ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.1585.2011.1
sp. zn. 22 Cdo 1585/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně Ž. A., zastoupené Narcisem Tomáškem, advokátem se sídlem v Děčíně, Masarykovo nám. 193/20, proti žalované A. N., o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 17 C 208/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. prosince 2010, č. j. 10 Co 568/2010-135, 10 Co 609/2010-135, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Děčíně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. dubna 2010, č. j. 17 C 208/2008-112, zrušil „podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalované k budově č. p. 378 – způsob využití – rodinný dům na st. p. č. 522, pozemku st. p. č. 522 – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 159 m2 a pozemku p. p. č. 86/1 – zahrada o výměře 870 m2, zapsaných na listu vlastnictví č. 312 pro obec a katastrální území Benešov nad Ploučnicí v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Děčín.“ Nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalované a zároveň jí uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 950.000,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Dále rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 1. prosince 2010, č. j. 10 Co 568/2010-135, 10 Co 609/2010-135, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Žalovaná nezastoupena advokátem navrhla zamítnutí dovolání.
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Nejvyšší soud České republiky („Nejvyšší soud“) dále vychází z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání a vyjádření k dovolání jsou účastníkům známy a že uvedené listiny jsou součástí procesního spisu vedeného u soudu prvního stupně. Dovolací soud proto na ně odkazuje.
V daném případě přicházela v úvahu přípustnost dovolání pouze při naplnění předpokladů uvedených v §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Přípustnost tzv. nenárokového dovolání [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006, publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, (dále „Soubor rozhodnutí“) pod č. C 5042.
Dovolatelka v daném případě povinnost formulovat právní otázku nesplnila. Soudům obou stupňů v podstatě jen vytýká, čím vším se dostatečně nezabývaly nebo co nezkoumaly. Z obsahu dovolání vyplývá, že její námitky jsou především skutkové povahy, popř. procesního rázu a dovolací soud by tím, že by se jimi blíže zabýval, otázku zásadního právního významu neřešil. Tím, že dovolatelka zpochybňuje skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. Tímto důvodem však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nelze.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že úspěšné žalované náklady, na jejichž náhradu by měla vůči žalobkyni právo, nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. června 2011
JUDr. František B a l á k
předseda senátu