ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.2548.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 2548/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně J. H., zastoupené JUDr. Soňou Průšovou, advokátkou se sídlem v Liberci, ul. 1. máje č. 97, proti žalované České podnikatelské pojišťovně, a.s., Vienna Insurance Group se sídlem v Praze 4, Budějovická č. 5, IČO 63998530, o neplatnost skončení pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 15 C 76/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. února 2009 č.j. 16 Co 416/2008-150, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10.2.2009 č.j. 16 Co 416/2008-150, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 5.1.2005 č.j. 15 C 76/2004-40 ve věci samé (tj. ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na určení neplatnosti „ukončení pracovního poměru ke dni 31.12.2003“ a určení, že „žalobkyni náleží náhrada mzdy“), není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil), a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř.
Odvolací soud vyložil otázku, zda pracovní poměr žalobkyně byl platně sjednán na dobu určitou dohodou ze dne 1.10.2003, a platně skončil uplynutím takto sjednané doby ke dni 31.12.2003 - jestliže dovodil (vázán právním názorem Nejvyššího soudu České republiky uvedeným v rozsudku ze dne 7.8.2008 č.j. 21 Cdo 3123/2007-129, kterým dovolací soud zrušil předchozí rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 17.5.2006 č.j. 23 Co 125/2006-82 a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení), že z hlediska posouzení nároku žalobkyně je rozhodující, že zde dne 1.10.2003 nebyla žádná překážka, která by účastníkům dne 1.10.2003 bránila dohodnout se podle §36 odst. 1 zák. práce na změně sjednaných pracovních podmínek tím způsobem, že pracovní poměr (sjednaný opakovaně na dobu určitou) byl dále prodloužen na dobu určitou do 31.12.2003 - v souladu se zákonem a ustálenou soudní praxí (srov. rovněž rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1.8.2002 sp. zn. 21 Cdo 1874/2001, uveřejněný v časopise Soudní judikatura roč. 2002, pod č. 181), na níž dovolací soud nemá důvod cokoliv měnit a na právním názoru vysloveném ve shora uvedeném rozsudku i nyní setrvává .
Dovolání žalobkyně proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů odvolacího a dovolacího řízení, který má z pohledu formy rozhodnutí povahu usnesení (srov. §167 odst. 1), není rovněž přípustné (srov. §237 až §239 o. s. ř.), a to bez ohledu na to, zda jde o měnící či potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení nebo o náhradu nákladů odvolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003).
Protože dovolání žalobkyně proti rozhodnutí odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. července 2011
JUDr. Zdeněk Novotný, v. r.
předseda senátu