ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.4124.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 4124/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D. a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce a) OYSTER Invest a.s. se sídlem v Praze 10 - Dolních Měcholupech, Kutnohorská č. 181, IČO 25792369, zastoupeného JUDr. Ivetou Végsöovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Lucemburská č. 1569/47, a b) NEMOKREDIT a.s. se sídlem v Praze 3, Ondříčkova č. 580/39, IČO 25057111, zastoupeného Mgr. Martinem Štuksou, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Pankráci č. 1062/58, proti žalovanému Hlavnímu městu Praha se sídlem magistrátu v Praze 1, Mariánské náměstí č. 2, IČO 00064581, zastoupenému JUDr. Miroslavem Janstou, advokátem se sídlem v Praze 1, Těšnov č. 1059/1, o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 25 C 52/2004, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. května 2010 č.j. 28 Co 593/2009-332, takto:
Rozsudek městského soudu a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. června 2009 č.j. 25 C 52/2004-228 se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce a) se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 21.5.2004 vůči Ing. Michaele Huserové jako správkyni konkursní podstaty úpadce Union Banky, a.s. "v likvidaci", domáhal, aby bylo určeno, že zástavní právo "zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu Praha - město pro obec Praha 4, k.ú. Krč na LV 65 na nemovitostech, pozemku č. parc. 1052/165 o výměře 1.209 m 2 , ostatní plocha, ostatní komunikace, pozemku č. parc. 1052/179 o výměře 608 m 2 , ostatní plocha, ostatní komunikace, pozemku č. parc. 1052/3 o výměře 7.989 m 2 , zastavěná plocha a nádvoří, občanská vybavenost a budově čp. 1373 na parcele č. 1052/3, vše zapsáno u Katastrálního úřadu Praha - město pro obec Praha, k.ú. Krč na LV 65, zřízené ve prospěch Union banka, a.s., se sídlem Ostrava - Moravská Ostrava, ul. 30. dubna čp. 635, PSČ: 70200, IČO: 41034261, pro pohledávku 50.000.000,- Kč, právní účinky vkladu 16.10.1998, neexistuje". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že zástavní smlouva ze dne 8.10.1998 uzavřená mezi Union bankou a.s. jako zástavním věřitelem a obchodní společností NAP a.s. jako zástavcem je absolutně neplatná, neboť zástavce při jejím uzavření porušil ustanovení §196a odst. 1,2 obchodního zákoníku "v tehdy účinném znění", neboť zřizované zástavní právo sloužilo k zajištění pohledávky úvěru poskytnutého Union bankou, a.s. obchodní společnosti KALIVODA a.s., jež byla v době uzavření zástavní smlouvy jediným akcionářem zástavce, přičemž k takovému zastavení nebyl dán obligatorní písemný souhlas tohoto jediného akcionáře. Kdyby v době uzavření této zástavní smlouvy (ještě) nebyla obchodní společnost KALIVODA a.s. akcionářem zástavce, je významné, že byl zástavním právem zajišťovaný úvěr poskytnutý Union bankou, a.s. použit právě na nákup těchto akcií, a proto i v tomto případě je zástavní smlouva absolutně neplatná pro porušení ustanovení §161e odst. 1 obchodního zákoníku "v tehdy účinném znění" (obchodní společnost NAP a.s. jí zajistila úvěr poskytnutý obchodní společnosti KALIVODA a.s. k nabytí jejích akcií). Zástavní právo podle uvedené zástavní smlouvy bylo vloženo do katastru nemovitostí. Spoluvlastníky zastavených nemovitostí jsou nyní (na základě smlouvy o převodu vlastnictví uzavřené se společností NAP a.s.) žalobce a) co do ideálních 6/10 a žalobce b) co do ideálních 4/10.
Obvodní soud pro Prahu 4 - poté, co usnesením ze dne 23.1.2006 č.j. 25 C 52/2004-51 ve smyslu ustanovení §92 odst.2 o.s.ř. připustil, aby na místo žalované Ing. Michaele Huserové jako správkyni konkursní podstaty úpadce Union Banky, a.s. "v likvidaci" vstoupila obchodní společnost J&T BANKA, a.s. se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 14, a ve smyslu ustanovení §107a o.s.ř. rozhodl, že na místo nové žalované obchodní společnosti J&T BANKA, a.s. se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 14, nastoupilo do řízení Hlavní město Praha, a co usnesením ze dne 12.3.2008 č.j. 25 C 52/2004-99 ve smyslu ustanovení §92 odst.1 o.s.ř. připustil, aby do řízení přistoupil žalobce b) - rozsudkem ze dne 29.6.2009 č.j. 25 C 52/2004-228 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovanému na náhradě nákladů řízení 16.095,- Kč k rukám advokáta JUDr. Miroslava Jansty. Dovodil, že při uzavření zástavní smlouvy dne 8.10.1998 nebylo porušeno ustanovení §196a odst. 1,2 obchodního zákoníku "v tehdy účinném znění", neboť souhlas valné hromady zástavce společnosti NAP a.s. by byl potřebný, jen kdyby "společnost NAP a.s. jakožto společnost poskytující zajištění úvěru prostřednictvím zástavní smlouvy, a společnost KALIVODA a.s., jakožto společnost, jejíž úvěr byl zástavní smlouvou zajištěn, byly personálně propojeny". K "personální propojení" ve smyslu ustanovení §196a obchodního zákoníku ovšem nedošlo; společnost KALIVODA a.s. ani neměla postavení "člena představenstva, dozorčí rady, prokuristy nebo jiné osoby, která by byla oprávněna jménem společnosti takovou smlouvu uzavřít, nebo osoby jim blízké" a akcie společnosti NAP a.s. byly přede dnem uzavření zástavní smlouvy a smlouvy o úvěru (8.10.1998) již převedeny rubopisem na společnost KALIVODA a.s. (dne 26.12.1997 akcie dosavadního akcionáře Ing. R. N. a dne 29.12.1997 akcie dosavadního akcionáře R. P., představující dohromady 100% akcií společnosti) a předány předsedovi a místopředsedovi představenstva společnosti KALIVODA a.s., což nepostačuje k prokázání toho, že od 26.12.1997 byla společnost KALIVODA a.s. stoprocentním akcionářem společnosti NAP a.s. (žalobci neprokázali, zda společnost KALIVODA a.s. akcie akcionářům zaplatila tak, aby soud mohl učinit spolehlivý závěr o převodu vlastnictví akcií). V době uzavření zástavní smlouvy nebyla cena akcií uhrazena, akcie měly být poskytnuty bance jako podklad pro poskytnutí úvěru a nemohly být proto převedeny na společnost KALIVODA a.s. Protože nebylo prokázáno ani to, že cena akcií společnosti NAP a.s. byla zaplacena z poskytnutého úvěru, zajišťovaného zástavním právem, není zástavní smlouva neplatná pro rozpor s ustanovením §161e odst. 1 obchodního zákoníku "v tehdy účinném znění" či pro jeho obcházení; ve smlouvě o úvěru byl uveden účel úvěru "pořízení provozního a servisního střediska NAP a.s." a úvěr tedy nebyl bankou poskytován na nákup akcií společnosti NAP a.s. Soud prvního stupně přihlédl též k tomu, že žalobci se o zástavním právu dozvěděli při nabývání předmětných nemovitostí od společnosti NAP a.s. a "je zřejmé", že tato okolnost se promítla do výše kupní ceny jimi hrazené; "případným zneplatněním zástavní smlouvy by žalobci získali "neoprávněnou ekonomickou výhodu, přičemž by se tak stalo na úkor konkurzních věřitelů v rámci konkurzu na majetek společnosti KALIVODA a.s.". Žaloba proto není v souladu s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku (§3 občanského zákoníku a §265 obchodního zákoníku).
K odvolání žalobců Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5.5.2010 č.j. 28 Co 593/2009-332 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 12.720,- Kč k rukám advokáta JUDr. Miroslava Jansty. Vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně odvolací soud dovodil, že zástavní smlouva nebyla uzavřena v rozporu s ustanovením §161e odst. 1 obchodního zákoníku (ve znění účinném do 31.12.2000), neboť Union banka, a.s. poskytla úvěr (v souladu s vymezením uvedeným ve smlouvě o úvěru) "na investiční účely - pořízení provozního a servisního střediska NAP a.s." a nemůže jít k její tíži (a způsobit neplatnost zástavní smlouvy), jestliže společnost KALIVODA a.s. úvěrové prostředky nakonec použila na jiný účel. Zástavní smlouva nebyla uzavřena ani v rozporu s ustanoveními 196a odst. 1, odst. 2 obchodního zákoníku (ve znění účinném do 31.12.2000), neboť jí byl "zajištěn závazek, který nebyl závazkem osob uvedených v ustanovení §196a obchodního zákoníku". Tvrzení žalobce o tom, že společnost KALIVODA a.s. (jako dlužník ze smlouvy o úvěru) byla 100% akcionářem společnosti NAP a.s. ke dni uzavření zástavní smlouvy, nemá podle názoru odvolacího soudu vliv "na okruh osob uvedených v tomto ustanovení". Vlastnictví akcií bylo "převedeno předáním akcií nabyvateli" a není podstatné, kdy "byly akcie zaplaceny". Skutečnost, že "společnost KALIVODA a.s. ke dni podpisu smlouvy o zřízení zástavního práva byla 100% akcionářem společnosti NAP a.s. bez dalšího neznamená, že statutární zástupci společnosti KALIVODA a.s. byli statutárními zástupci NAP a.s. nebo osobami blízkými". Nedůvodnou je proto námitka žalobců, že "společnost KALIVODA a.s. je třeba považovat za osobu blízkou osobám vyjmenovaným v ustanovení §196a odst. 1 obchodního zákoníku u společnosti NAP a.s.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali oba žalobci dovolání.
Žalobce a) namítá nesprávnost právního závěru odvolacího soudu o tom, že by společnost KALIVODA a.s. nemohla být v době uzavření zástavní smlouvy považována za osobu blízkou ve vztahu k osobám ze společnosti NAP a.s. vymezeným v ustanovení §196a odst. 1 obchodního zákoníku (ve znění účinném do 31.12.2000). Zdůrazňuje, že společnost KALIVODA a.s. (jako dlužník) byla v době uzavření zástavní smlouvy 100% akcionářem zástavce společnosti NAP a.s. Soudy se z pohledu možného rozporu s ustanovením §196a odst. 1 obchodního zákoníku (ve znění účinném do 31.12.2000) zabývaly toliko "personální propojeností" společností KALIVODA a.s. a NAP a.s., přičemž "zcela opomenuly institut osoby blízké, kdy tento vztah v daném případě neshledaly". Poukazuje na závěry uvedené v rozhodnutích Nejvyššího soudu ze dne 1.8.2002 sp. zn. 21 Cdo 2192/2001 a ze dne 27.1.2010 sp. zn. 29 Cdo 4822/2008 a dovozuje, že osobu blízkou osobám vypočteným v ustanovení §196a odst. 1 obchodního zákoníku může být též právnická osoba. V projednávané věci jde o "otázku vztahu osoby blízké mezi dvěma právnickými osobami, z nichž jedna je 100% akcionářem nebo společníkem druhé". Žalobce a) dovozuje přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce b) ve svém dovolání vytýká odvolacímu soudu nesprávný právní závěr o tom, zda "mohou být členové představenstva a dozorčí rady akciové společnosti považováni za osoby blízké jedinému akcionáři této společnosti", zda "je neplatná zástavní smlouva, kterou by společnost zajistila úvěr poskytnutý částečně na nabytí jejích vlastních akcií a částečně na jiné účely", a zda se ustanovení §161e obchodního zákoníku (ve znění účinném do 31.12.2000) "vztahovalo rovněž na případ, kdy společnost poskytne zajištění na úvěr, jehož účel není v úvěrové smlouvě specifikován jednoznačně a může být realizován mimo jiné i nabytím vlastních akcií této společnosti". Rovněž právnická osoba přitom může být osobou blízkou fyzické osobě, jak vyplývá také z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1.8.2002 sp. zn. 21 Cdo 2192/2001. Pro aplikaci ustanovení §196a odst. 1 a odst. 2 obchodního zákoníku (ve znění účinném do 31.12.2000) není nutné personální propojení mezi společností poskytující zajištění a společností, která je dlužníkem, "pokud existuje evidentní majetkové propojení těchto společností". Jediného akcionáře společnosti je možno považovat za osobu blízkou členům představenstva a dozorčí rady takové společnosti, jakož i případných dalších osob oprávněných za společnost jednat, neboť "jediný akcionář rozhoduje v působnosti valné hromady o volbě a odvolávání členů představenstva i dozorčí rady a jako nejvyšší orgán společnosti rozhoduje o jejich odměňování" a "tyto osoby mají tedy k jedinému akcionáři vztah předpokládaný rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2192/2001 - tedy vztah obdobný vztahu zaměstnance, společníka či člena právnické osoby". Kupní cena akcií společnosti NAP a.s. byla nabyvatelem (společností KALIVODA a.s.) zaplacena fakticky právě ze zástavním právem zajišťovaného úvěru; v tomto směru se soudy nesprávně "spokojily s tím, že v úvěrové smlouvě nebylo výslovně uvedeno, že poskytnutý úvěr bude sloužit k zaplacení kupní ceny akcií společnosti NAP a.s., aniž se zabývaly tím, jaký byl skutečný význam účelového určení úvěru v úvěrové smlouvě". "Pořízení provozního a servisního střediska NAP a.s." (účel úvěru vymezený ve smlouvě o úvěru) mělo být realizováno právě zakoupením akcií této společnosti. Společnost KALIVODA a.s. proto užila peněžní prostředky z úvěru v souladu s úvěrovou smlouvou (dohodou účastníků úvěrové smlouvy), "pokud je použila na úhradu kupní ceny akcií". V tomto směru navrhl žalobce b) provedení důkazů, jež soudy odmítly provést, přesto však uzavřely, že žalobci zde neunesli důkazní břemeno. Vymezení účelu úvěru ve smlouvě o úvěru jako "pořízení provozního a servisního střediska NAP a.s." tak ve svém důsledku představovalo obcházení ustanovení §161e odst. 1 obchodního zákoníku (ve znění účinném do 31.12.2000). Také žalobce b) dovozuje přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl, aby dovolání žalobců byla zamítnuta, případně odmítnuta. Považuje za správný právní závěr soudů, podle něhož "osoby, které dne 8.10.1998 mezi sebou uzavřely předmětnou zástavní smlouvu, k sobě navzájem nebyly v takovém vztahu, aby na tuto smlouvu dopadalo ustanovení §196a obchodního zákoníku". Rozsudek odvolacího soudu proto není ani v rozporu s odvolateli citovanou judikaturou Nejvyššího soudu. Společnost KALIVODA a.s. nebyla (jako osoba právnická) ve vztahu osoby blízké s některou z osob uvedených v ustanovení §196a odst. 1 obchodního zákoníku (ve znění účinném do 31.12.2000). Žádná z takových osob nebyla zároveň zaměstnancem, společníkem či členem statutárního orgánu KALIVODA a.s. Je správný závěr soudů, že předmětnou zástavní smlouvou nebyl zajištěn závazek osob uvedených v ustanovení §196a odst. 1 obchodního zákoníku (ve znění účinném do 31.12.2000), včetně osob blízkých. Za takovou osobu blízkou nelze považovat ani jediného akcionáře společnosti, jež byla zástavcem. Žalobci tvrzenou neplatnost zástavní smlouvy pro rozpor s ustanovením §161e obchodního zákoníku (ve znění účinném do 31.12.2000) odmítl žalovaný s odůvodněním, že je správný závěr (přijatý soudy), že "pokud společnost KALIVODA a.s. uvěrové prostředky nakonec použila na jiný účel, než bylo deklarováno v úvěrové smlouvě, nemůže to jít k tíži Union Banky, a.s. a způsobit neplatnost zástavní smlouvy".
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Žalobci dovoláním napadají rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že soudem prvního stupně nebyl vydán rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen. Dovolání žalobců proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst.2 písm.a) a §241a odst.3 o.s.ř. se nepřihlíží [§237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Žalobce b) ve svém dovolání mimo jiné zpochybňuje správnost skutkových zjištění soudů o sjednaném účelu úvěru poskytnutého společnosti KALIVODA a.s. Union bankou, a.s. na základě smlouvy o úvěru ze dne 8.10.1998; tím uplatnil dovolací důvod podle ustanovení §241a odst.3 o.s.ř. I kdyby (snad) byly jeho výhrady v tomto směru opodstatněné, nelze na základě okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst.3 o.s.ř. činit - jak vyplývá z výše uvedeného - závěr o zásadním významu napadeného rozsudku odvolacího soudu po právní stránce.
Oba žalobci ve svém dovolání jako dovolací důvod uplatnili mimo jiné nesprávný právní závěr odvolacího soudu o tom, zda akciová společnost, jež je jediným akcionářem jiné akciové společnosti, může mít ve vztahu k členu představenstva, dozorčí rady, prokuristovi nebo jiné osobě takové jiné akciové společnosti, která je oprávněna jménem společnosti uzavřít smlouvu uvedenou v ustanovení §196a obchodního zákoníku (ve znění účinném do 31.12.2000), postavení (z titulu své majetkové účasti na ní) osoby blízké, případně za jakých podmínek. Žalobce b) dále uplatnil (z hlediska obsahového) též nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem v tom, zda je z hlediska (ne)platnosti zástavní smlouvy z důvodu (ne)dodržení podmínek §161e odst. 1 obchodního zákoníku (ve znění účinném do 31.12.2000) právně významná okolnost, že dlužník v rozporu s účelem úvěru uvedeným ve smlouvě o úvěru (či v důsledku "nejasného vymezení" takového účelu) peněžní prostředky jemu poskytnuté (fakticky) použije na nabytí akcií společnosti zástavce, která ohledně zajištění takového úvěru uzavřela zástavní smlouvu (kdy zástavou jsou věci ve vlastnictví této společnosti).
Vzhledem k tomu, že posouzení uvedených otázek bylo pro rozhodnutí projednávané věci významné (určující) a že tyto právní otázky dovolacím soudem dosud nebyly řešeny ve všech souvislostech, představuje napadený rozsudek odvolacího soudu z tohoto hlediska rozhodnutí, které má po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalobců proti rozsudku odvolacího soudu je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
V projednávané věci bylo soudy mimo jiné zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu nepodléhá - srov. §241a odst.2 a §242 odst.3 o.s.ř.), že dne 8.10.1998 byla uzavřena smlouva o úvěru mezi Union bankou, a.s. jako věřitelem a obchodní společností KALIVODA a.s. jako dlužníkem, na základě které byl dlužníku poskytnut úvěr 50.000.000,- Kč; účel úvěru byl ve smlouvě vymezen tak, že dlužník se zavazuje použít jej na "investiční účely - pořízení provozního a servisního střediska NAP a.s.". Následně byl dne 4.11.1998 uzavřen dodatek č. 1 k této smlouvě, který se týkal posunutí doby čerpání úvěru. K zajištění tohoto úvěru byla současně dne 8.10.1998 mezi Union bankou, a.s. jako zástavním věřitelem a obchodní společností NAP a.s. jako zástavcem uzavřena zástavní smlouva; zástavní právo podle této smlouvy bylo vloženo do katastru nemovitostí. Ohledně zastavených nemovitostí nebyla uzavřena žádná smlouva o převodu vlastnického práva mezi obchodními společnostmi NAP a.s. jako převodcem a KALIVODA a.s. jako nabyvatelem. Obchodní společnost KALIVODA a.s. uzavřela s dosavadními akcionáři obchodní společnosti NAP a.s. ing. R. N. a R. P. dne 26.12.1997 smlouvy o úplatném převodu všech jejich akcií, na základě nichž byly tyto akcie dne 26.12.1997 oběma uvedenými akcionáři rubopisem převedeny na tuto obchodní společnost. Převáděné akcie představovaly všechny obchodní společnosti NAP a.s. Již dne 21.7.1997 uzavřely obchodní společnosti NAP a.s. a KALIVODA a.s. smlouvu o spolupráci, na základě které byla mimo jiné obchodní společnost KALIVODA a.s. oprávněna provozovat svou podnikatelskou činnost v "autoservisu v Praze 4, Na Strži 35" (areál tvořený předmětnými nemovitostmi ve vlastnictví NAP a.s.), včetně využití zaměstnanců obchodní společnosti NAP a.s. Úvěr poskytnutý Union bankou, a.s. obchodní společnosti KALIVODA a.s. dosud nebyl splacen. Smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 9.2.2004 uzavřenou mezi Ing. Michaelou Huserovou, jako správkyní konkursní podstaty úpadce Union banka, a.s. "v likvidaci" jako postupitelem a J & T BANKA, a.s. jako postupníkem a ze dne 28.7.2004 mezi J & T BANKA, a.s. jako postupitelem a žalovaným jako postupníkem, byla pohledávka z výše uvedeného úvěru postoupena žalovanému. Kupní smlouvou ze dne 6.12.1999 uzavřenou mezi obchodní společností NAP a.s. jako převodcem a žalobcem a) jako nabyvatelem byl na žalobce a) převeden spoluvlastnický podíl k předmětným nemovitostem o velikosti ideální 6/10; vlastnické právo žalobce a) podle uvedené smlouvy bylo vloženo do katastru nemovitostí a žalobce a) je zapsán v katastru nemovitostí jako spoluvlastník předmětných nemovitostí v rozsahu tohoto spoluvlastnického podílu. Další kupní smlouvou uzavřenou mezi obchodní společností NAP a.s. jako převodcem a žalobcem b) jako nabyvatelem byl na žalobce b) převeden spoluvlastnický podíl k předmětným nemovitostem o velikosti ideální 4/10; vlastnické právo žalobce b) podle uvedené smlouvy bylo vloženo do katastru nemovitostí a žalobce b) je zapsán v katastru nemovitostí jako spoluvlastník předmětných nemovitostí v rozsahu tohoto spoluvlastnického podílu. V době uzavření zástavní smlouvy dne 8.10.1998 nebyly obchodní společnosti NAP a.s. a KALIVODA a.s. navzájem v takovém postavení, že by totožná osoba byla členem jejich představenstva, dozorčí rady, prokuristou nebo jinou osobou, která je oprávněna jménem společnosti uzavřít smlouvu o úvěru nebo půjčce.
Projednávanou věc je třeba i v současné době (vzhledem k době uzavření zástavní smlouvy dne 8.10.1998) posuzovat podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění zákonů č. 264/1992 Sb., č. 591/1992 Sb., č. 600/1992 Sb., č. 286/1993, č. 156/1994 Sb., č. 84/1995 Sb., č. 94/1996 Sb., č. 142/1996 Sb., č. 77/1997 Sb., č. 15/1998 Sb. a č. 165/1998 Sb., tedy podle obchodního zákoníku ve znění účinném do 29.2.2000 (dále jen "obch. zák.").
Podle ustanovení §196a odst.1 obch. zák. společnost může uzavřít smlouvu o úvěru nebo půjčce se členem představenstva, dozorčí rady, prokuristou nebo jinou osobou, která je oprávněna jménem společnosti takovou smlouvu uzavřít, nebo osobami jim blízkými, anebo smlouvu, jejímž obsahem je zajištění závazků těchto osob nebo bezplatný převod majetku ze společnosti, jen s předchozím souhlasem valné hromady a jen za podmínek obvyklých v obchodním styku.
Podle ustanovení §196a odst. 2 obch. zák. pokud jsou osoby uvedené v odstavci 1 oprávněny uzavřít takovou smlouvu i jménem jiné osoby, použije se na smlouvu o úvěru nebo půjčce uzavíranou mezi společností a touto jinou osobou anebo na smlouvu, jejímž obsahem je zajištění závazků této osoby, ustanovení odstavce 1 obdobně. Souhlasu valné hromady není zapotřebí, jde-li o poskytnutí půjčky nebo úvěru ovládající osobou ovládané osobě anebo zajištění závazku ovládané osoby ovládající osobou.
Uvedená ustanovení zajišťují ochranu akciové společnosti před případným nepoctivým jednáním osob, které jsou oprávněny činit za společnost (jménem společnosti) právní úkony, nebo osob jim blízkých (§116 občanského zákoníku). Smlouva, která byla uzavřena v rozporu s ustanovením §196a odst.1 nebo odst. 2 obch. zák. bez předchozího souhlasu valné hromady nebo za jiných podmínek, než jaké jsou obvyklé v obchodním styku, je pro rozpor se zákonem podle ustanovení §39 občanského zákoníku neplatná.
Pro nedostatek předchozího souhlasu valné hromady nebo podmínek obvyklých v obchodním styku jsou ve smyslu ustanovení §196a odst.1 a odst. 2 obch. zák. neplatné v první řadě smlouvy o úvěru nebo o půjčce, a to jednak tehdy, uzavřela-li je akciová společnost se členem představenstva, dozorčí rady, prokuristou nebo jinou osobou, která je oprávněna jménem společnosti takovou smlouvu uzavřít, nebo s osobami jim blízkými, jednak tehdy, uzavřela-li je akciová společnost s "jinou osobou" v případě, že člen jejího představenstva, dozorčí rady, prokurista nebo jiná její osoba, která je oprávněna jménem akciové společnosti takovou smlouvu uzavřít, anebo osoba jim blízká, je současně osobou oprávněnou uzavřít takovou smlouvu jménem této "jiné osoby". Kromě smluv o úvěru nebo o půjčce jsou z tohoto důvodu neplatné také smlouvy o zajištění závazků (nejen ze smluv o úvěru nebo o půjčce, ale i ostatních závazků), které jsou povinni splnit jednak člen představenstva, dozorčí rady, prokurista nebo jiná osoba, která je oprávněna jménem akciové společnosti takovou smlouvu uzavřít, nebo osoba jim blízká, jednak "jiná osoba", jsou-li osobami oprávněnými uzavřít takovou smlouvu jménem této "jiné osoby" člen představenstva, dozorčí rady, prokurista nebo jiná osoba, která je oprávněna jménem akciové společnosti takovou smlouvu uzavřít, nebo osoba jim blízká. Výjimečně není nedostatek souhlasu valné hromady důvodem neplatnosti; za předpokladu dodržení podmínek obvyklých v obchodním styku není třeba souhlasu valné hromady, poskytuje-li ovládající osoba úvěr nebo půjčku ovládané osobě nebo zajišťuje-li ovládající osoba závazky ovládané osoby.
S názory odvolacího soudu, podle kterého skutečnost, že "společnost KALIVODA a.s. ke dni podpisu smlouvy o zřízení zástavního práva byla 100% akcionářem společnosti NAP a.s. bez dalšího neznamená, že statutární zástupci společnosti KALIVODA a.s. byli statutárními zástupci NAP a.s. nebo osobami blízkými", a podle něhož nelze "společnost KALIVODA a.s. považovat za osobu blízkou osobám vyjmenovaným v ustanovení §196a odst. 1 obch. zák. u společnosti NAP a.s." (a proto uzavřením předmětné zástavní smlouvy společností NAP a.s. jako zástavcem dne 8.10.1998 byl "zajištěn závazek, který nebyl závazkem osob uvedených v ustanovení §196a obch. zák."), souhlasit nelze.
Ve smyslu ustanovení §196a odst. 1 obch. zák. je, jak shora vysvětleno, v projednávané věci - za situace, kdy zástavní smlouvou byl zajišťován závazek obchodní společnosti KALIVODA a.s. - významné, zda ve vztahu k zástavci (obchodní společnosti NAP a.s.) měla či neměla postavení osob vyjmenovaných v tomto ustanovení sama obchodní společnosti KALIVODA a.s. Se závěrem odvolacího soudu, podle kterého není (bez dalšího) důvodná námitka, že by společnost KALIVODA a.s. mohla mít postavení osoby blízké osobám vyjmenovaným v ustanovení §196a odst. 1 obch. zák. (tedy ve vztahu k členu představenstva, dozorčí rady, prokuristovi NAP a.s. nebo jiné osobě, která je oprávněna jménem této společnosti smlouvu o úvěru nebo půjčce uzavřít), nelze souhlasit.
Řešení otázky, zda právnická osoba může mít ve vztahu k osobám vyjmenovaným v ustanovení §196a odst. 1 obch. zák. postavení osoby blízké (§116 občanského zákoníku), totiž nelze bez dalšího (bez zkoumání konkrétních skutkových okolností týkajících se vzájemného vztahu těchto subjektů v rozhodné době) uzavřít, že takový vztah zde dán nebyl (nikdy být nemohl). Rovněž právnická osoba může mít (za určitých předpokladů) postavení osoby blízké ve smyslu §116 občanského zákoníku vůči fyzické osobě. Právnická osoba tak je např. osobou blízkou dlužníku, který je fyzickou osobou, je-li dlužník jejím statutárním orgánem (členem statutárního orgánu), jakož i tehdy, je-li dlužník společníkem, členem nebo zaměstnancem této právnické osoby, popřípadě má-li k ní jiný obdobný vztah, a současně, kdyby důvodně pociťoval újmu, kterou utrpěla právnická osoba, jako újmu vlastní (srov. v poměrech aplikace ustanovení §42a odst. 2 občanského zákoníku rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1.8.2002 sp. zn. 21 Cdo 2192/2001, který byl uveřejněn pod č. 53 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004).
Z hlediska řešení otázky postavení právnické osoby jako osoby blízké v projednávané věci jde o závěr, zda obchodní společnost KALIVODA a.s. měla k osobám, jež byly v rozhodném okamžiku uzavření zástavní smlouvy k obchodní společnosti NAP a.s. ve vztahu vyjmenovaném v ustanovení §196a odst. 1 obch. zák., postavení osoby blízké (§116 občanského zákoníku). Ačkoli v ustanovení §196a obch. zák. ani v jiných ustanoveních obchodního (či občanského) zákoníku není výslovně uvedeno, kdo se rozumí osobou blízkou osobám vypočteným v ustanovení §196a odst. 1 obch. zák., nelze z nedostatku výslovné právní úpravy dovozovat, že by osobou blízkou osobám vypočteným v ustanovení §196a odst. 1 obch. zák. nemohla být právnická osoba. Otázku osoby blízké je zde tak třeba řešit (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.1.2010 sp. zn. 29 Cdo 4822/2008, uveřejněný pod č. 9 v časopise Soudní judikatura, roč. 2010) pomocí analogie (§1 odst. 2 obch. zák. a §853 občanského zákoníku).
Závěr, zda obchodní společnost KALIVODA a.s. měla takové postavení osoby blízké k osobám vyjmenovaným v ustanovení §196a odst. 1 obch. zák. (tedy ve vztahu k členu představenstva, dozorčí rady, prokuristovi NAP a.s. nebo jiné osobě, která je oprávněna jménem této společnosti smlouvu o úvěru nebo půjčce uzavřít), však nelze učinit bez zkoumání shora naznačených konkrétních skutkových okolností o vzájemném vztahu takových osob v rozhodné době. V takovém směru se však soudy věcí nezabývaly a jestliže bez dalšího uzavřely, že obchodní společnost KALIVODA a.s. nemůže mít postavení takové osoby blízké, je jejich právní posouzení věci neúplné a tedy nesprávné. Význam zde má také okolnost, že obchodní společnost KALIVODA a.s. měla v rozhodném okamžiku uzavření zástavní smlouvy ve vztahu ke společnosti NAP a.s. postavení ovládající osoby ve smyslu ustanovení §66a odst. 1, 2 obch. zák., když byla vlastníkem 100% akcií této společnosti, že společnost NAP a.s. jako zástavce zajistila úvěr pro ovládající osobu svými nemovitostmi a současně se (podle obsahu zástavní smlouvy) za jeho splnění zástavnímu věřiteli též zaručila podle ustanovení §303 obch. zák. Rovněž tyto okolnosti (a jejich právní význam) je třeba vzít v úvahu při zkoumání jejího postavení osoby blízké k osobám vypočteným v ustanovení §196a odst. 1 obch. zák.
Podle ustanovení §196a odst. 2 obch. zák. v poměrech projednávané věci platí, že pro nedostatek předchozího souhlasu valné hromady společnosti NAP a.s. nebo podmínek obvyklých v obchodním styku by byla předmětná zástavní smlouva zajišťující závazek obchodní společnosti KALIVODA a.s. neplatná také tehdy, kdyby v době jejího uzavření osoby, které v té době byly oprávněny uzavřít smlouvu o úvěru za společnost KALIVODA a.s. (jménem této společnosti), byly samy k osobám ve společnosti NAP a.s. v postavení člena představenstva, dozorčí rady, prokuristy nebo jiné osoby, která je oprávněna jménem akciové společnosti NAP a.s. uzavřít smlouvu o úvěru nebo půjčce, ve vztahu osoby k nim blízké. Ani touto otázkou se soudy blíže nezabývaly, když nezhodnotily v tomto směru právní význam shora uvedených skutkových okolností, jakož i uzavřenou smlouvy o spolupráci ze dne 21.7.1997. Právní posouzení věci odvolacím soudem také v uvedeném směru je proto neúplné, a tudíž nesprávné.
Dovolací soud nesouhlasí rovněž se závěrem odvolacího soudu, že, jestliže Union banka a.s. poskytla úvěr společnosti KALIVODA a.s. na koupi předmětných nemovitostí a "společnost KALIVODA a.s. úvěrové prostředky nakonec použila na jiný účel, než bylo deklarováno v úvěrové smlouvě, nemůže to jít k tíži Union banky, a.s. a způsobit neplatnost zástavní smlouvy".
Podle ustanovení §161e odst. 1 obch. zák. společnost nesmí poskytovat zálohy, půjčky ani úvěry pro účely nabytí jejích akcií ani úvěry nebo půjčky poskytnuté na tyto účely nebo jiné závazky související s nabýváním jejích akcií zajišťovat.
Z tohoto hlediska - za skutkového stavu, že společnost NAP a.s. (zástavce) uzavřením zástavní smlouvy zajišťovala úvěr poskytnutý společnosti KALIVODA a.s., která v časové souvislosti s jeho poskytnutím nabyla a uhradila 100% akcií zástavce, a že společnost KALIVODA a.s. nikdy neuzavřela se společností NAP a.s. smlouvou o převodu samotných předmětných nemovitostí (tvořících "provozní a servisní středisko NAP a.s." - pojem užitý v úvěrové smlouvě u označení účelu úvěru) - je právně významné, na jaký skutečný dohodnutý účel, nikoliv účel "jen ve smlouvě uvedený", byly peněžní prostředky z úvěru společností KALIVODA a.s. vynaloženy, tedy zda to bylo na nabytí akcií zástavce či nikoliv. Účel "deklarovaný" ve smlouvě zde není sám o sobě významný; rozhodný je skutečně sjednaný účel, na nějž byly prostředky vynaloženy. Jestliže tedy odvolací soud uzavřel, že rozhodný je v tomto směru již sám o sobě (odlišný) účel úvěru uvedený v úvěrové smlouvě, a zkoumáním skutečně dohodnutého vynaložení úvěrem poskytnutých prostředků se blíže nezabýval, je jeho právní posouzení věci nesprávné. Byly-li by totiž tyto prostředky dlužníkem podle skutečné dohody účastníků úvěrové smlouvy použity na nabytí akcií zástavce, byla by zástavní smlouva neplatná podle ustanovení §39 občanského zákoníku pro rozpor s ustanovením §161e odst. 1 obch. zák.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný, neboť spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nejvyšší soud České republiky jej proto podle ustanovení §243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Obvodnímu soudu pro Prahu 4) k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. června 2011
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu