ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.2631.2011.1
sp. zn. 21 Cdo 2631/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D. a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobců a) Ing. Š. V., Ph.D. , b) MUDr. J. L. , c) H. M. , d) Ing. J. M. , e) Ing. J. S. , a f) Ing. L. S. , všech zastoupených JUDr. Janem Vydrou, advokátem se sídlem v Praze 6, Hošťálkova č. 1b, za účasti 1) D. F. , 2) I. L. , 3) Ing. P. S. , 4) JUDr. A. V. , 5) MUDr. M. M. , a 6) Ing. P. M. , o zápis práva odpovídajícího věcnému břemeni do katastru nemovitostí vkladem, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 27 C 8/2009, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. března 2011 č.j. 11 Cmo 311/2010-54, takto:
Rozsudek vrchního soudu a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. července 2010 č.j. 27 C 8/2009-30 se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce e) se návrhem podaným u Katastrálního úřadu pro hl.m. P., Katastrální pracoviště P., dne 30.6.2009 domáhal povolení vkladu práva odpovídajícího věcnému břemeni podle smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 10.6.2009, kterou povinní D. F., I.L., MUDr. J. L., Ing. P. S., JUDr. A. V., MUDr. M. M., Ing. P. M., H. M., Ing. J. M., Ing. L. S. a Ing. J. S. zřídili ve prospěch oprávněné Ing. Š. V., Ph.D. jako vlastnice "bytové jednotky č. 84/8 v domě s byty a nebytovými prostory, Na K. 84/17, P. 6, k.ú. V.", věcné břemeno "venkovního parkovacího stání bez zastřešení pro osobní automobil" na části pozemku parc.č. 75/1 v katastrálním území V., jež je vyznačena jako "plocha E" v geometrickém plánu, vypracovanému Ing. D. N. č. plánu 986-8/2008 a potvrzeném Katastrálním úřadem pro hl.m.P., Katastrálním pracovištěm P., pod č.j. 976/2008", za "jednorázovou úplatu ve výši 1,- Kč".
Katastrální úřad pro hl.m. P., Katastrální pracoviště P., rozhodnutím ze dne 21.9.2009 č.j. V-33485/2009-101/KA návrh na vklad práva odpovídajícího věcnému břemeni do katastru nemovitostí zamítl. Protože pozemek parc. č. 75/1 v k.ú. V. byl prohlášením vlastníka budovy o vymezení jednotek ze dne 24.1.2003 "spjat s budovou čp. 805 postavenou na pozemku p.č. 76 v k.ú. V.", není možné s ním - jak vyplývá z ustanovení §30 odst.3 zákona č. 72/1994 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) - "nakládat samostatně, bez současného nakládání s jednotlivými jednotkami". Podle názoru katastrálního úřadu by věcné břemeno "mělo být zřizováno k jednotlivým jednotkám a příslušným podílům na pozemku, a to vždy vlastníkem té které jednotky". Povolení vkladu práva odpovídajícího věcnému břemenu proto brání ustanovení §5 odst.1 písm.f) zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů).
Žalobci se žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 6.11.2009 domáhali, aby návrhu na vklad práva odpovídajícího věcnému břemeni "venkovního parkovacího stání bez zastřešení pro osobní automobil" na pozemku parc.č. 75/1 v katastrálním území V., ve prospěch všech "vlastníků a spoluvlastníků jednotky č. 84/8 v domě s byty a nebytovými prostory, Na K. 84/17, P. 6, k.ú. V.", bylo vyhověno. Nesouhlasí s názorem katastrálního úřadu, podle něhož "nelze na spoluvlastnických podílech k pozemku zajistit práva a povinnosti, aniž by se současně nezajistily na jednotce", a dovozují, že ustanovení §30 odst.3 zákona č. 72/1994 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) jim nezakazuje zřízení předmětného práva odpovídajícího věcnému břemeni. Ustanovení §30 odst.3 zákona č. 72/1994 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) sice "omezuje spoluvlastníky předmětného pozemku v nakládání s ním", nebrání však zřídit k němu právo odpovídající věcnému břemeni, neboť "výslovně a nedvojznačně stanoví, že na spoluvlastnictví společných částí domu na spoluvlastnictví pozemků nelze zajistit práva a povinnosti, aniž by tato práva byla zajištěna na jednotce"; zajištění práv a povinností nelze zaměňovat za právo odpovídající věcnému břemeni. Účastníci smlouvy ze dne 10.6.2009 byli oprávněni zřídit předmětné věcné břemeno "v postavení vlastníků předmětného pozemku a nikoliv v postavení vlastníků jednotek"; je přitom "bizarní představa", že by bylo zřízeno samostatné věcné břemeno "parkování" ke každé jednotce a současně jediné k pozemku jako celku či samostatné ke každému spoluvlastnickému podílu na pozemku připadajícímu na příslušnou jednotku.
Katastrální úřad pro hl.m.P., Katastrální pracoviště P., navrhl zamítnutí žaloby. Dovozuje z ustanovení §30 odst.3 zákona č. 72/1994 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), že zákaz v něm obsažený se vztahuje "nejen na zajišťovací práva, ale i na předkupní právo a v neposlední řadě na vlastnické právo a věcné břemeno", a že tedy věcné břemeno "k části pozemku tvořícího podle prohlášení vlastníka funkční celek s jednotkami musí být zřízeno k tíži vlastnictví každé jednotky v domě se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu, pozemku pod domem a přilehlých pozemcích tvořících s domem funkční celek". Smlouva o zřízení věcného břemene ze dne 10.6.2009 je navíc neurčitým právním úkonem, neboť "oprávněná nemovitost" je v ní popsána jako "jednotka č. 84/8 v domě s byty a nebytovými prostory čp. 84 v ul. Na K., č. or. 17, P. 6, k.ú. V.", aniž by bylo uvedeno, na "kterém pozemku se budova č.p. 84 nachází".
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26.7.2010 č.j. 27 C 8/2009-30 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně zjistil, že prohlášením vlastníka budovy o vymezení jednotek podle zákona č. 72/1994 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), jehož právní účinky nastaly dnem 24.1.2003, byly v budově čp. 805 na pozemku parc.č. 76 v k.ú. V. vymezeny jednotky, s nimiž "je spjat pozemek parc.č. 75/1", a že "vlastníci jednotek jsou zároveň spoluvlastníky společných částí domu a obou pozemků". Ze znění ustanovení §30 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) dovodil, že spoluvlastnictví pozemku parc.č. 75/1 v k.ú. V. "je nerozlučně spjato s vlastnickým právem k jednotce i spoluvlastnictvím na společných částech domu" a že proto není možné odděleně zřizovat věcné právo pouze ke spoluvlastnickému podílu na pozemku, aniž by bylo zřizováno zároveň k jednotce a spoluvlastnickému podílu na společných částech domu. Bytová jednotka, ve prospěch jejíhož vlastníka je právo odpovídající věcnému břemeni zřizováno, navíc byla ve smlouvě ze dne 10.6.2009 označena jen jako "jednotka č. 84/8 v domě s byty a nebytovými prostory čp. 84 v ulici Na K., č. or. 17, P. 6, k.ú. V.", bez uvedení pozemku, na němž se budova čp. 84 nachází, v důsledku čehož nebyla budova čp. 84 označena dostatečně určitým způsobem, "svou přesnou polohou". Soud prvního stupně uzavřel, že pro vklad práva odpovídajícího věcnému břemeni nebyly splněny podmínky podle ustanovení §5 odst. 1 písm. a, b, c, e, f) zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů).
K odvolání žalobců Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 10.3.2011 č.j. 11 Cmo 311/2010-54 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil z ustanovení §30 odst.3 zákona č. 72/1994 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), že, má-li být na pozemku, který je ve spoluvlastnictví vlastníků jednotek, zřízeno věcné břemeno, "tzn. zajištěno určité právo", musí být "současně zajištěno i na jednotkách". Protože k tomu v projednávané věci nedošlo, je smlouva o zřízení předmětného věcného břemene ze dne 10.6.2009 v rozporu s ustanovením §30 odst. 3 zákona č. 72/1994 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). Závěr katastrálního úřadu a soudu prvního stupně o tom, že pro povolení vkladu práva odpovídajícího věcnému břemeni není splněna podmínka uvedená v ustanovení §5 odst. 1 písm. f) zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), je tedy v souladu se zákonem.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Opětovně namítají, že z ustanovení §30 odst. 3 a ani z jiného ustanovení zákona č. 72/1994 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) nevyplývá závěr soudů o nemožnosti zřídit věcné břemeno pouze na pozemku (a povinnost zřizovat je i na jednotkách v budově). Zákaz zajištění práv a povinností jen na spoluvlastnictví pozemku obsažený v ustanovení §30 odst. 3 zákona č. 72/1994 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) dopadá pouze na instituty zajištění závazků [ve smyslu občanského zákoníku, jenž se podpůrně uplatní i podle zákona č. 72/1994 Sb. (ve znění pozdějších předpisů)] a nikoliv také na institut věcných břemen, je "věcně odůvodněn podstatou zajištění práv, kdy jednou z (jejich) funkcí je nejen funkce zajišťovací, nýbrž i funkce uhrazovací", a sleduje naplnění zákonného požadavku, aby jednotka byla převáděna či vlastnické právo k ní přecházelo jen spolu se spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy a na s budovou spjatém pozemku. Uvedený zákaz však postrádá jakýkoliv význam při zřizování věcných břemen. Z názoru zastávaného soudy plyne (absurdní) závěr, že by i při zřizování věcného břemene, jež má váznout jen na jedné jednotce, musel její vlastník zřídit věcné břemeno i na pozemku, což by nutně znamenalo, že by jej museli spolu s ním zřizovat i ostatní spoluvlastníci pozemku, a to zároveň i ke všem svým jednotkám, jakož i (absurdní) představa, že "na bytových a nebytových jednotkách se zřizuje věcné břemeno parkovacího stání". Zákon č. 72/1994 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) "rozlišuje právní status společných částí budovy a právní status pozemků"; z hlediska potřeb praxe je zákonem stanovena povinnost spoluvlastníku pozemku tvořícího s budovou jeden funkční celek vždy s jednotkou převést i příslušný spoluvlastnický podíl na pozemku, to se však netýká zřizování věcných břemen na pozemku, neboť zřízení věcného břemene pouze na pozemku zcela odpovídá jeho povaze a "neohrožuje žádný myslitelný právní nebo jiný zájem a v praxi nemůže činit potíže". Přípustnost dovolání žalobci dovozují z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a navrhují, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami (účastníky řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Žalobci dovoláním napadají rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobců proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží [§237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Pro rozhodnutí soudů v projednávané věci bylo významné mimo jiné vyřešení právní otázky, zda lze ve smyslu ustanovení §30 odst.3 zákona č. 72/1994 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) zřídit smlouvou právo odpovídající věcnému břemeni na pozemku, který je na základě prohlášení vlastníka budovy o vymezení jednotek v budově a jejích společných částí spjat s budovou a s vymezenými bytovými jednotkami, aniž by došlo (současně) k zatížení bytových jednotek samotných. Protože uvedená právní otázka dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, představuje napadený rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalobců proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm. c) o.s.ř.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243a odst.1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
V projednávané věci bylo soudy mimo jiné zjištěno (správnost těchto skutkových zjištění dovolatel nezpochybňuje), že žalobce e) podal dne 30.6.2009 u katastrálního úřadu návrh na povolení vkladu práva odpovídajícího předmětnému věcnému břemeni do katastru nemovitostí podle smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 10.6.2009, podle níž by vázlo na části pozemku parc.č. 75/1 v katastrálním území V., jež je vyznačena jako "plocha E" v geometrickém plánu, vypracovaném Ing. D. N. č. plánu č. 986-8/2008 a potvrzeném Katastrálním úřadem pro hl.m.P., Katastrálním pracovištěm P., pod č.j. 976/2008. Na základě prohlášení vlastníka budovy o vymezení jednotek a společných částí domu tvořil pozemek parc. č. 75/1 v katastrálním území V. funkční celek s budovou čp. 805 na pozemku parc.č. 76 a s pozemkem parc.č. 76 v k.ú. V. a vlastníci jednotek v budově čp. 805 byli spoluvlastníky společných částí uvedené budovy a pozemků parc.č. 76 a parc.č. 75/1 v katastrálním území V.
K nemovitostem evidovaným v katastru nemovitostí České republiky se zapisuje vlastnické právo, zástavní právo, právo odpovídající věcnému břemeni a předkupní právo s účinky věcného práva [§1 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů)].
Práva uvedená v ustanovení §1 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) se zapisují do katastru nemovitostí zápisem vkladu práva nebo výmazu vkladu práva, pokud tento zákon nestanoví jinak [§2 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů)], a vznikají, mění se nebo zanikají dnem vkladu do katastru, pokud občanský zákoník nebo jiný zákon nestanoví jinak [§2 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů)]. Právní účinky vkladu vznikají na základě pravomocného rozhodnutí o jeho povolení ke dni, kdy návrh na vklad byl doručen katastrálnímu úřadu [§2 odst. 3 věta první zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů)].
Podle konstantní judikatury soudů katastrální úřad v řízení ve věci vkladu práva do katastru nemovitostí zkoumá právní úkon, na jehož podkladě má být právo do katastru zapsáno, jen z hledisek taxativně vypočtených v ustanovení §5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). Předmětem zkoumání katastrálního úřadu proto nejsou všechny aspekty platnosti posuzovaného právního úkonu (srov. zejména §37 a násl. občanského zákoníku), ale pouze ty z nich, které jsou uvedeny v ustanovení §5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). Podmínky vymezené v ustanovení §5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), jejichž splnění je předpokladem povolení vkladu, zkoumá katastrální úřad ke dni podání návrhu na vklad [§5 odst. 1 věta druhá zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů]. K tomuto dni se pak také váží účinky vkladu (srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.6.2000 sp. zn. Cpjn 38/98, které bylo uveřejněno po č. 44 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2000, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.1.2009 sp. zn. 21 Cdo 39/2008, které bylo uveřejněno pod č. 110 v časopise Soudní judikatura, roč. 2009). Jsou-li jsou podmínky vkladu splněny, katastrální úřad rozhodne, že se vklad povoluje; v opačném případě návrh zamítne [§5 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů)].
Jedna z podmínek pro povolení vkladu práva do katastru nemovitostí spočívá v tom, že účastník řízení není omezen právními předpisy, rozhodnutím soudu nebo rozhodnutím státního orgánu ve smluvní volnosti týkající se věci, která je předmětem právního úkonu [§5 odst. 1 písm. f) zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů].
Je-li vlastník budovy i vlastníkem pozemku, převede na vlastníka jednotky s převodem jednotky i spoluvlastnický podíl na pozemku odpovídající velikosti spoluvlastnického podílu na společných částech domu; to platí i pro původního vlastníka budovy a podílového spoluvlastníka pozemku [§21 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb. (ve znění pozdějších předpisů)].
S vlastnickým právem k jednotce je nerozlučně spjato spoluvlastnictví společných částí domu a spoluvlastnictví nebo jiné právo k pozemku [§30 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb. (ve znění pozdějších předpisů)]. Vznikne-li věcné právo k jednotce, vznikne současně i na spoluvlastnictví společných částí domu [§30 odst. 2 zákona č. 72/1994 Sb. (ve znění pozdějších předpisů)]. Na spoluvlastnictví společných částí domu a na spoluvlastnictví pozemku nelze zajistit práva a povinnosti, aniž by se současně nezajistily na jednotce [§30 odst. 3 zákona č. 72/1994 Sb. (ve znění pozdějších předpisů)].
Právní úprava obsažená v zákoně č. 72/1994 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) vytváří zvláštní druh spoluvlastnictví budovy, který spočívá ve (navzájem neoddělitelném) vlastnictví samotné jednotky (bytu či nebytového prostoru nebo rozestavěného bytu či rozestavěného nebytového prostoru, jako prostorově vymezené části domu) a ve spoluvlastnickém podílu na společných částech domu s ním spojeným ve velikosti určené podle ustanovení §8 odst. 2 zákona č. 72/1994 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) a jehož podstatu lze charakterizovat jako kombinaci tzv. reálného spoluvlastnictví (výlučného vlastnictví určitých prostorově vymezených částí budovy - jednotek) a podílového spoluvlastnictví (na společných částech domu). K tomuto vlastnictví (a spoluvlastnictví) neoddělitelně patří (jako samostatný předmět vlastnictví) spoluvlastnický podíl k pozemku, na kterém je budova s vymezenými jednotkami postavena, případně též k pozemku (funkčně) souvisejícímu, uvedenému v prohlášení vlastníka budovy, popřípadě jiné právo, které má převodce jednotky k pozemku, pokud původní vlastník budovy či jednotky nebyl jeho vlastníkem či spoluvlastníkem. Zatímco vlastnictví jednotky je se spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy spojeno vždy (bezvýhradně), neboť s vymezením jednotek jsou vždy vymezeny společné části domu [srov. §4 zákona č. 72/1994 Sb. (ve znění pozdějších předpisů)], u pozemku - jako samostatného předmětu právních vztahů (věci nemovité) - k takovému spojení dochází, jen jestliže původní vlastník budovy (jenž vymezil v budově jednotky prohlášením vlastníka) byl také vlastníkem pozemku nebo jestliže vlastník jednotky je současně spoluvlastníkem souvisejícího pozemku.
V zájmu toho, aby byl tímto způsobem vzniklý "vlastnický celek" (vlastnické právo k jednotce, spoluvlastnické právo ke společným částem budovy a spoluvlastnické právo k souvisejícímu pozemku) zachován, zákon č. 72/1994 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) umožňuje převod (přechod) jen tohoto "vlastnického celku" (a samostatný převod jednotlivých "vlastnictví" je zakázán), neboť nositelem vlastnického práva k jednotce, spoluvlastnického práva ke společným částem budovy a spoluvlastnického práva k souvisejícímu pozemku nemohou být odlišné subjekty. Obdobně to platí pro instituty, jejichž (možným) právním následkem je převod (přechod) tohoto vlastnického celku, jako jsou například právní prostředky zajištění závazku (zástavní právo nebo zajišťovací převod vlastnického práva) nebo předkupní práva. Z uvedených předpokladů také vychází zákaz obsažený v ustanovení §30 odst.3 zákona č. 72/1994 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), který směřuje k tomu, aby bylo zabráněno rozdělení právního režimu tohoto "vlastnického celku", které by jinak nepochybně nastalo (muselo nastat), kdyby došlo ke zřízení zajištění závazku jen vůči spoluvlastnictví společných částí domu nebo spoluvlastnictví pozemku, aniž by současně byla zatížena také jednotka, a kdyby byla posléze "realizace" takového zajištění zpeněžením (převodem) toliko zatíženého spoluvlastnického podílu. Obdobně může být předkupní právo (smluvní nebo věcné) zřízeno jen k celému "vlastnickému celku".
Jde-li o zřízení práva odpovídajícího věcnému břemeni, které má váznout na pozemku, jenž je ve spoluvlastnictví vlastníků jednotek, nebezpečí rozdělení právního režimu uvedeného "vlastnického celku" nehrozí.
Věcná břemena omezují vlastníka nemovité věci ve prospěch někoho jiného tak, že je povinen něco trpět, něčeho se zdržet nebo něco konat; práva odpovídající věcným břemenům jsou spojena buď s vlastnictvím určité nemovitosti, nebo patří určité osobě (§151n odst.1 občanského zákoníku). V případě, že pozemek, jehož vlastnictví je spojeno s vlastnictvím jednotek, bude zatížen věcným břemenem, není spojen s výkonem práva odpovídajícího věcnému břemeni (protože není jeho předmětem) nárok na převod (přechod) zatížené věci, v důsledku kterého by mohlo přejít na jiného jen samotné spoluvlastnictví pozemku. Spoluvlastníci pozemku, jenž patří do "vlastnického celku" (sestávajícího se z vlastnického práva k jednotce, spoluvlastnického práva ke společným částem budovy a spoluvlastnického práva k souvisejícímu pozemku), proto nejsou ustanovením §30 odst.3 zákona č. 72/1994 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) a ani jiným právním předpisem omezeni ve své smluvní volnosti, hodlají-li pozemek zatížit věcným břemenem. Dovolací soud se též přiklání k námitkám dovolatelům, které obsahují výstižnou argumentaci o absenci racionálního a hospodářského opodstatnění pro opačný (soudy zastávaný) výklad a pro absurdní důsledky, jež by nastaly při požadavku, aby věcné břemeno parkování osobního automobilu bylo zřizováno současně nejen k pozemku, ale i k jednotkám a společným částem budovy.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný, neboť spočívá na nesprávném právním posouzení věci; Nejvyšší soud České republiky jej proto podle ustanovení §243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Městskému soudu v Praze) k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. prosince 2011
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu