ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.4640.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 4640/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně H. N. , zastoupené JUDr. Dagmar Křesťanovou, advokátkou se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 9, proti žalovanému J. N. , zastoupenému JUDr. Petrem Kalenským, advokátem se sídlem v Praze 2, Hálkova 2, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 19 C 94/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. května 2009, č. j. 23 Co 179/2009-372, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 20. května 2009, č. j. 23 Co 179/2009-372, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále „soud prvního stupně“) ze dne 26. listopadu 2008, č. j. 19 C 94/2003-349, který pod bodem I. výroku zastavil řízení „ohledně věci navržené k vypořádání společného jmění účastníků pod položkou č. 11) - magnetofon zn. Tascam, r. 1996“, pod bodem II. výroku přikázal ze zaniklého a nevypořádaného společného jmění manželů do výlučného vlastnictví žalobkyně movité věci vedené pod č. 1, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 12 zde podrobně specifikované a oceněné částkou 179.300,- Kč, pod bodem III. výroku přikázal ze zaniklého a nevypořádaného společného jmění manželů do výlučného vlastnictví žalovaného „hromadnou věc pod položkou č. 17) – hudební nahrávací studio v Černošicích“, pod bodem IV. výroku přikázal ze zaniklého a nevypořádaného jmění manželů do majetku žalobkyně „majetkovou hodnotu odpovídající obvyklé ceně zaniklé věci pod položkou č. 2) – pračka zn. Philco ve výši 5.800,- Kč“, pod bodem V. výroku přikázal ze zaniklého a nevypořádaného jmění manželů do jmění žalovaného „majetkovou hodnotu nemovitostí v Bohuslavicích u Kyjova v ceně 600.000,- Kč“ vedenou pod položkou č. 15 a „obchodní podíl žalovaného ve společnosti MEDVÍDEK s. r. o. v ceně 0,- Kč“ vedený pod č. 16), pod bodem VI. výroku rozhodl, že „na vyrovnání vypořádacích podílů je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku částku 207.450,- Kč“, pod bodem VII. výroku zamítl žalobu „ohledně všech ostatních věcí a majetkových hodnot navržených k vypořádání společného jmění účastníků“ a pod bodem VIII. a IX. výroku rozhodl o nákladech řízení. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodů, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Nejvyšší soud dále vychází z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání jsou účastníkům známy a že uvedené listiny jsou součástí procesního spisu vedeného u soudu prvního stupně. Dovolací soud proto na ně odkazuje.
V daném případě přicházela v úvahu přípustnost dovolání pouze při naplnění předpokladů uvedených v §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Dovolání není přípustné.
Dovolatelka především namítá, že odvolací soud pochybil, jestliže u všech vypořádávaných věcí vycházel z jejich hodnoty ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství, tedy k 29. únoru 2000, zatímco u nahrávacího studia vycházel z hodnoty stanovené ke dni vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, t. j. k 26. listopadu 2008.
Dovolací soud již v rozsudku ze dne 7. prosince 1999, sp. zn. 2 Cdon 2060/97, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, 2001, pod pořadovým č. 11 vyložil, že při stanovení ceny věci pro účely vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů (shodné závěry se uplatní i ve vztahu k řízení o vypořádání společného jmění manželů) se vychází z ceny věci době vypořádání, avšak z jejího stavu v době zániku tohoto spoluvlastnictví. V rozsudku ze dne 17. ledna 2001, sp. zn. 22 Cdo 2433/99, uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek, C. H. Beck (dále „Soubor rozhodnutí“) pod pořadovým č. C 45 vyložil, že při stanovení ceny nemovitosti v rámci vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů se vychází z obecné ceny, tj. ceny nemovitosti obvyklé v daném místě a v době rozhodování, která vyjadřuje aktuální tržní hodnotu nemovitosti.
Soudní praxe připustila z tohoto obecného principu výjimky reflektující konkrétní okolnosti individuálních případů, jež byly shrnujícím způsobem vyjádřeny v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. února 2008, sp. zn. 22 Cdo 3285/2007, uveřejněném v Souboru rozhodnutí pod pořadovým č. C 5778, podle kterého zásada, že při oceňování věcí, které náležejí do vypořádávaného bezpodílového spoluvlastnictví, se vychází ze stavu věci ke dni zániku bezpodílového spoluvlastnictví, ale z její ceny v době, kdy se provádí vypořádání, platí v případě, že nejde o věc, kterou užíval na základě dohody ten účastník, kterému je přikazována, nebo ji užívali oba a nedošlo k jejímu nadměrnému, mimořádnému opotřebení či poškození. Podstata výjimek z uvedeného pravidla spočívá v tom, že v určitých situacích je namístě, aby při vypořádání bylo přihlédnuto k ceně věci ke dni rozhodování soudu, ale podle stavu nikoliv ke dni zániku bezpodílového spoluvlastnictví, nýbrž taktéž ke dni rozhodování soudu. Tak tomu bylo i v tomto případě, kdy nalézací soudy dospěly k jednoznačnému závěru, že není podstatné, jaká byla pořizovací hodnota studia či jaká byla jeho zůstatková cena ke dni zániku manželství, důležité je, že v současné době nemá studio žádnou zpeněžitelnou hodnotu a jako celek je neprodejné, neboť z důvodu přechodu na jinou, modernější technologii nahrávání došlo k dramatickému poklesu jeho hodnoty. A protože tento stav nebyl navozen výlučným zaviněním ani jednoho z účastníků, musí pokles hodnoty postihnout oba.
S ohledem na výše uvedené dovolací soud neshledal, že by rozhodnutí odvolacího soudu bylo v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu či s hmotným právem, ani žádnou okolnost, která by z rozhodnutí odvolacího soudu činila rozhodnutí zásadního právního významu.
Namítanými vadami řízení by se dovolací soud mohl zabývat jen tehdy, jednalo-li by se o řešení procesní otázky zásadního významu. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. února 2008, sp. zn. 22 Cdo 3574/2007, publikované v Souboru rozhodnutí pod pořadovým č. C 5780. Tak tomu však v tomto případě není.
Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 za použití §218 písm. c) o. s. ř. dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že úspěšnému žalovanému náklady, na jejichž náhradu by měl vůči žalobkyni právo, nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. listopadu 2011
JUDr. František B a l á k
předseda senátu