým závěť pořídit, a že by u něj došlo ke snížení schopnosti rozpoznat a ovládnout následky svého jednání tak, že by nevěděl, že závěť pořizuje či by ji pořídil proti své vůli“; že „k tomu provedl důkaz výslechem MUDr. Vladimíra Kučery, soudního znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, včetně jím vypracovaného znaleckého posudku“; že „podle znalce zůstavitel k datu pořízení závěti dne 22.3.2006 netrpěl žádnou duševní poruchou a byl schopen rozpoznat následky svého jednání a závěť svobodně pořídit“; že „mohla být sice snížena jeho schopnost ovládací v důsledku tlumivého účinku užívaných analgetik proti bolesti, nicméně jen nepodstatně (v rozsahu cca 15 %), nadto s přihlédnutím k tomu, že zůstavitelem již před tím delší dobu analgetika byla užívána a byl na ně už zvyklý“; že „závěť obsahuje veškeré formální náležitosti notářského zápisu ve smyslu §63 not.ř., což ani žádný z účastníků nezpochybňoval“; že „svědkyně S. však zcela jednoznačně, věrohodně a opakovaně vypověděla, že nebyla u sepisování závěti s tím, že závěť již byla notářkou předem napsaná, když svědkyně vstoupila do bytu, kde zůstavitel bydlel“; že „svědkyně tak byla jen u čtení závěti notářkou a jejím odsouhlasení zůstavitelem“; že „tuto skutečnost nepřímo potvrdil i svědek K., podle kterého tento nebyl přítomen jednáním mezi notářkou a zůstavitelem před sepisem závěti“; že „v tomto postupu při pořizování závěti, kdy žádný svědek nebyl přítomen vlastnímu sepisu závěti (resp. té části notářského zápisu obsahující projev vůle zůstavitele týkající se pořízení závěti), shledává rozpor s §65 odst. 1 not.ř. a pořízenou závěť hodnotí jako absolutně neplatný úkon pro jeho pořízení v rozporu s formou, kterou vyžaduje zákon (§40 odst. 1 obč. zák.)“.
K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 23.12.2008, č.j. 20 Co 335/2008-130, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně vyjma odvoláním nenapadených výroků IV. a V. Uvedl, že „s odvolatelkou je možno souhlasit s jejím kritickým názorem na procesní postup okresního soudu v závěru řízení před vyhlášením rozhodnutí, kdy okresní soud žalobě vyhověl z důvodu, který žalobkyněmi nebyl výslovně namítán a kterým mohla být žalovaná i překvapena“; že „je skutečností, že v řízení před okresním soudem žalobkyně ten důvod neplatnosti závěti, pro který okresní soud označil závěť za neplatnou, přímo nenamítaly“; že „okresní soud tedy po tomto důvodu neplatnosti úkonu nijak z vlastní iniciativy v rozporu s ustanovením §120 odst. 3 o.s.ř. nepátral, nýbrž jen právně zhodnotil a právně pojmenoval to, co před ním vyšlo v řízení najevo“; že „tato vada však byla odstraněna a zhojena v průběhu odvolacího řízení, kdy došlo k výslechu jak notářky, která notářský zápis obsahující závěť sepsala, tak i dvou svědků úkonu“; že „žalovaná tedy měla možnost se k důvodu, který vedl okresní soud k vyhovění žalobě, vyjádřit a bylo vyhověno i jejím důkazním návrhům“; že „výsledkem procesu v daném případě, kdy pořizovatelem závěti byla osoba, která nemohla číst nebo psát, nemohla být platná závěť, když nebyl dodržen zákonem předepsaný postup vzniku závěti“; že „notářský zápis totiž nebyl - tak, jak přikazuje ustanovení §65 odst. 1 not.ř. - sepsán za účasti dvou svědků úkonu“; že „podle zmíněného ustanovení totiž může notář sepsat notářský zápis pouze za účasti dvou svědků úkonu“; že „v zákoně použité slovo sepsat znamená určitý děj a tomuto ději musí být svědci přítomni“; že „v ustanovení §65 odst. 1 a i v §68 odst. 1 not.ř. se pak dále uvádí, že svědci musí být přítomni projevu účastníka o tom, co má být pojato do notářského zápisu“; že „zákonné předpoklady vzniku platné závěti v tomto případě jsou tedy takové, že svědci úkonu (podle §65 odst. 1 not.ř. dva svědci, podle §476c obč. zák. tři svědci) musí být přítomni úvodnímu prohlášení zůstavitele o tom, co má být pojato (za chvíli, tedy v budoucnu) do notářského zápisu, dále sepisu notářského zápisu (tedy onomu zmíněnému ději), dále následnému přečtení atd.“; že „ostatně notářka sepisující závěť si těchto zákonných podmínek vzniku platné závěti zřejmě byla vědoma, když v notářském zápisu v jeho úvodní části uvedla, že byl sepsán na místě samém v bytě M. Š. v Hradci Králové 3“; že „tento údaj obsažený v notářském zápise je ale nepravdivý, neboť zápis v bytě žalované sepsán nebyl a již vůbec ne za účasti dvou svědků“; že „trvání na požadavku sepisu závěti v přítomnosti dvou svědků (§65 odst. 1 not.ř.) nebo tří svědků (§476c obč. zák.) je přitom důležité právě proto, že zde významný právní úkon činí osoba nacházející se ve značně oslabené pozici, když je úkolem svědků úkonu po celou dobu procesu vzniku závěti sledovat a dohlížet na to, aby se v závěti ocitlo vše, co zůstavitel předtím projevil ústní formou“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítá, že „spojením věcí, tedy samostatných řízení vedených každou žalobkyní zvlášť, k zhojení nedostatku aktivní věcné legitimace nedošlo“; že „spojení věci totiž znamená dle ustanovení §112 odst. 1 o.s.ř. projednání více věcí pouze v zájmu hospodárnosti, které spolu pouze skutkově souvisí nebo se týkají týchž účastníků“; že „stále jde ale o samostatné věci“; že „navíc žalobkyně žádný úkon, kterým by chtěly napravit nedostatek aktivní věcné legitimace v původně samostatných řízeních, které zahájily samostatnými vylučovacími žalobami, jak ve lhůtě pro podání žaloby, tak ani později, neučinily“; že „již z tohoto důvodu tedy měla být žaloba v dané věci zamítnuta“; že „notářský zápis byl sepsán řádně a zcela v souladu s platným notářským řádem“; že „rozhodně nelze na daný případ vztahovat analogicky ustanovení §476c obč. zák.“; že „sepis notářského zápisu pořizuje notář, tedy profesionál, který odpovídá a garantuje správnost provedeného úkonu a jeho regulérnost vůči pořizovateli“; že „osobu notáře nelze jakkoli ztotožňovat s jakýmkoli běžným svědkem úkonu“; že „v případě hodnocení pojmu sepis notářského zápisu se rozumí pouze vlastní završení notářského zápisu připojením podpisů svědků úkonu a notáře, nikoli vlastní písemné sestavení textu notářského zápisu“; že „po celou dobu, tedy při projevu vůle zůstavitele, co má být pojato do závěti, při předčítání závěti i při jejím odsouhlasení zůstavitelem byli přítomni svědci úkonu“.
Ve vyjádření k dovolání žalobkyně b) uvedla, že „nebyl dodržen právní postup sepisů notářských zápisů dle notářského řádu“ a že „tímto je závěť neplatným právním úkonem“. Navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované zamítl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen „o.s.ř.“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Dovolatelka napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§237 odst. 3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
V projednávané věci odvolací soud řešil otázku platnosti závěti učiněné ve smyslu ustanovení §476d odst. 1 obč. zák. za situace, kdy při pořízení takové závěti byli potřební svědkové úkonu, tedy otázku interpretace a aplikace ustanovení §65 odst. 1 not.ř. Tato otázka dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu řešena. Vzhledem k tomu, že její posouzení bylo pro rozhodnutí projednávané věci významné (určující), představuje napadený rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání žalované je opodstatněné.
V posuzovaném případě bylo v řízení o dědictví po A. H., zemřelém dne 2.4.2006 (dále již jen „zůstavitel“) z hlediska skutkového stavu zjištěno, že zůstavitel pořídil dne 22.3.2006 závěť ve formě notářského zápisu sepsaného notářkou JUDr. Olgou Medunovou pod sp.zn. NZ 98/2006. V závěti je uvedeno, že „vzhledem k tomu, že A. H. ze zdravotních důvodů nemůže číst a psát, je tento notářský zápis sepsán za účasti dvou svědků úkonu“ Ing. J. K. a S. S.; že zůstavitel „krom majetku, jehož dědičkou ustanovuje svoji dceru S. H. v části za druhé této závěti, ustanovuje dědičkou veškerého svého majetku svoji družku M. Š.“; že „přes svůj zdravotní stav tuto svoji závěť činí při plném vědomí, na základě zdravého úsudku přede dvěma níže podepsanými svědky“; že „svědci úkonu shora uvedení … potvrzují svými podpisy na této listině prohlášení, že byli přítomni po celou dobu projevu vůle A. H., data uvedená shora, o této závěti, dále že byli přítomni při předčítání tohoto notářského zápisu – závěti a jeho schválení verbální formou pořizovatelem A. H.“; že „pořizovatel byl s obsahem závěti seznámen a projevil s jejím obsahem souhlas“.
Usnesením ze dne 17.1.2007, č.j. 34 D 232/2006-114, Okresní soud v Hradci Králové uložil dcerám zůstavitele E. V. a S. H., aby do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení uplatnily žalobou podanou u Okresního soudu v Hradci Králové své dědické právo tak, že „podají žalobu na určení, že závětní dědička M. Š. není dědičkou zůstavitele“. Vycházel ze zjištění, že „M. Š. prohlásila, že závěť zůstavitele uznává za platnou“ a že „E. V. a S. H. však popřely platnost závěti, neboť se domnívají, že zůstavitel v době pořízení závěti trpěl duševní poruchou, která jej činila k tomuto právnímu úkonu nezpůsobilým“.
Podle ustanovení §476d odst. 1 obč. zák. zůstavitel může projevit svoji poslední vůli formou notářského zápisu; zvláštní zákon stanoví, kdy úkon musí být učiněn před svědky a kdy musí mít formu notářského zápisu.
Notářským zápisem se rozumí listina sepsaná notářem, která splňuje náležitosti stanovené pro sepisování notářských zápisů zákonem č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „not.ř.“), a která tak má (srov. §6 not.ř.) povahu veřejné listiny (srov. §134 o.s.ř.).
.
Podle ustanovení §63 not.ř. notářský zápis musí obsahovat: a) místo, den, měsíc a rok úkonu, b) jméno a příjmení notáře a jeho sídlo, c) jméno, příjmení, bydliště a rodné číslo, není-li, datum narození účastníků a jejich zástupců, svědků, důvěrníků a tlumočníků, c) jméno, příjmení, bydliště a datum narození účastníků a jejich zástupců, svědků, důvěrníků a tlumočníků, d) prohlášení účastníků, že jsou způsobilí k právním úkonům, e) údaj, jak byla ověřena totožnost účastníků, svědků, důvěrníků a tlumočníků, f) obsah úkonu, g) údaj o tom, že byl zápis po přečtení účastníky schválen, h) podpisy účastníků nebo jejich zástupců, svědků, důvěrníků a tlumočníků, i) otisk úředního razítka notáře a jeho podpis.
Podle ustanovení §65 odst. 1 not. ř. je-li účastníkem někdo, kdo nemůže číst nebo psát, může notář sepsat notářský zápis pouze za účasti dvou svědků úkonu. Tito svědci musí být přítomni při projevu vůle účastníka o tom, co má být pojato do notářského zápisu a při předčítání notářského zápisu a jeho schválení tím účastníkem, v jehož zájmu byli přítomni.
Jsou-li přibíráni svědci úkonu, notář uvede do notářského zápisu důvod jejich účasti, tedy, že účastník nemůže číst nebo psát (srov. §68 odst. 4 not.ř.). Svědkové úkonu nemusí být účastni celému jednání o obsahu notářského zápisu. Vždy však musí být přítomni při projevu účastníka o tom, co má být pojato do notářského zápisu, při jeho projevu, jímž schvaluje notářský zápis, a v době, kdy se tento účastník seznamuje s obsahem notářského zápisu, tedy v době, kdy mu je notářský zápis předčítán nebo si ho čte, může-li číst.
V posuzovaném případě odvolací soud (i soud prvního stupně) vycházel ze závěru, že „notářský zápis nebyl sepsán za účasti dvou svědků úkonu“, neboť svědkové nebyli přítomni „prohlášení zůstavitele o tom, co má být pojato do notářského zápisu, a dále též sepisu notářského zápisu“, ale jen „následnému přečtení a schválení závěti“. Tento závěr není správný.
V posuzovaném případě bylo zjištěno, že „dva až tři dny“ před sepisem závěti notářka JUDr. Olga Medunová zůstavitele navštívila“; že „zůstavitel notářce sdělil, že chce pořídit závěť, a co asi by v ní mělo být zahrnuto“; že notářka a zůstavitel „se dohodli, že notářka závěť nachystá“; že „notářka „trvala na dvou svědcích úkonu“; že „22.3.2006 se i se svědky notářka dostavila do místnosti, kde zůstavitel ležel, že notářka zůstaviteli laickým způsobem znovu předestřela, co v závěti je a on s tím souhlasil“; že „notářka měla závěť vytištěnou, ale měla s sebou notebook, kde měla uloženu elektronickou podobu závěti, a tiskárnu, kdyby došlo ještě k nějaké změně“; že „poté notářka závěť před zůstavitelem pomalu přečetla, zůstavitel s obsahem závěti projevil souhlas a poté svědci a notářka zápis podepsali“.
Z uvedeného je zřejmé, že v posuzovaném případě byl postup pro sepis závěti formou notářského zápisu (§476d odst. 1 obč. zák.) vymezený ustanovením §65 odst. 1 not.ř. splněn. Jednání zůstavitele a notářky, jež o několik dnů předcházelo sepisu notářského zápisu, je na místě posoudit pouze jako předběžnou dohodu o sepisu závěti a o představě o obsahu takové závěti, jež mělo notářce umožnit přípravu podkladů pro sepis závěti a zajistit rychlý a snadný postup při samotném sepisu notářského zápisu o závěti. Teprve při jednání dne 22.3.2006 došlo k „projevu vůle účastníka o tom, co má být pojato do notářského zápisu“, když „notářka zůstaviteli laickým způsobem znovu předestřela, co v závěti je a on s tím souhlasil“ (nebylo tedy třeba závěť upravovat a znovu tisknout, na což byla notářka – jak výše uvedeno – připravena), a následně „při předčítání notářského zápisu a jeho schválení účastníkem“ (tj. zůstavitelem). Účast svědků při psaní textu notářského zápisu notářem – jak se soudy domnívaly - ani ustanovení §65 not.ř. nepožaduje.
Protože – jak je z výše uvedeného zřejmé – rozsudek odvolacího soudu není správný a dovolatelka tuto nesprávnost rozsudku odvolacího soudu v dovolání namítá, Nejvyšší soud České republiky rozsudek odvolacího soudu zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.). Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Dovolatelka v dovolání namítala „nedostatek aktivní věcné legitimace“ žalobkyň, když „podaly žalobu každá samostatně a každá vystupovala v samostatném řízení bez účastenství druhé dědičky na straně žalující“.
K této námitce je na místě dodat, že soudy obou stupňů vycházely ze správného závěru, že nedostatek pasivní věcné legitimace byl v daném případě zhojen spojením žalob obou žalobkyň ke společnému projednání, kdy okruh účastníků sporného řízení se stal shodným s okruhem účastníků dědického řízení po zůstaviteli.
Právní názory vyslovené v tomto rozsudku jsou závazné; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. dubna 2011
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu