ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.462.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 462/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců: a) Ing. P. K.-B. , zastoupené Mgr. Evou Barákovou Karasovou, advokátkou se sídlem v Brně, Ryšánkova 8, b) B. K. , proti žalované obci Hnanice , se sídlem úřadu v Hranicích, Znojemská 79a, zastoupené JUDr. Evou Frélichovou, advokátkou se sídlem ve Znojmě, Kolárova 3, o nejasné podání, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 6 C 1519/2003, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. října 2008, č. j. 20 Co 398/2008-217, takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 11. ledna 2008, č. j. 6 C 1519/2003-198, se zastavuje .
II. Dovolání žalobkyně Ing. P. K.-B. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. října 2008, č. j. 20 Co 398/2008-217, se odmítá .
III. Žalobkyně Ing. P. K.-B. je povinna nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 550,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupkyně žalované.
IV. Řízení o dovolání žalobce B. K. se zastavuje.
V. Mgr. E. B. K. je povinna nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 550,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupkyně žalované.
Odůvodnění:
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud ve Znojmě (dále jen „soud prvního stupně“) usnesení ze dne 11. ledna 2008, č. j. 6 C 1519/2003-198, odmítl „podání žalobců ze dne 23. 10. 2003, doplněné podáním ze dne 14. 4. 2005“ (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Soud prvního stupně popsal dosavadní průběh řízení, rekapituloval obsah jednotlivých podání žalobců a bez bližší konkretizace uzavřel, že „nesrozumitelné a neurčité podání žalobců, přes opětovné výzvy soudu, nebylo řádně doplněno a opraveno, pro tento nedostatek nelze tedy v řízení pokračovat, soud proto v souladu s ustanovením §43 odst. 2 o. s. ř. podání odmítl“.
Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobců usnesením ze dne 17. října 2008, č. j. 20 Co 398/2008-217, odvolání žalobkyně Ing. P. K. B. odmítl (výrok I.), usnesení soudu prvního stupně ve vztahu k odvolání žalobce B. K. potvrdil (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.).
Ve vztahu k odvolání žalobkyně Ing. P. K. B. poukázal na skutečnost, že tato odvolatelka podala tzv. blanketní odvolání, které přes výzvu soudu ve stanovené lhůtě nedoplnila přes poučení o odmítnutí odvolání. Odvolací soud proto s odkazem na §211 a §43 odst. 2 občanského soudního řádu odmítl její odvolání jako neprojednatelné.
Odvolatelem B. K. tvrzenou vadu řízení spočívající v nepředvolání k jednání konanému dne 11. ledna 2008 a v absenci výzvy k doplnění žaloby neshledal odvolací soud důvodnou. Zdůraznil, že u výslechu dne 30. března 2007 byli oba žalobci přítomni a vzali na vědomí usnesení, že „do jednoho měsíce mají soudu písemně dvojmo sdělit, v jakém rozsahu trvají na projednávání věci, příp. jako hodlají upravit žalobní petit“. Žalobce B. K. vzal tuto lhůtu na vědomí, během ní však nereagoval a petit neupravil. Soud prvního stupně proto postupoval správně, jestliže podání žalobců odmítl.
Usnesení soudu prvního i druhého stupně napadli žalobci dovoláním opírajícím se o §239 odst. 3 občanského soudního řádu, když podle obsahu dovolání soudům vytýkají nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu). Podle názorů odvolatelů je jejich návrh určitý a srozumitelný, když se domáhají uložení zákazu žalované disponovat s pozemkem specifikovaným v průběhu řízení, neboť jedině takovým postupem by žalobci měli zajištěn přístup k jejich nemovitostem. Navrhli zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná navrhla odmítnutí dovolání. Poukázala na skutečnost, že skutkové a právní závěry soudů obou stupňů jsou správné, když žalobci navíc v dovolání ani neformulují otázku zásadního právního významu, což ani nemohou, protože se jedná o posouzení běžného procesního postupu, jímž je hodnocení náležitostí podání z hlediska požadavků, které musí podle občanského soudního řádu obsahovat.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb. (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolatelé v dovolání vedle usnesení odvolacího soudu napadli výslovně i usnesení soudu prvního stupně. Funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána; řízení o takovém podání Nejvyšší soud zastaví podle §104 odst. 1 o. s. ř. (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, 2006, pod pořadovým č. 47). Dovolací soud proto řízení o dovolání žalobců proti usnesení soudu prvního stupně podle §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil.
Dovolací soud se zabýval nejprve přípustnosti dovolání a dospěl k závěru, že dovolání Ing. P. K.-B. přípustné není.
Její odvolání proti usnesení soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem pro vady odvolání odmítnuto. Proti usnesení, kterým odvolací soud odmítl odvolání pro vady bránící pokračování v odvolacím řízení, není dovolání přípustné (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. prosince 2004, sp. zn. 29 Odo 829/2003, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 3518).
Dovolací soud proto dovolání Ing. P. K.-B. podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení mezi uvedenou dovolatelkou a žalovanou vychází z toho, že dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalované vznikly náklady (§243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.). Náklady vzniklé žalované představují odměnu za její zastoupení v dovolacím řízení advokátem, která činí podle §13 odst. 2, §14, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů částku 250,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) - celkem 550,-Kč. Dovolací soud proto uložil žalobkyni Ing. P. K.-B. povinnost, aby žalované nahradila náklady dovolacího řízení ve výši 550,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupkyně žalované (§149 odst. 1, §160 odst. 1, §167 odst. 2 o. s. ř.).
Dále se dovolací soud zabýval dovoláním žalobce B. K.
Z obsahu spisu se podává, že dovolání jménem tohoto žalobce podala jeho zástupkyně Mgr. Eva Baráková Karasová, která dovolání podepsala, ale součástí spisu není plná moc k zastupování uvedeného žalobce v dovolacím řízení.
Je-li dovolání podepsáno pouze zástupcem dovolatele na základě plné moci, který ani přes opatření soudu podle §104 odst. 2, věty první, o. s. ř., vůči němu učiněné, toto zastoupení nedoložil, Nejvyšší soud dovolací řízení dle §104 odst. 2, věty třetí, o. s. ř. zastaví. Jestliže soud z uvedeného důvodu řízení zastaví, je osobou, která z procesního hlediska zavinila zastavení řízení, zástupce účastníka, jemuž lze ve smyslu §147 odst. 1 o. s. ř. uložit, aby hradil náklady řízení, jež by bez jeho zavinění nevznikly (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 733/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, 2003, pod pořadovým č. 30).
Dovolací soud výzvou ze dne 23. listopadu 2010 vyzval zástupkyni dovolatele, aby ve lhůtě pěti dnů ode dne doručení výzvy předložila plnou moc k zastupování žalobce B. K. v dovolacím řízení; uvedená výzva byla zástupkyni dovolatele doručena dne 10. prosince 2010. Ve stanovené lhůtě, ani později, zástupkyně plnou moc k zastupování dovolatele v dovolacím řízení nedoložila. Dovolací soud proto řízení o dovolání žalobce B. K. zastavil.
Vzhledem k tomu, že zástupkyně B. K. zavinila zastavení dovolacího řízení ohledně dovolání týkajícího se uvedeného žalobce, je povinna ve smyslu §147 odst. 1 o. s. ř. povinna nahradit žalované náklady řízení (§243b odst. 5, §224 odst. 1 o. s. ř.). Náklady vzniklé žalované představují odměnu za její zastoupení v dovolacím řízení advokátem, která činí podle §13 odst. 2, §14 odst. 2, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů částku 250,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) - celkem 550,-Kč. Dovolací soud proto uložil zástupkyni Mgr. Evě Barákové Karasové povinnost, aby žalované nahradila náklady dovolacího řízení ve výši 550,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupkyně žalované (§149 odst. 1, §160 odst. 1, §167 odst. 2 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nebude-li ve stanovené lhůtě splněna povinnost usnesením uložená, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 26. ledna 2011
Mgr. Michal K r á l í k, Ph. D., v. r.
předseda senátu