ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.4444.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 4444/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D. a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce NEWGRANGE a.s. se sídlem v Praze 4, U Habrovky č. 247/11, IČO 27458229, zastoupeného JUDr. Viliamem Kováčikem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Škroupova č. 957, proti žalovaným 1) CLANROY a.s. (dříve MEXX CLANROY a.s.) se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí č. 802/56, IČO 26426927, zastoupenému JUDr. Danielou Maršálkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Bílkova č. 4, a 2) České dráhy, a.s. se sídlem v Praze 1, nábřeží Ludvíka Svobody č. 1222, IČO 70994226, o 1.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 66/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. května 2010 č.j. 21 Co 143/2010-126, takto:
I. Dovolání žalobce proti rozsudku městského soudu se ve výrocích, kterými bylo rozhodnuto ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2), zamítá .
II. Rozsudek městského soudu a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. ledna 2010 č.j. 20 C 66/2008-106 se ve výrocích, kterými bylo rozhodnuto ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1), zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení.
III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 22.1.2008 domáhal, aby mu oba žalovaní zaplatili společně a nerozdílně částku 1.000.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 7% p.a. od 22.9.2006 do zaplacení. Žalobu odůvodnil mimo jiné tím, že dne 22.6.2006 vydražil ve veřejné dobrovolné dražbě, konané žalovaným 1) jako dražebníkem a provedené na návrh žalovaného 2), soubor nemovitostí - staveb a pozemků v areálu "Skrochovice - sklady U 500 bývalé Hospodářské ústředny železnic Praha", v katastrálním území Skrochovice, zapsaných v katastru nemovitostí na LV č. 210 pro uvedené katastrální území u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Opava. Před konáním dražby žalobce uhradil dražební jistotu 1.000.000,- Kč. Cenu dosaženou vydražením, která činila 7.500.000,- Kč, však žalobce neuhradil, protože po udělení příklepu zjistil, že "stožárová trafostanice 110 kVA" nebyla vlastnictvím navrhovatele dražby a že tedy nemohla "být předmětem dražby, ačkoliv jím byla". Předmět dražby dále vykazoval "odlišnosti od jeho popisu v dražební vyhlášce" a vady, kdy železniční vlečka neměla vedenu knihu o pravidelných revizích a ty nebyly prováděny, ústřední topení bylo nefunkční pro chybějící radiátory a plynový kotel a střecha u skladu měla jinou a poškozenou krytinu. Podle názoru žalobce porušili žalovaní své povinnosti přesně označit a popsat předmět dražby, příp. uvést, že údaje o předmětu dražby jsou uvedeny jen podle dostupných informací, kdy "uvedená pochybení činí v konečném důsledku dražbu neplatnou"; žalovaní jsou proto povinni "vydat žalobci bezdůvodné obohacení v podobě složené dražební jistiny ve výši 1.000.000,- Kč".
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 10.12.2008 č.j. 20 C 66/2008-58 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů řízení 9.900,- Kč k rukám advokátky JUDr. Daniely Maršálkové a že ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl - s ohledem na to, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 171/2007 byla žaloba o určení neplatnosti předmětné veřejné dobrovolné dražby podaná žalobcem pravomocně zamítnuta - k závěru, že žalobce se nemůže "dovolávat" určení neplatnosti dražby v tomto řízení a že proto "předmětná dražba je platná". V řízení zároveň "nebylo prokázáno, že by žalobce uhradil celkovou cenu předmětu dražby dosaženou vydražením", a proto na žalobce nepřešlo vlastnické právo k předmětu dražby. Podle soudu prvního stupně "není tak zde žádný důvod pro vrácení dražební jistoty", neboť "pouze a jen z důvodů na straně žalobce tento nenabyl vlastnické právo k předmětu dražby" a "na straně žalovaných nemohlo dojít k bezdůvodnému obohacení na úkor žalobce". Za situace, kdy žalobce se nestal vlastníkem předmětu dražby, nepovažoval otázku vad předmětu dražby za významnou.
K odvolání žalobce a žalovaného 1) [odvolání žalovaného 1) směřovalo pouze do výroku o náhradě nákladů řízení] Městský soud v Praze usnesením ze dne 1.9.2009 č.j. 21 Co 259/2009-78 zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že soud prvního stupně měl skutkový základ věci vymezený žalobou posoudit také z hledisek ustanovení §63 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), případně ustanovení §420 občanského zákoníku, když právní kvalifikací nároku žalobcem není vázán. Projednávaná věc totiž může být posouzena i jako nárok na náhradu škody, když sice neplatnost veřejné dražby nemůže soud posuzovat v jiném řízení, než-li v řízení o určení její neplatnosti, "nelze ale vyloučit, že v příčinné souvislosti s porušením příslušných ustanovení zákona o dražbách nebo zaviněným porušením jiné právní povinnosti vznikne škoda". V tomto směru by měl být žalobce soudem prvního stupně "veden k tomu, aby v rámci uvedení všech rozhodujících skutečností uvedl konkrétně, které povinnosti (dražebník a navrhovatel dražby) nesplnili, zanedbali nebo jakého protiprávního jednání ve smyslu zákona se dopustili, neboť se jedná o nezbytné předpoklady nároku na náhradu škody, a to ať už podle ustanovení §63 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), případně podle ustanovení §420 občanského zákoníku".
Obvodní soud pro Prahu 2 poté rozsudkem ze dne 27.1.2010 č.j. 20 C 66/2008-106 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů řízení 34.920,- Kč k rukám advokátky JUDr. Daniely Maršálkové a že ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Protože otázka platnosti veřejné dobrovolné dražby byla pravomocně vyřešena v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 171/2007 v neprospěch žalobce a protože "nemůže být řešena v jiném, ani předmětném, řízení", soud prvního stupně dovodil, že předmětná veřejná dražba je platná a že proto žalovaným nemohlo vzniknout "bezdůvodné obohacení představující složenou dražební jistotu ve výši 1.000.000,- Kč". Z hlediska případné odpovědnosti žalovaných za škodu uzavřel, že žalobcem tvrzené porušení povinnosti žalovanými (tím, že zahrnuli do předmětu dražby i "stožárové trafostanice", ačkoliv vlastnictvím navrhovatele dražby nebyla) odpovědnost za škodu nezakládá, neboť, kdyby "žalobce řádně uhradil cenu dosaženou vydražením ve stanovené lhůtě, přešlo by na něj vlastnictví k předmětu dražby" i za uvedené situace. Žalobce "především nesplnil podmínky k tomu, aby se stal vlastníkem předmětu dražby", a nelze "tak již vůbec hovořit o škodě, která mu měla vzniknout tím, že uvedená stožárová stanice nebyla ve vlastnictví žalovaného 2)". Tvrzení o neprovedené revizi železniční vlečky nebylo prokázáno, navíc "sankce za nesplnění by postihla právního předchůdce žalobce a nikoliv žalobce samotného". Ani zde proto není odpovědnost žalovaných za škodu, když "žalovaní žádnou právní povinnost neporušili, a zároveň zde není příčinná souvislost". Nefunkční otopný systém a odlišná krytina střechy skladu "také nepředstavují žalobcem tvrzenou škodu, když nelze zaměňovat odpovědnost za škodu s odpovědností za vady". Kdyby se žalobce stal vlastníkem předmětu dražby, "mohl by vytýkané nedostatky uplatnit v rámci odpovědnosti za vady". Žalobci tak nemohla vzniknout tvrzená škoda a není dána ani příčinná souvislost mezi takovou tvrzenou škodou a "uvedenými pochybeními".
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25.5.2010 č.j. 21 Co 143/2010-126 změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1) tak, že "výše nákladů řízení činí 71.280,- Kč"; jinak jej potvrdil a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů odvolacího řízení 69.480,- Kč k rukám advokátky JUDr. Daniely Maršálkové a že ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2) nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dospěl se soudem prvního stupně - vycházeje z jeho skutkových zjištění - ke shodnému závěru, že "podstatným bylo zjištění ... pravomocného rozhodnutí o žalobě žalobce na neplatnost dražby", která byla zamítnuta. Žalobce přes poskytnuté poučení "v potřebném rozsahu nedoplnil svá tvrzení" ve vztahu k uplatněnému nároku "a jeho případnému posouzení" ve smyslu ustanovení §63 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). Ztotožnil se "a pro stručnost odkázal" na právní posouzení věci soudem prvního stupně, který "se vypořádal se všemi námitkami již při odůvodnění svého rozhodnutí".
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Nesouhlasí se závěry soudů v tom, že by "z jeho strany jako vydražitele se jednalo o zmaření dražby", a dovozuje, že "s ohledem na prokázané porušení zákonné povinnosti vyplývající ze zákona 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), především ustanovení §32 tohoto zákona, se nejednalo (ohledně následné dražby) o opakovanou dražbu, ale o dražbu novou, když jak dražebník, tak navrhovatel dražby změnil původní dražební vyhlášku při zohlednění námitek vznesených žalobcem jako vydražitelem". Žalobce dále klade otázku, zda by se stal "vydražitelem ve smyslu zákona č. 26/2000 Sb., kdyby mu byl udělen příklep na jiný předmět dražby, než byl deklarován v dražební vyhlášce", a nesouhlasí se závěry soudů, které považovaly dražbu "za bezvadnou a proběhlou v souladu se zákonem a dražební vyhláškou". Dražebník a ani navrhovatel dražby nemohli "dostát své zákonné povinnosti zakotvené v ustanovení §32 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), tj. předat vydražiteli předmět dražby ve stavu, jaký byl deklarovaný v dražební vyhlášce". Následná "tzv. opakovaná dražba byla dražbou novou, nikoliv opakovanou v důsledku zmaření jejího účelu žalobcem". Odvolací soud "se nevypořádal s argumentací soudu prvoinstančního v tom směru, že by žalobci měla svědčit povinnost převzít předmět dražby na základě příklepu i ve stavu, který neodpovídá tomu, co bylo deklarováno v dražební vyhlášce". Žalobce svým jednáním "neporušil zákonnou povinnost, která by zakládala důvod ke konstatování, že způsobil dražebníku, resp. navrhovateli dražby škodu tím, že zmařil účel dražby, a tím zavdal příčinu k uplatnění náhrady škody z dražební jistoty" jím složené. Účel dražby byl zmařen "porušením zákonných povinností na straně žalovaných". Žalovaní měli "po zjištění svých pochybení" zrušit původní dražbu a vyhlásit dražbu novou s tím, že žalobci měli vrátit složenou peněžní jistotu - ve své podstatě tak i učinili, když "popis předmětu dražby upravili a vyhlásili novou dražbu, nikoli opakovanou". Proto jim "nesvědčí právo přisvojit si peněžní jistotu složenou žalobcem"; postup žalovaných žalobce vnímá "ve své podstatě jako vlastní škodu" a domáhá se "jejího odstranění vrácením složené peněžní jistoty". Žalobce dovozuje přípustnost dovolání z ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný 1) navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl. Zdůraznil, že soudy vůbec neuzavřely, že by žalovaní porušili při provádění předmětné veřejné dražby své povinnosti a že nebyl "udělen příklep na jiný předmět dražby". Ohledně předmětu dražby byly v opakované dražbě "určité odchylky od původního označení zjištěny, avšak jednalo se o odchylky nevýznamné" (odlišná střešní krytina na jedné z budov, ukradené segmenty topení v budovách, stožárová trafostanice ve vlastnictví třetí osoby). Žalobce neuhrazením ceny dosažené vydražením zmařil dražbu, a dražebník proto naložil s dražební jistotou v souladu se zákonem o veřejných dražbách pro tento případ. Nelze jej proto "považovat za osobu, která způsobila vydražiteli škodu".
Žalovaný 2) navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl. Uvedl, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu není bezprostředně založeno na řešení otázky, zda se ve věci jednalo o zmaření dražby a zda následná dražba byla dražbou opakovanou či dražbou "novou". Soudy se zabývaly zejména tím, zda jsou dány podmínky odpovědnosti žalovaných vůči žalobci za škodu nebo za bezdůvodné obohacení (představované složenou dražební jistotou), a správně uzavřely, že nejsou dány ani porušení povinnosti na straně žalovaných, ani příčinná souvislost ve vztahu k žalobcem nárokované peněžní částce.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že soudem prvního stupně nebylo v rozsudku ze dne 27.1.2010 č.j. 20 C 66/2008-106 rozhodnuto ve věci samé jinak, než v rozsudku ze dne 10.12.2008 č.j. 20 C 66/2008-58, který byl usnesením odvolacího soudu ze dne 1.9.2009 č.j. 21 Co 259/2009-78 zrušen. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží [§237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Pro rozhodnutí v projednávané věci bylo mimo jiné významné posouzení právních otázek, kdy dochází ke zmaření dražby a ke splnění podmínek pro použití dražební jistoty složené vydražitelem na náklady zmařené dražby a na náklady případné opakované dražby. Protože uvedené právní otázky nebyly odvolacím soudem (ani soudem prvního stupně) vyřešeny plně v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu a protože jejich posouzení bylo pro rozhodnutí odvolacího soudu významné (určující), představuje napadený rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud ČR proto dospěl k závěru, že dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době (vzhledem k datu konání veřejné dražby dne 22.6.2006) posuzovat podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění zákonů č. 120/2001 Sb., č. 517/2002 Sb. a č. 257/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 181/2005 Sb., a zákonů č. 377/2005 Sb. a č. 56/2006 Sb., tedy podle zákona č. 26/2000 Sb. ve znění účinném do 31.8.2006 (dále jen "zákon o veřejných dražbách").
Veřejnou dražbou prováděnou podle zákona o veřejných dražbách se rozumí - jak vyplývá z ustanovení §2 písm.a) tohoto zákona - veřejné jednání, jehož účelem je přechod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, jakož i veřejné jednání, které bylo ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání. Vlastnictví nebo jiné právo k předmětu veřejné dobrovolné dražby přechází na vydražitele k okamžiku udělení příklepu, a to za předpokladu, že uhradil ve stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením (§30 odst. 1 zákona o veřejných dražbách). V případě, že cena nebyla vydražitelem ve stanovené lhůtě uhrazena, dochází ke zmaření dražby [§2 písm. n) zákona o veřejných dražbách] a vydražitel nenabývá vlastnické nebo jiné právo k předmětu dražby (§24 odst. 1 zákona o veřejných dražbách).
Veřejná dobrovolná dražba je - jak dovodila již ustálená judikatura soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 32/2005, který byl uveřejněn pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 20/2005, který byl uveřejněn pod č. 53 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006) - neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou.
Byla-li dražba zmařena tím, že vydražitel neuhradil cenu dosaženou vydražením ve stanovené lhůtě, uskuteční se opakovaná dražba, dohodl-li se na tom dražebník s navrhovatelem předchozí dražby; smlouva o provedení opakované dražby musí být uzavřena do 10 dnů po doručení vyrozumění o zmaření dražby (srov. §25 odst.1 zákona o veřejných dražbách).
Náklady dražby se rozumí [srov. §2 písm. m) zákona o veřejných dražbách] odměna dražebníka a náklady účelně vynaložené dražebníkem na materiální a organizační zabezpečení přípravy a průběhu dražby; mezi náklady účelně vynaložené dražebníkem patří rovněž přiměřené náklady na zabezpečení informovanosti o dražbě, včetně informací v tisku, a náklady na uveřejnění dražební vyhlášky způsobem v místě obvyklým, jakož i náklady vynaložené dražebníkem na zvýšení jeho pojistného za pojištění odpovědnosti za škodu, pokud s ohledem na hodnotu dražené věci bylo nutno sjednat zvýšení pojistného dražebníka o více než 10 % původního pojistného.
Výše odměny dražebníka se sjednává dohodou; je-li navrhovatelem dražby správce konkursní podstaty, nesmí výše odměny dražebníka překročit 10% z ceny dosažené vydražením, nejvýše však 1.000.000,- Kč zvýšených o 1% z ceny dosažené vydražením přesahující 10.000.000,- Kč (§18 odst.1 a 2 zákona o veřejných dražbách).
Byla-li dražba zmařena vydražitelem, dražební jistota složená vydražitelem včetně jejího příslušenství se použije na náklady zmařené dražby. Koná-li se opakovaná dražba, zúčtuje se zbývající část dražební jistoty složené vydražitelem, který způsobil zmaření dražby, na náklady opakované dražby. Po úhradě nákladů dražby a opakované dražby se zbývající část vrátí vydražiteli, který způsobil zmaření dražby (§28 odst. 3 zákona o veřejných dražbách). Vydražitel, který způsobil zmaření dražby, je povinen na vyzvání dražebníka uhradit tu část nákladů dražby, kterou nepokrývá dražební jistota jím složená; to platí i pro náklady opakované dražby konané v důsledku zmaření předchozí dražby vydražitelem (§28 odst. 4 zákona o veřejných dražbách).
V projednávané věci bylo z hlediska skutkového stavu soudy mimo jiné zjištěno (správnost zjištění soudů v tomto směru dovolatel nezpochybňuje a ani přezkumu dovolacího soudu nepodléhá - srov. §242 odst. 3 o.s.ř. a §241a odst. 2, 3 o.s.ř.), že v dražbě, prováděné na návrh žalovaného 2), vydal žalovaný 1) jako dražebník dražební vyhlášku o konání dobrovolné veřejné dražby "souboru nemovitostí - staveb a pozemků v areálu Skrochovice - sklady U 500 bývalé Hospodářské ústředny železnic Praha, v obci Broumovice, k.ú. Skrochovice, okres Opava, kraj Moravskoslezský", včetně "stožárové trafostanice 110kVA", v níž dražební jistota byla stanovena ve výši 1.000.000,- Kč a nejnižší podání ve výši 7.300.000,- Kč. Veřejná dražba se konala dne 22.6.2006. Žalobce při ní učinil nejvyšší podání 7.500.000,- Kč, byl mu udělen příklep, cenu dosaženou vydražením (její zbylou část po započtení dražební jistoty a jejího příslušenství - srov. §29 odst. 2 zákona o veřejných dražbách) však nezaplatil, a to s odůvodněním, že dražba je neplatná, protože stožárová trafostanice je ve vlastnictví třetí osoby a pro další vady jejího předmětu, kterými jsou nevedená kniha revizí a neprováděné revize železniční vlečky, odlišná a poškozená krytina na jedné z budov, chybějící části otopného systému v budovách.
V projednávané věci se žalobce domáhá zaplacení 1.000.000,- Kč, o niž se zmenšil rozsah jeho aktiv, neboť tuto částku složil v souladu s ustanovením §14 zákona o veřejných dražbách jako dražební jistotu.
Pro nárok žalobce na náhradu škody, spočívající v majetkové újmě (v popsaném zmenšení jeho aktiv) v důsledku složení dražební jistoty (ať již podle ustanovení §63 zákona o veřejných dražbách nebo podle ustanovení §420 občanského zákoníku) nejsou splněny podmínky, a to již z toho důvodu, že předpokladem jeho vzniku je mimo jiné příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody a - kdyby majetková újma měla spočívat v nedostatcích předmětu dražby - také nabytí předmětu dražby vydražitelem do vlastnictví. K tomu ovšem v projednávané věci nedošlo, neboť vydražitel neuhradil ve stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením (srov. §30 odst. 1 a §24 odst. 1 zákona o veřejných dražbách). V důsledku vlastního jednání (opomenutí) se žalobce stal bez dalšího obmeškalým vydražitelem a osud jím složené dražební jistoty se nadále řídí ustanovením §28 odst. 3 zákona o veřejných dražbách. Mezi případným porušením právní povinnosti ze strany žalovaných (spočívající v chybném popisu předmětu dražby) a žalobci tvrzenou majetkovou újmou proto není příčinná souvislost a v poměrech vydražitele nedošlo ani ke vzniku škody jako majetkové újmy, jež by měla spočívat v nedostatcích předmětu dražby. Příčinná souvislost a vznik škody představují předpoklady pro vznik odpovědnosti za škodu. Pro plnění (složení) dražební jistoty dražebníku ze strany žalobce jako účastníka dražby zde pak byl právní důvod uvedený v ustanovení §14 zákona o veřejných dražbách; jednalo se tedy o zákonné plnění tohoto účastníka, nikoliv o majetkovou újmu, jež by mu jím v souvislosti s porušením určité právní povinnosti měla vzniknout.
V úvahu přichází právní posouzení věci z hlediska, zda v žalobce, který vlastnictví k předmětu dražby nenabyl pro neuhrazení ceny dosažené vydražením, má právo na vrácení složené dražební jistoty ve výši 1.000.000,- Kč a případně v jakém rozsahu.
Funkce dražební jistoty - jak vyplývá z ustanovení §2 písm. d) zákona o veřejných dražbách - spočívá též v zajištění budoucích závazků účastníků dražby ve stanovené výši a formě. Jestliže dražebník žádá, v souladu s ustanovením §14 odst. 1 zákona o veřejných dražbách, po účastníkovi dražby složení dražební jistoty, je účastník, který se opravdu hodlá dražby zúčastnit, povinen žádosti dražebníka vyhovět (srov. §14 odst. 2 cit. zákona). Dojde-li posléze ke zmaření dražby, je dražebník povinen s dražební jistotou naložit způsobem, popsaným v ustanovení §28 odst. 3 zákona o veřejných dražbách. Z toho také vyplývá, že po zmaření dražby je oprávněn uvedenou dražební jistinu pro účely uvedeného použití zadržet.
Při řešení otázky, zda žalobce jako tzv. obmeškalý vydražitel, jenž nenabyl vlastnického práva k předmětu dražby, má právo na vrácení složené dražební jistoty s příslušenstvím, případně v jakém rozsahu, nutno především uzavřít, že takové právo může mít bezpochyby jen vůči dražebníkovi [žalovanému 1)], neboť on povinnost složení jistoty stanovil a jemu také byla žalobcem jako účastníkem dražby složena. Žalovaný 2) není pasivně legitimován a již z tohoto důvodu nemůže být žaloba proti němu důvodná. Jestliže tedy soudy rozhodly (byť ne ze zcela přiléhavých důvodů) o zamítnutí žaloby vůči žalovanému 2), je jejich rozhodnutí věcně správné.
Ze shora uvedeného výkladu se rovněž podává závěr, že dražba je zmařena bez dalšího již tím, že vydražitel neuhradí cenu dosaženou vydražením ve stanovené lhůtě [srov. §2 písm. n) zákona o veřejných dražbách]. To, že tak neučiní pro tvrzené nedostatky předmětu dražby, zde není, jak správně dovodily soudy, rozhodné. Navíc je správný i jejich závěr, že vydražitel, jenž včas uhradí cenu dosaženou vydražením, nabude (může nabýt) vlastnictví i k takovému předmětu dražby, jenž byl do té doby vlastnictvím třetí osoby. Tento důsledek vyplývá z veřejné dražby jako originárního způsobu nabytí vlastnického práva (srov. §30 odst. 1 zákona o veřejných dražbách). Liší-li se pak popis předmětu dražby v dražební vyhlášce od jeho skutečného stavu, jde o vadu předmětu dražby. Vada předmětu dražby (odlišnost mezi stavem deklarovaným v dražební vyhlášce a stavem skutečným), která snižuje jeho "hodnotu pro vydražitele" (jíž odpovídala jím uhrazená cena dosažená vydražením), může založit buď - při splnění podmínek uvedených v ustanovení §63 odst. 1 zákona o veřejných dražbách - odpovědnost navrhovatele dražby za vadu, a to v případě, že mu taková vada, na níž ve smlouvě o provedení dražby dražebníka neupozornil, byla či měla být při podání návrhu na provedení dražby známa, nebo - při splnění podmínek uvedených v ustanovení §63 odst. 4 zákona o veřejných dražbách - odpovědnost dražebníka za skutečnou škodu spočívající v rozdílu hodnoty předmětu dražby bez takové vady a s uvedenou vadou, a to v případě, že by se jednalo o porušení povinnosti dražebníka uvedené v ustanovení §20 odst. 1 písm. d) zákona o veřejných dražbách a zároveň by nebyl dán liberační důvod uvedený v ustanovení §63 odst. 4 zákona o veřejných dražbách.
Protože žalobce je povinen jako obmeškalý vydražitel uhradit žalovanému 1) jako dražebníku náklady zmařené a opakované dražby a protože zmaření dražby je právním důvodem pro zadržení jím složené dražební jistoty dražebníkem na náklady i opakované dražby, může mít žalobce jako obmeškalý vydražitel nárok na vrácení složené dražební jistoty jen v rozsahu, v jakém nebyla dražebníkem použita na úhradu nákladů zmařené a případné opakované dražby.
Podle ustanovení §28 odst. 3 a 4 zákona o veřejných dražbách obmeškalým vydražitelem složená dražební jistota použitá na náklady zmařené a opakované dražby podléhá zúčtování. Případná její zbývající část se obmeškalému vydražiteli vrátí; nedošlo-li k plné úhradě uvedených nákladů ze složené dražební jistoty, je obmeškalý vydražitel povinen na vyzvání dražebníka uhradit tu část nákladů zmařené dražby a opakované dražby, kterou nepokrývá dražební jistota jím složená.
Otázkou, jak byla zúčtována žalobcem složená jistota, se však odvolací soud (a ani soud prvního stupně) nezabýval. Nezjišťoval proto mimo jiné, kolik činily náklady zmařené dražby a případné opakované dražby, zda byly tyto náklady žalobci žalovaným 1) vyúčtovány a zda je tu část žalobcem složené dražební jistoty, která na tyto náklady použita nebyla a kterou je proto namístě žalobci vrátit i s případným příslušenstvím. Z obsahu spisu (srov. například protokol o jednání ze dne 20.1.2010) přitom vyplývá, že opakovaná dražba se měla konat. Právní posouzení věci odvolacím soudem (a soudem prvního stupně) v uvedeném směru je proto neúplné, a tudíž nesprávné.
Ze shora uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není ve výrocích, kterými bylo rozhodnuto ve věci samé ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1) správný, neboť spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nejvyšší soud České republiky jej proto v uvedeném rozsahu [ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1)] podle ustanovení §243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. spolu s akcesorickým výrokem o náhradě nákladů řízení zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky v uvedeném rozsahu i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Obvodnímu soudu pro Prahu 2) k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1) nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2) - jak shora uvedeno - je rozsudek odvolacího soudu z hlediska dovolatelem uplatněných dovolacích důvodů správný. Protože nebylo zjištěno, že by byl postižen vadou uvedenou v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud ČR dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu ve výrocích, kterými bylo rozhodnuto ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2), podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2) bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalovanému 2), který by měl s ohledem na výsledek dovolacího řízení právo, aby mu žalobce nahradil náklady účelně vynaložené na bránění jeho práva, v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. listopadu 2011
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu