ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.3153.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 3153/2009-85
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc. a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce JEDNOTA, spotřební družstvo ve Frýdku-Místku , se sídlem ve Frýdku-Místku, třída T. G. Masaryka 1101, IČ 00032379, zastoupeného Mgr. Radimem Struminským, advokátem se sídlem v Havířově-Městě, Svornosti 2, proti žalované České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem úřadu v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, IČ 69797111, s adresou pro doručování Územní pracoviště Ostrava, Radvanice, Lihovarská 1335/9, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 11 C 330/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. ledna 2009, č. j. 56 Co 215/2008-54, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. ledna 2009, č. j. 56 Co 215/2008-54, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Frýdku-Místku („soud prvního stupně“) rozsudkem
ze dne 27. února 2008, č. j. 11 C 330/2006-30, zamítl žalobu o určení, že žalobce „je vlastníkem pozemků parc. č. 6 – zastavěná plocha a parc. č. 7 – ostatní plocha, vše k. ú. B., obec B., dosud zapsáno na LV u Katastrálního úřadu pro kraj M., katastrální pracoviště F.“; dále rozhodl o nákladech řízení. Žalobě, vycházející z novely občanského zákoníku („obč. zák.“) provedené zákonem č. 103/2000 Sb. a z žalobcova tvrzení, že splnil podmínky stanovené v §897c obč. zák. týkající se změny práva trvalého užívání na právo vlastnické, nevyhověl; konstatoval, že žalobce k datu vypršení zákonem stanovené lhůty, tj. k 1. 1. 2005, nesplnil zákonnou podmínku vlastnictví stavby, která funkčně s předmětnými pozemky souvisela.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem
ze dne 29. ledna 2009, č. j. 56 Co 215/2008-54, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, „že se určuje, že žalobce je vlastníkem pozemků parc. č. 6 – zastavěná plocha a nádvoří a parc. č. 7 – ostatní plocha, zapsaných u Katastrálního úřadu pro M., katastrální pracoviště F. pro k. ú. B., obec B., okres F.. Dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů a o povinnosti žalobce doplatit soudní poplatek. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně; s jeho právními závěry se však neztotožnil s konstatováním, že nesprávně interpretoval „klíčové ustanovení §879c obč. zák.“ Po podrobné právní analýze konstatoval, že žalobce k 1. 7. 2001 všechny zákonem stanovené podmínky pro změnu práva trvalého užívání zmíněných nemovitostí na právo vlastnické splnil; žádost v tomto smyslu podal příslušnému úřadu 19. 8. 2000 a pro přechod vlastnického práva na něj k 1. 7. 2001 bylo bez významu, zda byl vlastníkem budovy stojící na předmětném pozemku ještě k tomuto dni. Uzavřel, že „zákonodárce takovou podmínku do zákonné normy nevtělil, nutná byla existence vlastnického práva k budově pouze ke dni 1. 7. 2000. Tuto podmínku žalobce splnil, a proto lze konstatovat, že s účinností od 1. 7. 2001 se žalobce stal vlastníkem obou předmětných pozemků“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání. Jeho přípustnost opírá
o §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítá rozdílnost řešení otázky aplikace a interpretace §879c občanského zákoníku („obč. zák.“) odvolacími soudy, konkrétně v tom, „zda je nutno při aplikaci uvedeného ustanovení přihlížet také ke splnění podmínky trvání vlastnictví budovy nebo stavby stojící na pozemku, ke kterému má vlastník budovy či stavby zřízeno právo trvalého užívání, po dobu jednoho roku od data 1. 7. 2000 do 1. 7. 2001, tedy zda vlastnictví žalobce k budově nebo stavbě na pozemku, k němuž se domáhá určení, má trvat i k datu 1. 7. 2001“. Poukazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě
z 15. 2. 2008, č. j. 57 Co 677/2007-108, proti němuž bylo podáno dovolání, o němž rozhodl Nejvyšší soud rozsudkem pod sp. zn. 22 Cdo 3452/2008 (patrně jde o sp. zn.
22 Cdo 3425/2008) ze dne 31. října 2008 tak, že je zamítl. Z těchto rozhodnutí dovolatelka dovozuje, že v dané věci odvolací soud řeší předmětnou právní otázku odlišně, tedy nesprávně. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupenou osobou (§240 a §241 o. s. ř.) a že je podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadený rozsudek podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. v rozsahu dovolatelkou uplatněného dovolacího důvodu a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Stejnou problematikou se dovolací soud zabýval v rozsudku ze dne 31. října 2008, sp. zn. 22 Cdo 3425/2008, publikovaném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. C 6547, ve kterém uvedl: „Žalobce v podaném dovolání vymezuje právní otázku, zda při výkladu §879c obč. zák. je podmínkou změny práva trvalého užívání pozemku na vlastnictví také to, aby ke dni 1. července 2001 trvalo vlastnické právo osoby, v jejíž prospěch bylo právo trvalého užívání zřízeno, k budově, kterou je pozemek zastavěn. Tato otázka přitom byla pro posouzení věci určující. Poněvadž tato otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, povyšuje to rozhodnutí odvolacího soudu na rozhodnutí zásadního právního významu, když toto rozhodnutí zahrnuje posouzení takové právní otázky, která by v konečném účinku mohla mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů.“
V dané věci je uplatněn nárok na určení vlastnictví k pozemku, zastavěnému budovou ve vlastnictví osoby, v jejíž prospěch bylo zřízeno právo trvalého užívání pozemku. Určující pro posouzení věci je pak výklad §879c obč. zák.
Podle §879c odst. 1 obč. zák. právo trvalého užívání pozemku podle §70 zákona č. 109/1964 Sb., hospodářského zákoníku, zastavěného budovou nebo stavbou ve vlastnictví osoby, v jejíž prospěch bylo právo trvalého užívání zřízeno, a pozemku na něj navazujícího, jestliže takový pozemek souvisí s provozem této budovy nebo stavby, které trvá ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, se mění uplynutím jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona na vlastnictví právnické osoby, v jejíž prospěch bylo toto právo zřízeno. Pokud právnická osoba, v jejíž prospěch bylo toto právo zřízeno, nepožádá stát o změnu tohoto práva na vlastnictví ve lhůtě jednoho roku ode dne účinnosti zákona, ke změně práva na vlastnictví nedojde a právo trvalého užívání zaniká uplynutím lhůty jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona (§879c odst. 4 obč. zák.). Jak z hlavy osmé obč. zák. vyplývá, jde o přechodná ustanovení k úpravám účinným od 1. července 2000 (zákon č. 103/2000 Sb.), a jejich účinnost tedy nastala dne 1. 7. 2000.
Soudy obou stupňů dospěly při výkladu tohoto ustanovení k závěrům, které nejsou v rozporu s hmotným právem. Dovolacímu soudu není známo, že by v rozhodovací činnosti dovolacího soudu byla obdobná problematika již řešena. Dovolací soud se však již v rozsudku ze dne 23. ledna 2007, sp. zn. 28 Cdo 1961/2006 - byť jen nepřímo - otázkou podmínek vzniku transformace práva zabýval. Nárok na transformaci práva trvalého užívání pozemku na jeho vlastnictví, vzniklý podle §879c odst. 1 obč. zák. a uplatněný včas podle odst. 4 tohoto ustanovení, nezanikl dnem nabytí účinnosti zákona č. 229/2001 Sb. (1. července 2001), který ustanovení §879c zrušil a byl později prohlášen za protiústavní. Ustanovení §879c obč. zák. je tedy možné ode dne nabytí účinnosti derogace (od 1. ledna 2005) opět aplikovat. V tomto směru lze výklad ustanovení §879c obč. zák., provedený odvolacím soudem, považovat za správný. Za správný je třeba rovněž považovat závěr odvolacího soudu, že podmínkou vyhovění návrhu ve smyslu citovaného ustanovení je prokázání a) existence práva trvalého užívání pozemku, b) vlastnictví budovy, kterou je pozemek zastavěn, c) podání žádosti o změnu trvalého užívání na vlastnictví ve lhůtě jednoho roku od 1. července 2000. Odvolací soud pak správně dovodil, že podmínkou pro vyhovění nároku na transformaci práva trvalého užívání na právo vlastnické je, že subjekt tohoto práva byl ke dni 1. července 2001 vlastníkem stavby zřízené na pozemku v trvalém užívání. Z teleologického výkladu znění §879c obč. zák. bezesporu lze tyto závěry dovodit. Pokud žalobce splní podmínky §879c obč. zák. ke dni účinnosti zákona (ke dni 1. července 2000) a požádá v jednoroční lhůtě ode dne účinnosti zákona o transformaci vlastnictví, žalobce nabude vlastnické právo k pozemku, zastavěnému stavbou jen tehdy, pokud ve lhůtě jednoho roku ode dne účinnosti zákona, tedy ke dni 1. července 2001, vlastnické právo ke stavbě nepozbude. Opačný výklad by odporoval záměru zákonodárce sjednotit vlastnictví budovy a pozemku, na němž budova stojí“. Potud citace rozsudku.
Dovolací soud tak vychází z jiného výkladu §879c obč. zák. ve shora uvedeném znění, než soud odvolací, a zastává názor, že pokud žalobce splnil podmínky §879c obč. zák. k 1. červenci 2000 a požádal v jednoroční lhůtě ode dne účinnosti zákona o transformaci vlastnictví, nabyl vlastnické právo k pozemku, zastavěnému stavbou jen tehdy, pokud ve lhůtě jednoho roku ode dne účinnosti zákona, tedy ke dni 1. července 2001, vlastnické právo ke stavbě nepozbyl. Ve věci je tak dán dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2, 3 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. června 2011
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu