ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.1705.2011.1
sp. zn. 22 Cdo 1705/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně Mgr. J. K., zastoupené JUDr. Janem Součkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábřeží 57, proti žalovanému Ing. A. K., zastoupenému JUDr. Jiřím Benešem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 699/30, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 3 C 309/98-903, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. ledna 2011, č. j. 28 Co 505/2010-946, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha-západ (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. května 2010, č. j. 3 C 309/98-903, pod bodem I. výroku ze zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví účastníků přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného dům č. p. 1614 postavený na pozemku parc. č. 349 a pozemek parc. č. 349, vše v obci a katastrálním území R., zapsaný na LV č. 1943 u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha-západ, výtěžek z prodeje osobního automobilu Škoda 105 L ve výši 23.000,- Kč, výtěžek z prodeje dvou automobilů Praga Lady, garážová vrata, malý motocykl a částku 5.000,- Kč. Pod bodem II. výroku uložil žalovanému povinnost doplatit půjčku u České spořitelny, a. s., obvodní pobočky Praze 2, Jugoslávská 19, č. 61-674574-1 ve výši 100.937,- Kč, pod bodem III. výroku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 3.438.795,50 Kč do šesti měsíců od právní moci rozsudku a pod body IV. až VI. výroku rozhodl o nákladech řízení a soudních poplatcích.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně i žalovaného rozsudkem ze dne 13. ledna 2011, č. j. 28 Co 505/2010-946, rozsudek soudu prvního stupně změnil pouze tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 3.438.795,50 Kč do dvou měsíců od právní moci rozsudku, jinak rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil a ve výroku o soudních poplatcích snížil částku, kterou jsou účastníci povinni společně a nerozdílně zaplatit soudu prvního stupně na soudních poplatcích. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Nejvyšší soud České republiky („Nejvyšší soud“) dále vychází z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání jsou účastníkům známy a že uvedené listiny jsou součástí procesního spisu vedeného u soudu prvního stupně. Dovolací soud proto na ně odkazuje.
V daném případě přicházela v úvahu přípustnost dovolání pouze při naplnění předpokladů uvedených v §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Přípustnost tzv. nenárokového dovolání [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006, publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 5042.
Dovolatel v daném případě povinnost formulovat právní otázku nesplnil a z dovolání se nepodává nic, co by z rozsudku odvolacího soudu činilo rozhodnutí po právní stránce zásadního právního významu. Žalovaný především namítá, že nalézací soudy nesprávně zhodnotily v řízení provedené důkazy, neboť při stanovení obvyklé ceny nemovitosti nezohlednily finanční dary poskytnuté jeho rodiči na koupi pozemku a následnou stavbu rodinného domu, ani skutečnost, že jeho rodiče až do své smrti v předmětné nemovitosti bydleli. Jde o výhrady vůči skutkovým zjištěním nalézacích soudů a dovolací soud by tím, že by se jimi zabýval, otázku zásadního právního významu neřešil. Tím, že dovolatel zpochybňuje skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. Tímto důvodem však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nelze.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalovaného podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že úspěšné žalobkyni náklady, na jejichž náhradu by měla vůči žalovanému právo, nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. června 2011
JUDr. František B a l á k
předseda senátu