ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.693.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 693/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Romana Šebka, Ph.D. v právní věci žalobkyně J. Ž. , zastoupené JUDr. Tomášem Philippim, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky č. 80, proti žalovanému A. R. , zastoupeného JUDr. Marií Karasovou, advokátkou se sídlem v Brně, Úvoz č. 39, o určení otcovství a o úpravu výchovy a výživy nezletilého D. Ž., zastoupeného Městem Šlapanice se sídlem městského úřadu ve Šlapanicích, Masarykovo náměstí č. 100/7 (pracoviště Brno, Opuštěná č. 9/2), jako opatrovníkem, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 36 C 249/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. září 2009 č.j. 38 Co 406/2007-129, takto:
Rozsudek krajského soudu a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 28. března 2007 č.j. 36 C 249/2000-89 se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 31.10.2000 domáhala, aby bylo určeno, že žalovaný je otcem nezletilého D. Ž., který se jí narodil dne, aby nezletilý D. Ž. byl svěřen do její výchovy a aby žalovanému bylo uloženo platit na výživu nezletilého D. Ž. "částku, jejíž výši určí soud". Žalobu zdůvodnila zejména tím, že se seznámila se žalovaným na pracovišti, že jejich "známost byla od srpna 1998 intimní, z této známosti také otěhotněla", a že "v rozhodné době neměla známost s jiným mužem"; otcem nezletilého D. Ž. "tedy musí být žalovaný".
Žalovaný potvrdil, že "v době kritické pro zplození nezletilého D. měl s matkou intimní styky", neboť žalobkyně o něho měla "eminentní zájem, vyhledávala ho, i když věděla, že je krátce ženatý a nechce se rozvádět". Otcovství k nezletilému D. Ž. popírá proto, že "není přesvědčen, že by byl jediným mužem, se kterým se žalobkyně v kritické době intimně stýkala"; žalobkyně totiž "měla zájem sehnat si muže pro svatbu" a žalovaný "její soukromý život mimo pracoviště nikterak nekontroloval". Žalovaný navrhl, aby soud "provedl důkaz krevní zkouškou všech zúčastněných osob".
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 28.3.2007 č.j. 36 C 249/2000-89 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení 18.971,- Kč a že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 7.348,25 Kč k rukám advokátky JUDr. Marie Karasové. I když "žalobkyně i žalovaný připouštějí, že spolu souložili v době, od které neprošlo do narození dítěte méně než 180 a více než 300 dnů", vylučuje podle názoru soudu prvního stupně otcovství žalovaného výsledek znaleckého posudku Mgr. Tomáše Pexy. Na základě vyšetření žalobkyně, nezletilého D. Ž. a rodičů žalovaného A. R. a Ing. Z. R. bylo porovnáním polymorfních lokusů DNA zjištěno, že A. R. a Ing. Z. R. "ve čtyřech lokusech z šestnácti testovaných nenesou ve svém genotypu takovou alelu, jejímž nositelem musí být biologický otec nezletilého D. Ž.", a že proto jsou vyloučeni jako biologičtí prarodiče nezletilého D. Ž.; je-li žalovaný synem A. R. a Ing. Z. R., je vyloučen jako biologický otec nezletilého D. Ž. Z výslechu svědků A. R. a Ing. Z. R. soud prvního stupně zjistil, že "jsou biologickými rodiči žalovaného" a že jejich rodičovství k žalovanému nevzniklo "na základě adopce ani na základě osvojení", a uzavřel, že závažné okolnosti ve smyslu ustanovení §54 odst.2 zákona o rodině vylučují otcovství žalovaného k nezletilému D. Ž. Návrhům na provedení dalších důkazů soud prvního stupně nevyhověl s odůvodněním, že "odběr krve žalovaného provést nelze, neboť tento se zdržuje v zahraničí, tudíž nelze provést jeho odběr ani mimo území naší republiky", že není důvod provést "srovnávací test při odběru tělních tekutin dcery žalovaného A. R.", neboť "není vyloučeno, že by jmenovaná nemusela být biologickou dcerou žalovaného", a že znalecký posudek Mgr. Tomáše Pexy je "zcela dostačující k tomu, aby věc mohla být uzavřena".
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 24.9.2009 č.j. 38 Co 406/2007-129 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 7.021,-Kč k rukám advokátky JUDr. Marie Karasové. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že podle výsledků znaleckého posudku Mgr. Tomáše Pexy je otcovství žalovaného k nezletilému D.Ž. vyloučeno. Pochybnost žalobkyně, zda je žalovaný biologickým synem A. R. a Ing. Z. R., odvolací soud odmítl s odůvodněním, že podle originálního výpisu z knihy narození žalovaný nebyl svými rodiči osvojen. Odvolací soud nevyhověl ani dalším návrhům žalobkyně na doplnění dokazování s tím, že nemá "důvodu nevěřit odborným znalostem a zkušenostem znalce Mgr. Tomáše Pexy" a že samotného žalovaného "není možno podrobit vyšetření znalce", neboť je "nejméně po dobu 6ti let v zahraničí a navíc neznámého pobytu", je tu "vyloučena ingerence zastupitelského úřadu" a nelze očekávat, že "by v dohledné době bylo zjištěno místo pobytu žalovaného v cizině". Požadavku žalobkyně na provedení důkazů "testem DNA u dcery žalovaného narozené v jeho manželství" a zdravotnickou dokumentací žalovaného "za účelem zjištění jeho krevní skupiny" odvolací soud nevyhověl, neboť nejsou "způsobilé změnit skutkový stav dosud zjištěný" a "rozhodně nemohou být průkaznější než znalecký posudek z oboru zdravotnictví - specializace na molekulární genetiku a DNA".
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že znaleckým posudkem Mgr. Tomáše Pexy bylo možné prokázat pouze to, že A. R. a Ing. Z. R. nejsou biologickými prarodiči nezletilého D. Ž., když nelze očekávat, že by před soudem "prohlásili cokoliv jiného, než že žalovaný je skutečně jejich biologickým synem", a vytýká soudům obou stupňů, že nevyčerpaly "veškeré možnosti k určení otcovství a tedy k prověření možnosti, zda je žalovaný otcem" nezletilého D. Ž. Žalobkyně pokládá posouzení DNA jiných osob než "potencionálního otce" za "absolutně nedostačující" a dovozuje, že k vyloučení otcovství žalovaného může dojít jen na základě "testu DNA" u žalovaného a že proto soudy nebyly "oprávněny" zamítnout její žalobu na základě testů jiných osob, obzvláště když "všechny ostatní okolnosti svědčí pro otcovství žalovaného a dá se tak důvodně předpokládat, že žalovaný je skutečným biologickým otcem nezletilého". Žalobkyně poukazuje též na to, že zamítnutím žaloby proti žalovanému se vytváří překážka věci pravomocně rozhodnuté, která vylučuje zahájit nové řízení, kdyby se žalovaný vrátil ze zahraničí a kdyby bylo možné provést "testy DNA, které nebylo možno v původním řízení provést", a vytýká soudům, že řízení nepřerušily. Žalobkyně poukazuje na celospolečenský zájem na "jednoznačném určení otcovství", přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky [§237 odst.2 písm.a) o.s.ř.], ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§237 odst.2 písm.b) o.s.ř.], a ve věcech mezinárodních únosů dětí podle mezinárodní smlouvy, která je součástí právního řádu, nebo podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství [§237 odst.2 písm.c) o.s.ř.].
Žalobkyně dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o určení rodičovství (určení otcovství) ve věci samé. Protože proti tomuto rozsudku není podání dovolání vyloučeno ustanovením §237 odst.2 písm.b) o.s.ř., řídí se předpoklady jeho přípustnosti ustanovením §237 odst.1 o.s.ř. Podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není v projednávané věci přípustné, a to již proto, že soudem prvního stupně nebyl vydán rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen. Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Nedošlo-li k určení otcovství na základě domněnky svědčící manželu matky dítěte nebo souhlasným prohlášením rodičů, může dítě, matka i muž, který o sobě tvrdí, že je otcem, navrhnout, aby otcovství určil soud (§54 odst.1 zákona o rodině). Za otce se považuje muž, který s matkou dítěte souložil v době, od které neprošlo do narození dítěte méně než sto osmdesát a více než tři sta dnů, pokud jeho otcovství závažné okolnosti nevylučují (§54 odst. 2 zákona o rodině).
Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci mimo jiné prokázáno (shodnými tvrzeními žalobkyně a žalovaného), že žalovaný souložil se žalobkyní v době rozhodné pro početí nezletilého D. Ž. Podle soudů obou stupňů však vylučují otcovství žalovaného závěry znaleckého posudku Mgr. Tomáše Pexy, podle nichž je na základě výsledků, získaných porovnáním polymorfních lokusů DNA izolované z biologických vzorků odebraných žalobkyni, nezletilému D. Ž., A. R. a Ing. Z. R. vyloučeno, aby A. R. a Ing. Z. R. byli biologickými prarodiči nezletilého D. Ž. ze strany jeho biologického otce, neboť "ve čtyřech lokusech z šestnácti testovaných nenesou ve svém genotypu takovou alelu, jejímž nositelem musí být biologický otec nezletilého D. Ž.", a zjištění, že žalovaný je biologickým synem A. R. a Ing. Z. R.
Za tohoto stavu bylo pro rozhodnutí věci mimo jiné významné vyřešení právních otázek, zda na základě znaleckého posudku Mgr. Tomáše Pexy je testem DNA vyloučeno biologické prarodičovství (ze strany biologického otce) A. R. a Ing. Z. R. k nezletilému Davidu Žáčkovi a zda takový závěr je okolností, která ve smyslu ustanovení §54 odst.2 zákona o rodině vylučuje otcovství žalovaného k nezletilému D. Ž. Vzhledem k tomu, že uvedené právní otázky nebyly judikaturou soudů dosud v celém rozsahu vyřešeny a že jejich posouzení bylo pro rozhodnutí projednávané věci významné (určující), představuje napadený rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Je-li v řízení o určení otcovství prokázáno, že žalovaný (muž označený matkou dítěte za jeho otce) souložil se žalobkyní (matkou dítěte) v době, od které neprošlo do narození dítěte méně než sto osmdesát a více než tři sta dnů, svědčí mu tzv. třetí domněnka otcovství (§54 odst.1 a 2 zákona o rodině), ledaže jeho otcovství vylučují závažné okolnosti.
Závažnou okolností, která je způsobilá (sama o sobě) vyloučit otcovství muže, který souložil s matkou dítěte v době, od níž neprošlo do narození dítěte méně než sto osmdesát a více než tři sta dnů, je nepochybně test DNA, jestliže analýzou alel v genotypech a jejich opakování v DNA nesdílí žalovaný muž všechny společné "otcovské" genetické znaky. Protože k provedení testu DNA je zapotřebí odborných znalostí, ustanoví soud k jeho provedení znalce (§127 o.s.ř.). V případě, že nebudou závažné okolnosti zjištěny (prokázány), nemůže být soudem přijat závěr o vyloučení otcovství muže, bylo-li zjištěno (prokázáno), že souložil s matkou dítěte v době, od níž neprošlo do narození dítěte méně než sto osmdesát a více než tři sta dnů, i kdyby byly za řízení (žalovaným mužem) namítány.
Znalecký posudek o testu DNA provedený v řízení o určení otcovství soud hodnotí (obdobně jako ostatní znalecké posudky) jako každý jiný důkaz. Předpokládá to, že znalecký posudek obsahuje (mimo jiné) popis postupu při odběru a zpracování vzorků biologického materiálu zkoumaných osob, vylíčení toho, z jakých zjištění znalec vycházel a jak k nim dospěl, a podání odborného závěru. Znalce soud vyslechne (při jednání nebo jiném roku), i když mu uložil, aby svůj posudek vypracoval písemně; upustit od výslechu znalce (a tedy spokojit se s písemným znaleckým posudkem) může soud pouze v odůvodněných případech (§127 odst.1 věta čtvrtá o.s.ř.).
Dospěje-li znalec ve svém posudku k závěru, že otcovství muže, o němž bylo zjištěno (prokázáno), že souložil s matkou dítěte v době, od níž neprošlo do narození dítěte méně než sto osmdesát a více než tři sta dnů, je podle výsledku testu DNA vyloučeno, soud vždy - obdobně, jako tomu bylo v případě důkazu krevní zkouškou skupinových systémů červených krvinek nebo vyšetřením HLA skupinových typů bílých krvinek (srov. například Zprávu a zhodnocení úrovně soudního řízení a rozhodování ve věcech určení otcovství býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 14.11.1979 zn. Cpj 41/79, která byla uveřejněna pod č. 20 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1980) - dá znalecký posudek ve smyslu ustanovení §127 odst.2 o.s.ř. přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí (tzv. vrchním dobrozdáním). I když vylučovací schopnost testu DNA je značně vyšší, než tomu bylo dříve podle krevní zkoušky, a i když tu nejsou atypické vlastnosti, které by mohly (v ojedinělých případech) ovlivňovat závěry testů DNA o vyloučení otcovství, je třeba v zájmu spolehlivosti provedené analýzy DNA (zejména z hlediska vyloučení možné záměny osob při odběru vzorků biologického materiálu nebo při izolaci DNA z odebraných vzorků) a v zájmu přesvědčivosti rozhodnutí především pro účastníky řízení (rovněž s přihlédnutím k tomu, že pravomocné soudní rozhodnutí, kterým byla zamítnuta žaloba o určení otcovství, brání tomu, aby bylo v jiném řízení - s výjimkou mimořádných opravných prostředků - určeno otcovství stejného muže, i kdyby se posléze ukázalo, že jeho otcovství žádné závažné okolnosti ve skutečnosti nevylučují) vždy přezkoumat správnost odborného závěru znalce o vyloučení otcovství, popřípadě znovu provést celý test DNA, není-li možné při přezkoumání postupu při odběru a zpracování vzorků biologického materiálu u zkoumaných osob naprosto spolehlivě vyloučit, že nedošlo k záměně osob při odběru vzorků biologického materiálu nebo k záměně vzorků při provádění izolace DNA.
V projednávané věci soudy popsaným způsobem nepostupovaly. Přestože znalec Mgr. Tomáš Pexa dospěl k vylučujícímu závěru, soudy nedaly prostřednictvím tzv. vrchního dobrozdání (§127 odst.2 o.s.ř.) ani přezkoumat správnost odborného závěru znalce, ani vypracovat nový test DNA (ačkoliv nebylo možné jednoznačně vyloučit všechny pochybnosti ohledně všech osob, kterým byla podle protokolů znalce odebrána krev), navíc neprovedly výslech znalce, ačkoliv nešlo (především s přihlédnutím k námitkám žalobkyně) o případ, v němž by se mohly spokojit pouze s písemným posudkem znalce.
Soudy v posuzovaném případě založily svůj právní názor o tom, že je vyloučeno otcovství žalovaného k nezletilému D. Ž., na závěrech znaleckého posudku, podle nichž lze vyloučit A. R. a Ing. Z. R. jako biologické prarodiče nezletilého z otcovy strany a podle nichž lze vyloučit žalovaného jako otce nezletilého, protože je biologickým synem A. R. a Ing. Z. R.; zjištění o tom učinily z výpovědí svědků A. R. a Ing. Z. R. a z výpisu z originálu knihy narození, z něhož vyplývá, že žalovaný nebyl A. R. a Ing. Z. R. osvojen. S tímto právním názorem dovolací soud nesouhlasí.
Dovolací soud nemá žádné pochybnosti o tom, že žalovaný by byl vyloučen z otcovství k nezletilému D. Ž., kdyby bylo možné vyloučit A. R. a Ing. Z. R. jako biologické prarodiče nezletilého z otcovy strany, a je-li žalovaný biologickým synem A. R. a Ing. Z. R.. K posledně uvedenému závěru ovšem nepostačuje - zejména s ohledem na povahu rozhodných skutečností - ani svědectví A. R. a Ing. Z. R., ani zjištění z originálu knihy narození o tom, že žalovaný není osvojeným dítětem A. R. a Ing. Z. R., přičemž skutečné (jakékoliv pochybnosti nevzbuzující) prokázání biologického rodičovství A. R. a Ing. Z. R. k žalovanému není v současné době dobře možné. I kdyby bylo vskutku zjištěno, že podle výsledků testu DNA jsou A. R. a Ing. Z. R. vyloučeni jako biologičtí prarodiče nezletilého z otcovy strany, nelze z této skutečnosti úspěšně dovozovat, že by tím muselo být (bez jakýkoliv známek pochybností) vyloučeno otcovství žalovaného k nezletilému D. Ž.
Bylo-li za řízení před soudy prokázáno, že žalovaný souložil se žalobkyní v době, od níž neprošlo do narození nezletilého D. Ž. méně než sto osmdesát a více než tři sta dnů, měly soudy vzít v úvahu, že znalecký posudek o testu DNA představuje závažnou okolnost, která je způsobilá vyloučit otcovství žalovaného k nezletilému, a že bez provedení testu DNA nelze v tomto směru učinit závěr o závažné okolnosti vylučující otcovství žalovaného. Znalecký posudek o testu DNA za těchto okolností představuje důkaz, jehož provedení je - uvažováno z pohledu konečného výsledku řízení o určení otcovství - v zájmu žalovaného; takový důkaz lze proto provést, jen jestliže žalovaný je připraven a ochoten podrobit se potřebným vyšetřením (odběru vzorku biologického materiálu) a poskytnout veškerou další součinnost potřebnou k podání znaleckého posudku. V případě, že odběr vzorku biologického materiálu žalovaného a jeho rozbor nelze v přiměřené době provést v tuzemsku (z důvodu, že žalovaný žije trvale v cizině), mohly mu soudy (též prostřednictvím jeho zástupkyně) uložit, aby se potřebným vyšetřením a rozborům podrobil v zemi svého současného pobytu a aby o tom soudu předložil vysvědčení, vydané k tomu příslušným (k testům DNA autorizovaným) zahraničním zařízením.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný, neboť spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a že je postižen vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Nejvyšší soud České republiky proto napadený rozsudek zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí též na rozsudek soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil Městskému soudu v Brně jako soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst.3 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 věta druhá a třetí o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. června 2011
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu