ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.4266.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 4266/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce P. Š. , zastoupeného JUDr. Lukášem Havlem, advokátem se sídlem v Trutnově, Libušinka 180, proti žalované E. M. , zastoupené JUDr. Pavlem Pokorným, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Veverkova 1343/1, o stanovení povinnosti zdržet se zásahů do vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 11 C 55/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. února 2009, č. j. 26 Co 560/2008-111, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.060,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta JUDr. Lukáše Havla.
Odůvodnění:
Okresní soud v Trutnově (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 7. dubna 2008, č. j. 11 C 55/2005-92, uložil žalované povinnost „zdržet se při chovu psa rušení žalobce a) umístěním kotce proti obytnému domu žalobce čp. 21 v obci a k. ú. S.“. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 17. února 2009, č. j. 26 Co 560/2008-111, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně „v tomto správném znění: Žalovaná je povinna zdržet se rušení žalobce štěkáním psa umístěného v kotci postaveném proti obytnému domu žalobce č. p. 21 v obci a katastrálním území S.“, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Žalovaný navrhl odmítnutí dovolání.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Nejvyšší soud dále vychází z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání a vyjádření k dovolání jsou účastníkům známy a že uvedené listiny jsou součástí procesního spisu vedeného u soudu prvního stupně. Dovolací soud proto na ně odkazuje.
V daném případě přicházela v úvahu přípustnost dovolání pouze při naplnění předpokladů uvedených v §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Protože dovolání opírající se o §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné jen pro řešení právních otázek, je v tomto případě dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen z dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. V dovolání proto nelze uplatnit dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., a dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení, což znamená, že se nemůže zabývat jejich správností.
Při posuzování přípustnosti dovolání v dané věci je z pohledu dovolacího soudu určujícím východiskem jednak rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2009, sp. zn. 22 Cdo 1514/2007, publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 7480, podle kterého je dovolací soud oprávněn úvahu odvolacího soudu o obtěžování nad míru přiměřenou poměrům přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti, jednak skutečnost, že skutková zjištění učiněná v nalézacím řízení nepodléhají dovolacímu přezkumu. Přitom skutková zjištění k tomu, zda hluk způsobený štěkotem psa obtěžuje souseda nad míru přiměřenou poměrům, jsou pro výsledek sporu o uložení povinnosti žalované zdržet se při chovu psa rušení žalobce jeho štěkáním určující.
Jestliže tedy odvolací soud (s odkazem na akceptaci závěrů vyslovených soudem prvního stupně) v odůvodnění rozsudku opřel své závěry o konkrétní skutková zjištění a s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu dospěl k závěru, že se v dané věci jedná o obtěžování žalobce nad míru přiměřenou poměrům, nelze jeho úvaze vytknout zjevnou nepřiměřenost
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalované podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobci vznikly náklady (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.). Náklady vzniklé žalobci představují odměnu advokáta za jeho zastoupení v dovolacím řízení, která činí podle §8, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., částku 2.250,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 1 x 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), včetně náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 20 %, celkem 3.060,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1, §160 odst. 1 a §167 odst. 2 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, může žalobce podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 21. září 2011
JUDr. František B a l á k
předseda senátu