ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.2224.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 2224/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobců a) V. B. , b) Doc. JUDr. J. O., CSc. , zemřelého dne 10. února 2006, , za účasti 1) M. O., a 2) Doc. JUDr. J. O., CSc. , o zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí vkladem, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 26 C 1/2003 a 26 C 6/2003, o dovolání účastníka 2) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. července 2009 č.j. 11 Cmo 133/2009-156, takto:
Dovolání účastníka 2) se zamítá .
Odůvodnění:
Žalobkyně a) předložila býv. Katastrálnímu úřadu Praha - město dohodu o vydání věcí ze dne 3.8.1998, uzavřenou se žalobcem b) a účastníky 1) a 2) na "základě rozhodnutí soudu", podle níž žalobce b) a účastnice 1) vydávají žalobkyni a) "jednu ideální čtvrtinu domu č.p. 62 zapsaného na listu vlastnictví č. pro katastrální území Vinohrady, obec Praha, u Katastrálního úřadu Praha - město, postaveného na pozemku č. 1314, katastrální území Vinohrady, obec Praha, u Katastrálního úřadu Praha - město" a podle níž účastník 2) vydává žalobkyni a) další "jednu ideální čtvrtinu" těchto nemovitostí.
Býv. Katastrální úřad Praha - město rozhodnutím ze dne 6.12.2002 sp. zn. V-4981/02 vklad vlastnického práva ze žalobce b) na žalobkyni a) povolil a vklad vlastnického práva z účastníků 1) a 2) na žalobkyni a) zamítl. Zamítavé rozhodnutí zdůvodnil tím, že účastníci 1) a 2) "již nejsou vlastníky předmětu převodu" a "nebyli tedy oprávněni nakládat s předmětem právního úkonu".
Žalobkyně a) se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala, aby byl vklad vlastnického práva ohledně další jedné čtvrtiny předmětné nemovitosti [z účastníků 1) a 2)] povolen. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že účastníci 1) a 2) nebyli v katastru nemovitostí "již vedeni jako vlastníci" na základě smlouvy, která je absolutně neplatná.
Žalobce b) se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal, aby byl návrh na vklad vlastnické práva na základě dohody o vydání věci ze dne 3.8.1998 ze žalobce b) na žalobkyni a) zamítnut. Dovozuje, že pro vyhovění návrhu na vklad nebyly splněny zákonem stanovené předpoklady.
Městský soud v Praze, který projednání obou žalob spojil ke společnému řízení, rozsudkem ze dne 20.9.2004 č.j. 26 C 1/2003-70 žalobu podanou žalobcem b) odmítl, žalobu podanou žalobkyní a) zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že žaloba podaná žalobcem b) je nepřípustná, neboť "směřuje proti rozhodnutí, kterým bylo návrhu na vklad vlastnického práva vyhověno", a že vyhovění návrhu na vklad vlastnického práva z účastníků 1) a 2) na žalobkyni a) brání "stav zápisu v katastru nemovitostí ke dni podání návrhu na vklad", neboť účastníci 1) a 2) nebyli v té době "zapsáni v katastru jako vlastníci podílu na předmětných nemovitostech".
K odvolání žalobce b) a účastníků 1) a 2) Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 2.11.2005 č.j. 11 Cmo 119/2005-96 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o odmítnutí žaloby a o náhradě nákladů řízení, vyslovil, že ve výroku o zamítnutí žaloby rozsudek soudu prvního stupně "zůstal nedotčen", a rozhodl, že žalobce b) a účastníci 1) a 2) jsou povinni zaplatit žalobkyni a) na náhradě nákladů odvolacího řízení 1.825,- Kč k rukám advokáta JUDr. Antonína Mokrého. Ztotožnil se se soudem prvního stupně v tom, že proti rozhodnutí o vyhovění návrhu na vklad vlastnického práva není žaloba "podle části páté o.s.ř." přípustná.
K dovolání žalobce b) Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 7.8.2007 č. j. 30 Cdo 2073/2007-127 rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení. I když souhlasil s názorem, že žaloba podaná žalobcem b) není přípustná, není podle dovolacího soudu rozsudek odvolacího soudu správný, neboť "nelze souhlasit s tím, že výrok rozsudku soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby rozsudkem podle §219 o.s.ř. potvrdil".
V dalším řízení vyšlo najevo, že žalobce b) dne 10.2.2006 zemřel. Městský soud v Praze usnesením ze dne 11.12.2008 č.j. 26 C 1/2003-139 rozhodl, že v řízení bude na místě žalobce b) pokračováno s JUDr. P. O., a účastníkem 2). Zjistil, že dědici po žalobci b) jsou jeho manželka JUDr. P. O. a jeho syn Doc. JUDr. J. O., CSc. a že proto s nimi ve smyslu ustanovení §107 odst.2 o.s.ř. bude v řízení pokračováno.
K odvolání účastníka 2) Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 13.7.2009 č. j. 11 Cmo 133/2009-156 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Dovodil, že dědicem po žalobci b) jsou JUDr. P. O. a účastník 2), aniž by bylo podstatné, že podle závěti ze dne 25.7.2000 je dědicem předmětných nemovitostí pouze účastník 2); tyto nemovitosti totiž nebyly zahrnuty "do výčtu" majetku zůstavitele, nebyly v dědickém řízení vypořádány, a proto je třeba dále jednat se všemi (oběma) zůstavitelovými dědici.
Poté, co zjistil, že JUDr. P. O. dne 7.3.2009 zemřela, Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 14.1.2010 č.j. 11 Cmo 315/2007-170 rozhodl, že v řízení bude na jejím místě pokračováno s Ing. R. D., která se stala její dědičkou.
Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 13.7.2009 č.j. 11 Cmo 133/2009-156 podal účastník 2) dovolání. Namítá, že podle závěti žalobce b) ze dne 25.7.2000 a podle usnesení o dědictví, vydaného Okresním soudem v Ostravě pod sp. zn. 99 D 533/2006, je dědicem předmětných nemovitostí pouze účastník 2). Protože "procesní nástupnictví je odvozeno od nástupnictví hmotněprávního", mělo by být na místě žalobce b) pokračováno v řízení pouze se závětním dědicem, kterým není JUDr. P. O. Účastník 2) navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Podle ustanovení §107 odst. 1 o.s.ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.
Podle ustanovení §107 odst. 2 o.s.ř. ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde.
V projednávané věci jsou dědici po žalobci b) - jak bylo zjištěno z usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 18.9.2008 č.j. 99 D 553/2006-160 - JUDr. P. O. a účastník 2). I když žalobce b) zanechal závěť ze dne 25.7.2000, podle které odkázal účastníku 2) jednu čtvrtinu "domu a přilehlých pozemků." a JUDr. P. O. ostatní svůj majetek, muselo být přihlédnuto k tomu, že podle pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24.3.1997 sp. zn. 16 C 151/91 ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30.4.1998 č.j. 22 Co 512/97-434 žalobce b) nebyl v době své smrti vlastníkem uvedeného spoluvlastnického podílu na nemovitosti (nebyl proto ani zařazen do soupisu aktiv dědictví) a že v dědickém řízení nebyl projednán ani nárok, který je předmětem tohoto řízení [zamítnutí návrhu na vklad vlastnické práva na základě dohody o vydání věci ze dne 3.8.1998 ze žalobce b) na žalobkyni a)]. Vzhledem k tomu, že nárok, který je předmětem tohoto řízení, nepřevzal podle výsledku dědického řízení po žalobci b) žádný z jeho dědiců, rozhodly soudy v souladu se zákonem, že v řízení bude nadále pokračováno na místě žalobce b) s oběma osobami, kterým po něm svědčí dědické právo.
Z uvedeného je zřejmé, že napadené usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné. Protože nebylo zjištěno (a ani dovolatelem tvrzeno), že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo vadou uvedenou v ustanovení §229 odst.1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř. nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání účastníka 2) podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě odvolacího soudu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. února 2011
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu