ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.2500.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 2500/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně VINEA ZNOJMO, s. r. o., se sídlem ve Znojmě 3706, IČO 49437461, zastoupené JUDr. Alešem Ondrušem, advokátem se sídlem v Brně, Těsnohlídkova 9, proti žalovaným 1) M. O. , 2) Dobré Vinici, a. s., se sídlem v Praze 8, U Pekařky 1/314, IČO 45315850, oběma zastoupeným JUDr. Milošem Císařem, advokátem se sídlem ve Znojmě, Dělnická 9, o určení vlastnictví a zřízení věcného břemene, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 4 C 108/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. října 2008, č. j. 17 Co 50/2007-144, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným 1) a 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.560,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalovaných JUDr. Miloše Císaře.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Znojmě („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. listopadu 2006, č. j. 4 C 108/2006-100, zamítl jednak „návrh na určení, že žalobce VINEA ZNOJMO, s. r. o., je řádným vlastníkem stavby a trvalé kultury vinice na pozemcích“ zde uvedených pod 14 položkami, jednak „návrh, aby soud zřídil ve prospěch žalobce věcné břemeno spočívající v právu vstupu, průchodu, vjezdu a průjezdu na pozemky“ zde uvedené pod 14 položkami „a to za účelem provádění pěstitelských a udržovacích činností, souvisejících s vlastnictvím trvalého porostu a stavby vinice“ umístěné na těchto pozemcích, „a že toto věcné břemeno je zřizováno za náhradu ve výši 10.000,- Kč ve smyslu zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů, a to dle §18 hlavy třetí odst. 5 tohoto zákona, kterou je žalobce povinen zaplatit 1. žalované do patnácti dnů ode dne právní moci rozsudku“. Dále žalobkyni uložil povinnost nahradit žalovaným náklady řízení.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 27. října 2008, č. j. 17 Co 50/2007-144, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně „ve věci samé“, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání; uvádí, že „zásadně nesouhlasí s výrokem II. a III. usnesení (správně „rozsudku“) odvolacího soudu ohledně náhrady nákladů řízení“ a jelikož jí „konstantní judikatura nedovoluje podat dovolání pouze proti výroku o náhradě nákladů řízení, podává tímto dovolání proti celému usnesení (správně „rozsudku“) odvolacího soudu.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Vychází přitom z §243c odst. 2 o. s. ř., který stanoví: „V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno“.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném před jeho novelizací provedenou zákonem č. 7/2009 Sb.
Dovolání není přípustné.
V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.). Napadený rozsudek však takovým rozhodnutím není.
Otázku, zda trvalé porosty vysázené za existence předpisů o zemědělském družstevnictví jsou součástí pozemku (a nikoliv samostatnými věcmi, způsobilými být např. předmětem vydržení či určení vlastnického práva) řešily soudy v souladu s judikaturou dovolacího soudu. „Po zrušení zákona č. 162/1990 Sb., o zemědělském družstevnictví, došlo k přechodu vlastnictví k trvalým porostům vzešlým na pozemcích původně sdružených podle předpisů o zemědělském družstevnictví na vlastníka pozemku v režimu zákona o půdě ke dni 31. 12. 1991“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2007, sp. zn. 28 Cdo 1117/2004, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 5282).
Podle ustálené judikatury proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení není dovolání přípustné (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 1992, sp. zn. 3 Cdo 105/92, které bylo uveřejněno jako R 9/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; týž právní závěr učinil Nejvyšší soud například i v usnesení ze dne 31.1.2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a úspěšní žalovaní mají právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, které jim vznikly a představují odměnu advokáta za jejich zastoupení v dovolacím řízení s vypracováním vyjádření k dovolání. Činí podle §5 písm. d) – sazba odměny za zastupování ve věci určení vlastnictví, §7 písm. f) - sazba odměny za zastupování ve věci zřízení věcného břemene, §10 odst. 3, §14 odst. 1 ve spojení s §15, §18 odst.1 a §19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, částku 5.700,- Kč a dále 2x paušální náhradu hotových výdajů ve výši 600,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a náhradu 20 % daně z přidané hodnoty podle §137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 1.260,- Kč, celkem tedy 7.560,- Kč. Lhůta a místo k plnění vyplývají z §160 odst. 1, §149 odst. 1 a §167 odst. 2 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, jsou žalovaní oprávnění podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 2. února 2011
JUDr. Jiří S p á č i l, CSc., v. r.
předseda senátu