Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11.01.2011, sp. zn. 22 Cdo 4057/2008 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.4057.2008.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.4057.2008.1
sp. zn. 22 Cdo 4057/2008 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce P. K. , zastoupeného JUDr. Vladimírem Marečkem, advokátem se sídlem ve Slaném, Vítězná 1568, proti žalované Z. K. , zastoupené JUDr. Barborou Langerovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Dvorského 664, pracoviště Polerady 35, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 5 C 902/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. března 2008, č. j. 24 Co 512/2007-238, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Mělníku (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. června 2007, č. j. 5 C 902/2001-195, uložil „žalovanému“, aby zaplatil „žalobkyni na vyrovnání jejího podílu ve vypořádání společného jmění manželů částku 14.465,- Kč“. Dále rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně zjistil, že manželství účastníků zaniklo rozvodem 6. 8. 1998. K tomuto dni zaniklo také jejich společné jmění manželů. K dohodě o vypořádání společného jmění manželů mezi účastníky nedošlo. Do aktiv společného jmění účastníků soud prvního stupně zahrnul částku 40.000,- Kč představující cenu osobního automobilu Fiat Uno, který žalobce po rozvodu manželství prodal, a částku 21.400,- Kč, představující pohledávku účastníků vůči H. D. z titulu půjčky, kteroužto pohledávku po zániku společného jmění manželů převzal od H. D. žalobce. Společné závazky účastníků řízení ke dni zániku jejich společného jmění manželů činily celkem 310.912,- Kč na které po zániku společného jmění manželů žalobce zaplatil částku 201.621,- Kč a žalovaná částku 109.291,- Kč. Jedním ze společných závazků byl i závazek z nesplacené novomanželské půjčky vůči České spořitelně, a. s., který činil 62.522,- Kč a žalobce z něj uhradil částku 61.246,- Kč a žalovaná částku 1.276,- Kč. Soud prvního stupně rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na vypořádání částku 14.465,- Kč. Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 20. března 2008, č. j. 24 Co 512/2007-238, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalované uložil, aby žalobci zaplatila částku 32.118,50 Kč. Dále rozhodl o nákladech řízení. V odůvodnění odvolací soud v rozporu s výrokem uvedl, že byla rozsudkem soudu prvního stupně uložena „žalované“ povinnost zaplatil „žalobci“ částku 14.465,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Po doplnění dokazování zprávou Okresní správy sociálního zabezpečení v Mělníku odvolací soud zjistil, že celkové závazky účastníků ke dni zániku jejich společného jmění činily částku 277.605,- Kč. Do pasiv společného jmění manželů nezařadil částky 9.906,- Kč a 5.840,-Kč představující náklady exekucí vzniklé po zániku společného jmění manželů. Žalobce zaplatil na společných závazcích celkem částku 201.621,- Kč a žalovaná částku 75.984,-Kč, z toho na závazek z nesplacené novomanželské půjčky u České spořitelny, a. s., v celkové výši 62.522,- Kč zaplatil žalobce částku 61.246,- Kč a žalovaná částku 1.276,- Kč. Žalovaná by měla žalobci na úhradu společných závazků zaplatit částku 62.818,50 Kč a žalobce žalované polovinu z aktiv společného jmění manželů, které získal, tj. částku 30.700,- Kč. Žalovaná je proto povinna zaplatit žalobci na vypořádání společného jmění manželů částku 32.118,50 Kč. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Namítla, že výrok rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé neodpovídá tomu, co bylo vyhlášeno, ani poslední větě na straně 5 rozsudku soudu prvního stupně. Tvrzení odvolacího soudu, že podle rozsudku soudu prvního stupně je žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 14.465,- Kč, není správné. Odvolací soud měl i bez návrhu chyby v psaní a počtech i zjevné nesprávnosti usnesením opravit. Tím, že tak neučinil, zkrátil práva účastníků. Dále odvolacímu soudu vytkla, že při rozhodování nevzal v úvahu dohodu účastníků, vyjádřenou v odvolání žalobce a vyjádření žalované k odvolání, že žalobce zaplatil na novomanželkou půjčku České spořitelně, a. s., částku 43.172,- Kč a žalovaná za přispění své matky částku 19.350,- Kč. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalobce se k dovolání nevyjádřil. Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno. Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb. (dále „o. s. ř.“). Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, se především zabýval dovoláním z hlediska jeho přípustnosti. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. Podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000,- Kč a v obchodních věcech 50 000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. V dané věci dovolatelka vznesla dvě dovolací námitky: 1) nesprávnost odůvodnění rozsudku odvolacího soudu spočívající v chybné formulaci, kdy odvolací soud na začátku odůvodnění nesprávně uvedl, že rozsudkem soudu prvního stupně byla povinnost zaplatil částku 14.465,- Kč uložena „žalované“, zatímco rozsudkem soudu prvního stupně byla povinnost zaplatit na vypořádání společného jmění manželů částku 14.465,- Kč uložena „žalobci“. 2) nesprávnost posouzení, kolik kdo z účastníků zaplatil na novomanželskou půjčku České spořitelně, a. s. Dovolací soud k těmto námitkám uvádí: Ad 1) jedná se o námitku zjevné procesní vady, která však nemá (neměla) vliv na správnost rozhodnutí odvolacího soudu a kterou lze i dodatečně napravit, jak dovolatelka sama uvádí, opravou rozhodnutí podle §164 o. s. ř. Ad 2) oba soudy vycházely ze skutkového zjištění, že společný závazek účastníků řízení vůči České spořitelně, a. s. z novomanželské půjčky činil 62.522,- Kč, z toho žalobce zaplatil částku 61.246,- Kč a žalovaná částku 1.276,- Kč. Z tohoto zjištění při stejných podílech účastníků řízení vyplývá, že žalovaná by z uvedeného právního důvodu měla doplatit žalobci částku 29.985,- Kč [(61.246 - 1.276): 2]. Dovolatelka však tvrdí, že žalobce zaplatil České spořitelně, a. s. jen 43.172,- Kč, zatímco ona zaplatila 19.350,- Kč. Z toho zase vyplývá, že by měla žalobci doplatit pouze 11.911,- Kč [(43.142 – 19.350): 2]. Z toho lze dovodit, že se dovolatelka domáhá, aby částka, kterou má doplatit žalobci, byla snížena o částku 18.074,- Kč. Protože jde o částku menší než 20.000,- Kč, není dovolání s ohledem na §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné. K tomu srovnej usn esení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2813/2005 , publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, (dále „Soubor rozhodnutí“) pod č. C 5780 , podle kterého „d ovolání žalobce směřující do výroku rozsudku odvolacího soudu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, pokud jím byl změněn rozsudek soudu prvního stupně o povinnosti žalobce, aby zaplatil žalovanému určitou částku, není podle §237 odst. 2 písm. a) OSŘ přípustné, jestliže by podle dovolání měla být žalobci uložena povinnost, aby žalovanému zaplatil částku nižší o méně než 20 000 Kč.“ Toto rozhodnutí je zcela použitelné i pro dovolací řízení o vypořádání společného jmění manželů. Z uvedeného důvodu Nejvyšší soud dovolání žalované podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že úspěšnému žalobci náklady, na jejichž náhradu by měl vůči žalované právo, nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 11. ledna 2011 JUDr. František Balák, v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/11/2011
Spisová značka:22 Cdo 4057/2008
ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.4057.2008.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. ve znění do 31.12.2009
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-25