ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.1538.2011.1
sp. zn. 23 Cdo 1538/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobce V. T. , zastoupeného JUDr. Marií Kostrhůnkovou, advokátkou se sídlem v Táboře, Bělehradská 2759, proti žalované Lučební závody a. s. Kolín, se sídlem v Kolíně, Pražská 54, identifikační číslo 46357360, zastoupené JUDr. Janem Matějíčkem, advokátem se sídlem v Kolíně, Politických vězňů 98, o zaplacení částky 3 766 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 51 Cm 340/95, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. srpna 2010, č.j. 8 Cmo 3/2010-253, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. dubna 2007, č.j. 51 Cm 340/95-189, uložil žalované povinnost zaplatit tehdejší žalobkyni Credit – plus, s. r. o., se sídlem Praha 6, Evropská 61, identifikační číslo 472844633, částku 3 766 500 Kč s 12,9% úrokem z prodlení od 10. 4. 1998 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
V průběhu odvolacího řízení žalobkyně Credit – plus, s. r. o., se sídlem Praha 6, Evropská 61, identifikační číslo 472844633, navrhla, aby na její místo do řízení vstoupil V. T., s nímž uzavřela žalobkyně smlouvu o postoupení pohledávky, jejíž zaplacení se v tomto soudním řízení domáhá. Předmětnou smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 8.2.2010 žalobkyně připojila k návrhu. Pan V. T. vyslovil se vstupem do řízení místo žalobkyně souhlas.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 2. srpna 2010, č.j. 8 Cmo 3/2010-253, návrh žalobkyně Credit – plus, s. r. o., se sídlem Praha 6, Evropská 61, identifikační číslo 472844633, aby na její místo do řízení vstoupil V. T., vyhověl poté, co dospěl k závěru, že byly splněny podmínky stanovené §107a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Proti uvedenému usnesení podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Dovolání odůvodnila dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. s tím, že řízení je podle jejího názoru postiženo vadou a Vrchní soud v Praze nesprávně posoudil otázku procesního nástupnictví.
Dovolatelka má za to, že řízení je postiženo vadou, jestliže se soud nezabýval zkoumáním podmínky, zda procesní nástupce dosavadní žalobkyně má způsobilost být účastníkem řízení.
Připomíná, že původní rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20.7.2009, sp.zn. 23 Cdo 1737/2009, a v této souvislosti poukazuje na §243c o. s. ř., podle něhož u dovolacího soudu neplatí §107a o. s. ř., a dále na §243d o. s. ř., v jehož odstavci 1 je stanoveno, že pokud dovolací soud zruší rozhodnutí odvolacího soudu, jedná dále o věci soud, jemuž byla věc vrácena nebo postoupena k dalšímu řízení, přičemž ustanovení §226 o. s. ř. zde platí obdobně. Dovolatelka se domnívá, že obdobné použití §226 o. s. ř. v sobě musí nutně zahrnovat nepřípustnost použití §107a o. s. ř. pro další řízení. Má za to, že pokud je použití §107a o. s. ř. v dovolacím řízení zakázáno, bylo by nesystémové, aby v dalším řízení to již náhle možno bylo. Podle dovolatelky by nemělo být možné, aby mohlo docházet ke změnám účastníků ve smyslu §107a o. s. ř. za situace, kdy po skončení dovolacího řízení bývá skutková i právní situace vyjasněna a případné změny na straně žalobce mohou do určité míry účelově zasahovat do běžícího sporu.
Dovolatelka s ohledem na uvedené námitky navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení Vrchního soudu v Praze zrušil.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, tj. účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.) a je přípustné podle §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Toto ustanovení mimo jiné stanoví, že pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.), je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Dovolací soud v posuzované věci dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam, neboť odvolací soud vydal usnesení o procesním nástupnictví v souladu s §107a odst. 1 a 2 o. s. ř.
Ustanovení §107a odst. 1 o. s. ř. stanoví, že má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107.
Soud návrhu podle §107a odst. 2 o. s. ř. usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Dovolací soud dospěl k závěru, že odvolací soud při rozhodování o procesním nástupnictví na straně žalobkyně nezatížil řízení vadou. Není důvodná námitka žalované, že se soud měl zabývat zkoumáním podmínky, zda procesní nástupce dosavadní žalobkyně má způsobilost být účastníkem řízení.
Ustanovení §19 o. s. ř. stanoví, že způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává.
Způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti vzniká narozením. Tuto způsobilost má i počaté dítě, narodí-li se živé (§7 odst. 1 občanského zákoníku – dále jen „obč. zák.“). Tato způsobilost zanikne smrtí (§7 odst. 2 obč. zák.). Z toho vyplývá, že nebylo namístě, aby se soud zabýval zkoumáním podmínky, zda procesní nástupce dosavadní žalobkyně má způsobilost být účastníkem řízení, jedná-li se o fyzickou osobu. Námitka žalované o potřebě zkoumání způsobilosti být účastníkem řízení procesního nástupce dosavadní žalobkyně je tedy neoprávněná.
Stejně tak je nedůvodná i námitka žalované, že odvolací soud nemůže rozhodnout o procesním nástupnictví podle §107a o. s. ř. po skončení dovolacího řízení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Skutečnost, že dovolací soud nemůže rozhodovat podle §107a o. s. ř., neznamená, že by odvolací soud v dalším řízení nemohl postupovat podle §107a odst. 1 a 2 o. s. ř. Omezení stanovené zákonodárcem pro dovolací soud v §243c odst. 1 o. s. ř. neplatí pro odvolací soud, je-li výslovně stanoveno, že §107a o. s. ř. neplatí pro řízení u dovolacího soudu. Stejné omezení pro použití §107a o. s. ř. pro řízení u odvolacího soudu není zákonem dáno. Na této skutečnosti nemění nic ani situace, kdy věc byla dovolacím soudem vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Rozhodnutí odvolacího soudu nemá tedy ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam, jestliže odvolací soud rozhodl o procesním nástupnictví v souladu s právem (§107a o. s. ř.). Dovolání žalované proto není přípustné a Nejvyšší soud jej z tohoto důvodu podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobci žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalované právo, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. června 2011
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu