ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.2181.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 2181/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce K. S. , zastoupeného JUDr. Alešem Klechem, LL.M., advokátem se sídlem v Ostravě, Zámecká č. 20, proti žalovanému F. M. , zastoupenému JUDr. Dobromilou Markovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, nám. Čs. legií č. 500, o 66.351,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 19 C 122/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2009 č.j. 23 Co 469/2009-26 ve znění usnesení ze dne 20. ledna 2010 č.j. 23 Co 469/2009-33, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.934,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Aleše Klecha, LL.M., advokáta se sídlem v Ostravě, Zámecká č. 20.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 66.351,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,5% p.a. od 13.4.2007 do 31.12.2007, ve výši 10,5% p.a. od 1.1.2008 do 30.6.2008, ve výši 10,75% p.a. od 1.7.2008 do 31.12.2008 a ve výši 9,25% p.a. od 1.1.2009 do zaplacení, nejdéle však do 30.6.2009, a "v případě nezaplacení dále ve výši repo sazby, stanovené Českou národní bankou a zvýšené o sedm procentních bodů a vždy takto stanovené a zvýšené o sedm procentních bodů k prvému dni každého dalšího kalendářního pololetí do zaplacení". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že byl u žalovaného zaměstnán od 24.5.2006 do dne 16.3.2007, k němuž pracovní poměr okamžitě zrušil, neboť mu nebyla vyplacena ani do 15 dnů od uplynutí splatnosti mzda za měsíc leden 2007, že žalovaný nepodal ve dvouměsíční lhůtě žalobu na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru a že proto má žalobce nárok na odstupné ve výši trojnásobku průměrného měsíčního výdělku, tj. ve výši 66.351,- Kč, když průměrný měsíční výdělek žalobce činil 22.117,- Kč.
Okresní soud Praha - východ nejprve usnesením ze dne 7.5.2009 č.j. 19 C 122/2009-7 žalovaného ve smyslu ustanovení §114b odst. 1 občanského soudního řádu vyzval, aby se ve věci písemně vyjádřil do 30 dnů od doručení usnesení, a posléze rozsudkem ze dne 24.7.2009 č.j. 19 C 122/2009-11 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 12.299,- Kč k rukám advokáta JUDr. Aleše Klecha, LL.M. Poté, co zjistil, že usnesení ze dne 7.5.2009 č.j. 19 C 122/2009-7 bylo žalovanému doručeno do jeho vlastních rukou dne 11.6.2009 a že žalovaný se ve lhůtě určené k podání písemného vyjádření nevyjádřil, dospěl k závěru, že nastala "fikce uznání nároku" podle ustanovení §114b odst. 5 občanského soudního řádu a že proto byly splněny podmínky pro rozhodnutí věci rozsudkem pro uznání podle ustanovení §153a odst. 3 občanského soudního řádu.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 10.11.2009 č.j. 23 Co 469/2009-26 ve znění usnesení ze dne 20.1.2010 č.j. 23 Co 469/2009-33 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 13.316,10 Kč "k rukám právního zástupce žalobce" a 6.778,- Kč "k rukám žalobce". Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že žalovaný byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 7.5.2009 č.j. 19 C 122/2009-7, které bylo řádně doručeno do jeho vlastních rukou, vyzván k vyjádření ve věci ve smyslu ustanovení §114b odst. 1 občanského soudního řádu a "poučen o následcích nesplnění povinnosti, včetně fikce uznání žalovaného nároku a následného vydání rozsudku pro uznání", že žalovaný se ve stanovené lhůtě 30 dnů "kvalifikovaně ve věci nevyjádřil" a že byly splněny všechny předpoklady pro vyhovění žalobě rozsudkem pro uznání podle ustanovení §153a odst.3 občanského soudního řádu.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že "předpokladem pro vydání rozsudku je skutečnost, že žalovaný uzná v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu uplatňován", a že k takovému uznání žalovaného v projednávané věci nedošlo. K věci samé uvedl, že "žalobce opakovaně porušoval pracovní kázeň", že "nevypracoval receptury pro výrobu fasádních tekutých barev", že "vědomě uvedl nepravdivé údaje o své kvalifikaci a praxi v oboru", že "způsobil ve firmě pouze škodu, neboť pracovní činnost ve funkci vedoucího výroby barev vůbec neovládal", a že proto "s ním žalovaný rozvázal pracovní poměr výpovědí pro závažné porušování pracovní kázně". Žalovaný vyplatil žalobci mzdu za měsíc leden 2007 a náhradu mzdy za únor a březen 2007, přestože "žalobce nevytvořil žádné hodnoty a pouze způsobil firmě značnou škodu", a "rozhodnutí o zaplacení odstupného 66.351,- Kč s příslušenstvím je tedy nejen v rozporu s etickými normami, ale je i protiprávní a spočívá na nesprávném právním posouzení věci". Žalovaný navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl, aby dovolání žalovaného bylo odmítnuto jako nepřípustné, neboť postup soudů obou stupňů byl zcela v souladu se zákonem.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 občanského soudního řádu), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první občanského soudního řádu) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 občanského soudního řádu).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu].
Žalovaný dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 občanského soudního řádu se nepřihlíží [§237 odst. 3 občanského soudního řádu].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 občanského soudního řádu); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 občanského soudního řádu ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 občanského soudního řádu, dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Protože řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době do 30.6.2009 a protože soud prvního stupně přistoupil k provedení úkonů přípravy jednání také v době do 30.6.2009, je třeba předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání podle ustanovení §153a odst.3 občanského soudního řádu i v současné době posuzovat podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30.6.2009 - dále jen "o.s.ř. (srov. Čl. II body 5 a 6 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).
Vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, může předseda senátu, s výjimkou věcí, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§99 odst. 1 a 2 o.s.ř.), a věcí uvedených v §118b a §120 odst. 2 o.s.ř., místo výzvy podle §114a odst. 2 písm. a) o.s.ř., nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; k podání vyjádření určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení (srov. §114b odst. 1 o.s.ř.).
Usnesení podle ustanovení §114b odst. 1 o.s.ř. nelze vydat nebo doručit po prvním jednání ve věci (srov. §114b odst. 3 o.s.ř.).
Usnesení podle ustanovení §114b odst. 1 o.s.ř. musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno; usnesení nesmí být žalovanému doručeno dříve než žaloba (srov. §114b odst. 4 o.s.ř.).
Jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle ustanovení §114b odst. 1 o.s.ř. včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§153a odst. 3 o.s.ř.) musí být poučen (srov. §114b odst. 5 o.s.ř.).
Má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§114b odst. 5 o.s.ř.), rozhodne soud rozsudkem pro uznání (srov. §153a odst. 3 o.s.ř.).
Usnesení podle ustanovení §114b odst. 1 o.s.ř. je právním prostředkem přípravy jednání, kterou soud provádí se záměrem (srov. §114a odst. 1 o.s.ř.), aby bylo možné věc rozhodnout zpravidla při jediném jednání.
V ustálené judikatuře soudů byl přijat závěr, že povaha věci vyžaduje vydání usnesení podle §114b o.s.ř. zejména tehdy, je-li zjišťování skutkového stavu věci s ohledem na předpokládané množství odlišných tvrzení účastníků a navrhovaných důkazů mimořádně obtížné, a kdy bez znalosti stanoviska žalovaného nelze první jednání připravit tak, aby při něm bylo zpravidla možné věc rozhodnout, že okolnosti případu odůvodňují vydání usnesení podle §114b o.s.ř. zejména v takovém sporu, kdy dosavadní poznatky ukazují, že - ačkoliv by podle své povahy nemuselo jít o věc z hlediska zjišťování skutkového stavu mimořádně obtížnou - tu jsou takové mimořádné skutečnosti, které vedou k závěru, že bez písemného vyjádření žalovaného ve věci nemůže být první jednání připraveno tak, aby při něm mohlo být zpravidla o sporu rozhodnuto, a že ve zcela jednoduchých věcech, které nevyžadují podrobnější a rozsáhlejší přípravu jednání, je vydání usnesení podle §114b o.s.ř. vyloučeno (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12.8.2004 sp. zn. 21 Cdo 1109/2004, které bylo uveřejněno pod č. 173 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004).
Judikatura soudů dále dospěla k závěru, že povaha věci ani okolnosti případu neodůvodňují, aby žalovaný byl vyzván k vyjádření podle ustanovení §114b o.s.ř., je-li žaloba zjevně bezdůvodná; o takové žalobě proto nelze rozhodnout rozsudkem pro uznání podle ustanovení §153a odst.3 o.s.ř. (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.10.2003 sp. zn. 29 Odo 296/2003, který byl uveřejněn pod č. 41 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004).
Vyzve-li soud žalovaného podle ustanovení §114b odst. 1 o.s.ř. v souladu se zákonem, aby se ve věci písemně vyjádřil, žalovaný výzvě soudu - jak rovněž dovodila judikatura soudů - vyhoví tím, že se ve stanovené lhůtě písemně vyjádří, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, a to zcela, zčásti nebo co do základu. Uzná-li nárok uplatněný v žalobě zcela, nemusí písemné vyjádření obsahovat žádné další údaje. V případě, že nárok zcela neuzná (tj. uzná-li nárok jen zčásti nebo co do základu, popřípadě jej neuzná vůbec), musí písemné vyjádření obsahovat též vylíčení rozhodujících skutečností, na nichž staví svoji obranu proti nároku (jeho části nebo výši) uplatněnému v žalobě, popřípadě označení důkazů, jejichž provedení navrhuje k prokázání svých tvrzení. Vylíčením rozhodujících skutečností žalovaný reaguje na to, co o skutečnostech významných pro rozhodnutí ve věci tvrdil žalobce; obrana žalovaného spočívá v tom, že - ačkoliv pravdivost některých tvrzení žalobce může potvrzovat - vyvrací svými konkrétními údaji pravdivost jiných tvrzení žalobce, popřípadě že uvádí další skutečnosti, které žalobce netvrdil, na jejichž základě by spor měl vyznít ve prospěch žalovaného. Svoji obranu proti nároku uplatněnému v žalobě žalovaný nemusí rozvádět do všech podrobností a výslovně se vyjadřovat ke všem tvrzením žalobce; postačí, jestliže postaví proti tvrzením žalobce alespoň taková svá tvrzení o rozhodujících skutečnostech, z nichž vyplývá základ jeho obrany proti žalobě, tedy jestliže uvede přinejmenším takové skutečnosti, které, budou-li také prokázány, mohou vést k tomu, že bude (může) mít ve sporu alespoň částečný úspěch. Soudem určenou lhůtu k podání písemného vyjádření ve věci, která nesmí být kratší než 30 dnů, žalovaný dodrží, jestliže před jejím uplynutím podá vyjádření u soudu nebo je odevzdá orgánu, který má povinnost je soudu doručit (například u držitele poštovní licence nebo jiného provozovatele poštovních služeb). Nemůže-li žalovaný z vážných důvodů podat ve stanovené lhůtě písemné vyjádření ve věci, zákon mu ukládá, aby to ještě před uplynutím lhůty sdělil soudu; ve svém oznámení musí uvést důvod, který mu v podání písemného vyjádření brání, a musí být připraven tento důvod na výzvu soudu prokázat. Jestliže žalovanému brání v podání písemného vyjádření ve věci vážný důvod, avšak ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, o jaký vážný důvod jde, má to pro něj stejné procesní následky, jako kdyby písemné vyjádření vůbec bez vážného důvodu nepodal; výjimku z tohoto pravidla představuje pouze případ, že jde o tak vážný důvod, který žalovanému neumožňuje ani to, aby soudu sdělil, že u něj nastal vážný důvod, který mu brání podat ve stanovené lhůtě písemné vyjádření. Jestliže se žalovaný na výzvu obsaženou v usnesení vydaném podle ustanovení §114b o.s.ř. bez vážného důvodu ve stanovené lhůtě nevyjádří ve věci a ani před uplynutím této lhůty soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, je to důvodem pro vydání rozsudku pro uznání (§153a odst. 3 o.s.ř. S marným uplynutím lhůty, kterou soud stanovil žalovanému pro písemné vyjádření ve věci, ustanovení §114b odst. 5 o.s.ř. tedy spojuje - jak vyplývá z jeho znění - fikci, že nárok, který byl proti němu uplatněn v žalobě, zcela uznává. Na základě této fikce uznání nároku pak soud rozhodne v neprospěch žalovaného rozsudkem pro uznání podle ustanovení §153a odst. 3 o.s.ř. (srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8.3.2005 sp. zn. 21 Cdo 1951/2004, který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006).
V projednávané věci - jak vyplývá z obsahu spisu - se žalovaný na výzvu soudu prvního stupně, obsaženou v jeho usnesení ze dne 7.5.2009 č.j. 19 C 122/2009-7, ve věci samé nevyjádřil, a ani soudu nesdělil žádné skutečnosti, které by mu v podání vyjádření bránily. Vzhledem k tomu, že žalobu (jak je zřejmé z jejího obsahu) nelze pokládat za zjevně bezdůvodnou a že okolnosti uvedené v dovolání nebrání rozhodnutí věci v neprospěch žalovaného rozsudkem pro uznání vydaným podle ustanovení §153a odst.3 o.s.ř., je nepochybné, že soudy věc posoudily v souladu s ustálenou judikaturou soudů. Napadený rozsudek proto nemůže mít po právní stránce zásadní význam.
Protože dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné ani podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) občanského soudního řádu Nejvyšší soud ČR je podle ustanovení §243b odst.5 věty první a §218 písm.c) občanského soudního řádu odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalobci v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 4.645,- Kč [srov. §3 odst.1 bod 4., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č.110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrad výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb., č. 276/2006 Sb. a č. 399/2010 Sb.), celkem ve výši 4.945,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce advokát JUDr. Aleš Klech, LL.M. osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům řízení, které žalobci za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad ve výši 989,- Kč (srov. §137 odst. 3 občanského soudního řádu). Protože dovolání žalovaného bylo odmítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby žalobci náklady v celkové výši 5.934,- Kč nahradil. Žalovaný je povinen přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. června 2011
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu