ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.1031.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 1031/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně Š. K. , proti žalovanému Ing. J. K. , zastoupenému JUDr. Luďkem Neumanem, advokátem se sídlem v Praze 2, Italská 9, o určení vlastnictví, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 18 C 302/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. listopadu 2008, č. j. 37 Co 324/2008-68, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. května 2008, č. j. 18 C 302/2006-43, zamítl žalobu, aby soud určil, že nemovitosti zapsané u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj na LV č. 931 pro obec B. a kat. území P., a to rodinný dům č. p. 79 stojící na parc. č. 502/1, budova bez č. p./č. e. – garáž stojící na pozemku parc. č. 502/2 a pozemky parcelních čísel 502/1, 502/2, 450/3 a 503, spadají do společného jmění manželů Ing. J. K. a Š. K. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 4. listopadu 2008, č. j. 37 Co 324/2008-68, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Nejvyšší soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“) v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Nejvyšší soud dále vychází z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání jsou účastníkům známy a že uvedené listiny jsou součástí procesního spisu vedeného u soudu prvního stupně.
V daném případě přicházela v úvahu přípustnost dovolání pouze při naplnění předpokladů uvedených v §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Tak tomu však není.
Dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu se stávající judikaturou Nejvyššího soudu, od níž se dovolací soud nemíní odchýlit.
Pro rozhodnutí ve věci bylo určující posouzení právní otázky existence naléhavého právního zájmu na určení vlastnického práva k nemovitostem v případech, kdy je souběžně vedeno řízení o vypořádání společného jmění manželů. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 30. března 2010, sp. zn. 22 Cdo 506/2008, publikovaném na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz , vyslovil názor, že naléhavý právní zájem na určení, že určitá nemovitost náleží do společného jmění manželů – účastníků může v průběhu řízení pominout, jestliže spornou otázku společného vlastnictví lze již řešit jako otázku předběžnou v rámci řízení o vypořádání společného jmění manželů. V uvedené věci šlo o situaci, kdy v době odvolacího řízení oproti stavu v době rozhodování soudu prvního stupně došlo k zániku společného jmění manželů, avšak zatím nebylo zahájeno řízení o jeho vypořádání. S ohledem na skutkovou odlišnost v této věci, kdy za odvolacího řízení již existovalo řízení o vypořádání společného jmění účastníků, uvedený právní závěr na ni logicky dopadá tím spíše. Bezesporu také odpovídá ustálené soudní praxi, podle níž naléhavý právní zájem na určení právního vztahu není dán, má-li jím být vyřešena předběžná otázka, která je určující pro konstitutivní rozhodnutí (resp. rozhodnutí na plnění) v jiném řízení mezi týmiž účastníky. Odvolací soud tedy rozhodl v souladu s uvedeným rozhodnutím a dovolání tak není přípustné.
K výše uvedenému lze pouze poznamenat, že pokud se v článku publikovaném v časopisu Právní fórum č. 5/2010 pod názvem „Společné jmění manželů v nejnovější judikatuře“ píše o otázce naléhavého právního zájmu na určení, že věc patří do dosud nevypořádaného společného jmění manželů, lze jen podotknout, že se zde neuvažuje výslovně o případu, o jaký jde v této věci, kdy v době řízení o určení již běží řízení o vypořádání společného jmění manželů.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že úspěšnému žalovanému náklady, na jejichž náhradu by měl vůči žalobkyni právo, nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. února 2011
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu