ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.2229.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 2229/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D. a JUDr. Mojmíra Putny ve věci péče o nezletilého D. Ch. , zastoupeného Městem Opavou se sídlem magistrátu v Opavě, Horní náměstí č. 69, jako opatrovníkem, syna R. Ch. , zastoupené Mgr. Romanem Stoškem, advokátem se sídlem v Opavě, Horní náměstí č. 286/55, a A. Š. , zastoupeného JUDr. Radkem Závodným, advokátem se sídlem v Praze 5, Duškova č. 917/4, o úpravu styku otce s dítětem, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 14 Nc 280/2008, o dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. října 2009 č.j. 13 Co 313/2009-144, takto:
I. Dovolání otce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.):
Dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7.10.2009 č.j. 13 Co 313/2009-144, kterým byl rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 12.3.2009 č.j. 14 Nc 280/2008-114, jímž byl upraven styk otce s nezletilým dítětem, zamítnut návrh matky na zákaz styku otce s nezletilým a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, změněn tak, že "otec se omezuje v rodičovské zodpovědnosti k nezletilému D. tak, že se mu styk s nezletilým D. zakazuje", a kterým bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, není přípustné, neboť jde o věc upravenou zákonem o rodině, která není uvedena v ustanovení §237 odst. 2 písm. b) o.s.ř. jako věc, v níž je dovolání (ve věcech upravených zákonem o rodině výjimečně) přípustné.
Napadeným rozsudkem odvolacího soudu bylo rozhodnuto ve věci styku rodiče s nezletilým dítětem tak, že styk rodiče s dítětem byl zakázán. Zákaz styku rodiče s nezletilým dítětem (srov. §27 odst. 3 zákona zákon o rodině) nepředstavuje věc omezení rodičovské zodpovědnosti ve smyslu ustanovení §44 odst. 2 zákona o rodině, byť zde na základě (jiného) soudního rozhodnutí dochází k faktickému omezení výkonu práv a povinností vyplývajících z rodičovské zodpovědnosti (srov. §31 odst. 1 zákona o rodině). Takové faktické omezení výkonu práv jednoho nebo obou rodičů ve vztahu k nezletilému dítěti představují i jiná opatření, která je soud péče o nezletilé povinen učinit v případech, kdy rodiče spolu nežijí (srov. §50 zákona o rodině), kdy se nedohodli o podstatných věcech při výkonu rodičovské zodpovědnosti (srov. §49 zákona o rodině) nebo v případě rozvodu manželství rodičů (srov. §25, §26 zákona o rodině), a i zde nejde o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti ve smyslu ustanovení §44 odst. 2, 3 zákona o rodině; uvedený závěr již dovodila ustálená soudní judikatura (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.11.2009 sp. zn. 30 Cdo 4496/2009 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3.4.2001 sp. zn. 30 Cdo 2219/2000).
I když zákazem styku rodiče s nezletilým dítětem dochází k faktickému omezení výkonu práv a povinností vyplývajících z jeho rodičovské zodpovědnosti v důsledku toho, že rodič nemůže o dítě (po dobu styku) osobně pečovat, rodinně právní vztah mezi rodičem a dítětem zůstává zachován a rodič je zásadně i nadále zákonným zástupcem nezletilého dítěte a dítě zastupuje a spravuje jeho jmění (srov. §31 odst. 1 zákona o rodině), nebylo-li stanoveno jinak (srov. §44 zákona o rodině). Zákaz styku rodiče s nezletilým dítětem nemá "nevratnou, trvalou povahu" - jde o rozhodnutí vydávané s výhradou změny poměrů (srov. §28 zákona o rodině) - a nepředstavuje předstupeň k zbavení rodičovské zodpovědnosti (a tím i k nevratnému odtržení dítěte od rodiče).
Ačkoliv se v případě zákazu styku jedná o faktické omezení rodičovské zodpovědnosti, z uvedeného vyplývá, že nejde o nevratný zásah do rodičovských práv, který by zakládal přípustnost dovolání z důvodu pozastavení, omezení, nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.3.2011 sp. zn. 30 Cdo 399/2011).
Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani to, že odvolací soud výrok svého dovoláním napadeného rozsudku formuloval tak, že "otec se omezuje v rodičovské zodpovědnosti" tak, "že se mu styk s nezletilým D. zakazuje", neboť z hlediska obsahového jde o věc zákazu styku rodiče s nezletilým dítětem a (jen) faktické omezení rodičovské zodpovědnosti. Rovněž nesprávné poučení o přípustnosti dovolání, obsažené v napadeném rozsudku odvolacího soudu, je tu samo o sobě nerozhodné (srov. též právní názor obsažený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.5.2003 sp. zn. 29 Odo 10/2003, které bylo uveřejněno pod č. 118 v časopise Soudní judikatura, roč. 2003).
Vzhledem k tomu, že dovolání otce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci upravené zákonem o rodině, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 1 písm. a) a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť otec s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a ostatním účastníkům v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. června 2011
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu