ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.4044.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 4044/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobců a) J. V. a b) M. V. , obou zastoupených JUDr. Janem Holubem, LL.M., advokátem se sídlem v Kladně, Kleinerova č. 24, za účasti P. Š. , zastoupené JUDr. Peterem Andrisem, advokátem se sídlem v Praze 7, Strojnická č. 11, o zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí vkladem, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 36 C 185/2008, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. dubna 2010 č.j. 11 Cmo 388/2009-125, takto:
Rozsudek vrchního soudu, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31.8.2009 č.j. 36 C 185/2008-97 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15.7.2010 č.j. 36 C 185/2008-131 se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobci se návrhem podaným u býv. Katastrálního úřadu v Nymburce dne 19.11.2003 domáhali povolení vkladu vlastnického práva ve svůj prospěch podle kupní smlouvy ze dne 10.11.2003 (podepsané dne 12.11.2003), kterou jim účastnice P. Š. prodala "rodinný dům č.p. 243 v Třebestovicích, postavený na parc. 293, parcelu č. 293 o výměře 276 m 2 - zastavěná plocha a nádvoří a parcelu č. 292 o výměře 543 m 2 - zahrada", vše zapsáno na "listu vlastnictví č. 300 pro k.ú. Třebestovice, obec Třebestovice, okres Nymburk u katastrálního úřadu Nymburk" za kupní cenu 990.000,- Kč.
Katastrální úřad v Nymburce rozhodnutím ze dne 9.12.2003 sp. zn. V-4006/2003-208/2 řízení o tomto návrhu přerušil s odůvodněním, že dne 11.11.2003 byl u něho podán návrh na vyznačení poznámky o tom, že převáděné nemovitosti jsou "předmětem soudního řízení u Okresního soudu v Nymburce o neplatnost kupní smlouvy, která byla uzavřena dne 7.8.2003, podle níž byl vklad vlastnického práva proveden pod č.j. V-2695/03 s právními účinky ke dni 11.8.2003", na základě které nabyla nemovitosti do svého vlastnictví účastnice P. Š.
Katastrální úřad pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Nymburk, poté rozhodnutím ze dne 23.112007 sp. zn. V-4006/2003-208 návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí podle kupní smlouvy ze dne 10.11.2003 zamítl. Dospěl k závěru, že účastnice P. Š. není oprávněna nakládat s předmětnými nemovitostmi, neboť pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 20.7.2005 č.j. 12 C 1159/2003-217 bylo určeno, že "J. M., J. Š. a Z. Š. jsou podílovými spoluvlastníky domu čp. 243 v Třebestovicích, postaveného na stp. č. 293, parcely č. 293 a 292 v kat. úz. Třebestovice, LV 300, a to každý jedné ideální třetiny těchto nemovitostí". Protože vlastníky převáděných nemovitostí jsou J. M., J. Š. a Z. Š. a protože účastnice P. Š. tedy není oprávněna s předmětnými nemovitostmi nakládat ve smyslu ustanovení §5 odst. 1 písm. e) zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů, nemohlo být návrhu na vklad vlastnického práva ve prospěch žalobců vyhověno.
Žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě dne 12.2.2008 se žalobci domáhali, aby návrhu na vklad vlastnického práva v jejich prospěch do katastru nemovitostí k předmětným nemovitostem bylo vyhověno. Žalobu zdůvodnili zejména tím, že splnili všechny zákonné podmínky pro povolení vkladu práva vlastnictví do katastru nemovitostí, neboť účastnice P. Š. byla v době uzavření kupní smlouvy se žalobci "zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník předmětných nemovitostí a z katastru nemovitostí nevyplývalo ani jiné omezení dispozice s předmětnými nemovitostmi". Katastrální úřad pochybil již tím, že řízení o povolení vkladu vlastnického práva přerušil proto, že byla v soudním řízení napadena platnost smlouvy, na základě které účastnice P. Š. nemovitosti nabyla, ačkoliv důvodem pro přerušení řízení mohla být pouze pochybnost o platnosti smlouvy, na základě které má dojít ke vkladu vlastnického práva; "katastrální úřad není v řízení o návrhu na vklad práv oprávněn zkoumat platnost předcházejících nabývacích titulů, ale omezí se pouze na zjištění jejich existence". Žalobci "prokazatelně" uhradili kupní cenu a v důsledku rozhodnutí katastrálního úřadu přicházejí "o zcela legálně nabytou nemovitost".
Krajský soud v Praze, kterému byla věc usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 14.2.2008 č.j. 23 C 22/2008-5, potvrzeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25.9.2008 č.j. 1 Co 98/2008-20, postoupena jakou soudu místně příslušnému, rozsudkem ze dne 31.8.2009 č.j. 36 C 185/2008-97, opraveným usnesením ze dne 15.7.2010 č.j. 36 C 185/2008-131, žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dovodil nejprve, že je - stejně jako katastrální úřad - vázán "pravomocnými rozsudky jiných soudů", a to jak v "otázkách viny a trestné činnosti P. Š." (trestným činem "byl již prodej mezi J. M., J. Š. a Z. Š."), tak i v otázce vlastnictví nemovitostí "pravomocně a závazně vyřešené" pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 20.7.2005 č.j. 12 C 1159/2003-217. Protože se účastnice P. Š. nestala vlastníkem nemovitostí, nemohla je ani platně prodat žalobcům a pro povolení vkladu vlastnického práva ve prospěch žalobců není splněna podmínka uvedená v ustanovení §5 odst.1 písm.e) zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Soud prvního stupně současně odmítl námitku žalobců, že katastrální úřad neměl řízení přerušovat, s odůvodněním, že katastrální úřad není oprávněn "sám činit závěr o vlastnictví, pokud je tato otázka řešena soudem".
K odvolání žalobců Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 22.4.2010 č.j. 11 Cmo 388/2009-125 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že účastnice P. Š. je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů odvolacího řízení 8.100,-Kč k rukám advokáta JUDr. Jana Holuba, LL.M. Katastrální úřad řízení podle názoru odvolacího soudu správně přerušil, neboť u soudu bylo zahájeno řízení o předběžné otázce, jejíž vyřešení mohlo mít vliv na rozhodnutí katastrálního úřadu. Protože o vlastnictví k nemovitostem bylo soudem rozhodnuto v neprospěch účastnice P. Š., která nemovitosti na žalobce převedla, je v souladu se zákonem také závěr, že s nimi nebyla oprávněna nakládat. Námitku žalobců, že účastnice P. Š. byla v době uzavření kupní smlouvy ze dne 10.11.2003 zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník prodávaných nemovitostí, odvolací soud odmítl s odůvodněním, že soudy, které rozhodovaly o žalobě o určení vlastnictví, "prejudiciálně řešily též problematiku odstoupení od kupní smlouvy ze dne 7.8.2003, jíž účastnice koupila předmětné nemovitosti, přičemž dospěly k názoru, že od smlouvy bylo platně odstoupeno, a tedy se ruší od počátku, proto se účastnice nikdy nestala vlastnicí předmětných nemovitostí".
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Znovu namítají, že katastrální úřad neměl řízení o povolení vkladu vlastnického práva přerušovat a že měl vklad vlastnického práva v jejich prospěch "povolit", neboť ke dni podání návrhu nebyly dány žádné okolnosti, které by ve smyslu ustanovení §5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů "provedení vkladu bránily". Takové okolnosti nastaly (sice s účinky ex tunc) až doručením odstoupení od kupní smlouvy ze dne 7.8.2003 účastnici, tedy dnem 8.6.2005, avšak účastnice P. Š. byla až do dne 8.6.2005 oprávněna nakládat s předmětnými nemovitostmi. Vzhledem k tomu, že katastrální úřad nezkoumá platnost právního úkonu, na základě kterého již bylo v katastru nemovitostí zapsáno právo, a to ani v rozsahu vymezeném ustanovením §5 odst.1 zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů, nebyl tu důvod přihlížet k pravomocnému rozhodnutí soudu a návrhu na vklad vlastnického práva ve prospěch žalobců mělo být vyhověno. Přípustnost dovolání žalobci dovozují z ustanovení §237 odst.1 písm. c) o.s.ř. a navrhují, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu vydaná v řízení o věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, pokud to zákon připouští (§245 a 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy - jak vyplývá z přiměřeného užití Části čtvrté, hlavy třetí občanského soudního řádu (§245 o.s.ř.) - v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm. a) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm. b) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm. c) o.s.ř.].
Žalobci napadají dovoláním rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobců proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží [§237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
V projednávané věci bylo soudy mimo jiné zjištěno, že účastnice P. Š. koupila předmětné nemovitosti od J. M., Z. Š. a J. Š. kupní smlouvou ze dne 7.8.2003, podle níž byl v její prospěch býv. Katastrálním úřadem v Nymburce pod sp. zn. V-2695/03 povolen vklad vlastnického práva; právní účinky vkladu nastaly ke dni 11.8.2003. Kupní smlouvou ze dne 10.11.2003 (podepsanou dne 12.11.2003) P. Š. prodala předmětné nemovitosti žalobcům; návrh na vklad vlastnického práva ve prospěch žalobců byl podán u katastrálního úřadu dne 19.11.2003. Poté prodávající od kupní smlouvy ze dne 7.8.2003 odstoupili, neboť kupující nezaplatila přes dodatečnou výzvu kupní cenu, a to dopisem, který byl P. Š. doručen dne 8.6.2005. Ve sporu prodávajících a P. Š. bylo pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 20.7.2005 č.j. 12 C 1159/2003-217 určeno, že předmětné nemovitosti jsou ve vlastnictví (v podílovém spoluvlastnictví) prodávajících J. M., Z. Š. a J. Š. Za uvedené situace bylo v posuzovaném případě pro rozhodnutí ve věci mimo jiné významné, zda v řízení o zápis vlastnického práva vkladem podle kupní smlouvy ze dne 10.11.2003 (podepsané dne 12.11.2003) je katastrální úřad (a v řízení podle Části páté Občanského soudního řádu soud) vázán pravomocným rozhodnutím soudu o určení vlastnictví převáděných nemovitostí vydaným v občanském soudním řízení, jehož účastníky nebyli všichni ti, kdo se podle ustanovení §4 odst.1 zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů účastní řízení o povolení vkladu vlastnického práva. Uvedenou právní otázku odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenou judikaturou soudů. Protože její posouzení bylo pro rozhodnutí projednávané věci významné (určující), představuje napadený rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalobců proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm. c) o.s.ř.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243a odst.1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
K nemovitostem evidovaným v katastru nemovitostí České republiky se zapisuje vlastnické právo, zástavní právo, právo odpovídající věcnému břemeni a předkupní právo s účinky věcného práva (§1 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů).
Práva uvedená v ustanovení §1 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů se zapisují do katastru nemovitostí zápisem vkladu práva nebo výmazu vkladu práva, nestanoví-li tento zákon jinak (§2 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů), a vznikají, mění se nebo zanikají dnem vkladu do katastru, nestanoví-li občanský zákoník nebo jiný zákon jinak (§2 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Právní účinky vkladu vznikají na základě pravomocného rozhodnutí o jeho povolení ke dni, kdy návrh na vklad byl doručen katastrálnímu úřadu (§2 odst. 3 věta první zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů).
Podle ustálené judikatury soudů (srov. například stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.6.2000 sp. zn. Cpjn 38/98, které bylo uveřejněno pod č.44 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2000, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.1.2009 sp. zn. 21 Cdo 39/2008, které bylo uveřejněno pod č. 110 v časopise Soudní judikatura, roč. 2009) zkoumá katastrální úřad (soud v řízení podle Části páté Občanského soudního řádu) v řízení ve věci povolení vkladu práva do katastru nemovitostí právní úkon, na jehož podkladě má být právo do katastru zapsáno, jen z hledisek vypočtených v ustanovení §5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů, a to podle stavu ke dni podání návrhu na vklad (§5 odst. 1 věta druhá zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Jsou-li podmínky vkladu splněny, katastrální úřad rozhodne, že se vklad povoluje, v opačném případě návrh zamítne (§5 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů).
Při zkoumání podmínky vkladu práva uvedené v ustanovení §5 odst. 1 písm. e) zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů katastrální úřad (soud v řízení podle Části páté Občanského soudního řádu) přihlédne - podle stavu ke dni podání návrhu na vklad - k takovým právním skutečnostem, které mají vliv na oprávnění účastníků řízení nakládat s předmětem právního úkonu a které jsou současně "evidentní" a jejichž pominutí by představovalo "jen vysoce formální postup". Zákon tu nepožaduje, aby katastrální úřad prováděl dokazování za účelem objasnění všech v úvahu přicházejících právních skutečností; naopak, ukládá mu vzít v úvahu jen to, co nemusí být dokazováno, tedy jen takové právní skutečnosti, které lze zapsat do katastru nemovitostí záznamem podle ustanovení §7 zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8.9.2011 sp. zn. 21 Cdo 3766/2010).
Podmínku uvedenou v ustanovení §5 odst. 1 písm. e) zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů lze pokládat za splněnou tehdy, svědčí-li tomu, kdo nakládá s právem, právní důvod (titul) nabytí tohoto práva. V případě, že tímto nabývacím titulem je právní úkon, postačuje zjištění, že podle něj bylo na základě pravomocného rozhodnutí katastrálního úřadu vloženo právo do katastru nemovitostí; platnost právního úkonu, na základě kterého již bylo v katastru nemovitostí podle pravomocného rozhodnutí katastrálního úřadu zapsáno právo subjektu posuzovaného právního úkonu, (znovu) katastrální úřad (soud v řízení podle Části páté Občanského soudního řádu) nezkoumá, a to ani v takovém rozsahu, v jakém se podle ustanovení §5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů posuzuje právní úkon, na jehož základě má být právo do katastru nemovitostí teprve zapsáno (srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28.6.2000 sp. zn. Cpjn 38/98, které bylo uveřejněno pod č. 44 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2000).
Z uvedeného mimo jiné vyplývá, že katastrální úřad (soud v řízení podle Části páté Občanského soudního řádu) při posuzování podmínky uvedené v ustanovení §5 odst. 1 písm. e) zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů přihlíží též k pravomocnému soudnímu rozhodnutí, jímž bylo určeno vlastnické právo jinak, než jak by vyplývalo z právního úkonu, na základě kterého již bylo v katastru nemovitostí zapsáno podle pravomocného rozhodnutí katastrálního úřadu. Dovolatelé tedy neprávem katastrálnímu úřadu a soudům vytýkají, že při rozhodování o zápisu vlastnického práva vkladem podle kupní smlouvy ze dne 10.11.2003 (podepsané dne 12.11.2003) přihlížely k pravomocnému soudnímu rozhodnutí, kterým byly deklarovány vlastnické vztahy k předmětným nemovitostem jinak, než jak do té doby vyplývaly ze stavu zápisů v katastru nemovitostí.
Podle ustálené judikatury soudů pravomocné rozhodnutí soudu o určení vlastnického práva je závazné jen pro účastníky řízení, v němž bylo vydáno; vůči tomu, kdo nebyl účastníkem tohoto řízení a kdo není ani jeho právním nástupcem, nemůže soud, správní úřad nebo jiný orgán při posuzování jeho věci vycházet ze závěru, že by o vlastnickém právu bylo v jiném řízení pravomocně rozhodnuto (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2003 sp. zn. 21 Cdo 1724/2003, který byl uveřejněn pod č. 168 v časopise Soudní judikatura, roč. 2003).
Katastrální úřad a soudy dospěly v projednávané věci k závěru, že předmětné nemovitosti nejsou (a ani v době uzavření kupní smlouvy ze dne 10.11.2003 nebyly) ve vlastnictví účastnice P. Š., protože pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 20.7.2005 č.j. 12 C 1159/2003-217, kterým jsou vázány, bylo určeno vlastnické právo prodávajících z kupní smlouvy ze dne 7.8.2003 J. M., J. Š.é a Z. Š. Nevzaly přitom ovšem v úvahu, že v době podání návrhu na vklad vlastnického práva ve prospěch žalobců byla v katastru nemovitostí zapsána na základě rozhodnutí katastrálního úřadu jako vlastník nemovitostí účastnice P. Š. a že později přijatý pravomocný rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 20.7.2005 č.j. 12 C 1159/2003-217 byl vydán v řízení, jehož účastníky byli P. Š., J. M., J. Š. a Z. Š. a že žalobci se tohoto řízení neúčastnili (a samozřejmě nejsou ani právním nástupcem některého z těchto účastníků řízení); pro žalobce proto není závazný a vůči žalobcům nemohl katastrální úřad (a ani soudy v řízení podle Části páté Občanského soudního řádu) jen na základě "závaznosti" pravomocného rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 20.7.2005 č.j. 12 C 1159/2003-217 úspěšně dovozovat, že by se účastnice P. Š. nikdy nestala vlastnicí převáděných nemovitostí a že proto vklad vlastnického práva ve prospěch žalobců podle kupní smlouvy ze dne 10.11.2003 (podepsané dne 12.11.2003) neumožňuje nesplnění podmínky uvedené v ustanovení §5 odst.1 písm.e) zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Katastrální úřad (soud v řízení podle Části páté Občanského soudního řádu) tedy smí přihlížet k pravomocnému rozhodnutí soudu, kterým bylo určeno vlastnictví převáděných nemovitostí jinak, než jak se podává ze stavu zápisů v katastru nemovitostí, ale jen tehdy, je-li rozhodnutí závazné (§159a o.s.ř.) pro všechny, kdo jsou podle ustanovení §4 odst.1 zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů účastníky řízení o povolení vkladu.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný, neboť spočívá na chybném právním posouzením věci. Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení §243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. rozsudek odvolacího soudu zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky rovněž toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Krajskému soudu v Praze) k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. listopadu 2011
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu