ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.250.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 250/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobkyně V. B. , zastoupené JUDr. Ludmilou Köhlerovou, advokátkou se sídlem v Havířově-Městě, Svornosti č. 2, proti žalovanému L. B. , zastoupenému JUDr. Marcelou Neuwirthovou, advokátkou se sídlem v Havířově - Městě, Dělnická č. 1a/434, o příspěvek na výživu rozvedené manželky, vedené u Okresního soudu v Karviné- pobočky v Havířově pod sp. zn. 110 C 60/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. května 2009, č. j. 8 Co 145/2009-117, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.) :
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 5. 2009, č. j. 8 Co 145/2009-117, kterým byl rozsudek Okresního soudu v Karviné-pobočky v Havířově ze dne 17. 12. 2008, č. 110 C 60/2008-93, změněn tak, že „návrh, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobkyni 36.000,- Kč, se zamítá“, a rozhodnuto, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 19.183,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 18.657,- Kč, vše k rukám advokátky JUDr. Marcely Neuwirthové, není přípustné, neboť posuzovaná věc není uvedena v ustanovení §237 odst. 2 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), když dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony)], jako věc, v níž je dovolání (ve věcech upravených zákonem o rodině výjimečně) přípustné.
Na přípustnost dovolání nelze důvodně usuzovat ani ze skutečnosti, že písemné vyhotovení rozsudku odvolacího soudu obsahuje chybné poučení o tom, že „proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné ...“. Nesprávné poučení odvolacího soudu o dovolání může mít totiž - jak vyplývá z ustanovení §240 odst. 3 o. s. ř. - význam jen tehdy, jestliže spočívalo v uvedení delší než zákonné lhůty k podání tohoto mimořádného opravného prostředku nebo poskytlo-li účastníkům v rozporu se zákonem informaci, že dovolání není přípustné; v uvedených případech, jakož i tehdy, neobsahuje-li poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, lze podat dovolání buď ve lhůtě, která byla v poučení uvedena v delším trvání než dva měsíce od doručení rozsudku (v prvním z uvedených případů) nebo do čtyř měsíců od doručení (ve zbývajících případech). Nesprávné poučení odvolacího soudu, že dovolání je přípustné, nezakládá samo o sobě přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jestliže není založena podle hledisek uvedených v ustanovení §237 o. s. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci upravené zákonem o rodině, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští [i kdyby šlo o rozhodnutí, které má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a §237 odst. 3 o. s. ř.], Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. ledna 2011
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu