ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.2761.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 2761/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce HE & LP s.r.o. se sídlem v Praze 8, Prosecká 49, IČO 25126091, zastoupeného JUDr. Veronikou Faltysovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, V Jámě 1, proti žalovaným: 1) P. B., 2) M. V. , oběma zastoupeným JUDr. Drahomírem Šachtou, advokátem se sídlem v Praze 5, Radlická 28/663, za vedlejšího účastenství hlavního města Prahy , se sídlem úřadu v Praze 1, Mariánské náměstí 2, na straně žalobce, zastoupeného JUDr. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 18, o určení vlastnictví a o vzájemném návrhu žalovaných na určení vlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 26 C 23/2008, o dovolání vedlejšího účastníka na straně žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. dubna 2009, č. j. 18 Co 20/2009-188, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 8 („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17. září 2008, č. j. 26 C 23/2008-125, výrokem pod bodem I. zamítl žalobu „o určení, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. 2560 nacházejícího se v katastrálním území L., obec P., a dosud zapsaném v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro H. m. P., katastrální pracoviště P. na LV č. 9461 pro katastrální území L.“, výrokem pod bodem II. určil, „že vlastníkem nemovitosti – pozemku parc. č. 2560, nacházejícího se v katastrálním území L., obec P., zapsaného v katastru nemovitostí u katastrálního úřadu pro H. m. P., katastrální pracoviště Praha na LV č. 9461 pro katastrální území L. jsou P. B., bytem Č. B., v poměru id. ½ a M. V., bytem P. 5, N. P. 2656/10, v poměru id. ½“ a výrokem pod bodem III. rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalovaným náklady řízení.
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 1. dubna 2009, č. j. 18 Co 20/2009-188, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a dále rozhodl o povinnosti žalobce a vedlejšího účastníka na straně žalobce zaplatit žalovaným náklady řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává vedlejší účastník na straně žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání podala osoba, která k tomu není oprávněna.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle ustanovení §93 odst. 3 o. s. ř. v řízení má vedlejší účastník stejná práva a povinnosti jako účastník. Jedná však toliko sám za sebe. Jestliže jeho úkony odporují úkonům účastníka, kterého v řízení podporuje, posoudí je soud po uvážení všech okolností.
Vedlejší účastník má podle této úpravy zásadně stejná práva a povinnosti jako účastník řízení a jeho postavení se odvíjí od účastníka, na jehož podporu vystupuje; není však oprávněn provádět úkony znamenající dispozici s řízením, s předmětem řízení nebo s úkony, které učinil sám účastník. Zákon přitom nestanoví, zda je vedlejší účastník oprávněn podat dovolání. Vzhledem k tomu, že v zákoně je výslovně upravena legitimace vedlejšího účastníka pouze k podání odvolání, žaloby na obnovu řízení a žaloby pro zmatečnost při současném vymezení podmínek, za nichž může tyto opravné prostředky uplatnit (srov. ustanovení §203 odst. 1 a §231 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001), zatímco o oprávnění vedlejšího účastníka podat dovolání zákon nic neuvádí, je třeba dovodit, že zákon vedlejšímu účastníku oprávnění podat dovolání nedává. Tento výklad je zastáván v právní literatuře (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1908, bod 2) i v soudní praxi (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. 25 Cdo 162/2003, publikované pod č. 3 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2004).
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání vedlejšího účastníka podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. b) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť vedlejší účastník s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalobci (ani žalovaným) v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. března 2011
JUDr. Jiří S p á č i l, CSc., v. r.
předseda senátu