ECLI:CZ:NS:2011:21.CUL.12.2011.1
sp. zn. 21 Cul 12/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny o návrhu Mgr. M. K. , podaném proti Nejvyššímu soudu České republiky v Brně, na určení lhůty k provedení procesního úkonu ve věci vedené pod sp. zn. 23 Cdo 3952/2010, takto:
I. Návrh navrhovatelky M. K. na určení lhůty Nejvyššímu soudu České republiky v Brně k rozhodnutí o dovolání navrhovatele se zamítá .
II. Navrhovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31.5.2010 č.j. 10 Co 148/2009-371, kterým byl změněn rozsudek Okresního soudu v Domažlicích ze dne 27.1.2009 č.j. 3 C 241/2006-243, podala dovolání žalobkyně M. K. Věc byla soudem prvního stupně předložena Nejvyššímu soudu ČR dne 11.10. 2010.
Návrhem podaným dne 23.11.2011 se navrhovatelka domáhá, aby Nejvyšší soud ČR určil „lhůtu k provedení procesního úkonu - rozhodnutí“, a to „s ohledem na délku soudního projednávání celé věci, ale i délku, po kterou je věc u NS“.
Předseda senátu 23 Cdo se vyjádřil tak, že s ohledem na věci napadlé v dřívější době lze rozhodnutí očekávat předběžně v závěru prvního čtvrtletí roku 2012.
Nejvyšší soud České republiky (jeho senát příslušný podle rozvrhu práce - §174a odst. 4 část druhé věty za středníkem zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „zákon o soudech a soudcích“, jemuž byla věc předložena dne 8. 3. 2011) dospěl k závěru, že návrh navrhovatelky M. K. není důvodný.
Podle ustanovení §1 o. s. ř. občanský soudní řád upravuje postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k zachovávání zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům jiných osob. Podle ustanovení §6 o. s. ř. v řízení postupuje soud v součinnosti se všemi účastníky tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly spolehlivě zjištěny.
Má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení (§174a odst. 1 věta první zákona o soudech a soudcích). Z návrhu musí být patrno, kdo jej podává (dále jen „navrhovatel“), o jakou věc a jaký procesní úkon se jedná, v čem jsou podle navrhovatele spatřovány průtahy v řízení a čeho se navrhovatel domáhá; dále musí návrh obsahovat označení soudu, vůči němuž směřuje, musí být podepsán a datován (§174a odst. 2 zákona o soudech a soudcích). Dospěje-li příslušný soud k závěru, že návrh na určení lhůty je oprávněný, protože s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu dochází v řízení k průtahům, určí lhůtu pro provedení procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány průtahy (§174a odst. 2 zákona o soudech a soudcích).
V posuzovaném případě k průtahům v řízení nedošlo, neboť s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudů je ve věci postupováno s přiměřenou pečlivostí a nedošlo dosud k tomu, že by se přístup soudu k této věci odlišoval od obvyklého vysokého standardu v přístupu ke konkrétnímu projednávanému případu. Na tom nemůže nic změnit ani sdělení předsedy senátu, že předpokládá rozhodnutí věci v závěru prvního čtvrtletí 2012, popřípadě počátkem čtvrtletí následujícího. Pro posouzení důvodnosti návrhu podle §174a zákona o soudech a soudcích je totiž rozhodující stav v době rozhodování o tomto návrhu a nikoli posuzování, zda v budoucnu budou předpoklady pro vyhovění takovému návrhu splněny.
Stranou úvah nelze - bez ohledu na výše uvedené závěry - ponechat rovněž skutečnost, že navrhovatelka v návrhu neoznačuje úkon, ve vztahu k němuž jsou průtahy namítány. Je totiž třeba mít na zřeteli, že při rozhodování o návrhu na určení lhůty k procesnímu úkonu může příslušný soud stanovit lhůtu jen k provedení takového procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány (tvrzeny) průtahy. Uvedený závěr vyplývá nejen z ustanovení §174a odst. 2, věty druhé, zákona o soudech a soudcích (označení procesního úkonu, u něhož jsou namítány průtahy, je náležitostí návrhu, bez jejíhož splnění nelze v řízení pokračovat) a z ustanovení §174a odst. 7, věty první, zákona o soudech a soudcích (příslušný soud může určit lhůtu k provedení úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány průtahy), ale zejména ze zásady nezávislosti soudů a soudců při projednávání a rozhodování sporů a jiných právních věcí, která nesmí být dotčena tím, že by příslušný soud posuzoval - v rozporu se smyslem (účelem) řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu - nejen otázku určení lhůty k provedení procesního úkonu, ale rovněž to, ve vztahu k jakému procesnímu úkonu nastaly v řízení průtahy. Znamená to mimo jiné, že příslušný soud může vyhovět návrhu na určení lhůty k procesnímu úkonu jen tehdy, jestliže dospěje k závěru, že s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu dochází v řízení k průtahům ve vztahu k takovému procesnímu úkonu, u něhož navrhovatel namítá (tvrdí) průtahy (srov. též právní názor uvedený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12.1.2005 sp.zn. 21 Cul 3/2004, které bylo uveřejněno pod č. 80 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006). Z uvedeného vyplývá, že již uvedené důvody samy o sobě představují skutečnost, pro kterou návrhu nelze vyhovět.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §174a odst. 5 věty druhé zákona o soudech a soudcích a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť navrhovatelka nemá ve smyslu ustanovení §174a odst. 8 věty druhé zákona o soudech a soudcích právo, aby jí stát nahradil náklady, které jí v tomto řízení vznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. prosince 2011
JUDr. Zdeněk Novotný, v. r.
předseda senátu