ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.2404.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 2404/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobců a) Ing. J. H. a b) Z. H. , obou zastoupených Mgr. Vojtěchem Veverkou, advokátem se sídlem v Kladně, nám. Starosty Pavla č. 40, za účasti 1) P. Č. a 2) D. Č. zemřelé dne 23. června 2006, o zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí vkladem, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 5/2006, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. prosince 2009 č.j. 11 Cmo 200/2009-110, takto:
Rozsudek vrchního soudu se zrušuje a věc se vrací Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Účastníci podali dne 11.4.1995 u býv. Katastrálního úřadu v Rakovníku návrh na povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí ve prospěch žalobců podle kupní smlouvy ze dne 29.12.1993, kterou účastníci P. Č. a D. Č. prodali žalobcům nemovitosti označené jako "rekreační domek č. ev. 0133 ve Mšeckých Žehrovicích se stavební parcelou č. kat. 295 o výměře 234 m 2 a ostatní plochou č. kat. 296 o výměře 275 m 2 ", zapsaných "na listu vlastnictví č. 378 pro obec a katastrální území Mšecké Žehrovice", které prodávající vlastní každý jednou ideální polovinou, za kupní cenu 250.000,- Kč, přičemž kupní cenu ve výši 125.000,- Kč každému z prodávajících kupující zaplatili "před podpisem smlouvy".
Katastrální úřad pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Rakovník, rozhodnutím ze dne 23.9.2005 č.j. V-479/1995-212/4 návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí podle kupní smlouvy ze dne 29.12.1993 zamítl. Dospěl k závěru, že účastnice D. Č. nebyla "ke dni podání návrhu" spoluvlastníkem převáděné nemovitosti, když podle "pravomocného rozhodnutí Krajského soudu v Praze č.j. 30 Co 400/2004-378" je vlastníkem "převáděné ideální poloviny rekreační chaty pan RNDr. S. L., CSc. a druhé převáděné ideální poloviny převodce pan P. Č.", a že proto není splněna podmínka vyžadovaná ustanovením §5 odst.1 písm.c) zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů.
Žalobou podanou u Krajského soudu v Praze dne 10.11.2005 se žalobci domáhali, aby bylo vyhověno návrhu na vklad vlastnického práva v jejich prospěch k "rekreační chatě ev. č. 0133, stojící na pozemku parc. č. 295" v katastrálním území Mšecké Žehrovice v rozsahu ideální poloviny, kterou na ně kupní smlouvou ze dne 29.12.1993 převedl účastník P. Č. a k "pozemkům parc. č. 295 - zastavěná plocha a nádvoří a parc. č. 296 - ostatní plocha" v katastrálním území Mšecké Žehrovice v celém rozsahu, v jakém se na ně převádí kupní smlouvou ze dne 29.12.1993. Katastrální úřad byl podle jejich názoru "povinen částečně o návrhu na vklad rozhodnout kladně a jen z části jej zamítnout", protože kupní smlouva ze dne 29.12.1993 je neplatná jen co do části, kterou převádí svůj spoluvlastnický podíl k rekreační chatě účastnice D. Č., a v části, kterou se převádí pozemky a kterou převádí svůj spoluvlastnický podíl k rekreační chatě účastník P. Č., jde o platný právní úkon. Je-li totiž kupní smlouva, která se týká "celé nemovitosti", uzavřena se dvěma prodávajícími a je-li zjištěno, že spoluvlastníkem nemovitosti je "pouze jeden z nich", žalobci dovozují, že na kupující přechází spoluvlastnický podíl k nemovitosti, i když se smlouva "týkala nemovitosti jako celku".
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 6.3.2009 č.j. 37 C 5/2006-89 žalobu zamítl, řízení mezi žalobci a účastnicí D. Č. zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Z provedeného dokazování dovodil, že v době podání návrhu na vklad vlastnického práva žalobců k předmětným nemovitostem na základě kupní smlouvy ze dne 29.12.1993 do katastru nemovitostí dne 11.4.1995 účastnice D. Č. "jako převodce již ideální jednu polovinu převáděných nemovitostí (rekreačního domku e.č. 0133, pozemků p.č. 295 a p.č. 296, vše v k.ú. Mšecké Žehrovice) nevlastnila", neboť prodala svůj podíl kupní smlouvou ze dne 31.8.1993 RNDr. S. L., CSc. podle níž byl povolen ve prospěch kupujícího vklad vlastnického práva "rozhodnutím katastrálního úřadu ze dne 4.11.1993 s právními účinky ke dni 7.9.1993"; kupní smlouva ze dne 31.8.1993 byla rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 23.11.2001 č.j. 3 C 845/98-148 ve znění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3.4.2002 č.j. 30 Co 31/2002-181 určena jako neplatná jen v části, kterou došlo k převodu spoluvlastnického podílu P. Č. na RNDr. S. L., CSc., a rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 20.4.2004 č.j. 3 C 845/98-295 ve znění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27.10.2007 č.j. 30 Co 400, 401/2004-378 byla zamítnuta žaloba účastníků podaná proti RNDr. S. L. o určení, že D. Č. je podílovým spoluvlastníkem poloviny rekreačního domku ev.č. 0133 v k.ú. Mšecké Žehrovice. Soud prvního stupně dovodil, že převodu ideální poloviny nemovitostí patřící účastnici D. Č. "bránila skutečnost, že nebyla oprávněna s předmětem kupní smlouvy nakládat", neboť již byla ve vlastnictví RNDr. S. L., CSc. Ohledně převodu spoluvlastnického podílu účastníka P.a Č. vzal v úvahu, že v kupní smlouvě ze dne 29.12.1993 byla "kupní cena stanovena dohodou za celek, to jest výlučné vlastnictví rekreačního objektu č.e. 0133 a pozemků p.č. 295 a p.č. 296, vše v k.ú. Mšecké Žehrovice", a podle jeho názoru "nelze uzavřít", že, nebyla-li účastnice D. Č. "v době uzavření kupní smlouvy se žalobci podílovým spoluvlastníkem nemovitostí", by "dohodnutá kupní cena za všechny převáděné nemovitosti byla stanovena určitě pro podíl na stavbě a pro podíl na pozemcích, které převáděl na žalobce účastník P. Č.". Vyhovění návrhu na vklad vlastnického práva proto bránil nedostatek podmínky podle ustanovení §5 odst.1 písm.e) zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Protože účastnice D. Č. za řízení zemřela "bez právního nástupce", protože v době své smrti již nevlastnila ideální jednu polovinu převáděných nemovitostí smlouvou ze dne 29.12.1993 na žalobce a protože "nebyl zde nikdo, kdo by mohl uvedené nemovitosti zdědit a na něhož by přešla práva a povinnosti D. Č. k těmto převáděným nemovitostem", bylo řízení mezi ní a žalobci zastaveno.
K odvolání žalobců Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 3.12.2009 č.j. 11 Cmo 200/2009-110 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Po zopakování dokazování "rozhodnutími vydanými v řízení před Okresním soudem v Rakovníku pod sp.zn. 3 C 845/98" dovodil, že předmětem převodu na RNDr. S. L., CSc. byl "pouze rekreační domek č. 0133 a nikoliv také parcely č. 295 a č. 296" a že na kupujícího RNDr. S. L., CSc. byl platně převeden pouze spoluvlastnický podíl účastnice D. Č., a uzavřel, že kupní smlouva ze dne 29.12.1993 je absolutně neplatná v části, v níž účastnice D. Č. prodávala žalobcům "podíl na rekreačním domku, který již nevlastnila". Odvolací soud dále přihlédl k tomu, že v kupní smlouvě ze dne 29.12.1993 byla kupní cena stanovena "úhrnem za všechny převáděné nemovitosti, tj. rekreační domek a dvě parcely, částkou 250.000,- Kč, a s přihlédnutím k právnímu názoru, vyjádřenému v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12.9.2002 sp. zn. 22 Cdo 2127/2000, který byl uveřejněn pod č. 67 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004, dovodil, že kupní smlouva ze dne 29.12.1993 je pro neurčitost "neplatná jako celek" a že proto návrhu na vklad nebylo možné vyhovět ani ohledně spoluvlastnického podílu P. Č.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Namítají, že právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12.9.2002 sp. zn. 22 Cdo 2127/2000, který byl uveřejněn pod č. 67 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004, byl aplikován v projednávané věci, aniž by bylo vzato v úvahu, že nebyl užit také při posuzování platnosti kupní smlouvy ze dne 31.8.1993 v "řízení o určení vlastnictví před Krajským soudem v Praze" a že proto bylo "chybně" určeno vlastnické právo RNDr. S. L., CSc. k "rekreačnímu domku č.e. 0133". Podle názoru žalobců by měly být "na jeden soubor smluv aplikovány shodné zásady"; žalobci současně poukazují na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.7.2003 sp. zn. 22 Cdo 1836/2002, v němž byla v jiné sporu účastníků označena za správnou "úvaha, že, pokud spoluvlastník převede na nabyvatele smlouvou celou věc, jejíž pouze ideální část je v jeho spoluvlastnictví, může být tato smlouva považována jen za částečně neplatnou", a dovozují, že kupní smlouva ze dne 29.12.1993 je neplatná pouze z části. Přípustnost dovolání dovozují z ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. a navrhují, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnými osobami (účastníky řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §245 a 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu vydaná v řízení o věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, pokud to zákon připouští (§245 a 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy - jak vyplývá z přiměřeného užití Části čtvrté, hlavy třetí občanského soudního řádu (§245 o.s.ř.) - v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm.a) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Žalobci napadají dovoláním rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobců proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst.2 písm.a) a §241a odst.3 o.s.ř. se nepřihlíží (§237 odst.3 o.s.ř.).
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Judikatura soudů dospěla - jak správně uvádí též odvolací soud - k závěru, že, jestliže v kupní smlouvě, kterou se převádí více nemovitostí, účastníci sjednají kupní cenu tak, že ve smlouvě není cena jednotlivých nemovitostí specifikována (a to ani odkazem na znalecký posudek), a z povahy převáděných nemovitostí je zřejmé, že nemůže jít o stejné ceny, pak platí, že, je-li smlouva neplatná ohledně převodu jedné z nemovitostí, je neplatná i v části týkající se zbývajících nemovitostí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12.9.2002 sp. zn. 22 Cdo 2127/2000, který byl uveřejněn pod č. 67 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004). Od případu, kdy je kupní smlouva postižena neplatností ohledně převodu jedné z více prodávaných nemovitostí, je třeba odlišovat situaci, kdy neplatnost kupní smlouvy dopadá na převod ideálního podílu jednoho z více podílových spoluvlastníků prodávané nemovitosti. Převádí-li podílový spoluvlastník na kupujícího více, než kolik činí jeho ideální podíl na nemovitosti, může být kupní smlouva považována jen za částečně neplatnou, jsou-li splněny podmínky uvedené v ustanovení §41 občanského zákoníku, tedy "pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu".
V projednávané věci odvolací soud dospěl k závěru, že kupní smlouva ze dne 29.12.1993 je neplatná (též) proto, že účastnice D. Č. jí prodala svůj spoluvlastnický podíl na rekreačním domku ev. č. 0133 postaveném na pozemku parc. č. 295 v kat. území Mšecké Žehrovice, ačkoliv v době podání návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí byl jeho vlastníkem RNDr. S. L., CSc., a že kupní smlouva ze dne 29.12.1993 je neplatná i v části týkající se prodeje pozemku parc. č. 295 a parc. č. 296 v kat. úz. Mšecké Žehrovice, neboť v kupní smlouvě ze dne 29.12.1993 nebyla specifikována cena převáděných nemovitostí a z povahy převáděných nemovitostí bylo zřejmé, že nemůže jít o stejné ceny. Za této situace bylo pro rozhodnutí ve věci mimo jiné významné vyřešení právní otázky, zda uvedený důvod neplatnosti kupní smlouvy ze dne 29.12.1993 dopadá též na převod spoluvlastnického podílu druhého spoluvlastníka P. Č. Protože uvedená právní otázka dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešena a protože její posouzení bylo pro rozhodnutí projednávané věci významné (určující), představuje napadený rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalobců proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm. c) o.s.ř.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §245 a §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§245 a §243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
I když Katastrální úřad pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Rakovník, rozhodnutím ze dne 23.9.2005 č.j. V-479/1995-212/4 zamítl návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí podle kupní smlouvy ze dne 29.12.1993 "v plném rozsahu", z obsahu žaloby podané u Krajského soudu v Praze dne 10.11.2005 je nepochybné, že žalobci nepožadovali, aby věc zápisu vlastnického práva vkladem byla soudem projednána a rozhodnuta v takovém rozsahu, v jakém ji projednal a rozhodl Katastrální úřad, ale jen ve věci vkladu vlastnického práva v jejich prospěch k "rekreační chatě ev. č. 0133, stojící na pozemku parc. č. 295" v katastrálním území Mšecké Žehrovice v rozsahu ideální poloviny, kterou na ně kupní smlouvou ze dne 29.12.1993 převedl účastník P. Č., a vkladu vlastnického práva k "pozemkům parc. č. 295 - zastavěná plocha a nádvoří a parc. č. 296 - ostatní plocha" v katastrálním území Mšecké Žehrovice v celém rozsahu, v jakém se na ně převádí kupní smlouvou ze dne 29.12.1993, tedy že předmětem řízení před soudem neučinili věc vkladu vlastnického práva k "rekreační chatě ev. č. 0133, stojící na pozemku parc. č. 295" v katastrálním území Mšecké Žehrovice v rozsahu ideální poloviny, kterou na ně kupní smlouvou ze dne 29.12.1993 převedla účastnice D. Č. Tímto způsobem určenými mezemi, v nichž se žalobci domáhali projednání a rozhodnutí věci, byly soudy obou stupňů vázány (srov. §250f o.s.ř.).
Kupní smlouvou ze dne 29.12.1993 účastníci P. Č. a D. Č. prodali žalobcům každý svůj ideální podíl (ve výši jedné ideální poloviny) na nemovitostech označených jako "rekreační domek č. ev. 0133 ve Mšeckých Žehrovicích se stavební parcelou č. kat. 295 o výměře 234 m 2 a ostatní plochou č. kat. 296 o výměře 275 m 2 , zapsaných "na listu vlastnictví č. 378 pro obec a katastrální území Mšecké Žehrovice", za kupní cenu 250.000,- Kč; z bodu III. smlouvy a z okolností případu je zřejmé, že každý z prodávajících obdržel za svůj spoluvlastnický podíl polovinu kupní ceny, tj. částku 125.000,- Kč.
S odvolacím soudem lze souhlasit v tom, že je neplatná kupní smlouva ze dne 29.12.1993 v části, kterou účastnice D. Č. prodala svůj spoluvlastnický podíl na rekreačním domku ev. č. 0133 postaveném na pozemku parc. č. 295 v kat. území Mšecké Žehrovice; v tomto rozsahu žalobci - jak vyplývá z výše uvedeného - ani nepožadovali, aby věc vkladu vlastnického práva projednal a rozhodl soud. Dovozuje-li však odvolací soud, že je kupní smlouva ze dne 29.12.1993 neplatná i v části týkající se prodeje pozemku parc. č. 295 a parc. č. 296 v kat. úz. Mšecké Žehrovice, neboť v kupní smlouvě ze dne 29.12.1993 nebyla specifikována cena převáděných nemovitostí a z povahy převáděných nemovitostí bylo zřejmé, že nemůže jít o stejné ceny, nebere náležitě v úvahu, že tyto důvody neplatnosti se mohou týkat jen převodu spoluvlastnického podílu účastnice D. Č. Pro převod spoluvlastnického podílu P. Č. je tu totiž jedině rozhodující, že kupní cena za jeho ideální polovinu byla v kupní smlouvě ze dne 29.12.1993 nepochybně stanovena ve výši poloviny z částky 250.000,- Kč, tedy ve výši 125.000,- Kč, aniž by tu bylo vůbec významné, zda (a jak) byla ve smlouvě stanovena cena jednotlivých převáděných nemovitostí v podílovém spoluvlastnictví, a že proto na prodej jeho spoluvlastnického podílu se nepoužijí pravidla vyslovená v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12.9.2002 sp. zn. 22 Cdo 2127/2000, uveřejněném pod č. 67 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004; dochází-li tedy současně k prodeji více spoluvlastnických podílů na těchže nemovitostech, je třeba právní názor vyslovený v tomto rozsudku použít samostatně ohledně prodeje každého jednotlivého spoluvlastnického podílu, jehož (celková) cena byla ve smlouvě jinak bez pochybností vyjádřena.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný, neboť spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nejvyšší soud České republiky jej proto podle ustanovení §243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc podle ustanovení §243b odst.3 věty první o.s.ř. vrátil odvolacímu soudu (Vrchnímu soudu v Praze) k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. listopadu 2011
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu