ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.981.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 981/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci zástavního věřitele D. A. , zastoupeného Mgr. Ivo Šotkem, advokátem se sídlem v Olomouci, Ostružnická č. 6, proti zástavní dlužnici L. P. , zastoupené JUDr. Janou Holubcovou, advokátkou se sídlem v Dolní Bečvě č. 494, o soudní prodej zástavy, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně-pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 2 Nc 122/2006, o dovolání zástavního věřitele proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 28. května 2009, č. j. 69 Co 191/2008-113, takto:
I. Dovolání zástavního věřitele se odmítá .
II. Zástavní věřitel je povinen zaplatit zástavní dlužnici na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.610,- Kč k rukám JUDr. Jany Holubcové, advokátky se sídlem v Dolní Bečvě č. 494.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.):
Dovolání zástavního věřitele proti výroku usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 28.5.2009, č. j. 69 Co 191/2008-113, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu ve Vsetíně-pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 1.11.2007, č. j. 2 Nc 122/2006-46, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění do 30.6.2009 (dále jen „o.s.ř.“), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony)], a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., protože závěr odvolacího soudu, že nárok zástavního věřitele nelze uspokojit soudním prodejem zástavy, neboť vznikl před účinností zákona č. 165/1998 Sb., je v souladu s ustálenou judikaturou soudů [srov. §151f obč. zák., ve znění účinném do 31.8.1998](srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.11.1999, sp. zn. 31 Cdo 1181/99, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 70, ročník 2000; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.4.2000, sp. zn. 21 Cdo 2525/99, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 34, ročník 2001 a v časopise Soudní judikatura pod č. 96, ročník 2000; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.5.2002, sp. zn. 21 Cdo 1162/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 24, ročník 2003 a v časopise Soudní judikatura pod č. 123, ročník 2002; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2.2.2006, sp. zn. 21 Cdo 616/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 94, ročník 2006).
Dovolání zástavního věřitele není přípustné ani v části výslovně směřující proti „nákladovému“ výroku II. usnesení odvolacího soudu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.1.2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2003 a publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 88, ročník 2002).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání zástavního věřitele - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly zástavní dlužnici v souvislosti se zastoupením advokátkou náklady, které spočívají v paušální odměně za zastupování ve výši 1.875,- Kč [srov. §7 písm. f), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §16 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb. a č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.), celkem ve výši 2.175,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupkyně zástavní věřitelky advokátka JUDr. Jana Holubová osvědčila, že je plátkyní daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům řízení podle ustanovení §137 odst. 1 a 3, §151 odst. 2 věty druhé o.s.ř. vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty určená z odměny za zastupování, z náhrad a z jejích hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty [20% - srov. §47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty], tedy částka 435,- Kč. Protože dovolání zástavního věřitele bylo odmítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby zástavní dlužnici náklady v celkové výši 2.610,- Kč nahradil. Zástavní věřitel je povinen přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokátky, která zástavní dlužnici v tomto řízení zastupovala (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. listopadu 2011
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu