ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.1645.2011.1
sp. zn. 22 Cdo 1645/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně M. P. , zastoupené obecným zmocněncem F. P., bytem v K., proti žalovanému J. P. , o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem a zaplacení 7.813,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 10 C 434/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. dubna 2010, č. j. 19 Co 907/2010–45, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 24. března 2010, č. j. 10 C 434/2010-39, odmítl odvolání žalobkyně podané proti usnesení tohoto soudu ze dne 22. února 2010, č. j. 10 C 434/2009 – 34, jako opožděné podle §208 odst. 1 o. s. ř. a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 29. dubna 2010, č. j. 19 Co 907/2010-45, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně prostřednictvím svého obecného zmocněnce podáním, které je podle obsahu dovoláním.
Žalovanému nebylo dovolání doručováno.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon (v ustanoveních §237 až §239 o. s. ř.) připouští.
Nejvyšší soud České republiky již v usnesení ze dne 20. listopadu 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/ 2001 (publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek v sešitu 5/2003, pod pořadovým č. 41) vyslovil závěr, že proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, není dovolání přípustné. Na tomto závěru ničeho nezměnila ani novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 7/2009 Sb.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení §241b odst. 2 ve spojení s §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím ve věci samé, jímž se řízení končí (§151 odst. 1, §224 odst. 1, §243b odst. 5 věta první o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. června 2011
Mgr. Michal Králík, Ph. D., v. r.
předseda senátu