ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.2617.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 2617/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce O. M. advokátem se sídlem v Lounech, Mírové nám. 48, proti žalovanému Pozemkovému fondu České republiky se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 7 C 1462/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. listopadu 2008, č. j. 11 Co 695/2006-101, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jana Slunečka.
Odůvodnění:
Okresní soud v Lounech (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. července 2006, č. j. 7 C 1462/2004-82, určil, že „žalobce je vlastníkem pozemkové parcely č. parc. 236/2 trvalý travní porost o výměře 2240 m2, vytvořené geometrickým plánem pro rozdělení pozemku č. 53-153/2003 Ing. M. Ch. – Geodetická kancelář v Žatci, oddělením z pozemkové parcely č. parc. 236 o celkové výměře 3315 m2 trvalý travní porost, zapsané na listu vlastnictví č. 10002 pro obec S., k. ú. S. u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Žatec“, a dále rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 27. listopadu 2008, č. j. 11 Co 695/2006-101, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu, a to v celém jeho rozsahu, tedy i do výroku o nákladech řízení, podal žalovaný dovolání z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Otázku zásadního právního významu spatřuje v tom, „zda lze považovat za oprávněnou držbu, když se matka žalobce na základě faktického postupu Státního statku Postoloprty chopila držby jiného pozemku, než který vědomě nabyla do vlastnictví na základě rozhodnutí o přídělu“.
Žalobce navrhl odmítnutí dovolání.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Nejvyšší soud dále vychází z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání a vyjádření k dovolání jsou účastníkům známy a že uvedené listiny jsou součástí procesního spisu vedeného u soudu prvního stupně. Dovolací soud proto na ně odkazuje.
V daném případě přicházela v úvahu přípustnost dovolání pouze při naplnění předpokladů uvedených v §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Protože dovolání opírající se o §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné jen pro řešení právních otázek, je v tomto případě dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen z dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. V dovolání proto nelze uplatnit dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. Dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení. Jestliže tedy dovolatel nesouhlasí s tím, jak nalézací soudy posoudily a vyhodnotily výpověď svědka V. P. a skutečnosti plynoucí z rozhodnutí Státního notářství D 138/76 ze dne 28. června 1976, na jehož základě žalobce zdě dil po matce id. ½ pozemku parc. č. 258/5 v k. ú. S., nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující. Uplatňuje tak dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. Tímto důvodem však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nelze; skutková zjištění u dovolání přípustného podle uvedeného zákonného ustanovení nepodléhají přezkumu dovolacím soudem.
Přípustnost tzv. nenárokového dovolání [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006, publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck (dále „Soubor“) pod pořadovým č. C 5042.
Dovolatelem vymezená otázka je však pro výsledek dovolacího řízení irelevantní, poněvadž odvolací soud na jejím řešení své rozhodnutí nezaložil. Žalobci bylo vyhověno nikoli proto, že jeho matka byla oprávněnou držitelkou předmětného pozemku, ale proto, že on sám bez započtení doby vydržení jeho matky předpoklady vydržení splnil.
Dovolací soud pro úplnost dodává, že v daném případě není posouzení oprávněnosti držby žalobce odvolacím soudem nijak nepřiměřené, přihlédne-li se zvláště k tomu, že se mohl domnívat, že pozemek uvedený v dědickém řízení ohledně matky žalobce je oním pozemkem, na němž hospodařil jako s vlastním. Pak ovšem nelze tvrdit, že domnělým právním titulem žalované je faktický postup státního statku, který matce po provedení přídělu v její prospěch vymezil pozemek, který má užívat, neboť za takový titul je třeba považovat rozhodnutí ve zmiňovaném dědickém řízení.
Dovolatel výslovně napadl i výrok rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení; proti výroku o náhradě nákladů řízení však není dovolání přípustné (k tomu srovnej především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, publikované pod R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalovaného podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobci vznikly náklady (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.). Náklady vzniklé žalobci představují odměnu za jeho zastoupení v dovolacím řízení advokátem, která činí podle §5 písm. b), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., částku 5.000,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a činí celkem 5.300,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1, §160 odst. 1 a §167 odst. 2 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, může žalobce podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 29. listopadu 2011
JUDr. František B a l á k
předseda senátu