ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.2411.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 2411/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně Z. J. , bytem v O., zastoupené Mgr. Jaromírem Jarošem, advokátem se sídlem v Ostravě-Svinově, U Rourovny 556/3, proti žalovanému V. J. , bytem v K., zastoupenému JUDr. Bohuslavem Heczkem, advokátem se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Smetanovo náměstí 2, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 19 C 156/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. ledna 2009, č. j. 11 Co 577/2008-193, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. ledna 2009, č. j. 11 Co 577/2008-193, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. června 2008, č. j. 19 C 156/2004-168, z věcí patřících do zaniklého společného jmění účastníků přikázal pod bodem I. výroku do vlastnictví žalobkyně kufříkový šicí stroj zn. Jaguár a pod bodem II. do vlastnictví žalovaného blíže označené věci movité (vybavení bytu). Pod bodem III. uložil žalovanému, aby na vrovnání podílů zaplatil žalobkyni částku 265.103,- Kč. Pod bodem IV. až VI. rozhodl o nákladech řízení a soudním poplatku.
Soud prvního stupně zjistil, že manželství účastníků, uzavřené dne 6. listopadu 1993, zaniklo rozvodem dne 20. června 2001. K dohodě účastníků o vypořádání společného jmění manželů nedošlo. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 16. 9. 2005, č. j. 28 C 40/2004-54, který nabyl právní moci dne 8. listopadu 2005, bylo zrušeno právo společného nájmu účastníků k družstevnímu bytu v domě v ulici v K. s tím, že výlučným nájemcem a členem družstva bude nadále žalovaný. Tento byt získali účastníci v roce 1996 převodem členských práv a povinností k bytu při jejich společném členství v družstvu D. K. Soud prvního stupně proto předmětem vypořádání společného jmění účastníků učinil částku 442.950,- Kč představující cenu bytové jednotky s podílem na společných částech a společném příslušenství ke dni 8. listopadu 2005, jak ji vyčíslil znalec Ing. P. B. ve znaleckém posudku ze dne 31. října 2007. Dále soud zohlednil, že žalovaný ze svých finančních prostředků splatil dvě půjčky poskytnuté účastníkům za trvání jejich manželství příbuznými žalovaného a po zániku společného jmění účastníků doplatil úvěr poskytnutý Českou spořitelnou, a. s., pobočkou v K. Soud prvního stupně neakceptoval požadavek žalovaného na náhradu jeho vnosů do společného majetku, a to částky 351.158,- Kč, resp. 320.423,- Kč, z motorových vozidel, které měl žalovaný z doby před uzavřením manželství a které byly prodané, příp. odcizené, v průběhu let 1994 až 1998, a částky představující cenu družstevního bytu o velikosti 2 + 0 ke dni 2. října 1996, který měl žalovaný v nájmu před uzavřením manželství. Podle soudu prvního stupně žalovaný netvrdil ani žádným způsobem neprokázal svůj vnos do společného jmění v souvislosti s tvrzeným převodem členských práv a povinností k uvedenému bytu.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 14. ledna 2009, č. j. 11 Co 577/2008-193, rozsudek soudu prvního stupně „doplnil“ ve výroku pod bodem II. tak, že do výlučného vlastnictví žalovaného připadá hodnota členských práv a povinností k družstevnímu bytu v domě v K., Stavebního bytového družstva D. se sídlem v K., ve výši 442.950,- Kč. Jinak rozsudek soudu prvního stupně pod body I. a II. výroku potvrdil. Ve výroku pod bodem III. rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovanému uložil, aby žalobkyni zaplatil na vyrovnání podílu částku 165.103,- Kč. Dále rozhodl o nákladech řízení a soudním poplatku.
Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně. Dokazování doplnil zprávou pobočky realitní kanceláře v K., ze dne 9. června 2006 (č. l. 54 spisu), z níž zjistil, že tržní cena členských práv a povinností k družstevnímu bytu domu v K. činila v říjnu 1996 částku 190.000,- až 220.000,- Kč, a k družstevnímu bytu 2 + 1 tamtéž v 6. patře v červnu 2001 částku 250.000,- až 280.000,- Kč. Odvolací soud nesouhlasil s rozhodnutím soudu prvního stupně ve věci samé pouze ohledně vnosu žalovaného do společného jmění manželů v souvislosti s nabytím označeného družstevního bytu 2 + 1 v říjnu 1996. K tomu odvolací soud uvedl, že „za tzv. vnos jednoho z manželů do SJM je zapotřebí považovat nejen peníze, jimiž přispěl na pořízení nebo zhodnocení společné věci, ale i hodnotu jeho majetku, která byla použita ke stejnému účelu. Výlučný členský podíl žalovaného, který použil na získání jiného družstevního bytu pro oba účastníky, rovněž představuje majetek, který byl vložen z odděleného majetku žalovaného na společný majetek účastníků“. Odvolací soud proto zohlednil vnos žalovaného do společného majetku v částce 200.000,- Kč, k níž došel na podkladě zjištění ze zprávy RK v K. ze dne 9. června 2006 a tvrzení žalovaného v odvolání, že v souvislosti se směnou bytu o velikosti 2 + 0 obdrželi od A. S. částku 190.000,- Kč.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu, pokud jím byl pod bodem II. změněn rozsudek soudu prvního stupně v bodech III. až VI. výroku, a dále pod bodem III. rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, podala žalobkyně dovolání z důvodů, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Namítla, že „odvolací soud zcela pominul, že žalovaný netvrdil ani žádným způsobem neprokázal svůj konkrétní vnos do SJM v souvislosti s tvrzeným převodem členských práv a povinností k uvedeném u bytu u soudu prvního stupně“. Oproti odvolacímu soudu soud prvního stupně zprávě RK nepřikládal žádnou váhu. Odvolací soud snížil žalobkyni vyrovnávací podíl o 100.000,- Kč na podkladě jen jedné uvedené zprávy realitní kanceláře a tvrzení žalovaného, že obdržel 190.000,- Kč, aniž pro takové rozhodnutí měl odpovídající důkazy. Pokud žalovaný tvrdil, že za byt dostal 190.000,- Kč, pak odvolací soud měl vycházet z vnosu žalovaného v této částce a nikoli z částky 200.000,- Kč. Důkaz uvedenou zprávou žalobkyně nepovažuje za dostačující. K cenám bytů podle této zprávy uvedla, že byt 2 + 0 byl podstatně menší než byt 2 + 1 oceňovaný k 8. listopadu 2005, kdy tržní ceny byly podstatně vyšší než v roce 1996. Vadu řízení žalobkyně spatřuje v tom, že odvolací soud přihlédl ke vnosu žalovaného do společného jmění manželů, aniž zjistil, zda se skutečně jednalo o vnos, a pokud ano, nezjistil jeho přesnou nebo alespoň přibližnou výši. Dále namítala, že odvolací soud nepřihlédl k potřebám nezletilého dítěte, k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zcela pominul příčiny rozvratu manželství. Vyslovila názor, že podíly účastníků na jejich společném jmění by neměly být stejné. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb. (dále „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud přezkoumal rozsudek odvolacího soudu podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. v rozsahu uplatněných dovolacích důvodů a námitek a dospěl k závěru, že dovolání je přípustné a zčásti je i důvodné.
Dovolatelka vznesla dvě námitky. První, že žalovaný žádným způsobem neprokázal svůj konkrétní vnos do společného jmění manželů v souvislosti s tvrzeným převodem členských práv a povinností k bytu, který měl v nájmu před uzavřením manželství a druhou, zda se jedná o vnos, ke kterému se při vypořádání SJM účastníků přihlíží. Otázka, zda a v jaké výši žalovaný vnesl do společného jmění účastníků finanční prostředky z tvrzeného převodu členských práv a povinností k původnímu bytu, je otázkou skutkovou, zatímco otázka, zda jde o vnos, ke kterému se při vypořádání SJM účastníků přihlíží, je otázkou právní.
Především nelze akceptovat námitku dovolatelky, že žalovaný v řízení před soudem prvního stupně ani netvrdil svůj vnos do SJM účastníků při nabytí společných práv ke společnému družstevnímu bytu. Žalovaný slyšený při jednání u soudu prvního stupně konaném dne 12. února 2007 jako účastník řízení tvrdil, že „vnesl do manželství“ byt, jehož byl nájemcem, a to v souvislosti se získáním společného bytu 2+1 s tím, že šlo o hodnotu v rozmezí 190.000,- až 220.000,- Kč (viz č. l. 47 p. v. spisu). Toto tvrzení pak upřesnil při jednání u soudu prvního stupně dne 18. dubna 2008 (č. l. 106). Skutkové zjištění odvolacího o existenci finančního vnosu soudu tak má oporu ve výpovědi žalovaného, přičemž zohlednil i zprávu realitní kanceláře RK v K. ze dne 9. června 2006 (č. l. 54 spisu), z níž zjistil, že tržní cena členských práv a povinností k obdobnému družstevnímu bytu v odpovídající velikosti činila v říjnu 1996 částku 190.000,- až 220.000,- Kč. S ohledem na výsledek dovolacího řízení pak žalobkyně má možnost u odvolacího soudu uplatnit své další výhrady vůči dokazování v daném směru. Přitom není vyloučeno, aby namítané skutkové zjištění bylo v dalším řízení změněno v důsledku dosud neznámých skutečností.
Pokud však jde o výši vnosu, nelze akceptovat, že odvolací soud vyšel z částky 200 000,- Kč s ohledem na zprávu realitní kanceláře RK PRO100R v Karviné ze dne 9. června 2006 o tehdejších cenách obdobných členských podílů v bytovém družstvu. Rozhodující je totiž skutečná výše vnosu manžela, nikoli částka, kterou mohl z prodeje věci výlučně mu patřící, získat. Jestliže sám žalovaný uvedl, že z převodu členského podílu k družstevního bytu o velikosti 2 + 0, který měl v nájmu před uzavřením manželství, získal 190.000,- Kč, odvolací soud pochybil, jestliže vyšel ze vnosu 200.000,- Kč. Na druhé straně právní posouzení odvolacího soudu v tom směru („co do základu“), že je třeba přihlížet k předmětnému vnosu a započítat ho pro výpočet tzv. vypořádacího podílu, je
(oproti posouzení soudem prvního stupně) správný. S ohledem na důvodnost dovolací námitky žalobkyně však dovolacímu soudu vzhledem k rozsahu dovolacího přezkumu
podle §242 odst. 2 písm. d) o. s. ř. nezbývá, než rozsudek odvolacího soudu zrušit v celém jeho rozsahu.
V dalším řízení také bude namístě, aby se nejprve odvolací soud zabýval námitkou žalobkyně týkající se parity podílů, zvláště když již ve vyjádření k odvolání akcentovala svou péči o rodinu a okolnosti rozvratu manželství účastníků. Posuzování této námitky dovolacím soudem by bylo proto předčasné.
Ze všech výše uvedených důvodů vyplývá, že právní posouzení věci odvolacím soudem nebylo zcela správné. Dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 a 3 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. listopadu 2011
JUDr. František Balák
předseda senátu