ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.1553.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 1553/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Pavla Horáka, Ph. D. ve věci žalobkyně HAAS & CZJZEK - První porcelánová manufaktura v Čechách, spol. s r.o. , se sídlem v Horním Slavkově, Tovární 1, okres Sokolov, identifikační číslo osoby 18225713, proti žalované EriKris Group s. r. o., se sídlem v Rotavě, Příbramská 377, okres Sokolov, PSČ 357 02, identifikační číslo osoby 25241664, zastoupené JUDr. Pavlem Sedláčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Dlouhá 16, o zaplacení částky 2 191 238,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 49 Cm 193/2000, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. listopadu 2008, č. j. 8 Cmo 441/2008-432, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni v pořadí druhým rozsudkem ve věci ze dne 4. července 2008, č. j. 49 Cm 193/2000-396, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 191 238,90 Kč s 8% úrokem z prodlení od 1. 8. 2000 do zaplacení (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků (výrok II) a státu (výrok III).
K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 6. listopadu 2008, č. j. 8 Cmo 441/2008-432, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud vyšel ze skutkových i právních závěrů soudu prvního stupně. Žalobkyně uzavřela se žalovanou ústní kupní smlouvu o prodeji věcí uvedených ve faktuře – dodacím listě č. 1074/2000 s datem vystavení 24. února 2000 v celkové hodnotě 1 889 108,80 Kč a ve faktuře – dodacím listě č. 1032/2000 s datem vystavení 21. dubna 2000 v odsouhlasených cenách 302 130,10 Kč. Jelikož žalovaná přes upomínku fakturovanou kupní cenu nezaplatila, uložil soud žalované povinnost zaplatit žalovanou částku včetně příslušenství podle §369 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Předmětem smlouvy bylo dodání výrobků za cenu podle ceníku žalobkyně. V řízení bylo prokázáno převzetí zboží žalovanou. Oproti tomu v řízení nebylo prokázáno, že předmětné ústní jednání o počtu, druzích a ceně výrobků nebylo jednáním mezi žalobkyní a žalovanou. Při právním posouzení věci dospěl odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že kupní smlouva byla uzavřena podle ustanovení §409 a násl. obch. zák., žalobkyni tak přísluší právo na zaplacení kupní ceny za dodané zboží a rozsudek soudu prvního stupně proto jako věcně správný potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a co do důvodů na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř.
Dovolatelka především namítá nesprávnost závěru odvolacího soudu o uzavřené ústní kupní smlouvě mezi účastníky. Podle dovolatelky smlouva uzavřena nebyla. Žalobkyně dodávala zboží své dceřiné společnosti TOO Tereze 2030 v Kazašské republice, a to na základě objednávky z období leden-únor 2000. Zboží bylo následně společnosti TOO Tereze 2030 dodáno do jejího sídla v Kazašské republice prostřednictvím sběrného kontejneru dovolatelky, kde bylo oficiálně převzato ředitelem společnosti TOO Tereze 2030. Dovolatelka byla v této věci pouze přepravcem, jelikož mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena pouze dohoda o přepravě zboží ve sběrných kontejnerech žalované. Objednatelem a koncovým zákazníkem byla společnost TOO Tereze 2030. To dokládá i spisová dokumentace, z níž je zřejmé, že žalobkyně poskytla společnosti TOO Tereze 2030 částku 12 000 USD, která pokryla náklady na dovozní clo v Kazašské republice.
Žalovaná poukazuje na to, že Ing. O. ve vztahu k žalobkyni vždy vystupoval pouze za společnost EriKris Holding, s. r. o., nikoli za společnost EriKris Group s. r. o., dovolatelka proto nemohla nikdy uzavřít kupní smlouvu se žalovanou.
Nesprávné je dle dovolatelky i skutkové zjištění odvolacího soudu, že dovolatelka předmětné zboží převzala. Dovolatelka pouze svolila, že zboží objednané u žalobkyně společností TOO Tereze 2030 objednávkou ze dne 22. února 2000, přiloží do sběrného kontejneru ke svému zboží, které bylo odesíláno do stejného místa jako zboží žalobkyně.
Dle názoru dovolatelky založila žalobkyně do spisu několik faktur, které jsou ve skutečnosti pouze dodacími listy pro celní deklaraci. Ve spise je současně založeno několik dodacích listů (faktur) se stejným číslem a každý z těchto dodacích listů je vystaven jiného dne a zní na jinou částku. Rozhodnutí tak vychází dle dovolatelky ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování.
Dovolatelka má dále za to, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spočívající v nevyslechnutí svědka A. V. P., jednatele společnosti TOO Tereze 2030, který by prokázal, že předmětné zboží objednala právě společnost TOO Tereze 2030. Dále namítá, že soud prvního stupně nesprávně posoudil výslechy svědků Ing. M. H. a Ing. Z. U., jelikož výpovědi těchto svědků jsou nevěrohodné z důvodu rozporu obsahu výpovědí s ostatními důkazy.
Nesprávné právní posouzení věci spatřuje dovolatelka v závěru odvolacího soudu, že nebylo prokázáno, že ústní jednání o počtu, druzích a ceně výrobků nebylo jednáním mezi žalobkyní a žalovanou. Dovolatelka má za to, že v tomto případě bylo důkazní břemeno na straně žalobkyně a tedy soud tímto svým závěrem nesprávně přenesl důkazní břemeno na dovolatelku. Ústně uzavřená kupní smlouva nemůže být dle dovolatelky doložitelná pouze na základě tvrzení jedné strany sporu, tedy že nelze brát obecně za prokázanou skutečnost, jejíž existence je doložena pouze tvrzením jedné strany sporu.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
Napadený rozsudek odvolacího soudu byl vyhlášen před 1. červencem 2009, kdy nabyla účinnosti novela o. s. ř provedená zákonem č. 7/2009 Sb. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) proto vzhledem k bodu 12 přechodných ustanovení v článku II uvedeného zákona dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009.
Nejvyšší soud nejprve posuzoval přípustnost podaného dovolání.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, a podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. proti rozsudku, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku nebo usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O žádný z uvedených případů se v posuzované věci nejedná. V daném případě sice soud prvního stupně rozhodl ve věci jinak než ve svém prvním rozhodnutí ve věci, ale nikoli proto, že by jej odvolací soud zavázal svým právním názorem. Odvolací soud usnesením ze dne 9. srpna 2007, č. j. 8 Cmo 373/2006 zrušil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 1. srpna 2006, č. j. 49 Cm 193/2000-320 pro jeho nepřezkoumatelnost, soudu prvního stupně uložil postupovat v dalším řízení dle §118a o. s. ř. a obecně jej upozornil, že dospěje-li k závěru, že mezi účastníky nebyla uzavřena smlouva, vezme v úvahu, jestli nárok žalobkyně není dán z titulu vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení §451 občanského zákoníku.
Přípustnost podaného dovolání je tedy nutné posuzovat podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., podle nějž je dovolání přípustné, pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jelikož ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatelka napadla, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnila.
Z obsahu dovolání, resp. z vylíčení důvodů dovolání je však zřejmé, že dovolatelka v prvé řadě nesouhlasí s tím, jak odvolací soud hodnotil provedené důkazy a k jakým skutkovým závěrům z provedených důkazů dospěl. Dovolatelka především napadá skutkové závěry soudu prvního stupně, s nimiž se odvolací soud ztotožnil a které byly pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, a sice že mezi žalobkyní a žalovanou proběhla ústní jednání o uzavření smlouvy a že žalovaná předmětné zboží převzala. Dovolací soud však při zkoumání přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není oprávněn zabývat se jinými otázkami než právními. Skutkovými závěry, ze kterých vycházel při svém rozhodování odvolací soud, je Nejvyšší soud vázán a při rozhodování o dovolání proti potvrzujícímu rozsudku, kdy je třeba přípustnost dovolání posuzovat podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř, není správnost skutkových závěrů oprávněn přezkoumávat.
Dovolací soud nemohl přezkoumat správnost rozsudku odvolacího soudu ani z hlediska dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., neboť skutečnost, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nezakládá přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Jen výjimečně může být v dané souvislosti relevantní i dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., a to v případě, že otázka, zda je či není takové vady, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad právního (procesněprávního) předpisu. V dané věci se však o uvedený případ nejedná.
Nesprávné právní posouzení odvolacím soudem dovolatelka spatřuje především v přenosu důkazního břemene na žalovanou ohledně prokázání skutečnosti, zda ústí smlouva mezi žalobkyní a žalovanou vznikla či nikoli. Odvolací soud na rozdíl od interpretace odůvodnění jeho rozsudku, které předkládá žalovaná v dovolání, dospěl na podkladě učiněných skutkových zjištění k závěru, že v řízení bylo žalobkyní dostatečně prokázáno, že mezi účastníky k uzavření ústní kupní smlouvy došlo, a to ohledně výrobků, které byly následně žalované dodány a které žalovaná převzala, a současně že toto tvrzení žalobkyně nebylo stranou žalovanou vyvráceno. Odvolací soud tedy učinil skutkové zjištění, že mezi stranami došlo k uzavření kupní smlouvy ohledně výrobků, které byly následně žalované dodány, a které žalovaná převzala. Učinil i skutkové zjištění, že se strany dohodly na kupní ceně podle ceníku žalobkyně. Tímto skutkovým zjištěním je dovolací soud vázán a nemůže je přezkoumávat. Ani tato námitka dovolatelky tedy nemůže založit přípustnost podaného dovolání.
Z uvedeného vyplývá, že napadený rozsudek odvolacího soudu nemá z hlediska uplatněných dovolacích důvodů po právní stránce zásadní význam, a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1, §150 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., za situace, kdy úspěšné žalobkyni by příslušelo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, náklady jí však nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. června 2011
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu