ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.4078.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 4078/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D. a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobců a) M. D. a b) F. D. , obou zastoupených Mgr. Michalem Pokorným, advokátem se sídlem v Praze 2, Kateřinská č. 522/21, proti žalovaným 1) SUBASTA a.s. se sídlem v Kladně, T. G. Masaryka č. 108, IČO 28435842, 2) EKVITA EURO, a.s. se sídlem v Kladně, Jateční č. 1195, IČO 26156806, zastoupenému JUDr. Jiřím Kadeřábkem, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Michalská č. 4, a 3) A. B. , zastoupenému JUDr. Ivetou Greckou, advokátkou se sídlem v Praze 4 - Modřanech, U Chmelnice č. 2/745, o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby, za účasti Nejvyššího státního zastupitelství v Brně, Jezuitská č. 4, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 15 C 22/2009, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. února 2010 č.j. 20 Co 3/2010-112, takto:
Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 24. srpna 2009 č.j. 15 C 22/2009-71 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Kladně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobci se žalobou podanou u soudu dne 16.1.2009 domáhali, aby bylo určeno, že "dražba konaná dne 9.12.2008 ve 14:00 na adrese Havlíčkova 3084, Kladno, kde byl dražen soubor nemovitostí skládající se z pozemků parc.č. 729 zastavěná plocha a nádvoří, parc. č. 730/1 zahrada, parc.č. 730/2 zastavěná plocha a nádvoří a parc.č. 731 zahrada a z budovy s č.p. 167 na pozemku 729 a budovy bez č.p. garáže na pozemku 730/2, vše zapsáno v katastrálním území Satalice, obec Praha, kde dražebníkem byla společnost SUBASTA a.s., navrhovatelem dražby společnost EKVITA EURO, a.s. a vydražitelem A. B., je neplatná". Žalobu odůvodnili mimo jiné tím, že žalobkyně a) je dlužníkem žalovaného 2) a zástavcem předmětných nemovitostí, které následně darovala žalobci b), jenž se tím stal jejich vlastníkem a zástavním dlužníkem. Na návrh žalovaného 2) byla žalovaným 1) jako dražebníkem konána dne 9.12.2008 veřejná nedobrovolná dražba předmětných nemovitostí, prováděná k uspokojení pohledávky žalovaného 2) vůči žalobkyni a), v níž nemovitosti vydražil žalovaný 3). Žalovaný 1) oznámením o dražbě ze dne 25.9.2008 informoval žalobce o uvedené dražbě, jeho oznámení však "nemělo zákonem předepsané náležitosti", když neobsahovalo důvod dražby; jako důvod dražby totiž bylo v oznámení o dražbě uvedeno "několik smluv o půjčce a smluv o postoupení pohledávek", označených uvedením jejich účastníků a data uzavření, nikoliv však vykonatelný exekutorský zápis sepsaný soudním exekutorkou JUDr. Evou Jablonskou pod sp.zn. Exz 349/2004, dokládající pohledávku žalovaného 2) podle ustanovení §36 odst. 1 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), a takové údaje "nemohou být důvodem dražby". Současně žalovaný 2) jako navrhovatel dražby a žalovaný 1) jako dražebník byli osobami jednajícími ve shodě ve smyslu ustanovení §39 odst. 4 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), a proto je jejich smlouva o provedení dražby neplatná. Podle názoru žalobců je jednání ve shodě uvedených osob je dáno již tím, že u žalovaného 1) jako dražebníka byl místopředsedou představenstva RSDr. S. B. a členem představenstva Ing. K. H. a u žalovaného 2) jako navrhovatele dražby byl současně RSDr. S. B. členem představenstva a Ing. K. H. členem dozorčí rady; "zákonodárce přitom sledoval, aby dražba proběhla nezávisle, bez jakéhokoli zainteresování dražebníka na předmětu a hlavně výsledku dražby".
Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 24.8.2009 č.j. 15 C 22/2009-71 zamítl žalobu o určení, že (je neplatná) "nedobrovolná dražba konaná dne 9.12.2008, při které byl dražen soubor nemovitostí skládající se z pozemků parc.č. 729 - zastavěná plocha a nádvoří, parc.č. 730/1 - zahrada, parc.č. 730/2 - zastavěná plocha a nádvoří a parc.č. 731 - zahrada, a z budovy č.p. 167 na pozemku parc.č. 729 a budovy bez č.p. - garáž na pozemku parc. č. 730/2, vše zapsáno na LV č. 211, katastrální území Satalice, obec Praha, kde dražebníkem byl žalovaný 1), navrhovatelem byl žalovaný 2) a vydražitelem byl žalovaný 3)", a rozhodl, že žalobci jsou povinni zaplatit na náhradě nákladů řízení žalovanému 2) 12.071,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jiřího Kadeřábka a žalovanému 3) 11.511,- Kč k rukám advokátky JUDr. Ivety Grecké a že "mezi žalobci a žalovaným 1) nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů řízení". Dospěl k závěru, že oznámení o dražbě obsahovalo důvod dražby ve smyslu ustanovení §40 odst. 2 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), když jako tento důvod uvádí "skutečnost, že žalobkyně a) jako dlužník nesplatila pohledávku navrhovatele dražby v celkové výši 3.830.941,- Kč a dále jsou uvedeny půjčky, kterých se tato věc týká, přičemž je zde uvedeno, že na žalovaného 2) byly postoupeny pohledávky původního věřitele". Soud prvního stupně zohlednil, že "v zákoně o veřejných dražbách není konkrétně stanoveno, co má být důvodem dražby", a dovodil, že v oznámení o dražbě uvedený důvod dražby lze považovat za dostatečný, když "lze za důvod dražby označit splatnou pohledávku, kterou má žalovaný 2) za žalobkyní a), a dražebním titulem, tedy podmínkou, která musí navrhovateli veřejné dražby svědčit, je v daném případě vykonatelný exekutorský zápis". Vykonatelný titul je "podmínkou platnosti dražby", avšak důvodem dražby je "splatná pohledávka navrhovatele dražby", jíž oznámení o dražbě obsahuje. Co do tvrzeného jednání ve shodě dovodil, že RSDr. S. B. "je v obou společnostech (navrhovatele dražby i dražebníka) ve statutárním orgánu", zatímco K. H. byl "ke dni dražby pouze v dozorčí radě jedné ze stran smlouvy o dražbě". Při výkladu pojmu "jednání ve shodě" vyšel z ustanovení §66b obchodního zákoníku a dovodil, že "uzavření smlouvy o dražbě mezi dvěma společnostmi, v jejichž statutárních orgánech je jedna z více osob stejná, nelze bez dalšího považovat za jednání ve shodě, které by způsobilo neplatnost dražby". Důvody neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby ve smyslu ustanovení §48 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) nejsou naplněny.
K odvolání žalobců Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 17.2.2010 č.j. 20 Co 3/2010-112 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně na náhradě nákladů odvolacího řízení žalovanému 2) 5.760,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jiřího Kadeřábka a žalovanému 3) částku 11.520,- Kč k rukám advokátky JUDr. Ivety Grecké a že ve vztahu mezi žalobci a žalovaným 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dospěl se soudem prvního stupně - vycházeje z jeho skutkových zjištění - ke shodnému závěru, že ve shodě s ustanovením §40 odst.2 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) je "pohledávka dražebního věřitele v oznámení (o dražbě) dostatečně individualizována tak, že není zaměnitelná s jinou pohledávkou", když byla určena "zcela konkrétními smlouvami o půjčce, osobami, které smlouvu o půjčce uzavřely, částkami, které mají být uspokojeny dražbou, zástavními smlouvami, které pohledávky zajišťují, a smlouvou o postoupení pohledávky je pak doloženo, že jde o pohledávku dražebního věřitele"; neuvedení titulu (vykonatelných exekutorských zápisů) nemělo vliv na vymezení důvodu dražby jako pohledávky, pro kterou se dražba koná. O žalobci namítaném jednání ve shodě žalovaných 1) a 2) - s odkazem na ustanovení §66b odst. 1 a 2 obchodního zákoníku - uzavřel, že "by bylo možno posoudit jako jednání ve shodě možnost osob jednajících za navrhovatele dražby ovlivnit chování dražitele". Dražebník a navrhovatel dražby "nejsou ve vztahu ovládající osoba a jí ovládané osoby, ani osoby ovládané stejnou ovládající osobou, neboť akcie společností vlastnily v době uzavření smlouvy o provedení dražby i v době dražby odlišné osoby". Tyto osoby ani nejednaly ve shodě, neboť "ze strany společností nedošlo ke shodě podle §66a (správně §66b) obchodního zákoníku, když za obě společnosti jednaly jiné osoby, než RSDr. S. B., který je členem statutárních orgánů obou společností, a společnosti nejsou majetkově propojené". Pro jednání ve shodě nestačí pouze splnění podmínky, že "v obou společnostech je ve statutárním orgánu stejná osoba".
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Namítají, že oznámení o dražbě neobsahovalo "dostatečně identifikovaný právní důvod dražby, kterým byly tzv. vykonatelné exekutorské zápisy". Listiny uvedené v ustanovení §36 odst. 1 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) jsou podmínkou provedení veřejné nedobrovolné dražby, umožňují jednoznačné určení oprávněné a povinné osoby, právního důvodu plnění, druhu a množství plnění, doby plnění a "ověření objektivnosti a zákonnosti vykonatelnosti i proti vůli povinného buď autoritou veřejné moci (rozhodnutí) nebo souhlasem povinného (vykonatelné zápisy)" a samotný závazek "nemůže být důvodem pro dražbu nedobrovolnou". Protože uvedením exekučního titulu do oznámení o dražbě je "oznamováno, na jakém základě je dražba vedena, a tím je současně vymezen rámec, kterým je dražebník vázán", stalo se "neuvedením vykonatelných exekutorských zápisů oznámení o dražbě fakticky neurčitým". Žalobci dále dovozují, že člen statutárních orgánů žalovaných 1) a 2) RSDr. S. B. jednal "ve shodě s každou z těchto společností", a proto "musejí tyto společnosti jednat rovněž ve shodě, neboť opak není možný". Zákon vyžaduje, aby dražebník byl "osobou nezávislou zejména na dražebním věřiteli", a sleduje zabránit tomu, aby uvedené osoby jednaly ve shodě, kdy dražebník "nevyslyší oprávněné argumenty zástavních dlužníků, což se stalo i v tomto případě, kdy žalobkyně a) před dražbou sdělila dražebníku důvody, pro které by dražba neměla být vykonána, a tento se s argumenty nijak nevypořádal a dražbu bez dalšího provedl". Smlouva o provedení dražby je proto neplatná. Žalobci přípustnost dovolání dovozují z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a navrhují, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami (účastníky řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o. s. ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm. b) o. s. ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm. b) o. s. ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm. c) o. s. ř.].
Žalobci dovoláním napadají rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že soudem prvního stupně nebyl vydán rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen. Dovolání žalobců proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží [§237 odst.3 o. s. ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Pro rozhodnutí soudů v projednávané věci bylo mimo jiné významné posouzení právních otázek, zda k uvedení důvodu dražby jako náležitosti oznámení o dražbě ve smyslu zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) postačí (dostatečně určité) označení pohledávky, k jejímuž uspokojení je provedení veřejné nedobrovolné dražby navrhováno, aniž by bylo třeba uvádět titul pohledávky jako podmínky dražby podle ustanovení §36 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), a co představuje jednání ve shodě mezi navrhovatelem dražby a dražebníkem, které jsou obchodními společnostmi, ve smyslu ustanovení §39 odst. 4 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). Protože uvedené právní otázky nebyly dosud dovolacím soudem vyřešeny a protože jejich posouzení bylo pro rozhodnutí odvolacího soudu významné (určující), představuje napadený rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalobců proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání je zčásti opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době (vzhledem k datu konání veřejné dražby dne 9.12.2008) posuzovat podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění zákonů č. 120/2001 Sb., č. 517/2002 Sb. a č. 257/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 181/2005 Sb., a zákonů č. 377/2005 Sb., č. 56/2006 Sb., č. 315/2006 Sb., č. 110/2007 Sb. a č. 296/2007 Sb., tedy podle zákona č. 26/2000 Sb. ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen "zákon o veřejných dražbách").
Podle ustanovení §48 odst. 3 zákona o veřejných dražbách každý, do jehož práv bylo provedením dražby podstatným způsobem zasaženo a je dlužníkem, zástavcem, zástavním dlužníkem, účastníkem dražby, dražebním věřitelem nebo navrhovatelem, může navrhnout u soudu, aby soud vyslovil neplatnost dražby, pokud dražebník neupustil od dražby, ač tak byl povinen učinit, vydražila-li předmět dražby osoba, která je z účasti na dražbě vyloučena, nebo nejsou-li splněny podmínky uvedené v ustanoveních §36 odst. 1 a 4, §39 odst. 1 až 7, 9 a 11, §40 odst. 1 a 2, §43 odst. 1 až 3 nebo §46 odst. 1 zákona o veřejných dražbách nebo byly-li vydraženy z dražeb vyloučené předměty dražby. Důvodem vyslovení neplatnosti nedobrovolné dražby nemůže být skutečnost, že nebyla doručena dražební vyhláška dlužníkovi, zástavci, nebo zástavnímu dlužníkovi, pokud jim dražebník dražební vyhlášku ve stanovené lhůtě zaslal. Není-li právo na určení neplatnosti dražby uplatněno do 3 měsíců ode dne konání dražby, zaniká.
Podle ustanovení §48 odst. 4 zákona o veřejných dražbách každý, do jehož práv bylo provedením dražby podstatným způsobem zasaženo a je účastníkem dražby, dražebním věřitelem nebo navrhovatelem, může navrhnout u soudu, aby soud vyslovil neplatnost dražby, nejsou-li splněny podmínky uvedené v ustanoveních §15 odst. 1 až 3, §39, 42, §43 odst. 1 až 3, 5 až 7, §44, §47 odst. 1 až 12 a v §49 zákona o veřejných dražbách. Důvodem vyslovení neplatnosti nedobrovolné dražby nemůže být skutečnost, že nebyla doručena dražební vyhláška dlužníkovi, zástavci, nebo zástavnímu dlužníkovi, pokud jim dražebník dražební vyhlášku ve stanovené lhůtě zaslal. Není-li právo na určení neplatnosti dražby uplatněno do 3 měsíců ode dne konání dražby, zaniká.
Veřejnou dražbou prováděnou podle zákona o veřejných dražbách se rozumí veřejné jednání, jehož účelem je přechod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, jakož i veřejné jednání, které bylo ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání [srov. §2 písm. a) zákona o veřejných dražbách]. Bylo-li při veřejné dražbě učiněno podání, udělí licitátor příklep tomu účastníku dražby, který učinil nejvyšší podání. Na účastníka dražby, jemuž byl udělen příklep (na vydražitele) přechází vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby na základě příklepu licitátora, a to - za předpokladu, že uhradil ve stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením (§53 zákona o veřejných dražbách) - k okamžiku udělení příklepu. Neuhradil-li vydražitel cenu dosaženou vydražením ve stanovené lhůtě, dochází ke zmaření dražby [§2 písm. n) zákona o veřejných dražbách] a vydražitel nenabývá k předmětu dražby vlastnické nebo jiné právo (§48 odst. 1 zákona o veřejných dražbách). Zaplatil-li vydražitel cenu dosaženou vydražením ve stanovené lhůtě, nepřechází na něj vlastnictví nebo jiné právo k předmětu nedobrovolné dražby, jen jde-li o neplatnou dražbu.
Veřejná nedobrovolná dražba je neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení §48 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou. Soud může vyslovit neplatnost veřejné nedobrovolné dražby, jen jestliže byl splněn některý z důvodů neplatnosti dražby, jež jsou taxativně vypočteny v ustanoveních §48 odst. 3 a 4 zákona o veřejných dražbách, jestliže žalobu o určení neplatnosti dražby podala osoba, která je k návrhu podle těchto ustanovení oprávněna (aktivně věcně legitimována), směřuje-li žaloba proti osobám, jejichž práv a povinností se řízení a rozhodnutí o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby týká (pasivně věcně legitimovaným), a byla-li žaloba podána v těchto ustanoveních uvedených prekluzívních lhůtách.
Žalobci, kteří mají postavení zástavce a zároveň osobního dlužníka [žalobkyně a)] a zástavního dlužníka [žalobce b)], se v projednávané věci domáhají určení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby podle ustanovení §48 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, z důvodů nedodržení podmínek dražby uvedených v ustanoveních §40 odst. 2 a §39 odst. 4 zákona o veřejných dražbách.
Předpokladem pro aktivní věcnou legitimaci žalobců k určení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby podle ustanovení §48 odst. 3 zákona o veřejných dražbách patří mimo jiné to, že bylo do jejich práv provedením dražby podstatným způsobem zasaženo. Splnění těchto předpokladů nutno poměřovat ve vztahu ke každému ze žalobců samostatně. U žalobce b) nepochybně došlo provedením dražby k podstatnému zásahu do jeho vlastnického práva k předmětu dražby, neboť v důsledku dražby by jej mohl pozbýt, u žalobkyně a) se však z obsahu spisu závěr o podstatném zásahu provedením dražby do jejích práv nepodává a soudy se touto okolností nezabývaly. Proto je jejich právní posouzení věci v uvedeném směru neúplné, a tudíž i nesprávné.
V projednávané věci bylo z hlediska skutkového stavu soudy mimo jiné zjištěno (správnost zjištění soudů v tomto směru dovolatelé nezpochybňují a přezkumu dovolacího soudu nepodléhá - srov. §242 odst.3 a §241a odst.2 a 3 o. s. ř.), že v oznámení o dražbě žalovaného 1) ze dne 25.9.2008 byl důvod dražby vymezen tak, že žalobkyně a) "jakožto dlužník, nesplatila pohledávku navrhovatele v celkové výši 3.830.941,- Kč, sestávající z půjčených finančních prostředků ve výši 1.000.000,- Kč, které (jí) půjčila na základě smlouvy o půjčce č. 00775/2004 ze dne 25.8.204 společnost HFS s.r.o., se sídlem Praha 3, Koněvova 2442/150, PSČ 130 00, IČO 61506681, z dohodnutých úroků z těchto půjčených finančních prostředků ve výši 883.332,- Kč a ze smluvní pokuty z této smlouvy o půjčce vyplývající ve výši 250.000,- Kč, dále z půjčených finančních prostředků ve výši 300.000,- Kč, které (jí) půjčila na základě smlouvy o půjčce č. 00984/2005 ze dne 5.1.2005 společnost HFS s.r.o., viz výše, z dohodnutých úroků z těchto půjčených finančních prostředků ve výši 288.000,- Kč a ze smluvní pokuty z této smlouvy o půjčce vyplývající ve výši 150.000,- Kč (veškeré pohledávky společnosti HFS s.r.o. za M. D.vzniklé na základě smlouvy o půjčce č. 00775/2004 a na základě smlouvy o půjčce č. 00984/2005, s veškerými právy ze zajištění pohledávek vyplývajících ze smlouvy o půjčce č. 00775/2004 a ze smlouvy o půjčce č. 00984/2005, byly smlouvou o postoupení pohledávky, uzavřenou dne 13.11.2006 mezi společností HFS s.r.o., jakožto postupitelem, a společností EKVITA EURO, a.s., jakožto postupníkem, postoupeny na společnost EKVITA EURO, a.s.), a z částky ve výši 959.609,- Kč, odpovídající zákonnému úroku z prodlení za období od 25.1.2005 do 16.9.2008". Žalovaní 1) a 2) byli v době uzavření smlouvy o provedení dražby (a také v době dražby) akciovými společnostmi, v jejichž představenstvu [jako místopředseda představenstva u žalovaného 1) a člen představenstva u žalovaného 2)] byla stejná osoba - RSDr. S. B..
Podle ustanovení §36 odst. 1 zákona o veřejných dražbách dražba nedobrovolná je dražba prováděná na návrh dražebního věřitele, jehož pohledávka je přiznána vykonatelným soudním rozhodnutím nebo vykonatelným rozhodčím nálezem nebo doložena vykonatelným notářským zápisem nebo vykonatelným exekutorským zápisem, který obsahuje náležitosti stanovené zvláštním právním předpisem, anebo doložena jiným vykonatelným rozhodnutím, jehož soudní výkon připouští zákon, včetně platebních výměrů a výkazů nedoplatků.
Podle ustanovení §40 odst. 1 zákona o veřejných dražbách dražebník zašle ve lhůtě sjednané ve smlouvě o provedení dražby písemné oznámení o dražbě zástavnímu dlužníkovi, zástavci, dlužníkovi a dražebním věřitelům.
Podle ustanovení §40 odst. 2 zákona o veřejných dražbách oznámení o dražbě musí obsahovat označení dražebníka, navrhovatele dražby a předmětu dražby a dále i důvod, pro který je navrhováno provedení dražby.
Podle ustanovení §40 odst. 3 zákona o veřejných dražbách je-li zástavci doručeno oznámení o dražbě, jsou neplatné právní úkony učiněné zástavcem, jimiž by po doručení takového upozornění předmět dražby zcizil, zatížil, uzavřel nájemní smlouvu nebo jimiž by vznikly vůči předmětu dražby nové závazky snižující jeho hodnotu nebo omezující možnost nakládat s předmětem dražby; to neplatí, nebyl-li předmět dražby vydražen nebo byla-li dražba zmařena a nekoná se opakovaná dražba, upustil-li dražebník od dražby nebo byla-li dražba neplatná. Ustanovení věty první se vztahuje obdobně též na právní úkony zástavního dlužníka.
Podle ustanovení §166 odst. 1 občanského zákoníku ten, kdo tvrdí, že prodej zástavy ve veřejné dražbě není přípustný, musí své právo uplatnit žalobou u soudu podanou proti zástavnímu věřiteli a dražebníkovi na určení nepřípustnosti prodeje zástavy.
Podle ustanovení §166 odst. 2 občanského zákoníku žalobu podle odstavce 1 lze podat do 1 měsíce ode dne doručení oznámení o veřejné dražbě zákonem určeným osobám, nejpozději však 7 dnů přede dnem zahájení veřejné dražby.
Podle ustanovení §166 odst. 3 občanského zákoníku veřejnou dražbu lze vykonat až po uplynutí lhůty uvedené v odstavci 2; je-li v této lhůtě podána žaloba podle odstavce 1, lze ji vykonat až poté, kdy bylo o této žalobě pravomocně rozhodnuto.
Z citovaných ustanovení v první řadě vyplývá, že dražebník má povinnost zaslat stanoveným osobám oznámení o veřejné nedobrovolné dražbě. S doručením oznámení zástavci a zástavnímu dlužníku jsou spojeny právní účinky inhibitoria ve vztahu k předmětu dražby vymezené ustanovením §40 odst. 3 zákona o veřejných dražbách; v tomto směru má oznámení o dražbě povahu obdobnou nařízení exekuce (výkonu rozhodnutí). Od doručení oznámení rovněž běží (prekluzívní) lhůta k podání žaloby o nepřípustnost prodeje zástavy jako předmětu veřejné nedobrovolné dražby podle ustanovení §166 občanského zákoníku.
Důvodem veřejné nedobrovolné dražby je - jak vyplývá z ustanovení §36 odst. 1 a 3 zákona o veřejných dražbách - pohledávka dražebního věřitele, jež je zajištěna zástavním právem na předmětu dražby; jen nejvýše k uspokojení pohledávky zástavního věřitele v rozsahu, v němž je na předmětu dražby zajištěna zástavním právem, lze také veřejnou nedobrovolnou dražbu provést. Veřejná nedobrovolná dražba v tomto smyslu naplňuje uhrazovací funkci zástavního práva.
Z uvedeného se podává závěr, že požadavek na uvedení "důvodu dražby" v oznámení o dražbě, zakotvený v ustanovení §40 odst. 2 zákona o veřejných dražbách, předpokládá uvedení takových skutečností, z nichž bude zřejmý závěr, že má být na návrh (určitým způsobem označeného) dražebního věřitele provedena veřejná nedobrovolná dražba k uspokojení jeho (určitým způsobem označené) pohledávky, v určitém jejím rozsahu, zajištěném zástavním právem na předmětu dražby. Součástí vymezení důvodu dražby podle ustanovení §40 odst. 2 zákona o veřejných dražbách není proto (a oznámení o dražbě nemusí nutně obsahovat) rovněž údaj o exekučním titulu ve smyslu ustanovení §36 odst. 1 zákona o veřejných dražbách, jímž je pohledávka dražebního věřitele (vůči osobnímu dlužníku) "podložena". To, že dražebnímu věřiteli musí rovněž svědčit vůči osobnímu dlužníku vykonatelný exekuční titul uvedený v ustanovení §36 odst. 1 zákona o veřejných dražbách, představuje jednu z podmínek pro provedení veřejné nedobrovolné dražby v souladu se zákonem, nikoliv však důvod, pro který je navrhováno provedení dražby. Závěr odvolacího soudu (a rovněž soudu prvního stupně) v uvedeném směru je proto správný.
Podle ustanovení §39 odst. 4 zákona o veřejných dražbách, je-li dražebník právnickou osobou, nesmí uzavřít smlouvu o provedení dražby s navrhovatelem nedobrovolné dražby, jenž je právnickou osobou dražebníka ovládající, jím ovládanou nebo s ním jednající ve shodě; v případě porušení tohoto ustanovení je smlouva neplatná.
V projednávané věci byl v době uzavření smlouvy o provedení nedobrovolné dražby ze dne 18.9.2008 mezi žalovanými 1) a 2) zjištěn vztah spočívající v personálním propojení, když stejná fyzická osoba byla členem statutárního orgánu obou právnických osob. Nejde zde proto o případ poměru mezi dražebníkem a navrhovatelem dražby v podobě poměru ovládající a ovládané osoby (srov. §66a obchodního zákoníku). Uvedená okolnost však (obecně vzato) zakládá úvahu o možném jednání ve shodě těchto osob.
Podle ustanovení §66b odst. 1 obchodního zákoníku jednáním ve shodě je jednání dvou nebo více osob uskutečněné ve vzájemném srozumění s cílem nabýt nebo postoupit nebo vykonávat hlasovací práva v určité osobě nebo disponovat jimi za účelem prosazování společného vlivu na řízení nebo provozování podniku této osoby anebo volby statutárního orgánu nebo většiny jeho členů anebo většiny členů dozorčího orgánu této osoby nebo jiného ovlivnění chování určité osoby.
Podle ustanovení §66b odst. 2 obchodního zákoníku není-li prokázán opak, má se za to, že osobami, jež jednají ve shodě podle, jsou
a) právnická osoba a její statutární orgán nebo jeho člen, osoby v jejich přímé řídící působnosti, člen dozorčího orgánu, likvidátor, insolvenční správce nebo nucený správce anebo jakýkoliv okruh těchto osob,
b) ovládající osoba a jí ovládané osoby,
c) osoby ovládané stejnou ovládající osobou, nebo
d) osoby tvořící koncern.
Podle ustanovení §66b odst. 3 obchodního zákoníku není-li prokázán opak, má se za to, že osobami, jež jednají ve shodě podle, jsou i
a) společnost s ručením omezeným a její společníci nebo pouze její společníci,
b) veřejná obchodní společnost a její společníci nebo pouze její společníci,
c) komanditní společnost a komplementáři nebo pouze její komplementáři,
d) osoby blízké,
e) investiční společnost a jí obhospodařovaný investiční fond či penzijní fond nebo pouze jí obhospodařované fondy.
Při výkladu pojmu jednání ve shodě dražebníka a navrhovatele dražby, kteří jsou právnickými osobami, obsaženého v ustanovení §39 odst. 4 zákona o veřejných dražbách nutno vyjít z toho, že sám zákon o veřejných dražbách definici tohoto pojmu neobsahuje. Institut jednání ve shodě, který je výslovně upraven v ustanovení §66b obchodního zákoníku, směřuje k ovlivnění chování třetí osoby (tou může být i osoba, v níž mají osoby jednající ve shodě určitou - např. majetkovou - účast). Protože takové třetí osoby však v režimu veřejné nedobrovolné dražby není (dražbu provádí sám dražebník, tedy jedna z osob případně jednajících ve shodě) a protože navrhovatel dražby nutně vždy jedná s dražebníkem "ve shodě", neboť mají společný zájem na řádném dosažení cílů dražby (a proto také uzavírají smlouvu o provedení veřejné nedobrovolné dražby), je třeba institut jednání ve shodě obsažený v ustanovení §39 odst. 4 zákona o veřejných dražbách chápat jako vztah mezi navrhovatelem dražby a dražebníkem, který nasvědčuje závěru, že by tyto osoby - z pohledu ustanovení §66b obchodního zákoníku - jednaly ve shodě vůči třetí osobě, kdyby zde byla, tedy, řečeno jinak, kdyby při použití hledisek výkladu jednání ve shodě podle ustanovení §66b obchodního zákoníku na skutkové okolnosti poměru osoby navrhovatele dražby a dražebníka by byl namístě závěr o takovém vztahu uvedených osob, jež by naplňoval znaky jednání ve shodě popsané v ustanovení §66b obchodního zákoníku.
Smysl (absolutní) neplatnosti smlouvy o provedení dražby uzavřené mezi dražebníkem a navrhovatelem dražby, které jsou právnickými osobami, z důvodu uvedeného v ustanovení §39 odst.4 větě druhé zákona o veřejných dražbách spočívá - jak plyne z logického, systematického (ze srovnání s navazujícími ustanoveními §39 odst. 5 a 6 zákona o veřejných dražbách o zákazu uzavření smlouvy o provedení dražby s manželem dražebníka či osobou jemu blízkou a zákaz totožnosti osoby dražebníka a navrhovatele dražby) a teleologického výkladu - v tom, aby bylo zajištěno, že mezi navrhovatelem dražby a dražebníkem nebude takový vztah, jenž by zakládat pochybnost o nezávislosti a nestrannosti dražebníka při provedení veřejné nedobrovolné dražby, zejména o tom, že veřejná nedobrovolná dražba bude dražebníkem provedena řádně (v souladu se zákonem) a že dražebník bude plnit své povinnosti nejen vůči navrhovateli dražby, ale také vůči všem, jejichž práv a povinností se veřejná nedobrovolná dražba může dotýkat. Významným v tomto směru jsou proto okolnosti poměru uvedených osob (např. z oblasti majetkového, personálního či podstatného obchodního propojení) svědčící pro důvod pochybovat o nepodjatosti dražebníka při provádění veřejné dražby. Pro tento závěr hovoří výslovné uvedení v ustanovení §39 odst. 4 zákona o veřejných dražbách jako důvodu neplatnosti smlouvy o provedení dražby, vedle vztahu jednání ve shodě, rovněž vztahu ovládající a ovládané osoby, když rovněž ustanovení §66b odst.2 obchodního zákoníku hodnotí takový vztah za jednání ve shodě. Význam tu může mít i okolnost, zda dražebník a navrhovatel dražby mají vztah osob blízkých mezi právnickými osobami (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1.8.2002 sp. zn. 21 Cdo 2192/2001, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 53, ročník 2004).
Presumpce jednání ve shodě uvedená v ustanoveních §66b odst. 2 a 3 obchodního zákoníku se ve veřejných nedobrovolných dražbách samozřejmě neuplatňuje. Žalobce má proto v řízení o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby povinnost tvrzení a povinnost důkazní o tom, že smlouva o provedení veřejné nedobrovolné dražby je podle ustanovení §39 odst. 4 věty druhé zákona o veřejných dražbách neplatná.
Z uvedených důvodu dospěl Nejvyšší soud ČR k závěru, že jednáním ve shodě dražebníka s navrhovatelem veřejné nedobrovolné dražby, kteří jsou právnickými osobami, se ve smyslu ustanovení §39 odst.4 zákona o veřejných dražbách rozumí takový vztah mezi dražebníkem a navrhovatelem dražby, jenž nasvědčuje závěru, že jejich jednání naplňuje znaky jednání ve shodě popsané v ustanovení §66b obchodního zákoníku.
V projednávané věci se soudy neplatností smlouvy o provedení veřejné nedobrovolné dražby ze dne 18.9.2008 z uvedených hledisek nezabývaly. Jejich závěr o tom, že byla splněna podmínka veřejné nedobrovolné dražby uvedená v ustanovení §39 odst.4 zákona o veřejných dražbách, proto zatím nemůže obstát.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný, neboť spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nejvyšší soud České republiky jej proto podle ustanovení §243b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu v Kladně) k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. listopadu 2011
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu