ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.602.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 602/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců a) JUDr. J. C., b) E. C., c) J. D., d) J. K., e) M. K., f) M. K., g) JUDr. M. K., žalobci c), d) a e) zastoupeni JUDr. Miroslavem Koláčným, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Dvořákova 2044/3, žalobci a), b) a f) zastoupeni JUDr. Jitkou Benešovou, advokátkou se sídlem v Ústí nad Labem, Revoluční 8, proti žalovanému Ing. K. L., zastoupenému JUDr. Janem Diákem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Hrnčířská 64/4, o návrhu na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 7 C 303/2001, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. května 2008, č. j. 11 Co 765/2007-211, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ústí nad Labem („soud prvního stupně“) usnesením ze dne 11. října 2007, č. j. 7 C 303/2001-185, ve znění usnesení ze dne 2. září 2008, č. j. 7 C 303/2001-219, zamítl návrh na obnovu řízení, vedeného u tohoto soudu pod sp. zn. 7 C 303/2001, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací k odvolání žalovaného a žalobců c), d) a e), kteří se odvolali pouze do rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, usnesením ze dne 28. května 2008, č. j. 11 Co 765/2007-211, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 a §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a uplatňuje – jak uvádí - dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
Obsah usnesení soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Vychází přitom z §243c odst. 2 o. s. ř., který stanoví: „V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno“.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném před jeho novelizací provedenou zákonem č. 7/2009 Sb.
Dovolání by mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., podle nichž je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Nevymezil-li žalovaný v dovolání právní otázku, jejíž řešení by mohlo navodit zásadní právní význam napadeného rozhodnutí tedy i přípustnost dovolání, pak dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítne (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2004, sp. zn. 28 Cdo 1996/2003, publikované pod C 2463 Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck). Tak je tomu i v tomto případě, neboť žalovaný se žádnou právní otázkou, která by napadené rozhodnutí činila zásadně právně významným, nezabývá; polemizuje jen s procesním postupem soudů ve věci.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobcům v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohli požadovat, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. února 2011
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu