ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.4246.2009.1
sp. zn. 21 Cdo 4246/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce Ing. J. F., zastoupeného JUDr. Josefem Klofáčem, advokátem se sídlem v České Lípě, Sokolská č. 270, proti žalovanému Ing. J. R. , jako správci konkurzní podstaty úpadce Malířské středisko Čechy, s.r.o. v likvidaci se sídlem v Zákupech, Nádražní ul. č. 293, IČO 61328693, o 27.051,- Kč s úrokem z prodlení a o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 8 C 125/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 5. února 2009, č. j. 29 Co 591/2007-74, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 5. 2. 2009, č. j. 29 Co 591/2007-74, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 27. 4. 2007, č. j. 8 C 125/2006-42, ve věci samé (tj. ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na určení, že „okamžité zrušení pracovního poměru z důvodu hrubého porušení pracovní kázně provedené žalovanou v listině ze dne 13. 4. 2006 je neplatné“), není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony)], a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil.
Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť odvolací soud vyložil otázku určení počátku běhu jednoměsíční subjektivní lhůty uvedené v ustanovení §53 odst. 2 zák. práce (ve znění účinném do 31. 12. 2006) v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 725/96, uveřejněný pod č. 6 v časopise Soudní judikatura č. 14, ročník 1997, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 3. 1998, sp. zn. 2 Cdon 600/97, uveřejněný pod č. 75 v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 1998, popřípadě rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 5. 2004, sp. zn. 21 Cdo 41/2004), a - spočívá-li důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru v opakovaném neomluveném zameškání práce zaměstnancem - jako tomu bylo v posuzovaném případě - v souladu se závěry, k nimž již dříve dospěla judikatura soudů (srov. například Sborník stanovisek, závěrů, rozborů a zhodnocení soudní praxe, zpráv o rozhodování soudů a soudních rozhodnutí Nejvyššího soudu III, str. 74, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.10.1969, sp. zn. 7 Cz 71/69, uveřejněný pod č. 51 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1970, a rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. 21 Cdo 910/2001, nebo ze dne 4. 12. 2009, sp. zn. 21 Cdo 3881/2008).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř., odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. února 2011
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu