ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.4905.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 4905/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce Z. K. , zastoupeného JUDr. Jiřinou Fellnerovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Resslova 9, proti žalovaným: 1) NOVO ART, s. r. o. se sídlem v Olomouci, Ostružnická 361/5, identifikační číslo osoby 16626133, a 2) K. G. , zastoupenému Mgr. Františkem Stratilem, advokátem se sídlem v Olomouci, Wellnerova 1215/1, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 29 C 170/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 25. června 2009, č. j. 12 Co 198/2009-111, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 25. června 2009, č. j. 12 Co 198/2009-111, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Olomouci (dále „soud prvního stupně“) ze dne 3. března 2009, č. j. 29 C 170/2008-89, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu, „aby soud určil, že žalobce je výlučným vlastníkem nemovitostí a to budovy bez čp./če. (stanice technické kontroly) na pozemku parc. č. 2610/2, pozemku parc. č. 2610/2 (zastavěná plocha a nádvoří) o výměře 834 m2, pozemku parc. č. 2610/1 (ostatní plocha) o výměře 2.835 m2, jakož i pozemku parc. č. 2610/3 (ostatní plocha) o výměře 974 m2, které jsou zapsány v katastru nemovitostí pro obec a k. ú. Š.“ a rozhodl o nákladech řízení. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Nejvyšší soud dále vychází z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání jsou účastníkům známy a že uvedené listiny jsou součástí procesního spisu vedeného u soudu prvního stupně. Dovolací soud proto na ně odkazuje.
V daném případě přicházela v úvahu přípustnost dovolání pouze při naplnění předpokladů uvedených v §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Dovolání není přípustné.
Přípustnost tzv. nenárokového dovolání [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006, publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck (dále „Soubor“) pod pořadovým č. C 5042.
Dovolatel v daném případě povinnost formulovat právní otázku nesplnil. Odvolacímu soudu převážně vytýká, že se nezabýval jeho námitkami, popř. že je nesprávně posoudil. Zpochybňuje skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, a uplatňuje tak dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. Tímto důvodem však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nelze.
Právně relevantní je pouze otázka, zda jde o originární způsob nabytí vlastnictví ke sporným nemovitostem žalovaným 2), získal-li je v dražbě příklepem. Nejvyšší soud např. již v rozsudku ze dne 27. ledna 2004, sp. zn. 22 Cdo 1229/2003, publikovaném v Souboru pod pořadovým č. C 2320 uvedl, že „příklepem v dražbě, provedené soudem v rámci výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí, spolu se zaplacením nejvyššího podání a převzetím vydražené věci vydražitelem po udělení příklepu dochází k přechodu vlastnického práva k vydražené věci na vydražitele, i když povinný nebyl vlastníkem dražené věci a její vlastník o probíhajícím výkonu rozhodnutí nevěděl.“ Odvolacímu soudu tedy nelze vytýkat, že rozhodl v rozporu s hmotným právem, jestliže v dané věci dospěl k závěru, že usnesení o příklepu Exekutorského úřadu Přerov ze dne 16. května 2007, č. j. 103 Ex 02729/04-23, které nabylo právní moci dne 9. července 2007, představuje originární způsob nabytí vlastnického práva, tradičně označený jako privilegovaný, na jehož základě žalovaný 2) poté, co splnil další podmínku a zaplatil nejvyšší podání, nabyl vlastnické právo ke sporným nemovitostem (k tomu srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2006, sp. zn. 22 Cdo 850/2005, publikovaný na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz ).
Odvolací soud tedy věc posoudil v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a dovolacímu soudu nezbylo, než dovolání žalobce podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř., jako nepřípustné odmítnout.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že žalovaným náklady, na jejichž náhradu by měli vůči žalobci právo, nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. listopadu 2011
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu