ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.2494.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 2494/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce M. L. , zastoupeného Mgr. Radimem Struminským, advokátem se sídlem v Havířově - Město, Svornosti č. 2, proti žalované K. Č. podnikající pod firmou Kateřina Čavojská - ČAVOJSKÁ JÍDELNA s místem podnikání ve Vratimově, Na Příčnici č. 989/43, IČO 14565170, zastoupené JUDr. Františkem Kosíkem, advokátem se sídlem v Ostravě - Zábřehu, Kpt. Vajdy č. 3046/2, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 8 C 98/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. ledna 2010 č.j. 16 Co 160/2009-57, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.616,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Radima Struminského, advokáta se sídlem v Havířově - Město, Svornosti č. 2.
Odůvodnění:
Dopisem ze dne 3.3.2009 žalovaná sdělila žalobci, že s ním podle ustanovení §55 odst.1 písm.b) zákoníku práce okamžitě zrušuje pracovní poměr "z důvodu hrubého porušení pracovní kázně - neomluvenou absencí".
Žalobce se žalobou podanou dne 29.4.2009 u Okresního soudu ve Frýdku - Místku domáhal, aby bylo určeno, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že pracoval u žalované jako kuchař v pracovním poměru sjednaném na dobu neurčitou a že práci vykonával "v jídelně v areálu Mittal Steel v Ostravě - Kunčicích (dříve Nová Huť a.s.)". S okamžitým zrušením pracovního poměru, které převzal dne 4.3.2009, žalobce nesouhlasí, neboť v něm nebyl skutkově vymezen důvod tak, aby jej nebylo možné zaměnit s jiným. Žalobce současně zdůraznil, že pro žalovanou pracoval "vždy kvalitně a odpovědně" a že "údajná neomluvená absence je ve skutečnosti důvodem zástupným", neboť "od 1.3.2009 zajišťuje provoz jídelny na jeho dosavadním pracovišti zcela jiný subjekt a pro žalovanou je zřejmě ekonomicky nevýhodné ukončit pracovní poměr řádným způsobem". Žalovaná nabízela žalobci skončení pracovního poměru "dohodou bez odstupného", což žalobce odmítl. V dopise ze dne 27.4.2009 se žalobce dovolal u žalované neplatnosti rozvázání pracovního poměru.
Žalovaná přiznala, že okamžité zrušení pracovního poměru neprovedla "přesně a určitě" a že hodlala "napravit tento nepřesný postup, a to výzvami, aby se žalobce dostavil do práce a nadále pracoval podle dohodnutých podmínek v rámci uzavřené pracovní smlouvy v profesi kuchař, ale v rámci jiného místa výkonu práce". V průběhu řízení namítla, že v době okamžitého zrušení pracovního poměru již nebyla zaměstnavatelkou žalobce, neboť došlo k přechodu práv a povinností z pracovněprávního vztahu účastníků na přejímajícího zaměstnavatele, který nyní zajišťuje stravování "v místě výkonu práce žalobce", a že žalobce nemá na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru naléhavý právní zájem.
Okresní soud ve Frýdku - Místku rozsudkem ze dne 30.6.2009 č.j. 8 C 98/2009-24 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 11.182,- Kč k rukám advokáta Mgr. Radima Struminského. Z výsledků dokazování dovodil, že v době doručení okamžitého zrušení pracovního poměru dne 4.3.2009 byl žalobce zaměstnancem žalované, neboť k přechodu práv a povinností z pracovněprávního vztahu účastníků na jiného zaměstnavatele ke dni 1.3.2009 nedošlo, když žalovaná nepřevedla na "nového dodavatele stravovacích služeb žádné úkoly zaměstnavatele ani jejich část, nepřevedla na něho ani svoji činnost či její část". Okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 3.3.2009 je neplatným právním úkonem, neboť "postrádá skutkové vymezení zvlášť hrubého porušení pracovní kázně tak, aby jej nebylo možné zaměnit s jiným". Soud prvního stupně žalobě vyhověl, aniž by posuzoval, zda žalobce má na požadovaném určení naléhavý právní zájem, neboť řízení podle ustanovení §72 zákoníku práce je "řízením, které zkoumání naléhavého právního zájmu nevyžaduje".
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 26.1.2010 č.j. 16 Co 160/2009-57 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 11.438,- Kč k rukám advokáta Mgr. Radima Struminského. Na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně dovodil, že dnem 1.3.2009 došlo ve smyslu ustanovení §338 odst.2 zákoníku práce k přechodu práv a povinností z pracovněprávního vztahu účastníků ze žalovaného na společnost Eurest spol. s r.o., když společnost Arcelor Mittal původně uzavřela smlouvu na dodávku stravování se žalovanou na dobu do 28.2.2009, poté provedla výběrové řízení na dodávku stravování, nabídku žalované již neakceptovala a od 1.3.2009 uzavřela smlouvu na dodávku závodního stravování v původních prostorách se společností Eurest spol. s r.o. Odvolací soud dále uzavřel, že žalovaná okamžitě zrušila pracovní poměr se žalobcem v době, když již nebyla jeho zaměstnavatelem, a že žalobce se může domáhat určení neplatnosti takového rozvázání pracovního poměru, má-li na něm naléhavý právní zájem [§80 písm.c) o.s.ř.]. Podle odvolacího soudu žalobce prokázal, že má na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru naléhavý právní zájem; žalovaná mu totiž vydala potvrzení o zaměstnání, v němž uvedla okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 3.3.2009 jako důvod skončení pracovního poměru, což může způsobit obtíže při vyhledávání nového zaměstnání nebo při požadování hmotného zabezpečení uchazeče o zaměstnání.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítá, že nebyl prokázán naléhavý právní zájem žalobce na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 3.3.2009. Žalovaná poukazuje na to, že žalobce po přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů vykonává stejnou práci (nadále pracuje jako kuchař ve stejném místě výkonu práce), že "zápočtový list je kategorií technicko administrativní" a údaj v něm uvedený žalobce "nemohl zásadně poškodit" a že není zřejmé, v čem by mělo být jeho postavení nejisté, čím by žalobce měl být ohrožen a jaká právní ochrana mu má být poskytnuta. Přípustnost dovolání žalovaná dovozuje z ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl. Uvedl, že rozsudek odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou soudů a že proto nemá po právní stránce zásadní právní význam.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Žalovaná dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst.2 písm.a) a §241a odst.3 o.s.ř. se nepřihlíží [§237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Soudy bylo v projednávané věci mimo jiné zjištěno, že žalovaná se žalobcem, který u ní pracoval jako kuchař v pracovním poměru sjednaném na dobu neurčitou, dopisem ze dne 3.3.2009 okamžitě zrušila pracovní poměr podle ustanovení §55 odst.1 písm.b) zákoníku práce; dopis byl žalobci doručen dne 4.3.2009. V době okamžitého zrušení pracovního poměru žalovaná již nebyla zaměstnavatelkou žalobce, neboť práva a povinnosti z jejího pracovního poměru se žalobcem přešla dnem 1.3.2009 na obchodní společnost Eurest, spol. s r.o.
Podle již ustálené judikatury soudů je neplatný právní úkon, kterým rozvázal pracovní poměr se zaměstnancem někdo, kdo nebyl jeho zaměstnavatelem. Určení neplatnosti takového rozvázání pracovního poměru se zaměstnanec nemůže domáhat způsobem uvedeným v ustanovení §72 zákoníku práce, ale jen žalobou podle ustanovení §80 písm.c) o.s.ř. o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem (srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14.7.2010 sp. zn. 21 Cdo 1951/2009, který byl uveřejněn pod č. 35 v časopise Soudní judikatura, roč. 2011).
Naléhavý právní zájem o určení právního vztahu nebo práva je podle ustálené judikatury soudů dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým (srov. například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 24.2.1971 sp. zn. 2 Cz 8/71, uveřejněný pod č. 17 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1972). Žaloba domáhající se určení podle ustanovení §80 písm. c) o.s.ř. nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat o splnění povinnosti podle ustanovení §80 písm. b) o.s.ř. Pro závěr, zda je na určení právního vztahu nebo práva naléhavý právní zájem, je rozhodný stav v době vyhlášení (vydání) soudního rozhodnutí (§154 odst.1 o.s.ř.).
Určovací žaloba má preventivní povahu a má za účel poskytnout ochranu právnímu postavení žalobce dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva; není proto opodstatněna tam, kde právní vztah nebo právo již byly porušeny a kde proto je právním prostředkem ochrany právního vztahu nebo práva žaloba o plnění. Vyslovený předpoklad však nelze chápat všeobecně; prokáže-li žalobce, že má právní zájem na tom, aby bylo určeno určité právo nebo právní poměr, přestože by mohl žalovat přímo na splnění povinnosti, nelze mu určovací žalobu odepřít. Za nedovolenou - při možnosti žaloby na plnění - lze považovat určovací žalobu jen tam, kde by nesloužila potřebám praktického života, nýbrž jen ke zbytečnému rozmnožování sporů. Jestliže se určením, že tu právní vztah nebo právo je či není, vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu (a předejde se tak žalobě o plnění), je určovací žaloba přípustná i přesto, že je možná také žaloba na splnění povinnosti podle ustanovení §80 písm.b) o.s.ř.
V projednávané věci odvolací soud z uvedené ustálené judikatury vycházel. Dovolací soud souhlasí s názorem, že požadované určení je způsobilé odstranit nejistotu v právním postavení žalobce jako zaměstnance, která tu vznikla v důsledku okamžitého zrušení pracovního poměru učiněného dopisem žalované ze dne 3.3.2009 a poskytnout ochranu jeho právnímu postavení, která by zamezila případnému porušení jeho práv z pracovněprávního vztahu, k jehož skončení směřovalo okamžité zrušení pracovního poměru.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam, neboť vychází z ustálené judikatury soudů, a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení §243b odst.5 věty první a §218 písm.c) o.s.ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalobci v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 1.880,- Kč [srov. §7 písm. c), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §16 odst.2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č.110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrad výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb., č. 276/2006 Sb. a č. 399/2010 Sb.), celkem ve výši 2.180,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce advokát Mgr. Radim Struminský osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům řízení vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad (srov. §137 odst.3 a §151 odst.2 větu druhou o.s.ř.) ve výši 436,- Kč. Protože dovolání žalované bylo odmítnuto, dovolací soud jí podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby žalobci tyto náklady nahradila. Žalovaná je povinna přiznanou náhradu nákladů řízení v celkové výši 2.616,- Kč zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.), a to ve lhůtě 3 dnů (§160 odst.1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. září 2011
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu