ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.4428.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 4428/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce P. K., zastoupeného JUDr. Josefem Kolkou, advokátem se sídlem ve Varnsdorfu, Palackého č. 2760, proti žalovanému Domovu důchodců a ústavu sociální péče Krásná Lípa, příspěvkové organizaci se sídlem v Krásné Lípě, Nemocniční č. 1056/19, IČO 47274450, zastoupenému JUDr. Miroslavem Hlavničkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Politických vězňů č. 21, o úpravu potvrzení o zaměstnání, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 18 C 414/2007, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 17. července 2008 č. j. 29 Co 367/2008-68, takto:
I. Dovolání žalobce se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost „provést změnu potvrzení o zaměstnání ze dne 3.9.2007“, a to tak, že „v údaji průměrný měsíční čistý výdělek uvede částku 11.018,- Kč“. Žalobu odůvodnil tím, že dne 12.9.2007 mu bylo doručeno potvrzení o zaměstnání ze dne 3.9.2007, v němž žalovaný uvedl, že průměrný měsíční čistý výdělek žalobce činil 9.278,- Kč. Podle názoru žalobce však uvedená výše výdělku není správná, neboť podle jeho výpočtu „činí průměrný měsíční čistý výdělek 11.018,- Kč“.
Okresní soud v Děčíně usnesením ze dne 24.1.2008 č.j. 18 C 414/2007-28 řízení zastavil, žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení a zamítl návrh žalobce na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů. Ve věci samé dospěl k závěru, že žalobce v této věci uplatnil stejný nárok jako v řízení vedeném pod sp. zn. 13 C 107/98, které bylo zahájeno dne 21.7.1998, a které tak tvoří překážku zahájeného řízení a bylo proto třeba řízení pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení zastavit. V obou řízeních jde stále o výši průměrného výdělku uvedeného na potvrzení o zaměstnání ze dne 2.4.1998 a jeho dodatku ze dne 3.9.2007.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 17.7.2008 č.j. 29 Co 367/2008-68 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel z názoru, že „předměty obou řízení se shodují, neboť v obou řízeních napadá žalobce žalobou ve smyslu §315 zákoníku práce stejné potvrzení, tj. potvrzení vydané 3.9.2007“, a dospěl k závěru, že, je-li „v řízení vedeném pod sp.zn. 13 C 107/98 meritorně řešena otázka opravy potvrzení z 3.9.2007 již od 23.11.2007, kdy byla navržena změna žaloby, pak v řízení vedeném pod sp.zn. 18 C 414/2007 je stejná meritorní otázka nastolena podáním žaloby až dne 27.11.2007, tj. v době, kdy již o téže věci probíhá u soudu jiné řízení“, což „odporuje ustanovení §83 odst. 1 o. s..ř.“, a v takovém případě je tedy výrok soudu prvního stupně o zastavení řízení dle §104 odst. 1 o.s.ř. věcně správný.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Uvedl, že podal dvě žaloby, jednu v roce 1998, druhou v roce 2007, obě žaloby „jsou si svým obsahem podobné – napadají chybu v potvrzení o zaměstnání - avšak každá žaloba napadá jiné potvrzení o zaměstnání vydaná zcela nezávisle na sobě“. Podle názoru dovolatele jsou ve věci 13 C 107/98 „řešeny procesní otázky a nikoliv věc sama“, proto názor soudů, že ve věci 18 C 414/2007 je řešena táž věc jako ve věci 13 C 107/98, považuje za chybný, neboť „věc sama není řešena v žádném řízení“. Pro žalobce je „podstatné to, aby věc sama v některém řízení řešena byla“ a navrhl proto, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř a že jde o usnesení, proti jehož potvrzujícímu výroku je dovolání přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. a) o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Podle ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání; je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Žalobce svým dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení z důvodu, že věcnému projednání žaloby (o úpravu potvrzení o zaměstnání ze dne 3.9.2007) brání překážka věci zahájené a řízení je třeba zastavit.
Překážka věci zahájené (litispendence) patří k podmínkám řízení, jejichž nedostatek soudu znemožňuje, aby rozhodl ve věci samé. Překážka věci zahájené uvedená v ustanovení §83 odst.1 o.s.ř. brání tomu, aby byla projednána a rozhodnuta věc, o níž již bylo dříve zahájeno jiné řízení. Nedostatek uvedené podmínky řízení nelze odstranit; jakmile vyjde najevo, je soud povinen řízení v kterékoliv jeho fázi zastavit (§104 odst.1 o.s.ř.).
O překážku věci zahájené podle ustanovení §83 odst.1 o.s.ř. se jedná tehdy, jde-li v pozdějším řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo zahájeno jiné řízení, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. Tentýž předmět řízení je v uvedeném případě dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem (údajem o tom, čeho se žalobce domáhá) vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (tj. ze stejného skutku). Řízení se týká týchž osob rovněž v případě vystupují-li v novém (pozdějším) řízení právní nástupci původních účastníků řízení.
V posuzovaném případě se řízení v projednávané věci a řízení vedené u téhož soudu pod sp. zn. 13 C 107/98 nepochybně týkají týchž osob (v obou řízeních jsou totožné osoby žalobce a žalovaného). Pro závěr, zda v obou uvedených věcech jde o tentýž předmět řízení, je rozhodující posouzení, zda se žalobce v těchto řízeních domáhá stejného plnění (tj. úpravy potvrzení o zaměstnání ze dne 3.9.2007) na základě stejného skutku. Žalobní nárok ve věci vedené pod sp. zn. 13 C 107/98 žalobce skutkově vymezil (v žalobě, resp. v přípisu ze dne 20.9.2007 a následně při jednání 23.11.2007, kdy žádá změnu žalobního petitu, jak je zaznamenáno na č.l. 74 spisu) tak, že u žalovaného pracoval do 2.4.1998, téhož dne mu byl vystaven „zápočtový list“ (potvrzení o zaměstnání) s chybným údajem o výši průměrného čistého měsíčního výdělku, s níž nesouhlasí, že rovněž změna původního potvrzení o zaměstnání „učiněná změnou z 3.9.2007 neodpovídá uplatněnému nároku“, neboť zde „stále není uveden údaj o průměrném měsíčním výdělku, tak, jak žádá on“, tedy správně 11.018,- Kč. V posuzovaném případě pak popsal skutek, z něhož vyvozuje žalobní nárok v zásadě stejným způsobem, a to tak, že podle jeho výpočtu činí průměrný měsíční čistý výdělek 11.018,- Kč a že tedy výdělek ve výši 9.287,- Kč, uvedený v potvrzení o zaměstnání ze dne 3.9.2007 „s jeho výpočtem nesouhlasí“.
Ze srovnání skutkových tvrzení, jimiž žalobce v uvedených řízeních uplatnil nárok na úpravu potvrzení o zaměstnání, vyplývá, že v obou případech žalobce požaduje úpravu potvrzení o zaměstnání ze dne 3.9.2007, a to tak, že v něm bude uveden průměrný měsíční čistý výdělek ve výši 11.018,- Kč, neboť údaj uvedený žalovaným na dokumentu je chybný a proto „neplatný a nepoužitelný“. V obou uvedených řízeních proto šlo o tentýž předmět řízení.
Protože v tomto řízení, jakož i v řízení vedeném u téhož soudu pod sp. zn. 13 C 107/98 jde o tentýž nárok (nárok na úpravu potvrzení o zaměstnání vydaného dne 3.9.2007) a řízení se týká stejného předmětu řízení a týchž osob, dospěly soudy obou stupňů ke správném závěru, že zahájení řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 13 C 107/98 brání tomu, aby nadále probíhalo toto (později zahájené) řízení.
Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení, je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné. Protože nebylo zjištěno, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo vadou uvedenou v ustanovení §229 odst.1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř. nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 2, části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst.1 a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. prosince 2011
JUDr. Zdeněk Novotný, v. r.
předseda senátu