ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.1068.2008.2
sp. zn. 22 Cdo 1068/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D, a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce JUDr. J. K., proti žalované Ing. J. M. , zastoupené Mgr. Miladou Škvainovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Koperníkova 21, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 9 C 118/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. srpna 2007, č. j. 15 Co 384/2005–341, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 8. srpna 2007, č. j. 15 Co 384/2005-341, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň-jih (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. září 2004, č. j. 9 C 118/2003-184, rozhodl pod bodem I. výroku, že „z věcí, které měli Ing. J. M. a Ing. M. M. ve společném jmění manželů, připadají do výlučného vlastnictví a) Ing. M. M. 1) rodinný dům č.p. 134 na st. parc. č. 232/1 a st. parc. č. 232/1 o výměře 631 m2, nemovitosti zapsané na LV č. 1122 pro obec a k. ú. K. u Katastrálního úřadu pro P. k., Katastrální pracoviště N., 2) průmyslový objekt bez čp. na st. parc. č. 2197 (pozemek jiného vlastníka), nemovitost zapsaná na LV č. 2893 pro obec a k. ú. B. u Katastrálního úřadu pro J. k., Katastrální pracoviště S., 3) pohledávka za Ing. J. Š., bytem M., S. 14 (správně S.), v celkové částce 728 523,- Kč, vyplývající z pravomocného směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 9. 1997, č. j. Sm 41/97-10, 4) veškeré movité věci a pohledávky než uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, které jsou uvedeny v soupisu konkurzní podstaty úpadce Ing. M. M., sepsané správcem konkurzní podstaty Ing. J. U. dne 29. 5. 2002 v konkurzním řízení vedeném u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 20 K 24/2001“. Ing. M. M. přikázal k úhradě „1) pohledávky přihlášené konkurzními věřiteli a zjištěné v konkurzním řízení vedeném pod č. j. 20 K 24/2001 u Krajského soudu v Plzni“. Do výlučného vlastnictví Ing. J. M. přikázal „1) veškeré vybavení domácnosti specifikované pod položkami 1 - 41, 2) soubor videokazet náležející k vybavení videopůjčovny provozované žalovanou na adrese K. 134 a 3) nábytek tvořící vybavení této videopůjčovny a pohledávku za J. H., bytem P., L. 38, M. H., bytem P. 7, H. 1 a Z. Z., bytem B., J. W. 693 v částce 289 844,- Kč, uplatněnou žalovanou v řízení vedeném u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 10 C 118/2004 z titulu náhrady za investice do nemovitosti č. p. 86 v obci a k. ú. B., zapsané na LV č. 2572 u Katastrálního úřadu pro P. k., Katastrální pracoviště N.“; dále rozhodl, že „Ing. J. M. se přikazují k úhradě: 1) pohledávka Okresní správy sociálního zabezpečení Plzeň-jih v částce 120.193,- Kč za žalovanou z titulu dlužného pojistného a penále na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, 2) pohledávka Finančního úřadu v Blovicích – nedoplatek žalované na dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků v částce 979,- Kč podle výkazu nedoplatků Finančního úřadu v Blovicích č. j. 29914/02/141570 ze dne 6. 12. 2002, 3) pohledávka České pojišťovny, a. s., pojištění průmyslu a podnikatelů, západočeská pobočka, IČ 45272956, za žalovanou v částce 37 007,- Kč s 11,5 % úrokem z prodlení od 7. 2. 1997 do zaplacení a pohledávka v částce 1 484,- Kč (náklady řízení) vyplývající z pravomocného rozsudku Krajského soudu v Plzni, č. j. 28 Cm 874/97-68 ze dne 23. 4. 2003, 4) pohledávka Ing. M. P., bytem K., D. nábřeží 46, z titulu půjčky v částce 20.000,- Kč, 5) pohledávka dědiců po zesn. P. M., posl. bytem K., N. S. 22, z titulu půjčky v částce 40 000,- Kč, 6) pohledávka Ing. M. P., nar. 6. 2. 1962, bytem B., D. N. V., E. 7, z titulu půjčky v částce 30 000,- Kč, 7) pohledávka H. M., bytem K., N. S., J. ul. 1, z titulu půjčky v částce 30 000,- Kč“, výrokem pod bodem II. rozhodl, že vzájemné nároky manželů M., vyplývající z jejich zaniklého společného jmění, jsou jeho rozhodnutím zcela vypořádány“, a výroky pod body III. - V. pak rozhodl o nákladech řízení, nákladech státu a o soudním poplatku.
Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku uvedl, z jakých skutkových zjištění a závěrů vycházel, k jakým právním závěrům dospěl a jak je promítl do způsobu vypořádání věcí a hodnot tvořících součást zaniklého společného jmění manželů. Na základě způsobu rozdělení vypořádávaných hodnot uzavřel, že „vzájemné nároky manželů M. vyplývající z jejich zaniklého společného jmění manželů jsou tímto rozhodnutím zcela vypořádány“.
K odvolání žalované Krajský soud v Plzni jako soud odvolací (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 8. srpna 2007, č. j. 15 Co 384/2005-341, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že výrokem pod bodem I. „z věcí, které měli úpadce a žalovaná ve společném jmění manželů, se přikazuje a) do výlučného vlastnictví úpadce 1. průmyslový objekt bez č. p. na staveb. parc. č. 2197 (pozemek jiného vlastníka), nemovitost zapsaná na LV č. 2893 pro obec a k. ú B. u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště S. v hodnotě 1,329.620,- Kč, 2. movité věci sepsané Ing. J. U. - správcem konkursní podstaty úpadce v řízení před Krajským soudem v Plzni sp. zn. 20 K 24/2001 v soupisu konkursní podstaty úpadce ze dne 29. 5. 2002 na straně 2 bod 1 až 5, včetně příloh 1 a 2, bez hodnoty a 3. movité věci sepsané Ing. J. U. – správcem konkursní podstaty úpadce v řízení před Krajským soudem v Plzni sp. zn. 20 K 24/2001 v soupisu konkursní podstaty úpadce ze dne 29. 5. 2002 na str. 2 pod bodem 7 – notebook, tester, telefon, počítač, Koruna SED, vše v hodnotě 204.434,- Kč, b) do výlučného vlastnictví žalované 1. rodinný dům čp. 134 na st. parc. č. 232/1 a stavební parcela č. 232/1 o výměře 631 m2, nemovitosti zapsané na LV č. 1122 pro obec a k. ú. K. u Katastrálního úřadu pro P. k., Katastrální pracoviště N. v hodnotě 5,354.620,- Kč, 2. veškeré vybavení domácnosti uvedené pod bodem b) a 1. rozsudku soudu I. stupně pod položkami 1 - 41 v celkové hodnotě 90.930,- Kč, 3. soubor videokazet a veškeré vybavení videopůjčovny provozované žalovanou v K. 134 v hodnotě 400.000,- Kč“. Výrokem pod bodem II. byla odvolacím soudem žalované přikázána k úhradě „1. pohledávka Okresní správy sociálního zabezpečení Plzeň-jih v částce 120.193,- Kč, 2. pohledávka Finančního úřadu v Blovicích ve výši 979,- Kč a 3. pohledávka České pojišťovny a. s. ve výši 37.007,- Kč s příslušenstvím a 1.484,- Kč“. Výrokem pod bodem III. byly úpadci a žalované přikázány do vlastnictví každému jednou polovinou pohledávky „1. pohledávka za J. H., M. H. a Z. Z. v částce 289.844,- Kč, 2. pohledávka proti České republice ve výši 19,495. 126,- Kč, 3. pohledávka proti v. d. D. B. ve výši 15,882.588,- Kč, 4. pohledávka proti Ing. J. Š. ve výši 903.523,- Kč, 5. LEAS-SCHILICHTS ve výši 15.342,- Kč, 6. DONAKL, s. r. o. Příbram ve výši 30.134,- Kč, 7. fa. K. STEJSKAL Blatná ve výši 49.904,- Kč, 8. PRIMA STRAKONICE ve výši 692,- Kč, 9. FALADA ELEKTRO ve výši 4.704,- Kč, 10. AGENTURA ŽAKY – STRAKONICE ve výši 45.445,- Kč, 11. P. V. ve výši 66.769,- Kč, 12. B. L. ve výši 88.560,- Kč, 13. E. Š. ve výši 25.000,- Kč, 14. JUDr. J. ve výši 176.321,- Kč, 15. MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI Praha ve výši 116.938,- Kč, a 16. pohledávka z nezaplacených účtů č. 9800317 ve výši 3.579,- Kč č. 9800333 ve výši 1.862,- Kč č. 9800568 ve výši 5.106,- Kč“. Výrokem pod bodem IV. bylo uloženo úpadci a žalované, aby zaplatili každý jednou polovinou pohledávky „1. Ing. M. P. ve výši 20.000,- Kč, 2. dědiců po zemřelém P. M. ve výši 40.000,- Kč, 3. Ing. M. P., nar. 6. 2. 1962 ve výši 30.000,- Kč a H. M., ve výši 30.000,- Kč“. Výrokem pod bodem V. bylo uloženo žalované, aby zaplatila úpadci na vyrovnání podílu částku 2,011.905,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku“. Výrokem po bodem VI. bylo rozhodnuto o tom, že „nedílnou součástí výroku tohoto rozsudku je soupis konkursní podstaty úpadce Ing. M. M. – ASYS, K. 134, vyhotovený správcem konkurzní podstaty ing. J. U. – správcem konkurzní podstaty úpadce v řízení před Krajským soudem v Plzni, sp. zn. 20 K 24/2001 ze dne 29. 5. 2004, a to strana 2 bod 1 až 5, včetně příloh 1 a 2 a strana 2 bod 7“ a ve výroku pod bodem VII. rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy „všech stupňů“. Odvolací soud rozhodoval ve věci poté, co jeho předchozí rozsudek ze dne 21. prosince 2005, č. j. 15 Co 384/2005–267, byl zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. srpna 2006, č. j. 22 Cdo 1443/2006–307.
Odvolací soud vyšel z principu rovností podílů manželů na společném majetku; oproti soudu prvního stupně se však neztotožnil se způsobem ocenění nemovitostí, které byly předmětem vypořádání. Odvolací soud zdůraznil, že soud prvního stupně správně uvedl, že je třeba vycházet z cen obvyklých, tímto způsobem však nepostupoval, neboť vycházel z „cen dle cenového předpisu“ a navíc uvedl, že vzhledem k existujícím zástavním právům je tržní cena nemovitostí nulová. Odvolací soud naopak poukázal na to, že existence zástavního práva váznoucího na nemovitostech nesnižuje jejich hodnotu, neboť ta by mohla být snížena pouze určitými nájemními právy a věcnými břemeny zatěžujícími nemovitost. Odvolací soud proto uvedenou vadu v úvahách soudu prvního stupně odstranil tím, že za „základ vypořádání považoval ceny nemovitostí tak, jak je žalovaná odůvodnila ve svém odvolání“, tj. z hodnotu průmyslového objektu v Blatné ve výši 1 329 620,- Kč a rodinného domu s příslušenstvím v K. ve výši 5 354 620,- Kč.
V návaznosti na závazný právní názor vyslovený v předchozím rušícím rozhodnutí dovolacího soudu učinil odvolací soud součástí výroku rozsudku označený soupis konkursní podstaty, resp. tu jeho část, která obsahuje soupis věcí bez hodnoty, s nimiž úpadce podnikal – jde o věci souhrnně uvedené na straně 2 soupisu pod bod 1 až 5. Bod 4 odkazuje na konkrétní seznam věcí (příloha 1), bod 5 odkazuje na přílohu 2, kde jsou tyto věci pod č. 1 až 46 popsány. Také tyto přílohy tvoří součást výroku rozsudku odvolacího soudu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná prostřednictvím své zástupkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a uplatnila dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. a), b) a §241a odst. 3 o. s. ř. Důvodnost dovolání spatřuje v tom, že: a) při oceňování věcí, které náležejí do vypořádání společného jmění manželů, nevycházely soudy obou stupňů ze stavu věcí ke dni zániku společného jmění manželů a z cen ke dni vypořádání, b) soud porušil při rozhodování princip rovnosti podílů manželů na společném majetku, c) v řízení nebyl zjištěn soupis konkurzní podstaty úpadce ohledně věcí náležejících do společného jmění manželů ke dni prohlášení konkurzu, přičemž součástí výroku napadeného rozsudku není řádný, resp. správný, soupis konkurzní podstaty, d) předmětem vypořádání nebyly pohledávky spadající do společného jmění manželů. V podrobnostech zástupkyně žalované odkázala na obsah dovolání podaného samotnou žalovanou před tím, než byla k jejímu zastupování v dovolacím řízení ustanovena.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, řádně zastoupenou oprávněnou osobou – účastníkem řízení, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu podle §242 odst. 1 a 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v rozsahu dovolatelkou uplatněných dovolacích důvodů a shledal, že dovolání je zčásti důvodné.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
V řízení o vypořádání společného jmění manželů dovolací soud zkoumá přípustnost dovolání ohledně každé vypořádávané položky zvlášť. Skutečnost, že odvolací soud např. změní rozsudek soudu prvního stupně ohledně jedné či několika položek neznamená, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. i proti těm částem rozsudku odvolacího soudu, které se týkají jiných položek, a že dovolací soud je již v důsledku částečné změny rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem oprávněn přezkoumat celé rozhodnutí (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. listopadu 2009, sp. zn. 22 Cdo 425/2008, uveřejněný na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz ).
Přípustnost dovolání proti měnícímu rozsudku odvolacího soudu je založena na rozdílnosti (nesouhlasnosti) rozsudku odvolacího soudu s rozsudkem soudu prvního stupně. O nesouhlasné rozsudky jde tehdy, jestliže okolnosti významné pro rozhodnutí věci byly posouzeny oběma soudy rozdílně, takže práva a povinnosti stanovená účastníkům jsou podle závěrů těchto rozsudků odlišná. Odlišností se myslí závěr, který rozdílně konstituuje nebo deklaruje práva a povinnosti v právních vztazích účastníků. Pro posouzení, zda jde o měnící rozsudek odvolacího soudu, není samo o sobě významné, jak odvolací soud formuloval výrok svého rozsudku, rozhodující je obsahový vztah rozsudků soudů obou stupňů v tom, zda a jak rozdílně posoudily práva a povinnosti v právních vztazích účastníků řízení.
Podle §149 odst. 2 věta první občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) zanikne-li společné jmění manželů, provede se vypořádání, při němž se vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou stejné.
Podle §150 odst. 3, 4 obč. zák. neprovede-li se vypořádání dohodou, provede je na návrh některého z manželů soud. Nedošlo-li do tří let od zániku společného jmění manželů k jeho vypořádání dohodou nebo nebyl-li do tří let od jeho zániku podán návrh na jeho vypořádání rozhodnutím soudu, platí ohledně movitých věcí, že se manželé vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich věci ze společného jmění manželů pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá. O ostatních movitých věcech a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné; totéž platí přiměřeně o ostatních majetkových právech, pohledávkách a závazcích manželům společných.
Dovolatelka v dovolání namítala, že odvolací soud porušil při rozhodování princip rovnosti podílů manželů na společném jmění.
Dovolací soud vychází ze své ustálené judikatury potud, že odklon od rovnosti podílů při vypořádání společného jmění manželů přichází do úvahy, přičemž dovolací soud mohl úvahu odvolacího soudu o důvodech opodstatňujících odklon od výchozího principu rovnosti podílů přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. srpna 2009, sp. zn. 22 Cdo 3636/2008, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz ).
Aplikace uvedeného judikatorního závěru v daném případě nepřichází do úvahy již proto, že odvolací soud se od principu rovnosti podílů při vypořádání neodchýlil. Naopak v odůvodnění rozsudku zcela jednoznačně a opakovaně zdůraznil, že tento princip rovnosti podílů považuje v dané věci za aplikovatelný a několikrát na něj v souvislosti s vypořádáním konkrétních hodnot odkázal. Dovolacímu soudu není ostatně zřejmé, jak by se uvedená námitka v této situaci měla promítnout do poměrů souzené věci, neboť k této výhradě dovolání neobsahuje žádnou argumentaci.
Žalovaná v dovolání dále poukazovala na skutečnost, že „předmětem vypořádání nebyly pohledávky spadající do společného jmění manželů“. Podle obsahu dovolání se mělo zřejmě jednat o „pohledávku ve výši 1 040 000,- Kč uplatněnou u Krajského soudu v Plzni proti správci konkursní podstaty JUDr. Klímovi“.
Praxe dovolacího soudu je jednotná potud, že v řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví (i společného jmění manželů) může soud vypořádat jen ten majetek či hodnoty tvořící společné jmění manželů, které účastníci řízení navrhli k vypořádání soudním rozhodnutím do tří let od jeho zániku. Tento závěr učinil Nejvyšší soud České republiky za využití předchozí judikatury (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. května 2007, sp. zn. 22 Cdo 1112/2006, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 5061), kdy v návaznosti na to současně dovodil nepřípustnost uplatnění společné pohledávky v režimu bezpodílového spoluvlastnictví manželů (dále jen BSM), pokud nebyla uplatněna v tříleté zákonné lhůtě podle §150 odst. 4 obč. zák. Nejvyšší soud v této souvislosti rovněž poznamenal, že předchozí praxe, která umožňovala kdykoliv během řízení o vypořádání BSM navrhnout nové položky k vypořádání, vycházela ze starší úpravy, která předpokládala, že soud z úřední povinnosti „pátrá“ po majetku v BSM a že je povinen vypořádat jeho celou masu. Tento názor, který v praxi mimo jiné vedl k neúměrnému prodlužování sporů, neboť umožňoval neomezené rozšiřování vypořádávaného majetku, je však neudržitelný vzhledem k novější hmotněprávní úpravě vycházející zejména z posílení dispozitivního charakteru norem upravujících vypořádání BSM a také k vzhledem k uplatnění zásad projednací a dispoziční v občanském soudním řízení (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 26. listopadu 2009, sp. zn. 22 Cdo 1192/2007, uveřejněný na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz ).
Závěr o nepřípustnosti dodatečného zahrnutí společné pohledávky do režimu zaniklého BSM po uplynutí zákonné tříleté lhůty v rámci jeho vypořádání soudem, od něhož se Nejvyšší soud nehodlá odchýlit, a který lze vztáhnout i na vypořádání zaniklého SJM, je použitelný i v souzené věci (k tomu dále srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. dubna 2010, sp. zn. 22 Cdo 2881/2008, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz ).
Z obsahu spisu se podává, že společné jmění manželů v daném případě zaniklo 14. září 2001. Pro možnost vypořádat pohledávku uváděnou v dovolání žalovanou by tato musela být učiněna předmětem řízení do tří let od zániku společného jmění manželů, tj. do 14. září 2004.
Žalobce v uvedené tříleté lhůtě uvedenou pohledávku předmětem řízení neučinil. Žalovaná u jednání konaného dne 28. ledna 2004 v obecné rovině uvedla, že součástí společného jmění manželů byla i aktiva a požádala soud o poskytnutí lhůty pro zaslání seznamu pohledávek představujících podle názoru žalované aktiva společného jmění manželů, přičemž se zavázala seznam pohledávek předložit ve lhůtě deseti dnů od uvedeného jednání. Podáním ze dne 5. února 2004 žalovaná zaslala soudu prvního stupně – bez jakéhokoliv bližšího sdělení týkajícího se případného procesního návrhu či postupu – seznam písemností a podkladů, jejichž součástí je i „tabulka pohledávek, závazků a majetku“. V rubrice pohledávek žádná pohledávka ve výši 1 040 000,- Kč však uvedena není a předmětem řízení ji žalovaná do 14. září 2004. Jestliže se odvolací soud uvedenou pohledávkou nezabýval, nemohlo jít o postup, který by mohl mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Naproti tomu je důvodná námitka týkající se způsobu ocenění nemovitostí, které jsou předmětem vypořádání, kdy žalovaná namítá, že soud měl při oceňování uvedených nemovitostí zohlednit jejich stav ke dni zániku společného jmění, ale cenu ke dni vypořádání, a to na základě znaleckého dokazování; tímto způsobem však nepostupoval. Odvolací soud pak vycházel při vypořádání této majetkové hodnoty z ceny, kterou uvedla žalovaná v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, čímž rozhodl v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Zde odvolací soud postupoval odlišně od soudu prvního stupně, který při ocenění vyšel z ceny určené podle cenového předpisu při zjištění, že obecná (tržní) cena nemovitostí je s ohledem na zatížení nemovitostí zástavním právem nulová. V této části je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Dovolací soud již v rozsudku ze dne 7. prosince 1999, sp. zn. 2 Cdon 2060/97, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, 2001, pod pořadovým č. 11 vyložil, že při stanovení ceny věci pro účely vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů (shodně závěry se uplatní i ve vztahu k řízení o vypořádání společného jmění manželů) se vychází z ceny věci době vypořádání, avšak z jejího stavu v době zániku tohoto spoluvlastnictví. V rozsudku ze dne 17. ledna 2001, sp. zn. 22 Cdo 2433/99, uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek, C. H. Beck pod pořadovým č. C 45, vyložil, že při stanovení ceny nemovitosti v rámci vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů se vychází z obecné ceny, tj. ceny nemovitosti obvyklé v daném místě a v době rozhodování, která vyjadřuje aktuální tržní hodnotu nemovitosti.
Soudní praxe připustila z tohoto obecného principu výjimky reflektující konkrétní okolnosti individuálních případů, jež byly shrnujícím způsobem vyjádřeny v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. února 2008, sp. zn. 22 Cdo 3285/2007, uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 5778, podle kterého zásada, že při oceňování věcí, které náležejí do vypořádávaného bezpodílového spoluvlastnictví, se vychází ze stavu věci ke dni zániku bezpodílového spoluvlastnictví, ale z její ceny v době, kdy se provádí vypořádání, platí v případě, že nejde o věc, kterou užíval na základě dohody ten účastník, kterému je přikazována, nebo ji užívali oba a nedošlo k jejímu nadměrnému, mimořádnému opotřebení či poškození. Podstata výjimek z uvedeného pravidla spočívá v tom, že v určitých situacích je namístě, aby při vypořádání bylo přihlédnuto k ceně věci ke dni rozhodování soudu, ale podle stavu nikoliv ke dni zániku bezpodílového spoluvlastnictví, nýbrž taktéž ke dni rozhodování soudu.
Odvolací soud nebyl oprávněn vzít za základ pro vypořádání nemovitostí cenu uvedenou žalovanou již z toho důvodu, že se nejednalo o shodná tvrzení účastníků, která je soud oprávněn vzít za svá skutková tvrzení (§120 odst. 4 o. s. ř.).
Shodnou námitku vůči ocenění nemovitostí a z toho vycházejícího určení výše náhrady jako v dovolání uplatnila žalovaná již v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, o kterém odvolací soud rozhodoval rozsudkem ze dne 21. prosince 2005, č. j. 15 Co 384/2005-267, ve kterém zaujal ve vztahu k ocenění nemovitostí zcela shodný názor jako v rozsudku, který je předmětem tohoto dovolacího řízení. Rozsudek odvolacího soudu ze dne 21. prosince 2005 byl zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. srpna 2006, č. j. 22 Cdo 1443/2006-307, přičemž otázka správnosti ocenění nemovitostí nebyla důvodem pro zrušení rozsudku. Dovolací soud nicméně v rušícím rozhodnutí uvedl, že v dalším řízení se bude odvolací soud znovu zabývat cenou vypořádávaných nemovitostí, zjevně i z pohledu námitek uplatněných žalovanou.
Tímto způsobem však odvolací soud v dalším řízení nepostupoval, neboť bez dalšího vycházel ze zcela shodného názoru jako ve svém předešlém rozsudku a s argumentací, kterou žalovaná velmi rozsáhle uplatnila v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, se žádným způsobem nevypořádal, čímž nerespektoval závazný právní názor dovolacího soudu, a zatížil tak řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.).
Byť žalovaná v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně uvedla svůj názor na cenu vypořádávaných nemovitostí, není z tohoto jejího podání žádným způsobem zřejmé, jestli jí uvedená cena reflektuje stav nemovitostí ke dni zániku společného jmění manželů a cenu ke dni podání odvolání a jde-li vůbec o cenu obecnou. Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. tak byl uplatněn právem.
Odvolací soud ve vztahu k částkám, které vzal za základ ceny, navíc žádným způsobem neprováděl dokazování, a nemohl je tak vzít za skutková zjištění. V napadeném rozsudku pak nebyl oprávněn vycházet z jím akceptovaných cen tím spíše, že rozhodoval v období více než dvou a půl let od podání odvolání, ve kterém byla uvedená cena uvedena, a potřeba aktualizace cen byla dána již s ohledem na běh času a obecně známou variabilitu a proměnlivost cen nemovitostí. Jestliže tímto způsobem odvolací soud nepostupoval, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [ §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. ] a k níž je dovolací soud v případě přípustného dovolání povinen přihlédnout z úřední povinnosti (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. prosince 2010, sp. zn. 22 Cdo 1230/2009, uveřejněný na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz ).
Zčásti důvodné je dovolání i v části, která se váže k postupu soudu, jenž ve výroku rozsudku odkázal na soupis konkurzní podstaty. V tomto směru již dovolací soud vyslovil závazný právní názor v rušícím rozsudku ze dne 31. srpna 2006, č. j. 22 Cdo 1443/2006-307, kde mimo jiné zdůraznil, že není vyloučeno, aby věci movité, zejména je-li jich značné množství, byly ve výroku rozsudku specifikovány odkazem na listinu obsahující seznam těchto věcí, např. na soupis konkurzní podstaty, o němž by měl soud také uvést, že je nedílnou součástí jeho rozsudku. Pro případ odkazu na uvedený soupis ve výroku rozsudku musí být věci movité v této listině řádně (přesně, určitě a srozumitelně) označeny a obsah této listiny se stává součástí rozsudečného výroku o vypořádání společného jmění manželů. Z toho také vyplývá, že listina – soupis konkurzní podstaty – musí být k písemnému vyhotovení tohoto rozsudku připojena.
Není důvodné dovolání v části, v níž dovolatelka namítá, že „v řízení nebyl zjištěn soupis konkurzní podstaty úpadce ohledně věcí náležejících do společného jmění manželů ke dni prohlášení konkurzu“. Není především zřejmé, co konkrétně dovolatelka touto námitkou míní a odvolacímu soudu vytýká. Dovolací soud v této souvislosti dodává, že v řízení o vypořádání společného jmění manželů není cílem zjištění soupisu konkurzní podstaty, jenž by obsahoval věcí náležející do společného jmění. Předmět řízení o vypořádání společného jmění manželů vymezují svými procesními návrhy účastníci, kteří toliko mohou při specifikaci předmětu řízení odkázat na listinu a tuto listinu doložit jako součást vylíčení rozhodujících skutečností (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. července 2003, sp. zn. 29 Odo 215/2003, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 2044, resp. rozhodnutí uveřejněné tamtéž pod C 2795). Takový postup je však výhradně v dispozici účastníků a nikoliv soudu. Roli takové listiny může plnit i soupis konkurzní podstaty, nelze však soudu vytýkat, že jeho existence nebyla v řízení zjištěna.
Důvodné je však dovolání v té části, v níž dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že součástí výroku napadeného rozsudku není řádný, resp. správný, soupis konkurzní podstaty. Konkrétně poukazuje na to, že výrok rozsudku odvolacího soudu v bodě I. a) odst. 2 odkazuje na soupis konkurzní podstaty strana 2 bod 1, přičemž soupis v tomto bodě odkazuje na seznam Okresního soudu ve Strakonicích, který není součástí soupisu konkurzní podstaty, soudního spisu, soudního spisu konkurzního soudu, výroku rozsudku soudu prvního stupně ani soudu odvolacího. Jestliže soud uvede ve výroku svého rozsudku odkaz na část konkrétní listiny a odkazuje-li listina v této své části na jiný seznam, který ale součástí listiny ani rozsudku není, vzniká podle názoru dovolatelky pochybnost, zda je výrok rozsudku přesný, určitý a srozumitelný tak, aby byl vykonatelný po stránce materiální i za uvedených podmínek.
Posoudit důvodnost této dovolací námitky brání dovolacímu soudu již ta základní skutečnost, že odvolací soud sice ve výroku rozsudku uvedl, že „nedílnou součástí výroku tohoto rozsudku je soupis konkursní podstaty úpadce Ing. M. M. – ASYS, K. 134, vyhotovený správcem konkurzní podstaty ing. J. U. – správcem konkurzní podstaty úpadce v řízení před Krajským soudem v Plzni, sp. zn. 20 K 24/2001 ze dne 29. 5. 2004, a to strana 2 bod 1 až 5, včetně příloh 1 a 2 a strana 2 bod 7“, tento soupis však k písemnému vyhotovení svého rozsudku nepřipojil, čímž opětovně nerespektoval závazný právní názor vyslovený v rušícím rozhodnutí dovolacího soudu a zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Skutečnost, že soupis konkurzní podstaty nebyl k rozsudku připojen, jasně vyplývá z obsahu spisu, kde se u originálu rozsudku žádný připojený soupis konkurzní podstaty nenachází a i z žurnalizace jednotlivých stran spisového materiálu je zřejmé, že rozsudek připojený soupis konkursní podstaty neobsahuje.
Dovolací soud ze shora uvedených důvodů napadený rozsudek odvolacího soudu podle §243b odst. 2, 3 věta první o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, v němž je odvolací soud vázán vysloveným právním názorem dovolacího soudu ve smyslu §243d odst. 1 věta první o. s. ř. Propojení zkoumané části výroku rozhodnutí odvolacího soudu s částí výroku, která přezkoumání nepodléhá, se při rozhodnutí o dovolání projevuje v tom, že shledá-li dovolací soud důvody pro zrušení přezkoumávaného výroku, zruší současně i výrok, který přezkoumávat nelze (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 5. února 2008, sp. zn. 22 Cdo 3307/2006, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 5768).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. ledna 2011
Mgr. Michal K r á l í k, Ph.D., v. r.
předseda senátu