ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.875.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 875/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce Bytového družstva uživatelů domu čp. 737, Mikuláše z Husi 6, Praha 4, se sídlem v Praze 4, Mikuláše z Husi 6, IČ 48030961, zastoupeného JUDr.Václavem Vápeníkem, advokátem se sídlem v Praze 5, U Malvazinky 24, proti žalovanému Bytovému družstvu Mikuláše z Husi a na Topolce , se sídlem v Praze 4, Na Topolce 1519/15, IČ 27159418, zastoupenému JUDr. Monikou Forejtovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. 28, o určení vlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 12 C 367/2007, o dovolání žalobce a žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. listopadu 2008, č. j. 20 Co 360/2008-77, takto:
I. Dovolání se odmítají.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 27. května 2008, č. j. 12 C 367/2007-38, rozhodl výrokem pod bodem I., že „žaloba s tím, aby soud určil, že dvě obytné místnosti, které byly stavebně připojeny do obytné jednotky č. 14, domu, kat. území N., jsou ve vlastnictví žalobce, se zamítá“. Výrokem pod bodem II. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 6. listopadu 2008, č. j. 20 Co 360/2008-77, výrokem pod bodem I. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, výrokem pod bodem II. změnil výrok soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení pouze do výše nákladů a výrokem pod bodem III. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu v celém rozsahu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Proti výrokům II. a III. o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů podává dovolání i žalovaný.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Vychází přitom z §243c odst. 2 o. s. ř., který stanoví: „V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno“.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném před jeho novelizací provedenou zákonem č. 7/2009 Sb.
Dovolání nejsou přípustná.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Jednotlivé případy přípustnosti dovolání jsou upraveny v ustanoveních §237 až 239 o. s. ř., přičemž dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu o žalobě na obnovu řízení je ve smyslu §238 odst. 2 o. s. ř. přípustné za splnění předpokladů stanovených v ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c), odst. 3 o. s. ř. Protože předpoklad stanovený v §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nebyl naplněn, přicházela v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., podle nichž je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Nevymezil-li žalobce v dovolání právní otázku, jejíž řešení by mohlo navodit zásadní právní význam napadeného rozsudku a tedy i přípustnost dovolání, pak dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítne (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2004, sp. zn. 28 Cdo 1996/2003, publikované pod C 2463 Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck). Tak je tomu i v tomto případě, neboť žalobce se žádnou právní otázkou, která by napadené rozhodnutí činila zásadně právně významným, nezabývá; polemizuje jen s procesním postupem soudů ve věci.
Dovolací soud poznamenává, že závěr, že nelze určit vlastnické právo k prostorám v domě, které nebyly vymezeny jako jednotky ve smyslu §2 písm. h) zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, je v souladu s judikaturou dovolacího soudu (viz např. rozsudek ze dne 28. dubna 2010, sp. zn. 22 Cdo 4670/2008, publikovaný v ASPI).
Dovolání proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení není podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001 přípustné (R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci nejsou přípustná, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první , §146 odst. 3 a §142 odst. 2 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. února 2011
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu