ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.4633.2010.1
sp. zn. 22 Cdo 4633/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně Y. B. , zastoupené JUDr. Danielou Filipovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Pecháčkova 8, proti žalovanému Ing. V. B. , zastoupenému JUDr. Josefem Vrabcem, advokátem se sídlem v Dobřichovicích, Jiráskova 378, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 55 C 428/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. června 2010, č. j. 25 Co 56/2010–468, takto:
I. Dovolací řízení se z a s t a v u j e.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení ve výši 10 300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalobkyně JUDr. Daniely Filipové.
Odůvodnění:
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 10. září 2009, č. j. 55 C 328/2004–422, vypořádal zaniklé společné jmění účastníků a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 15. června 2010, č. j. 25 Co 56/2010-468, rozsudek soudu prvního stupně změnil ohledně výše částky, kterou je povinen žalovaný zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu, ve zbývající části jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný v zákonné lhůtě dovoláním, které podáním ze dne 17. dubna 2011 vzal zpět.
Podle §243b odst. 5 věty druhé o. s. ř. vezme-li dovolatel dovolání zcela zpět, dovolací soud řízení zastaví.
Dovolací soud proto dovolací řízení v dané věci zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že řízení o dovolání žalovaného bylo zastaveno a žalobkyni vznikly náklady (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 2 věta první o. s. ř.). Náklady vzniklé žalobkyni představují odměnu advokátky za její zastoupení v dovolacím řízení, která činí podle §4 odst. 1, 3 a §3 odst. 1 bod 5. vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen „vyhláška“) po snížení ve smyslu §14 odst. 1 ve spojení s §10 odst. 3 vyhlášky a o dalších 50 % podle §18 odst. 1 vyhlášky ve spojení s §10 odst. 3 vyhlášky částku 10 000,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč za jeden úkon právní pomoci (vyjádření k dovolání) podle §11 odst. 1 písm. k) a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tj. celkem 10 300,- Kč. Dovolací soud proto uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení ve výši 10 300,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupkyně žalobkyně (§149 odst.1, §160 odst. 1, §167 odst. 2 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nebude-li ve stanovené lhůtě splněna povinnost usnesením uložená, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 22. června 2011
Mgr. Michal Králík, Ph. D.
předseda senátu