ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.4418.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 4418/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně: LARUS Vlašská 5, s. r. o. , se sídlem v Praze 1, Čelakovského sady 1580/4, IČO: 624 091 82, zastoupeného Mgr. Petrem Krechlerem, advokátem se sídlem v Praze 1, Dušní 906/8, proti žalovanému: Pražské stavební bytové družstvo , se sídlem v Praze 5, Na Hutmance 300/7, IČO: 000 332 43, zastoupenému Mgr. Evou Hodákovou, advokátkou se sídlem v Brandýse nad Labem, Komenského náměstí 56, o 3 603 777,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 20 C 552/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. dubna 2009, .č j. 19 Co 65/2009-38, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. dubna 2009, č. j. 19 Co 65/2009-38, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24. září 2008, č. j. 20 C 552/2007-18, se v zamítavém výroku ve věci samé (výrok II. rozsudku) a ve výroku o náhradě nákladů řízení (výrok III. rozsudku), ruší a věc se vrací v tomto rozsahu Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud Praze 5 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. září 2008, č. j. 20 C 552/2007-18, řízení ohledně zaplacení částky 86 867,- Kč s příslušenstvím vyloučil k samostatnému řízení (výrok I. rozsudku). Žalobu ohledně částky 3 603 777,- Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II. rozsudku) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III. rozsudku).
Soud prvního stupně vyšel ze skutečnosti, že žalobkyně se žalobou domáhá – s odkazem na §151n odst. 3 občanského zákoníku – zaplacení žalované částky, která představuje odpovídající podíl žalovaného na nákladech na zachování a opravu domu č. p. 361 v obci Praha, ulice Vlašská, Praha 1, kde žalovanému svědčí právo odpovídající věcnému břemenu užívání dvou bytových jednotek č. 361/28 a č. 361/27. V poměrech souzené věci představuje žalovaná částka 6,1 % z částky 59 078 304,- Kč, vynaložené náklady na rekonstrukci společných prostor.
Soud prvního stupně poukázal na skutečnost, že v žalobě nebyly dostatečně vylíčeny skutkové okolnosti, o které žalobkyně opírá svůj nárok. Žalobkyně předložila vyčíslení výdajů za projektaci, bankovních výdajů a výdajů za stavební dohled, faktury označené jako zálohy na provádění rekonstrukce objektu Vlašská 5, Praha 1. Z těchto předložených listin v žádném případě není možno dovodit, za jaké konkrétní práce byly vynaloženy, tj. zda se jednalo i o rekonstrukci společných částí domu, v jakém rozsahu a jaké konkrétní práce byly provedeny. V žalobních tvrzeních odkazovala žalobkyně na listinné důkazy, ze kterých ovšem nevyplývá tvrzený žalobní nárok. Byla při jednání konaném dne 9. března 2007 poučena ve smyslu §118a odst. 1 občanského soudního řádu, že nevylíčila všechny rozhodné skutečnosti, resp. je uvedla neúplně. Současně byla vyzvána, aby ve lhůtě šedesáti dnů doplnila skutková tvrzení ve směru, na jaké konkrétní práce byla vynaložena tvrzená částka 118 156 609,- Kč na rekonstrukci předmětné nemovitosti. Žalobkyně podáním doručeným soudu dne 4. května 2007 poukazovala na to, že vzhledem k obrovské náročnosti celé rekonstrukce a způsobu financování této rekonstrukce je nucena doložit skutková tvrzení rozsáhlým souborem dokumentů vztahujících se k dané rekonstrukci a ceně. Předložila 20 důkazů s tím, že takto prokazuje rozsah skutečně provedených prací a jejich cenu, ale zejména nutnost provedení rekonstrukce pro zachování dané věci a její údržbu.
Soud prvního stupně dále zdůraznil, že sporné řízení je ovládáno zásadou projednací, kdy je věcí účastníků řízení, aby uvedli skutková tvrzení – vylíčili skutek, na základě kterého právo uplatňují – a k prokázání těchto tvrzení označili relevantní důkazy. Povinnosti vylíčit rozhodné skutečnosti se nelze zprostit odkazem na předložené důkazy. Protože žalobkyně v rozporu s poučením soudu podle §118a odst. 1 občanského soudního řádu nevylíčila všechny rozhodné skutečnosti, soud prvního stupně žalobu ohledně částky 3 603 777,- Kč zamítl.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 1. dubna 2009, č. j. 19 Co 65/2009-38, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, které shledal správnými. Nadto zdůraznil, že pokud se žalobkyně domáhá zaplacení žalované částky jako odpovídající části přiměřených nákladů na zachování a údržbu věci zatížené věcným břemenem, musí především tvrdit, že vynaložené náklady byly náklady na zachování věci nebo její opravy a zároveň, že se jednalo o náklady přiměřené. Ani přes poučení soudu prvního stupně žalobkyně provedené práce nijak nekonkretizovala tvrzením, že by se jednalo o práce vynaložené na zachování či opravu věci, když jen náklady na takové práce je povinen nést žalovaný jako oprávněný z věcného břemene. Ačkoliv tedy byla žalobkyně poučena podle §118a odst. 1 občanského soudního řádu, včetně důsledků, které plynou z nesplnění výzvy k doplnění skutkových tvrzení, „nesdělila svou skutkovou verzi právně významných skutečností.“
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu a podává je z důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu. Podle názoru dovolatelky není nezbytné skutková tvrzení uvádět přímo do žaloby, pokud se na ně odkáže a budou obsažena v důkazech. Žalobkyně tak není povinna veškerá tvrzení uvádět přímo do žaloby, jsou-li potřebná tvrzení obsažena v důkazech, přičemž na ně odkáže. V daném případě pak předložené důkazy dokazovaly rozsah a nákladnost oprav. Nesprávné posouzení této otázky nalézacími soudy zakládá zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že žalobkyně všechny potřebné skutečnosti tvrdila, nebyl dán důvod pro zamítnutí žaloby, když navíc tato tvrzení prokázala i navrženými důkazy. Navrhla proto, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání žalobkyně nevyjádřil.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb. (dále jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud České republiky, po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou, se nejprve zabýval posouzením přípustnosti dovolání.
Podle §237 odst. 1, 3 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Vzhledem k potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu je nutno přípustnost dovolání posuzovat podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Nalézací soudy řešily v řízení otázku, zda mohou být skutková tvrzení (vylíčení rozhodujících skutečností) uvedena i odkazem listinu, která má mít v řízení i povahu důkazního prostředku, nejsou-li v úplném potřebném rozsahu uvedena již v žalobě. Protože na řešení této otázky je zamítnutí založeno, dovolatelka řešení této otázky v dovolání napadá a její posouzení nalézacími soudy je v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a také důvodné.
Dovolací soud proto přezkoumal napadený rozsudek při vázanosti uplatněným dovolacím důvodem (§242 odst. 3 věta první) bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.).
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Podle §79 odst. 1 o. s. ř. řízení se zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech vyplývajících z obchodních vztahů musí návrh dále obsahovat identifikační číslo právnické osoby, identifikační číslo fyzické osoby, která je podnikatelem, popřípadě další údaje potřebné k identifikaci účastníků řízení. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních vztahů mezi žalobcem a žalovaným (§90), se nazývá žalobou.
Podle §101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení.
Podle §118a odst. 1 o. s. ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy.
V rozsudku sp. zn. 29 Cdo 1089/2000 ze dne 30. ledna 2003, uveřejněném v časopise Soudní judikatura, 2003, č. 2, pod pořadovým číslem 35 Nejvyšší soud na téma poměru §79 odst. 1 o. s. ř. k §101 odst. 1 o. s. ř. uvedl, že, žaloba, která je projednatelná, včetně toho, že obsahuje vylíčení rozhodujících skutečností, ještě nemusí být žalobou, na jejímž základě lze v ní uplatněnému požadavku vyhovět; tomu může bránit okolnost, že ani v pozdější fázi řízení nebyly uplatněny všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti. Povinnost tvrzení o rozhodujících skutečnostech, jež odůvodňují přiznání požadovaného nároku, ve sporném řízení spočívá jednoznačně na žalobci, přičemž žalobce má povinnost uvést rozhodující skutečnosti především v žalobě. Současně však Nejvyšší soud uvedl, že vylíčení rozhodujících skutečností může mít – zprostředkovaně – původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce (coby důkazní materiál) připojí k žalobě; to ovšem platí jen tehdy, jestliže žalobce v textu žaloby na takovou listinu výslovně odkáže. Těmito závěry dovolací soud navázal na rozsudek ze dne 15. května 1996, sp. zn. 3 Cdon 370/96, v němž zaujal stanovisko shodné. Ke stejným závěrům se Nejvyšší soud přihlásil např. v usnesení ze dne 9. července 2003, sp. zn. 29 Odo 215/2003, uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 2044 nebo usnesení ze dne 22. června 2004, sp. zn. 32 Odo 916/2003, uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 2795).
V rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. července 2008, sp. zn. 29 Odo 742/2006, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, 2009, pod pořadovým č. 38, dovolací soud opětovně uvedl, že závěr, že vylíčení rozhodujících skutečností může mít zprostředkovaně původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce (coby důkazní materiál) připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže (byť se zdůrazněním, že se jedná o výjimku ze zásady, že vylíčení rozhodujících skutečností má obsahovat samotná žaloba) a se zdůrazněním požadavku, aby z odkazu obsaženého v žalobě, bylo patrno, že připojený listinný důkaz je listinou, která popisuje nárok po skutkové stránce.
Uvedené názory lze aplikovat i na případy, kdy je účastník řízení soudem vyzýván k doplnění skutkových tvrzení postupem podle §118a odst. 1 o. s. ř. Jestliže nalézací soudy uzavřely bez dalšího, že je vyloučeno, aby skutková tvrzení účastník uvedl odkazem na jím předložené listinné důkazní prostředky, spočívá v tomto ohledu jejich rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci a dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl uplatněn právem.
Dovolací soud se dále zabýval posouzením, zda s ohledem na výše formulované názory vyslovené dovolacím soudem obstojí závěry nalézacích soudů, které žalobu zamítly pro neunesení břemene tvrzení.
Z protokolu o jednání před soudem prvního stupně ze dne 9. března 2007 se podává, že soud prvního stupně postupem podle §118a odst. 1 o. s. ř. vyzval žalobkyni, aby v soudem stanovené lhůtě doplnila skutková tvrzení, „za jaké konkrétní práce byla vynaložena částka 118 156 609,- Kč na rekonstrukci sporné nemovitosti s tím, že pokud tak neučiní, vystavuje se nebezpečí neunesení břemene tvrzení a již z tohoto důvodu by byla žaloba zamítnuta.“
Na uvedenou výzvu reagovala žalobkyně podáním ze dne 3. května 2007, ve kterém výslovně uvedla, že toto její podání je reakcí na výzvu soudu prvního stupně. Současně zdůraznila, že vzhledem k obrovské náročnosti celé rekonstrukce a způsobu financování je nucena potřebné skutečnosti doložit rozsáhlým souborem dokumentů k dané rekonstrukci a k dané ceně s tím, že z uvedených důvodů ke svým dosavadním skutkovým tvrzením doplňuje žalobu o další rozhodné skutečnosti obsažené a uvedené v konkretizovaných písemnostech uvedených pod označením č. 1 – 20.
Tento postup žalobkyně je pak v souladu s judikaturou dovolacího soudu. Ostatně i sám soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí připustil, že uvedené podání má za cíl „doložení skutkových tvrzení rozsáhlým souborem dokumentů vztahujících se k dané rekonstrukci a k dané ceně“. Obsah tohoto podání však způsobem příznivým pro žalobkyni nezohlednil v důsledku svého právního názoru, že povinnost vylíčení rozhodujících skutečností nemůže být realizována pomocí důkazních prostředků. Odvolací soud pak tento názor soudu prvního stupně považoval za správný.
Názory nalézacích soudů v daném směru ostatně nemohou obstát již i proto, že v podání ze dne 3. května 2007 žalobkyně jí označené písemnosti neoznačuje jako její důkazní prostředky (byť by jimi nepochybně mohly podle svého označení a z toho vyplývajícího předpokládaného obsahu být), ale jako písemnosti sloužící k doplnění jejích skutkových tvrzení z hlediska údajů a skutečností v nich uvedených.
Odvolací soud dále uvedl, že žalobkyně ani po reakci na výzvu soudu prvního stupně podle §118a odst. 1 o. s. ř. provedené práce nekonkretizuje tvrzením, že by se jednalo o práce vynaložené na zachování či opravu věci, když jen takové náklady je žalovaný jako oprávněný z věcného břemene povinen nést, a to jen v přiměřené míře, o níž žalobkyně taktéž nic netvrdí.
Tento závěr odvolacího soudu neobstojí, neboť neodpovídá obsahu spisu, nicméně i kdyby obstál závěr odvolacího soudu o neuvedení jím zmíněných tvrzení, nemohlo by to vést v této fázi řízení k zamítnutí žaloby pro neunesení povinnosti tvrzení.
Odvolací soud především přehlédl, že v podání ze dne 3. května 2007, kterým žalobkyně doplnila skutková tvrzení, současně výslovně uvedla, že tímto podáním označuje také práce „nutné pro zachování dané věci a její údržbu“. Otázka přiměřenosti nákladů nemůže vést k zamítnutí žaloby pro neunesení povinnosti tvrzení potud, že žalobkyně „nic netvrdí o přiměřené míře vynaložených nákladů“, jestliže uvádí, jaké konkrétní práce byly provedeny, a že se jednalo o práce nutné k zachování věci a její údržbu. Zda žalobkyní požadovaná výše nákladů na zachování věci a její opravy je přiměřená či nikoliv, je otázkou věcného posouzení ze strany soudu, kdy se jedná o povinnost nést náklady úměrné a účelně vynaložené. Okolnost, že žalobkyně může požadovat případně náklady ve výši nikoliv přiměřené, se ve věci samé může promítnout v částečném zamítnutí žaloby.
Odvolací soud však zejména nebyl oprávněn v procesní rovině z jím prezentovaného názoru o neuvedení tvrzení, že se jedná „o práce vynaložené na zachování či opravu věci“, dospět k závěru o neunesení povinnosti tvrzení vedoucí k zamítnutí žaloby, neboť ke splnění povinnosti takového tvrzení nebyla žalobkyně vyzvána ani soudem prvního stupně ani soudem odvolacím. Výzva ke splnění povinnosti tvrzení ze strany soudu vůči žalobkyni se vázala výhradně na uvedení toho, na „jaké konkrétní práce byla vynaložena tvrzená částka 118 156 009,- Kč na rekonstrukci sporné nemovitosti“.
Z ustanovení §118a odst. 1 o. s. ř. je zřejmé, že soud je oprávněn vyvodit procesní důsledky spočívající v neunesení povinnosti tvrzení a promítající se v daném případě v zamítnutí žaloby jen v těch případech, nesplní-li účastník povinnost doplnit ta tvrzení, k jejichž doplnění byl soudem vyzván a současně poučen o následcích při nesplnění uvedené povinnosti.
Rozhodnutí odvolacího soudu tudíž není správné. Dovolací soud proto napadený rozsudek odvolacího soudu podle §243b odst. 2, 3 o. s. ř. zrušil a protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu, ve kterém bylo napadeno odvoláním, zrušil v tomto rozsahu i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž je soud prvního stupně vázán vysloveným právním názorem dovolacího soudu ve smyslu §243d odst. 1 věta první o. s. ř.
Soud prvního stupně se proto bude zabývat obsahem podání žalobkyně ze dne 3. května 2007 potud, zda-li v připojených písemnostech č. 1 – 20 jsou obsažena potřebná skutková tvrzení – jak tvrdí žalobkyně – z hlediska jí uplatněného nároku, když zamítnutí žaloby bylo založeno na nesprávném závěru, že skutková tvrzení v těchto písemnostech obsažena být nemohou jen proto, že současně představují důkazní prostředky.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. října 2011
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu