ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.4255.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 4255/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D. a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobců a) J. J. a b) M. J. , obou zastoupených JUDr. Alešem Mendelem, advokátem se sídlem v Brně, Orlí č. 18, proti žalovaným 1) Poradenství pro podniky - Aleš Klaudy, spol. s r.o. , se sídlem v Děčíně II, Sukova č. 1042/13, IČO 60318911, zastoupenému Mgr. Pavlem Baťkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská č. 394/17, a 2) Mgr. Tomáši Kalousovi , bytem v Ž., jako správci konkursní podstaty úpadce J. K., IČO 11150173, zastoupenému JUDr. Jarmilou Cindrovou, advokátkou se sídlem v Ústí nad Orlicí, B. Němcové č. 74, o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 42 Cm 373/99, o dovolání žalobců a) a b) proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. května 2010 č.j. 7 Cmo 82/2010-420, takto:
Rozsudek vrchního soudu, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. května 2010 č.j. 7 Cmo 311/2009-425, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 23. září 2008 č.j. 42 Cm 373/1999-316 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. prosince 2008 č.j. 42 Cm 373/1999-333 se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobci se žalobou podanou u býv. Krajského obchodního soudu v Brně dne 24.2.1999 proti žalovaným Komerční bance, a.s., J. N., J. N., J. K. a J. K. domáhali, aby bylo určeno, že "zástavní smlouva k nemovitostem k zajištění budoucích pohledávek ev.č. 1666/F/3101550 uzavřená dne 3.2.1995" mezi Komerční bankou, a.s. jako zástavním věřitelem a žalobci, J. N. a J. N. jako zástavci "je neplatná od jejího samotného počátku", že zástavní právo k nemovitostem ve vlastnictví žalobců a) a b) "uvedené v oddílu C na LV, pro k.ú. Z. u O., obec Z., okres B. - v., a vložené do evidence nemovitostí u KÚ B. - v. pod č.j. V 2 376/95, PolVZ 35/95 ze Zástavní smlouvy k nemovitostem k zajištění budoucích pohledávek ze dne 30.1.1995 - vklad dne 15.2.1995 pro Komerční banku, a.s., pobočka Trutnov, výše úvěru 3.000.000,- Kč, dlužník K. J.", že "zástavní smlouva k nemovitostem ev.č. 1670/F/3101554 uzavřená dne 17.2.1995" mezi Komerční bankou, a.s. jako zástavním věřitelem a žalobci a J. N., J. N., J. K. a J. K. jako zástavci "je neplatná od jejího samotného počátku" a že zástavní právo k nemovitostem ve vlastnictví žalobců a) a b) "uvedené v oddílu C na LV, pro k.ú. Z. u O., obec Z., okres B. - v., a vložené do evidence nemovitostí u KÚ B. - v., pod č.j. V 2 397/95, PolVZ 36/95 ze Zástavní smlouvy k nemovitostem ze dne 14.2.1995 - vklad dne 17.2.1995 pro Komerční banku, a.s., pobočka Trutnov, výše úvěru 4.100.000,- Kč, dlužník K. J. nevzniklo".
Krajský soud v Brně, který věc převzal od Krajského obchodního soudu v Brně podle čl. II bodu 1 věty druhé zákona č. 215/2000 Sb., usnesením ze dne 3.11.2005 č.j. 42 Cm 373/99-110 připustil, aby na místo Komerční banky, a.s. do řízení nastoupila ve smyslu ustanovení §107a o.s.ř. GE Money Bank, a.s., a zastavil řízení z důvodu zpětvzetí žaloby proti J. N., J. N. a J. K. (s tím, že žalobci a tito žalovaní nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení), usnesením ze dne 15.3.2006 č.j. 42 Cm 373/99-130 ve smyslu ustanovení §92 odst.2 o.s.ř. připustil, aby z řízení vystoupil dosavadní žalovaný J. K. a aby na jeho místo vstoupil do řízení žalovaný 2), usnesením ze dne 29.3.2007 č.j. 42 Cm 373/99-168q zastavil z důvodu zpětvzetí žaloby řízení o určení neplatnosti zástavních smluv ze dne 3.2.1995 a 17.2.1995 a usnesením ze dne 14.12.2007 č.j. 42 Cm 373/99-219 ve smyslu §107a o.s.ř. připustil, aby na místo GE Money Bank, a.s. nastoupil do řízení žalovaný 1).
Po úpravě žaloby, provedené podáním ze dne 19.9.2008, se žalobci domáhají, aby vůči žalovaným 1) a 2) bylo určeno, že zástavní práva k nemovitostem, a to "par.č. 131/1, o výměře 1281 m 2 , čp. 54, zastavěná plocha - objekt bydlení, par.č. 131/2, o výměře 81 m 2 , zastavěná plocha dvůr, par.č. 132, o výměře 254 m 2 , zahrada, zapsané v oddílu C na LV, pro k.ú. Z. u O., obec Z., okres B. - v., a vložené do katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště B. - v., pod č.j. V 2 376/95, PolVZ 35/95 ze Zástavní smlouvy k nemovitostem k zajištění budoucích pohledávek ze dne 30.1.1995 - vklad dne 15.2.1995 pro Komerční banku, a.s. Praha, pobočka Trutnov, výše úvěru 3.000.000,- Kč, reg.č. 1666/F/3101550, dlužník K. J." a "pod č.j. V 2 397/95, PolVZ 36/95 ze Zástavní smlouvy k nemovitostem ze dne 14.2.1995 - vklad dne 17.2.1995 pro Komerční banku, a.s. Praha, pobočka Trutnov, výše úvěru 4.100.000,- Kč, reg.č. 1670/F/3101554, dlužník K. J.", "neexistují". Žalobu zdůvodnili zejména tím, že obě zástavní smlouvy ze dne 30.1.1995 a 14.2.1995 uzavřené mezi Komerční bankou, a.s. jako zástavním věřitelem a žalobci jako zástavci jsou absolutně neplatné, neboť zástavní věřitel je označen neurčitě, nebylo prokázáno, že osoby, jež za něj jednaly, by tak byly oprávněny činit, a jejich podpisy nebyly úředně ověřeny; zástavci uzavírali zástavní smlouvy k zajištění pohledávky z úvěrů poskytnutých dlužníku J. K. navíc za podmínky, že pohledávky budou zajištěny i dalšími zástavami, že dlužník je schopen poskytnuté úvěry řádně splácet (je úspěšný podnikatel) a že tyto úvěry budou použity pro jeho podnikání, což se však nestalo. Dalšími zástavci v týchž zástavních smlouvách měli být také manželé J. a J. N. (ohledně jiných nemovitostí), ti však od zástavních smluv následně "odstoupili", čímž došlo "ke změně podmínek zástavní smlouvy". Úvěr poskytnutý dlužníku byl také zčásti použit na úhradu jeho předcházejícího, již splatného úvěru z roku 1992, což bylo mezi zástavním věřitelem a dlužníkem dohodnuto již před uzavřením zástavních smluv a zástavcům "tuto skutečnost záměrně zamlčeli". Zástavní smlouvy proto žalobci uzavřeli v tzv. podstatném omylu a jsou rovněž v rozporu s dobrými mravy. Zástavním dlužníkem jsou žalobci, kteří předmětné nemovitosti vlastní ve společném jmění manželů.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 23.9.2008 č.j. 42 Cm 373/1999-316, doplněným usnesením soudu ze dne 22.12.2008 č.j. 42 Cm 373/1999-333, žalobu zamítl a rozhodl, že žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení žalovanému 1) 33.909,05 Kč k rukám advokáta Mgr. Pavla Baťka a žalovanému 2) 20.164,85 Kč k rukám advokátky JUDr. Jarmily Cindrové a že žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně České republice "na účet" Krajského soudu v Brně na náhradě nákladů řízení 450,- Kč. Dovodil nejprve, že žalobci nemají na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení §80 písm. c) o.s.ř. Nemovitosti byly totiž "na základě zástavního práva zapsaného v katastru nemovitostí" sepsány do konkursní podstaty úpadce J. K., "určením neexistence zástavních práv k předmětným nemovitostem nelze nahradit rozhodnutí soudu o tom, že věc neměla být zařazena do konkursní podstaty", a případným vyhovujícím rozhodnutím by správce konkursní podstaty nebyl vázán. Na tomto závěru "nic nemění ani skutečnost, že žaloba byla uplatněna i proti správci konkursní podstaty", neboť správce konkursní podstaty totiž "není v této věci pasivně věcně legitimován", protože při určení "neexistence právního vztahu" jsou ve sporu věcně legitimováni účastníci tohoto právního vztahu", v dané věci tedy (toliko) zástavní věřitel a zástavní dlužník, nikoliv dlužník obligační. Soud prvního stupně současně odmítl názor žalobců, že by v obou zástavních smlouvách nebyla jako zástavní věřitel určitým způsobem označena Komerční banka, a.s., za níž nejednaly osoby oprávněné tak činit podle ustanovení §15 obchodního zákoníku, případně podle ustanovení §20 odst. 2 občanského zákoníku. V zástavních smlouvách bylo sjednáváno několik samostatných zástavních práv k zajištění téhož úvěru, které nebyly "natolik vzájemně provázány, že by na ně bylo možno pohlížet jako na smlouvy vázáné ve smyslu ustanovení §44 odst. 3 občanského zákoníku nebo ustanovení §275 obchodního zákoníku". Šlo o několik "zajišťovacích instrumentů, které spojuje pouze to, že se váží k jednomu závazku". O tom, že by bylo "úmyslem účastníků zástavních smluv chápat tyto smlouvy jako vázané, nic nesvědčí". Proto zástavní smlouvy ve vztahu k žalobcům jako zástavcům předmětných nemovitostí jsou platné a na jejich základě "vkladem do katastru" vzniklo zástavní právo. Nebylo rovněž prokázáno, že by žalobci při sjednávání zástavní smlouvy byli uvedeni v omyl. Zástavní smlouvy uzavřeli na základě žádosti samotného dlužníka J. K.. Sami nežádali "příslušné informace o J.K. v ohledu jeho jiných závazků vůči bance, ačkoli tyto žádat mohli a měli"; jestliže "přesto zástavu poskytli, převzali i všechna rizika s tím související". Uvedení účelu zajišťovaného úvěru v zástavní smlouvě ze dne 14.2.1995 "úvěr na podnikání - výroba zatahovacích dveří" v sobě zahrnuje též použití na splacení zůstatku dříve (na podnikání) poskytnutých úvěrů. Zástavní smlouvy nejsou v rozporu s dobrými mravy. Zástavní smlouva ze dne 30.1.1995 byla sjednána na dobu určitou do 30.1.1998, "práva z obou zástavních smluv byla úvěrovým věřitelem vůči oběma žalobcům uplatněna v roce 1996 u soudu, přičemž příslušné soudní řízení není dosud pravomocně skončeno". Protože ohledně zástavní smlouvy ze dne 30.1.1995 došlo k uplatnění zástavního práva u soudu před uplynutím sjednané doby trvání zástavního práva, "uplynutím doby, na níž byla smlouva sjednána, proto smlouva již zaniknout nemohla".
K odvolání žalobců Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 25.5.2010 č.j. 7 Cmo 82/2010-420 a usnesením ze dne 25.5.2010 č.j. 7 Cmo 311/2009-425 rozsudek soudu prvního stupně (ve znění doplňujícího usnesení) potvrdil a rozhodl, že žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení žalovanému 1) 29.898,- Kč k rukám advokáta Mgr. Pavla Baťka a žalovanému 2) 27.056,- Kč k rukám advokátky JUDr. Jarmily Cindrové. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně v tom, že žalobci nemají na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Sepsal-li totiž správce konkursní podstaty nemovitosti do konkursní podstaty, "pak rozhodnutí soudu, jímž by byla určena neexistence zástavních práv k nemovitostem ve vlastnictví žalobců, nemůže samo o sobě mít za následek vyloučení těchto nemovitostí z konkursní podstaty". Navíc, zástavní právo v zástavní smlouvě ze dne 30.1.1995 bylo sjednáno na dobu určitou do 30.1.1998; není potřebné určovat, že zástavní právo "zaniklo uplynutím doby, na níž bylo sjednáno, neboť tato skutečnost je zřejmá ze samotného obsahu smlouvy", když námitkou uplynutí sjednané doby trvání zástavního práva se žalobci mohou bránit v řízení o plnění ze zástavy. Protože správce konkursní podstaty úpadce J. K., ani sám úpadce "nebyli účastníky zástavních smluv" (a nejsou ani vlastníky zástavy), není žalovaný 2) ve věci pasivně legitimován žaloba vůči němu není již jen z tohoto důvodu důvodná. V dalším odvolací soud odkázal ve svém rozsudku na "věcně správné a zcela vyčerpávající odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně".
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalobci a) a b) dovolání. Vytýkají odvolacímu soudu, že neprovedl jimi navržené důkazy a ani se s nimi a s odvolacími námitkami žalobců nevypořádal v odůvodnění svého rozsudku a že vyšel ze skutkových závěrů soudu prvního stupně, které nemají oporu v dokazování, a dovozují, že v uvedeném směru je odvolací řízení "postiženo jinou podstatnou vadou a zároveň bylo odvolacím soudem porušeno ústavní právo žalobců na spravedlivý proces". Žalobci dále nesouhlasí právním názorem soudů, že by na požadovaném určení neměli naléhavý právní zájem. Zdůrazňují, že "jiným způsobem nemají možnost získat autoritativní výrok ohledně stavu svého nemovitého majetku" a že pouze na základě vyhovujícího rozsudku se mohou u příslušného katastrálního úřadu "dožadovat provedení výmazu neexistujících zástavních práv k jejich nemovitostem". Žalobci se nedomáhali vyloučení nemovitostí ze soupisu konkursní podstaty úpadce J. K., neboť pro to nebyly a nejsou splněny podmínky; nemovitosti nebyly sepsány v konkursní podstatě "až do 23.9.2008". V řízení o vyloučení předmětných nemovitostí z konkursní podstaty by soud nevydal rozsudek týkající se existence nebo neexistence zástavních práv k předmětným nemovitostem ve vlastnictví žalobců, na jehož základě by se žalobci mohli "domáhat provedení výmazu zástavních práv k nemovitostem" v katastru nemovitostí. Žalobci by tak ohledně svého právního postavení byli nadále v nejistém postavení. Správce konkursní podstaty úpadce J. K. - žalovaný 2) "vykonává v konkursním řízení práva zástavního věřitele - žalovaného č. 1), když nemovitosti ve vlastnictví žalobců, řádně zapsané v soupisu konkursní podstaty, může způsobem v zákoně uvedeným zpeněžit, a proto mají žalobci zato, že správce konkursní podstaty je rovněž účastníkem tohoto soudního sporu, neboť přímo v rámci jeho zákonných oprávnění zasahuje do vlastnických a dispozičních práv k nemovitostem ve vlastnictví žalobců". Žalobci a) a b) zdůrazňují, že zástavní smlouvy uzavřeli za podmínky současného zastavení i dalších nemovitostí jinými zástavci k zajištění téhož úvěru, "z důvodu solidárního plnění a vzájemné regrese zástavců vůči dalším zástavcům v případě platební neschopnosti dlužníka"; proto jsou v písemném vyhotovení zástavních smluv uvedeni i další zástavci s dalšími nemovitostmi a rovněž poskytnutí zajištěného úvěru k účelu vymezenému v zástavních smlouvách. Tyto podmínky však naplněny nebyly. Žalobci "neměli zájem, aby to byly pouze jejich osoby", jež úvěry zajišťovaly. Nedošlo proto ani k uzavření zástavních smluv, když návrh smlouvy ze strany banky neakceptovali všichni její účastníci (další zástavci). Zástavní věřitel Komerční banka, a.s. uvedl žalobce "v zásadní omyl o skutečnostech rozhodných pro uzavření obou zástavních smluv"; tyto smlouvy jsou proto neplatné "pro rozpor s dobrými mravy i zásadami poctivého obchodního styku". Nebylo rovněž prokázáno oprávnění fyzických osob jednajících za Komerční banku, a.s. jako zástavního věřitele při uzavírání zástavních smluv, když ustanovení §15 obchodního zákoníku se neuplatní, neboť zástavní smlouvy byly uzavírány "v režimu občanského zákoníku". Jde proto o případ zastoupení podle ustanovení §31 občanského zákoníku a písemná plná moc jako součást zástavních smluv dána nebyla. Zástavní právo ze zástavní smlouvy ze dne 30.1.1995 (i kdyby vzniklo) zaniklo uplynutím sjednané doby trvání do 30.1.1998, "a to bez ohledu na to, zda pohledávky banky, které byly touto zástavní smlouvou zajištěny, byly dlužníkem splaceny nebo ne". V řízení rovněž nebylo prokázáno, že práva z obou zástavních smluv byla zástavním věřitelem řádně uplatněna v roce 1996 u soudu a uvedené "neprokazuje, že zástavní práva uvedená v druhé zástavní smlouvě uplynutím doby dne 30.1.1998 nezanikla". Žalobci a) a b) dovozují přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a navrhují, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný 1) navrhl, aby dovolání žalobců bylo odmítnuto. Považuje za správný právní závěr soudů, že na navrhovaném určení není dán naléhavý právní zájem; tento závěr je (s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.3.1998 sp. zn. 3 Cdon 1338/96) v souladu s judikatorním výkladem předpokladu užití určovací žaloby coby "procesního prostředku způsobilého k odvrácení budoucích sporů účastníků". Rozhodnutí odvolacího soudu tak nemá po právní stránce zásadní význam. K dovolacímu důvodu v podobě toho, že řízení má být postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, potom z pohledu řešení přípustnosti dovolání přihlížet nelze.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníky řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Žalobci dovoláním napadají rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že soudem prvního stupně nebyl vydán rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen. Dovolání žalobců proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst.2 písm.a) a §241a odst.3 o.s.ř. se nepřihlíží [§237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Žalobci a) a b) ve svém dovolání mimo jiné zpochybňují správnost skutkových zjištění soudů mimo jiné i o případných podmínkách, za nichž byly z jejich strany uzavřeny zástavní smlouvy, o sjednaném účelu úvěru poskytnutého úpadci J. K. a o uplatnění práv z obou zástavních smluv zástavním věřitelem žalobou podanou soudu v roce 1996; tím uplatnili dovolací důvod podle ustanovení §241a odst.3 o.s.ř. I kdyby (snad) byly jejich výhrady v tomto směru opodstatněné, nelze na základě okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst.3 o.s.ř. činit - jak vyplývá z výše uvedeného - závěr o zásadním významu napadeného rozsudku odvolacího soudu po právní stránce.
Dovolatelé ve svém dovolání zpochybňují právní názor odvolacího soudu, podle něhož nemají na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení §80 písm. c) o.s.ř., když rozhodnutí soudu, jímž by byla určena "neexistence zástavních práv k nemovitostem ve vlastnictví žalobců", nemůže samo o sobě mít za následek vyloučení těchto nemovitostí z konkursní podstaty, v níž jsou sepsány, jakož i správnost právního závěru o nedostatku věcné pasivní legitimace žalovaného 2) v řízení za situace, kdy nemá ani on, ani sám úpadce postavení zástavního dlužníka (úpadce je toliko závazkovým dlužníkem ze smlouvy o úvěru) a o tom, že právní úprava jednání podnikatele (ve vztahu k jednání zástavního věřitele Komerční banky, a.s. při uzavírání zástavních smluv) obsažená v obchodním zákoníku platí i v oblasti občanskoprávních vztahů.
V projednávané věci bylo soudy mimo jiné zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu nepodléhá - srov. §241a odst.2 a §242 odst.3 o.s.ř.), že dne 14.2.1995 byly uzavřeny dvě smlouvy o úvěru mezi Komerční bankou, a.s. jako věřitelem a J.K. jako dlužníkem, na základě kterých byl dlužníku poskytnut úvěr 3.000.000,- Kč (smlouva reg. č. 1550/95/S/K/121) a úvěr 4.100.000,- Kč (smlouva reg. č. 1554/95/S/S/121). Účel úvěru byl vymezen ve smlouvě reg. č. 1550/95/S/K/121 na "provozní a investiční potřeby (zásoby materiálu, rekonstrukce objektu vč. nákupu zařízení)" a ve smlouvě reg. č. 1554/95/S/S/121 na "provozní a investiční potřeby (na podnikání vč. splacení zůstatku po splatnosti dříve poskytnutých úvěrů)". Následně byly ve dnech 21.2.1995, 19.12.1995 a 8.10.1996 uzavřeny dodatky č. 1, č. 2 a č. 3 ke smlouvě reg. č. 1550/95/S/K/121 a ve dnech 21.2.1995 a 8.10.1996 dodatky č. 1 a č. 2 ke smlouvě reg. č. 1554/95/S/S/121, které se týkaly změny rozsahu zajištění úvěru, změny úrokové sazby, změny termínu čerpání úvěru a změny splatnosti splátek úvěru. Ve dnech 30.1.1995 a 14.2.1995 byly uzavřeny mezi Komerční bankou, a.s. jako zástavním věřitelem a žalobci jako zástavci dvě zástavní smlouvy, kterými byly dány do zástavy předmětné nemovitosti ve vlastnictví zástavců (tehdy v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů). Zástavní smlouva ze dne 30.1.1995 byla uzavřena k zajištění všech budoucích pohledávek s příslušenstvím zástavního věřitele za dlužníkem J. K. z krátkodobých úvěrů, poskytnutých zástavním věřitelem dlužníku za účelem podnikání, ode dne podpisu zástavní smlouvy do splacení všech pohledávek zástavního věřitele, do celkové výše 3.000.000,- Kč a na dobu určitou do 30.1.1998. Zástavní smlouva ze dne 14.2.1995 byla uzavřena k zajištění pohledávky ze smlouvy o úvěru reg. č. 1554/95/S/S/121 ze dne 14.2.1995 zástavního věřitele za dlužníkem J. K. ve výši 4.100.000,- Kč s příslušenstvím, poskytnutého zástavním věřitelem dlužníku "na podnikání - výroba zatahovacích dveří". Zástavní právo podle uvedených zástavních smluv k předmětným nemovitostem bylo vloženo do katastru nemovitostí. Úvěr poskytnutý Komerční bankou, a.s. dlužníku J. K. ve výši 3.000.000,- Kč a 4.100.000,- Kč splacen nebyl. Smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 26.5.2003 uzavřenou mezi Komerční bankou, a.s. jako postupitelem a GE Money Bank a.s. jako postupníkem a ze dne 17.9.2007 mezi GE Money Bank a.s. jako postupitelem a žalovaným 1) jako postupníkem, byly pohledávky z výše uvedených úvěrů postoupeny žalovanému 1). Žalobci jsou nadále vlastníky předmětných nemovitostí, nyní ve společném jmění manželů. Na majetek J. K. byl usnesením soudu s právními účinky ke dni 6.10.1998 prohlášen konkurs; správcem konkursní podstaty uvedeného úpadce byl jmenován žalovaný 2). Dne 12.12.1996 byla ze strany tehdejšího zástavního věřitele Komerční banky, a.s. podána u Krajského soudu v Hradci Králové vůči žalobcům jako zástavním dlužníkům žaloba (v konečném znění po připuštění její změny) o zaplacení 3.000.000,- Kč s příslušenstvím s tím, že jde o část pohledávky zástavního věřitele vůči dlužníku J. K. z obou úvěrových smluv ze dne 14.2.1995, zajištěných zástavními právy na nemovitostech žalobců podle předmětných zástavních smluv ze dne 30.1.1995 a 14.2.1995, a že proto ve vztahu k žalobcům je zástavní věřitel oprávněn domáhat se uspokojení této pohledávky toliko z výtěžku prodeje zástavy (předmětných nemovitostí). Ve věci byl vydán Krajským soudem v Hradci Králové platební rozkaz ze dne 8.8.1997 sp. zn. 1 Ro 4855/96, proti němu byl podán včasný odpor; řízení bylo nadále vedeno u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 41 Cm 14/98.
Podle ustanovení §80 písm. c) o.s.ř. žalobou lze uplatnit, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem.
Podle ustálené judikatury soudů naléhavý právní zájem o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Žaloba domáhající se určení podle ustanovení §80 písm. c) o.s.ř. nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti podle ustanovení §80 písm. b) o.s.ř. (srov. například rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 24.2.1971 sp. zn. 2 Cz 8/71, uveřejněný pod č. 17 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1972). Vyslovený předpoklad však nelze chápat všeobecně. Prokáže-li žalobce, že má právní zájem na tom, aby bylo určeno určité právo nebo právní poměr, přestože by mohl žalovat přímo na splnění povinnosti, nelze mu určovací žalobu odepřít. Za nedovolenou - při možnosti žaloby na plnění - lze považovat určovací žalobu jen tam, kde by nesloužila potřebám praktického života, nýbrž jen ke zbytečnému rozmnožování sporů. Jestliže se určením, že tu právní vztah nebo právo je či není, vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu (a předejde se tak žalobě o plnění), je určovací žaloba přípustná i přesto, že je možná také žaloba na splnění povinnosti podle ustanovení §80 písm. b) o.s.ř. (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.3.1997 sp. zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněný pod č. 21 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997).
Předně zde třeba (z pohledu právních závěrů dovozených odvolacím soudem v napadeném rozsudku) uzavřít, že okolnost, že předmětné nemovitosti byly (případně) sepsány do konkursní podstaty úpadce v konkursním řízení, vedeném podle zákona č. 328/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) a že pro konkursní řízení nemá výrok rozhodnutí soudu vydaného za trvání konkursního řízení o určení, že zástavní právo na takových nemovitostech není, dopad [protože takový dopad pro poměry konkursu může mít toliko rozhodnutí podle ustanovení §23 a §24 zákona č. 328/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) nebo rozhodnutí o vylučovací žalobě podané podle ustanovení §19 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů)], ještě sama o sobě neznamená, že na takovém určení nemůže být (v žádném případě) dán naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení §80 písm. c) o.s.ř. I když taková určovací žaloba "nenahrazuje" žalobu vylučovací podanou podle ustanovení §19 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), má svůj význam pro případ skončení konkursu, aniž dojde v rámci zpeněžování konkursní podstaty ke zpeněžení předmětných nemovitostí. Proto ustálená judikatura soudů již dříve dovodila naléhavý právní zájem na určení vlastnictví k majetku sepsaného do konkursní podstaty, dokud nebyl v rámci konkursu zpeněžen (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10.12.2008 sp. zn. 29 Cdo 5193/2007, uveřejněný pod č. 76 v časopise Soudní judikatura, roč. 2009, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.1.1998 sp. zn. 2 Odon 86/97, uveřejněný pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998). Současně, je-li zástavní právo předmětem evidence katastru nemovitostí, je vyhovující výrok takového soudního rozhodnutí i za uvedené situace způsobilým podkladem pro provedení změny stavu zápisu v katastru nemovitostí ohledně zástavního práva záznamem. Tyto okolnosti odůvodňují naléhavý právní zájem podle ustanovení §80 písm. c) o.s.ř. na určení, že nemovitosti (jiné věci nebo práva) nejsou zatíženy zástavním právem.
Naléhavý právní zájem na určení, že tu zástavní právo není, může být dán i v případě, že zástavní právo (již) zaniklo (mělo zaniknout) uplynutím doby [srov. §151g občanského zákoníku ve znění do 31.12.2000 a nyní platné ustanovení §170 odst. 1 písm. d) občanského zákoníku], avšak je (stále) vyznačeno katastru nemovitostí, popřípadě tu není (mezi účastníky zástavního práva) jisté, zda došlo k zániku zástavního práva uplynutím doby.
V projednávané věci bylo pro závěr, zda žalobci a) a b) mají na požadovaném určení naléhavý právní zájem, významné, že - jak vyšlo za řízení najevo - bylo u Krajského soudu v Hradci Králové zahájeno (a nyní je vedeno pod sp. zn. 41 Cm 14/98) mezi právním předchůdcem žalovaného 1) [zástavního věřitele] a žalobci (zástavními dlužníky) řízení o uložení povinnosti žalobcům [§80 písm. b) o.s.ř.] zaplatit tomuto právnímu předchůdci žalovaného 1) částku 3.000.000,- Kč s příslušenstvím s tím, že se tak může stát jen z výtěžku prodeje zastavených nemovitostí - předmětné zástavy; jde o stejné zastavené nemovitosti a stejná zástavní práva, ohledně nichž se žalobci v tomto řízení domáhají určení, že "zástavní právo neexistuje". V uvedeném řízení, jehož předmětem je realizaci předmětných zástavních práv (jejich uhrazovací funkce), musí být soudem jako předběžná otázka řešeno rovněž to, zda zástavní práva vznikla a zda trvají. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu (ani z obsahu spisu) se však nepodává, zda toto řízení probíhalo ještě v době vydání dovoláním napadeného rozsudku, popřípadě zda nebylo skončeno jinak, nežli rozhodnutím ve věci samé vytvářejícím překážku věci pravomocně rozsouzené (srov. §159a odst. 5 o.s.ř.), nebo zda pokračování v řízení nebrání účinky prohlášení konkursu [§14 odst.1 písm.c) zákona č. 328/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů].
Přitom (pouze) uvedené zjištění je rozhodující pro závěr, zda žalobci mají na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení §80 písm. c) o.s.ř. Bude-li totiž takové řízení o žalobě na plnění, sledující realizaci předmětných zástavních práv, nadále probíhat a nebrání-li jeho pokračování účinky prohlášení konkursu, bude možné uzavřít, že rozhodnutí o žalobě o určení, že předmětné nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, nemůže v konkrétních poměrech projednávané věci vytvořit pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu (a předejít tak žalobě o plnění). Šlo by tak o situaci, kdy žaloba na určení neslouží potřebám praktického života, nýbrž jen ke zbytečnému rozmnožování sporů. Na takovém určení by proto nemohl být naléhavý právní zájem, jak to vyžaduje ustanovení §80 písm. c) o.s.ř. V průběhu tohoto řízení sice došlo ke dvojímu postoupení zástavními právy zajištěných pohledávek tak, že současným věřitelem (a zástavním věřitelem) je žalovaný 1), avšak tuto okolnost lze v řízení o žalobě na plnění reflektovat postupem podle ustanovení §107a o.s.ř.
Se závěrem odvolacího soudu, že v řízení o určení, zda tu zástavní právo je či není, jsou věcně legitimováni (toliko) zástavní věřitel (věřitel zajištěné pohledávky) a zástavní dlužník (vlastník zástavy), dovolací soud souhlasí, neboť odpovídá ustálené judikatuře soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3.4.2002 sp. zn. 21 Cdo 679/2001, který byl uveřejněn pod č. 77 v časopise Soudní judikatura, roč. 2002).
Rovněž je správný závěr soudů, že zvláštní právní úprava jednání podnikatele obsažená v obchodním zákoníku se uplatní nejen v obchodněprávních vztazích, ale také v případě, že je podnikatel subjektem občanskoprávních vztahů (srov. právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18.3.2010 sp. zn. 23 Cdo 3568/2009, který byl uveřejněn pod č. 12 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2011).
Návrhu dovolatelů na provedení dokazování v dovolacím řízení nebylo možné vyhovět, neboť podle ustanovení §243a odst. 2 věty první o.s.ř. dovolací osud provádí dokazování jen k prokázání důvodů dovolání. Z přezkumné povahy činnosti dovolacího soudu vyplývá, že skutkový základ věci tak, jak byl vytvořen v důkazním řízení před soudem prvního stupně nebo před soudem odvolacím, nemůže být v rámci dovolacího řízení rozšiřován nebo jinak měněn a že v dovolacím řízení nelze uplatňovat nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé. Dokazování ve věci samé proto dovolací soud nemůže provádět.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný, neboť spočívá na nesprávném (neúplném) právním posouzení věci. Nejvyšší soud České republiky jej (spolu s akcesorickým usnesením ze dne 25.5.2010 č.j. 7 Cmo 311/2009-425) podle ustanovení §243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení §243b odst. 3 věty druhé o.s.ř. i toto rozhodnutí (spolu s doplňujícím usnesením ze dne 22.12.2008 č.j. 42 Cm 373/1999-333) a věc vrátil soudu prvního stupně (Krajskému soudu v Brně) k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. června 2011
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu