ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.3797.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 3797/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce J. U., proti žalované H. M., zastoupené JUDr. Milanem Staňkem, advokátem se sídlem v Brně, Dlážděná č. 12c, o určení dědického práva, vedené u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. 7 C 170/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. května 2010, č. j. 18 Co 249/2009-150, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.):
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18.5.2010, č. j. 18 Co 249/2009-150, kterým byl potvrzen (přestože výrok rozsudku odvolacího soudu je formulován jako měnící) rozsudek Okresního soudu Brno – venkov ze dne 25.5.2009, č. j. 7 C 170/2004-121, ve znění usnesení Okresního soudu Brno – venkov ze dne 19.6.2009, č. j. 7 C 170/2004-127, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále také jen „o.s.ř.“) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Dovolatelka v projednávané věci - jak vyplývá z obsahu dovolání (srov. §41 odst. 2 o.s.ř.) - právní posouzení věci (závěr o tom, jaký právní předpis má být ve věci aplikován, popřípadě jak má být právní předpis vyložen) odvolacím soudem nezpochybňuje a v dovolání ani neoznačuje žádnou právní otázku, pro kterou by rozhodnutí (rozsudek) odvolacího soudu mělo mít po právní stránce zásadní význam. Námitky žalované (např. že „oba svědci závěti prohlásili, že zůstavitel jim potvrdil, že chce takto pořídit závěť o svém majetku, potvrdil jim i důvody, proč se rozhodl svého syna vydědit“; že zůstavitel se svědkům závěti jevil „normální“; že „odvolací soud popírá zásadní důležitost institutu svědků závěti“, když „důkaz svědeckými výpověďmi svědků závěti považuje za nerozhodný“ a naopak za stěžejní důkaz považuje znalecký posudek) nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., ale dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. K okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. však nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., přihlédnuto.
Za důvodnou nelze považovat ani námitku žalované, že „odvolací soud při hodnocení důkazní síly tvrzení svědků závěti porušil její ústavní právo na spravedlivý proces“.
Právo na spravedlivý proces je zakotveno v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, vyhlášené usnesením předsednictva České národní rady pod č. 2/1993 Sb. jako součást ústavního pořádku (dále též jen „Listina“).
Ustanovení článku 36 odst. 1 Listiny dává každému právo domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu stanoveným postupem. V oblasti občanského soudního řízení uvedený postup stanoví zejména zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a je nepochybné, že jeho ustanovení nelze vykládat formalisticky (tj. bez přihlédnutí k jejich smyslu a účelu). Jak vyplývá z ustanovení §132 část věty před středníkem o.s.ř., soud hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti. Zákon vychází ze zásady volného hodnocení důkazů, která vyjadřuje, že závěr, který si soudce učiní o pravdivosti či nepravdivosti tvrzených skutečností vzhledem ke zjištěním získaným z provedených důkazů, je věcí vnitřního soudcova přesvědčení a jeho logického myšlenkového postupu. Proto nelze spatřovat porušení zásad spravedlivého procesu – jak to činí dovolatelka v posuzované věci – v činnosti soudu spočívající v hodnocení důkazů.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. června 2011
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu